Horolezec Radek Jaroš ve filmu o zdolávání vrcholů Země i života
00:03:25 -Já vypadám nějak takhle.
00:03:28 Teďko už čekám, až vyleze sluníčko támhle za mnou...
00:03:56 -Dole Base Camp, tam vzadu Dhaulágiri,
00:04:02 tady vrchol Annapurny.
00:04:18 Kdyby někdo nechtěl věřit, že jsem tady byl...,
00:04:31 ...tak takhle sedím nahoře a kochám se rozhledama
00:04:38 na všechny světový strany.
00:04:47 No. Tak tohle byla sranda, a teď nastane to drama,
00:04:53 protože opravdu sestup z Annapurny
00:04:58 je asi to nejdrsnější, co jsem zažil.
00:05:02 Fuj! Nebo co zažiju, spíš.
00:05:08 -Radek sestupuje z vrcholu, já tam ještě stoupám.
00:05:16 Hele, já ti hrozně gratuluju, chlapče.
00:05:19 Mám radost, vole.
00:05:22 Mám radost obrovskou!
00:05:27 Tak co? Ty vole, máš to za sebou.
00:05:29 Ty vole, nejhnusnější kopec.
00:05:31 -Ještě, ne, ještě musíme...
-Já vím.
00:05:34 -Aspoň do tý pětky dojít.
00:05:38 -Takhle to patří. Kamera. Summit!
00:05:44 -Problem is, I not see. Look!
00:05:47 My eyes crying all time. Now I see the fog.
00:05:53 Because in morning time I...
00:06:02 -Jsem na to zvědavej, co z toho vyleze.
00:06:08 -Tak to je...
-Je z toho průser.
00:06:10 -Je z toho průser. Kurva.
00:06:17 Nečeká nás nic dobrýho. Fuck...
00:06:25 To už je taková trošku blbá situace,
00:06:29 když už musím řešit tohle to. To už je takovou pičou ke zdi.
00:06:35 Jako, že bych mohl bejt zajímavej bez prstů? Uvidíme.
00:06:45 -Třetí výškovej tábor.
00:06:52 Tady člověk hovno vymyslí.
00:06:55 A jenom mít nastražený uši
00:06:57 a koukat, jestli to přijde zprava nebo zleva.
00:07:28 -Pane Jaroši, slyšíte nás? Jo? Máte po operaci.
00:07:42 -Pane Jaroš, pane Jaroš. Halo.
00:07:49 Teď se přesunete do postele.
00:08:10 -Pane Jaroš? Slyšíte mě? Dobrý, jo?
00:08:15 Nějak se mi mlátíte. Bolí? Bolí vás ty nohy? Jo?
00:08:24 Pane Jaroši? Jo? Trošku. Trošku máme bolest.
00:08:49 -Já vás teďka píchnu do stehna, jo?
00:09:24 -Jak dlouho jsi vzhůru?
00:09:27 -Hm, tak se různě probouzím a upadám zas do bezvědomí.
00:09:32 Teď chvilku, já nevím.
00:09:34 -A je to teďka lepší než předtím, anebo jsi jenom ... zmužněl?
00:09:42 -Ne, je to lepší. Nevím, fakt to bolelo jako sviňa.
00:09:45 Nevím, co se dělo.
00:09:48 -Třeba máš nějaký konečně city.
00:09:54 -Myslíš, že bych mohl začít i milovat?
00:09:59 -Kdo ví?
-Ach, ty seš koťátko.
00:10:08 -Nechceš to otevřít?
-Já si dám ještě tady to.
00:10:14 -Žes to musel čekat, že se tohle jednou stane.
00:10:17 A jestli jsi to čekal?
00:10:24 -Vždycky to čekáš a vždycky víš, nebo věříš, že se ti to nestane.
00:10:29 Věděl jsem, že to bude špatný, ale nakonec i říkám...,
00:10:35 když jsem se sám točil,
00:10:38 že bych mohl bejt zajímavej bez prstů...
00:10:43 Jsem to asi přivolal.
00:10:46 -Ale já myslím, že bez prstů máš víc pozornosti,
00:10:48 než jsi měl předtím.
