Věci, tak jak jsou

Chilský film nebývá moc často zastoupen v nabídce kin ani na televizní obrazovce. S nástupem kinematografií třetího světa v šedesátých letech se u nás objevila díla některých levicově orientovaných chilských režisérů, např. Miguela Littína (Svědectví obce Marusia, Náprava dle metody, Vdova Montielová), Helvia Sota (Prší na Santiago) nebo Patricia Kaulena (Dlouhá cesta), ale tvorba mezinárodně proslulých osobností (Alejandro Jodorowsky, Raúl Ruiz), pracujících převážně za hranicemi své země, nám až na výjimky zůstala upřena. V poslední době se v artové distribuci hrály dva filmy Pabla Larraína, Post Mortem (2010) a NO (2012), evokující s odstupem pinochetovskou éru. Teď máme možnost na obrazovce vidět chilský film Věci, tak jak jsou (2012), který získal Nezávislou kameru na MFF v Karlových Varech 2013. Vypráví příběh uzavřeného Jerónima, který se živí pronajímáním pokojů ve vile svých rodičů. Podivínský samotář, jehož tvář je celá zahalena bizarním hustým plnovousem, se vyhýbá lidským kontaktům, byť je to při způsobu jeho obživy poněkud obtížné. Jedna z jeho podnájemnic, mladá Norka Sanna, ho zaujme svou otevřeností a nakonec ho vtáhne do svého života, když se snaží pomoci problematickému mladíkovi Miltonovi, ohrožovanému pouličním gangem. Debut mladého režiséra Fernanda Lavanderase Montera je sice natočený s minimálními prostředky a v pomalém tempu, ale vnímavému divákovi se odvděčí působivým zachycením atmosféry současného chilského Santiaga a přesvědčivými hereckými výkony.