Čaroděj Šaljapin
Šaljapin se narodil v roce 1873 ve velmi chudé rodině mužika. Jeho otec byl opilec, který ho bil a bil i svou ženu. Když bylo Šaljapinovi osm let, zažil šok, protože poprvé viděl klauna a zmocnila se ho touha být někým jiným. Když o čtyři roky později zhlédl první divadelní představení, rozhodl se, že bude hercem. A protože byl všestranně talentovaný, sportem počínaje přes malovaní až po hudbu, podařilo se mu to a podařilo se mu také posunout chápání operní role od virtuózního výkonu k syntetickému uměleckému dílu, kde pěvecká dokonalost jde ruku v ruce s hereckým mistrovstvím.
Šaljapin vstupuje na jeviště v době, kdy Rusko prožívá neobyčejný rozkvět umění, kdy se zde odehrávají věci, které ovlivní evropskou a světovou kulturu na celé století. Je tu Moskevské umělecké divadlo a Stanislavskij, píše Čechov, Rachmaninov, ale je zde také neobyčejná chudoba a blížící se ekonomický krach a posléze revoluce, která podle Šaljapina podvedla lid, v jehož jménu byla uskutečněna. Šaljapin emigroval a žil v Paříži. Nevrátil se ani poté , co ho osobně zval Stalin či M.Gorkij. V Paříži také v předvečer 2. světové války, v roce 1938, zemřel.
Anglo-francouzský dokument se snaží postihnout nejen zlomové body života tohoto geniálního celosvětově proslulého pěvce, ale přinese také nahrávky jeho hlasu a výpovědi mimořádných osobností, které se pokusí postihnout charakter jeho talentu a tvorby. Je to především jeho dcera Marina Fredi-Šaljapinová, fenomenální litevský pěvec Sergej Lejferkus, teatrolog Anatolij Smeljanskij a další.