-No jo, no. Je to dobrý PR.
00:10:58 Dvanáct osmitisícovek mi neudělalo takový slávy,
00:11:01 jako sedm prstů v prdeli.
00:11:08 -Já bych poprosila Michala Maďara, aby byl tak laskav,
00:11:11 jako generální ředitel přistoupil sem k nám.
00:11:15 Poprosila bych někoho, kdo vládne šampaňským, skleničkami,
00:11:21 abychom mohli přistoupit ke křtu.
00:11:27 -Já, jestli můžu, taky bych chtěl samozřejmě
00:11:29 poděkovat panu ředitelovi a celýmu ČP Investu,
00:11:32 všem, kteří se na tom podílí nějakým způsobem,
00:11:35 za tu podporu, protože si jí opravdu vážím,
00:11:38 strašně moc a strašně moc mi to pomůže,
00:11:40 kór teď, v té přípravě na K2.
00:11:44 To logo, nebo to jejich motto je: "Pomáháme vám jít dál",
00:11:49 tak v tom mým případě sedí jak, jak se říká, hrnec na...
00:11:54 -Neříkej to.
00:11:57 Radku... Tak, děkujeme vám.
00:12:00 Přátele, na večírek dorazili lidé, kteří jsou připraveni.
00:12:04 Někteří i slaňovat. Přátelé, zatleskejte jim.
00:12:10 -Dělá ti to, jakože tvoje ego roste,
00:12:12 když jsi na pódiu
00:12:13 a všichni lidi tleskaj a říkaj, že jsi hrdina.
00:12:15 Dělá ti to dobře?
00:12:18 Anebo to máš jenom jako takovou formalitu,
00:12:22 co musíš zařídit, abys měl peníze na to...
00:12:25 -Zvykl jsem si, zvykl jsem si v uvozovkách,
00:12:27 nebo blbě řečený... No, jako myslíš, že...
00:12:33 Nebo tys nebyla ráda chválena od rodičů?
00:12:37 Od tatínka, od maminky, od babičky...
00:12:40 -Tys mne nikdy moc nechválil, tati, víš?
00:12:43 -Protože jsi asi dělala málo záslužných činů.
00:12:48 -Až do svých 21, kdy jsem o tobě napsala knihu.
00:12:54 -Můžeme ještě jeden snímeček udělat?
00:12:56 -Jo, jasně.
00:13:33 HLÁŠENÍ Z RÁDIA Zelená vlna, doprava aktuálně.
00:13:35 Kolony na D1 a nehoda u Prunéřova. Kolony hlásíte...
00:13:39 -Dobrý den, já se omlouvám, já jsem říkal, že se...
00:13:43 -Zdravím.
-Že se sejdeme na pivu, jo.
00:13:46 -Ježiši.
00:13:48 -Že by jsme se mohli bavit jinak.
00:13:50 A tohle jsem... Já jsem přišel sem, a teď koukám...
00:13:54 Ty je náhoda, vy jste tady taky.
00:13:56 Ale jsem zapomněl, že něco...
00:13:58 -Jasně. Tak jak se máte?
-Špatně.
00:14:09 -S tím, že se možná malinko ještě se zkrátí ta kost,
00:14:12 protože stejně to, co kouká ven, tak to...
00:14:15 -To snad není kost.
-To se musí dát pryč.
00:14:17 Já myslím, že to je kost. Stoprocentně.
00:14:19 -Tady tohle?
-Tohle to.
00:14:21 -To není.
-No, to je kost.
00:14:24 -Ale nešťourejte do toho.
-Tohle, že je kost?
00:14:25 -No určitě. Jo?
00:14:28 Proto to je tam takhle a jako úplně se to nezavřelo. Jo?
00:14:32 -Neděste mne.
-Ne, fakt.
00:14:34 -Ne, podle mě to není kost. Ale tak vy jste ortoped.
00:14:41 Tak to není zase taková prdel, jak jsem...
00:14:46 V tom případě.
00:14:50 -To nemůže bejt kost!
-No jo, je to tak.
00:14:53 Povídejte. Co dál s tím? Trne to, mrzne to?
00:14:58 -Ne. Tady je problém.
00:15:00 Tady je nějaký problém, největší, díky kterému
00:15:03 vlastně skoro nevlezu do bot.
00:15:06 Anebo, když do nich vlezu, tak takhle zepředu...
00:15:09 -Nebo možná by to mohl být ještě ratinovanej nehet,
00:15:11 protože tady je pryč to lůžko, jo? A...
00:15:14 -Co to je - retinovaný nehet?
00:15:16 -To znamená nehet, kterej roste dovnitř.
00:15:19 Část nehtu, která někde roste dovnitř.
00:15:21 Tam někde zůstalo kus lůžka, který zůstalo vlastně zdravý
00:15:23 a produkuje nehet.
00:15:25 To znamená, že stejně to bude chtít potom otevřít
00:15:28 a vlastně odstranit zbytek toho lůžka.
00:15:31 To není jako na žádnej velkej zákrok.
00:15:34 To ten palec, ten bude trošičku horší.
00:15:46 -To jsem sem neměl chodit.
-To jste nechtěl slyšet.
00:15:52 -To jsem nechtěl slyšet, no.
-A jak to máte teďka?
00:15:56 Vy plánujete nějakou tu expedici? Nebo...?
00:15:59 -No, expedice jakýmkoli tímhle dalším zákrokem padá.
00:16:08 -Vždycky, když jsem odjížděl na expedici,
00:16:12 tak zrovna začínala Matějská pouť.
00:16:15 A já jsem šel udělat hodnýho tatínka a vzal jsem děti na pouť.
00:16:18 Oni se poblily a já jsem jel na expedici.
00:16:21 -A co tebe na tom bavilo?
00:16:24 -Já jsem myslel, že to bude bavit vás.
00:16:26 -Dětská radost?
-Ale to jsem si...
00:16:28 -Nás to bavilo první minutku.
00:16:33 -Protože jsem si myslel, že vám udělám radost.
00:16:37 -A vždyť jsi udělal, ne?
-No, když Ondra pak zvracel
00:16:41 při poslední návštěvě potom dva dny...
00:16:46 Tak mi to přišlo, že radost nebyla úplná.
00:16:50 -A to bylo naposled, ne?
-Co?
00:16:52 -To jsme tady byli naposled.
-No.
00:16:53 Pak už jsme sem nikdy nešli.
-A brals to, jakože je to třeba
00:16:57 poslední okamžik, co s náma strávíš?
00:17:00 A tak jsi ho chtěl udělat děsně "special"?
00:17:04 -No, možná. Hele, když byly ty první expedice,
00:17:07 tak možná, že trošku jsem se toho bál, no.
00:17:13 -A myslíš, že budeš ještě schopnej podat
00:17:15 takovej výkon, jakos podával dřív?
00:17:18 Nebo teď už máš vrchol za sebou?
00:17:22 -A necháš si je teďka uříznout všechny?
00:17:24 -Ne, proč?
00:17:28 -Bude to levnější než ty silikony ne?
00:17:31 -Než dělat vložky, jo?
00:17:34 -Tak když říkal, že by se ti líp chodilo, kdybys neměl ty pahýly?
00:18:02 -Já jako doktor si myslím, že jsem tu od toho,
00:18:05 abych prsty zachraňoval, ale proti gustu..
00:18:46 -Tohle je taková ta komerce a to jeho horolezectví.
00:18:51 A pak mu dělám rodinnej život.
00:18:53 Protože na to on absolutně taky nemá čas.
00:18:57 To je taky z jeho poslední cesty,
00:19:01 když byl na tý dovolený s přítelkyní.
00:19:11 Hrdina určitě je, když si to vezmeme, v tom,
00:19:17 jak on se dovede v těch horách chovat,
00:19:20 když zachraňuje životy druhých, že?
00:19:24 Má Cenu fair play.
00:19:26 A několika lidem na těch osmitisícovkách život zachránil.
00:19:33 Tak v tom je hrdina.
00:19:36 Dovedl tomu podřídit celej svůj život
00:19:40 a obětoval i tý rodinný svazky, týkající se toho jeho manželství
00:19:50 a těch přítelkyň, který měl, že? Takže to vlastně obětoval.
00:20:02 Tohle je z toho jeho osobního života.
00:20:06 Tak já jsem vždycky ráda, když mě někam vezme,
00:20:09 když má nějakou akci. Jenomže on mě nebere, jo?
00:20:13 Protože já bych mu ji ráda zdokumentovala.
00:20:17 A tak tady mu dokumentuju třeba, když za ním přijedou
00:20:21 ty druhý děti, co nebydlí tady.
00:20:24 Co potom, ta další generace, už by vůbec nic nevěděla, že jo?
00:20:30 Tak když takhle kouknou, tak si myslím, že bude něco vidět.
00:20:41 -Když už to tady spolu tak dlouho táhnem.
00:20:45 -To jo, no. Je to už tady jako... Jsi táta číslo 2, skoro.
00:20:50 Možná spíš číslo 1.
-No jo, no.
00:20:54 Andrejka k tátovi hledala cestu hůř než ty.
00:20:58 -Hm. A tak to jde ruku v ruce s tím,
00:21:00 že prostě tady... Já jsem s tátou bydlel, že jo.
00:21:04 -No.
-Stejně jako Andrejs byla s mámou.
00:21:06 I když já cestu k mámě nehledám,
00:21:08 protože s mámou mám samozřejmě super vztah.
00:21:11 -Že až teď je sblížilo, bych řekla,
00:21:15 tady to himálajské dobrodružství.
00:21:18 Kdy spolu začali víc komunikovat.
00:21:23 -Paradoxně jestli něčemu ty hory teďka pomohly ,
00:21:26 v posledních letech, tak je to...
-Vztah Adrejka.
00:21:29 -No jasně.
-Andrejka - táta.
00:21:32 -A dát tu rodinu trošku dohromady.
00:21:34 S tím, že ji původně možná od sebe oddělili,
00:21:36 to si všechno vybrala Andrejs, všechnu tu hrůzu, že jo.
00:21:39 A na mě zbylo jen to dobrý.
00:21:41 Já prostě myslím, že opravdu ze všeho špatnýho,
00:21:44 co z toho vzešlo, z tátovy práce...
-Tak si vzít to dobré.
00:21:48 -Tak je možný si vzít ten opak.
00:21:52 A ukázat si na to, co třeba člověk v budoucnosti nechce.
00:22:03 -Já jsem to vlastně nepoznala, že?
00:22:06 Tohle by mělo být ono.
00:22:08 Ale prý to předtím bylo plechové, teďka je to nové a hezké.
00:22:11 Předtím to bylo ošklivé a plechové.
00:22:16 A jestli to je pravda, tak tady jsem byla počata.
00:22:20 Tady měla máma pověšený ty svatební šaty.
00:22:22 A ráno přišli myslivci a hrozně se tomu divili,
00:22:25 že tady spí dva lidi a nad nima jsou pověšený svatební šaty.
00:22:37 Oni se seznámili na nějakým dětským táboře, kde dělali vedoucí.
00:22:42 A určitě spolu jeli potom sjíždět nějakou řeku,
00:22:46 kde spolu byli ve člunu.
00:22:48 A táta byl ožralej a nepádloval a máma pádlovala.
00:22:51 A byla ještě ta slečna z Prahy studující vysokou školu.
00:22:57 A tou blonďatou trvalou.
00:22:59 A táta byl ten ožralej chlap s knírem, co vypadává ze člunu.
00:23:49 -Podle toho, co mi máma říká, a já si to matně
00:23:52 taky vybavuju, že když jsem byla malá,
00:23:57 tak jsem byla spíš tatínkova.
00:23:59 A že jsme měli mnohem lepší vztah
00:24:01 a že jsme si byli blíž s tátou, než s mámou.
00:24:04 A právě proto jsem asi tak nevědomky trpěla
00:24:09 těma jeho odjezdama.
00:24:12 Protože vždycky, když odjížděl na expedici,
00:24:14 tak jsem onemocněla okamžitě druhej den po odjezdu
00:24:17 a byla jsem většinou nemocná skoro do tý doby, než se vrátil.
00:24:21 A trvalo to docela dlouho,
00:24:23 než nás vůbec napadlo mezi tím hledat spojitost.
00:24:35 -Třeba já se bojím, že si nejsem ještě úplně jistá tím,
00:24:38 že kdybych měla teďka dítě, jestli bych na něj nepřenesla
00:24:42 nějaké svoje vlastní problémy a sračky, co jsem ještě nevyřešila.
00:24:47 Jakože nevím, jestli jsem dost šťastná na to,
00:24:50 abych vychovala taky šťastný dítě.
00:24:57 -Hm. No, co na to říct?
00:25:02 Já jsem byl šťastnej asi svým způsobem,
00:25:07 krom kolem nějakých dvou let, celý svůj život.
00:25:11 Nikdy jsem se z toho nestresoval. Jako.
00:25:18 -V nějakejch 17 jsem začala ohluchávat,
00:25:22 tak mě kvůli tomu vzali na kapačky
00:25:25 a dávali mi nějaký kortikoidy. A bylo to celý takový podivný,
00:25:28 protože nikdo úplně nevěděl, co mi je.
00:25:32 Tak jsem šla za jednou léčitelkou, kterou jsem si pamatovala
00:25:36 jako hodně zlou, tlustou čarodějnici.
00:25:43 A v podstatě mi řekla, že důvod, proč ztrácím sluch je,
00:25:48 že se nedokážu smířit s tím, že mě můj táta nemůže mít rád.
00:25:52 A že pokud se s tím nesmířím, že ohluchnu.
00:25:55 A já jsem s tím nesouhlasila.
00:25:57 Já jsem říkala: Můj táta mě má rád.
00:26:00 A vůbec jsem nesouhlasila s těma věcma, co mi cpala do hlavy.
00:26:04 Jenže to ohluchávání, to odumírání sluchovejch buněk,
00:26:10 je doprovázený pískáním, který je taková labutí píseň
00:26:15 těch umírajících sluchových buněk,
00:26:18 což je na tom hrozně nepříjemný, protože člověk slyší,
00:26:22 jak ohluchává, že slyší ten proces, ty ztráty sluchu.
00:26:27 A v momentě, kdy mi tohle řekla, tak já jsem brečela.
00:26:33 A ona se na chvilku odmlčela a potom se zeptala: Co uši?
00:26:36 A najednou bylo ticho a to pískání přestalo.
00:26:40 Nebolí to?
-Ááááááá.
00:26:45 -Áááááá.
-Ne, nedělej to už.
00:27:10 -A žerou pořád.
00:27:14 -Co se vlastně oslavuje?
00:27:16 Nic se neoslavuje? Jen tak?
00:27:20 -Že přijela Andrejka, se oslavuje.
-Jo?
00:27:23 Eliško, ty máš dneska přece narozeniny.
00:27:25 -Eliška má narozeniny, se oslavujou!
00:27:29 A co se dělá s "oslavencama"?
-Hážou se do potoka.
00:27:33 -Co se dělá s oslavencama?
-Ne, tati.
00:27:38 -A ona má fakt dneska narozky?
-Ano.
00:27:41 -A kolik ti je?
-Teď mi je devět.
00:27:43 -To bys přeci měla vědět.
00:27:45 -Eliško, tak já ti musím pogratulovat.
00:27:54 -Děkuju.
-Všechno nejlepší.
00:27:58 -Skleničku?
00:28:05 -Tak když jsme v tom dárkování a ty máš narozeniny...
00:28:12 -Dary, dary, hmotné dary, hmotné dary.
00:28:15 -Jasně no, jo jo jo...
-Babi, babi..
00:28:25 -Jo, jo, jo, určitě.
00:28:28 Tak buďto mne tam najdete, anebo mi brnkněte a...
00:28:31 -To je peněženka?
-Kdo chce šáňo ještě?
00:28:36 -Já.
-Tady? -Hm.
00:28:41 -Tak čau, babo. Ať se dožiješ tý desítky.
00:28:46 Šťastně a vesele.
00:28:48 -Čau.
-Na zdraví.
00:28:53 -Přišlo mi to moc hezký.
00:28:54 Právě proto jsem nechápala, proč se to nikdy nestalo.
00:29:01 Možná by ho to prostě samotnýho nenapadlo.
00:29:14 Proč potřebujeme filmaře k tomu,
00:29:16 abysme si všichni dohromady dali oběd?
00:29:27 Ale je hezký vědět, že máme tu schopnost.
00:29:37 -Tak. Brrr.
00:30:13 -Byl s ním hodně zajímavý život.
00:30:16 Poprvý jsme se uviděli na grilovačce u Radka na Vysočině
00:30:21 v Novým Městě na Moravě
00:30:23 při příležitosti jeho návratu z nějaký expedice.
00:30:29 Radek měl takový nějaký přiomrzlý nohy
00:30:33 a tak si je u toho ohně nahřejval.
00:30:37 A teď si je tak jako labužnicky mnul
00:30:41 a bylo vidět, že mu to dělá jako hrozně dobře,
00:30:45 že prostě se vrátil z tý zimy
00:30:48 a že ty nožky si prostě užívaj toho tepla. A tý péče, asi.
00:30:56 Tak jsem asi měla potřebu se o ně taky trošku popečovat.
00:31:02 Masírovala jsem mu plosky. Omrzlé plosky.
00:31:09 To byl Radkův sen, přespat tady někde na Ještědu,
00:31:13 ale splnilo se mu až teď s Olinkou.
00:31:17 Říkal, že tady byli, že tady nocovali
00:31:21 a že to bylo moc hezký.
00:32:21 -Deset minut pádla, nebo vesla, pak dvacet minut stepr,
00:32:28 deset vesla, dvacet minut stepr a deset vesla.
00:33:29 -Mně se před expedicí věnoval tak, že jsem to vůbec nečekala,
00:33:33 trénovali jsme spolu.
00:33:35 Všechno přizpůsoboval tomu, abychom si to užívali společně.
00:33:43 Víceméně každou hodinu.
00:33:46 A ještě večer před expedicí jsme vyjeli na kola,
00:33:49 protože tady už se smrákalo a my nad Novým Městem
00:33:53 máme místo, kam si vyrážíme na takový krásný západ slunce.
00:34:01 A i na to jsme si prostě našli čas
00:34:04 a v naprostým klidu jsme si tam sedli a vykládali.
00:34:24 -Čau.
-Ahoj.
00:34:31 -Čau.
-Ahoj.
00:34:41 -Pojď za mnou, neboj se.
00:34:43 -Běž za taťkou.
00:34:51 -Ty se stydíš?
00:34:54 Po kom to dítě je?
-Po Radkovi.
00:34:59 -Letos přijedu až na konci prázdnin.
00:35:03 -Nemáme strach. My nikdy nemáme strach, viď?
00:35:07 A když, tak máme jenom respekt. Takhle to bude. Jo?
00:35:11 -Snad jo.
-Jo.
00:35:12 Hele, strach není zdravý. Z toho se třesou nohy, ruce...
00:35:18 -Jste to stihli, jo? To je dobře.
00:35:22 -Jo, můžeme. Můžeme mluvit, no. Ano.
00:35:26 -Tak teď už vlastně jsou kluci úplně v pohodě.
00:35:29 Jakmile horolezci mají všechno zabaleno
00:35:31 a před sebou letadlo, letiště a cestu,
00:35:34 tak už se dá říct, že ten největší stres je za nimi.
00:35:38 -Když jsem se zeptala, jaká je ta situace v Pákistánu
00:35:42 a jestli se nebojí těch teroristů, tak on řekl:
00:35:46 Hele, já prostě z principu odmítám ustupovat nátlaku,
00:35:49 takže já to neřeším.
00:36:12 -Je máme rádi, ty naše ženy. Každopádně, ne? Co?
00:36:19 -Ale stejně utíkáte, že jo?
-Těm ženám.
00:36:24 -No, to právě utíkáme, abysme se k nim mohli vracet.
00:36:28 -My jsme ty vítací, jak to říkal Zdeněk Svěrák,
00:36:32 jsme ty vítací typy.
00:36:34 A aby bylo vítáni, tak musí být loučení. Že jo, jako.
00:36:39 Takže se loučíme a taky u toho brečíme, i Radek i já a tak.
00:36:46 Ale o to je to potom hezčí, když se zase setkáme.
00:36:54 My už to za těch třináct let víme. To je skoro jako manželství.
00:37:11 Si říkám, že tady asi pivo nedostanu nikde.
00:37:15 Tak užívám i tyhle nealkoholický nápoje.
00:37:24 Akorát mi nejde...
00:37:29 -Pivo se otvírá líp, viď?
-No právě.
00:37:31 Já na tohle nejsem vůbec zvyklej.
00:37:36 To je úplně jinej nápoj, úplně jiný uzávěry...
00:37:40 Radku, pojď mi pomoct.
00:37:44 Ty se do toho dostaneš asi líp. Umíš to?
00:37:49 -Asi jo.
00:37:50 -Na a ukaž se. Prosím tě, proraž, proraž.
00:37:55 -Jěžiš. Tys to celý rozkousal nebo co?
00:37:57 -Ale já ne. To udělali všichni ostatní.
00:38:03 -Hele, to je nápoj, do kterýho se nedostaneš.
00:38:06 -Ale ani Radek to neumí.
-Tohle ti není souzeno.
00:38:09 Budeš muset zůstat u svého piva.
00:38:13 -Teď jsi mi pocákal nohy.
-To znamená, že už to teče, ale...
00:38:17 -Jo, to znamená. To je boj.
00:38:22 Hele, kdyby to bylo lehký, tak už tam jsem.
00:38:24 -Na.
-Děkuju.
00:38:29 -Ježišmaria. Já se napiju vody.
-Jo.
00:40:24 -Baví mě žít život takovej, jaký žiju.
00:40:28 Jsem za to strašně vděčnej, že takhle můžu žít,
00:40:31 ale samozřejmě na druhou stranu
00:40:34 jsem si ho tak nasměroval, zařídil já.
00:40:37 Samozřejmě, že jsem tomu něco přinesl,
00:40:41 ať už na zdraví, nebo na vztazích,
00:40:45 nebo na všem, ale...
00:41:03 Viď, koni?
00:41:35 -Tak mu tam dáme stoličku, ne?
-Můžeme, no.
00:41:38 Takhle ho postavit.
00:41:41 -Normálně ho takhle podepřít...
-Můžeš mně na ramena.
00:41:47 -Já ho držím za zadeček.
00:41:49 -Dobrý? A je to, no.
-Dobrý, no. Takže máme to za sebou.
00:41:58 -Jsme ho tam dostali. A můžeme jít, ne?
00:42:02 On už tam nějak... on tam zůstane.
-Ať už si to dohraje.
00:43:02 -Radku. Jak ti je?
-Všelijak.
00:43:08 Rozervaná duše.
00:43:12 Souboj.
00:43:40 -Kdybych měl kam dát hrneček, tak..
00:43:43 -Ukaž, já ti ho podržím.
00:43:51 -Při tom jsem se minule zranil
00:43:54 po půl hodině v základním táboře a byl konec expedice.
00:44:04 Při stavbě stanu jsem si rozdrtil prst.
00:44:09 Pravda, že jsem zvedal šutr, který tady není.
00:44:13 Takový obrovský šutr. A aby mi nespadnul na nohu,
00:44:17 tak jsem ho takhle držel a on mi rozdrtil prst.
00:44:20 A jel jsem "dom"!
00:44:23 No, já bych to udělal tady někde.
00:44:29 Udělali jsme tady stavitele Parléře, tak...
00:44:33 -Nechceš to tam kopnout?
-Ne, ne, ne.
00:44:35 -Počkej, počkej, to já tam...
-To je dobrý.
00:44:37 Stavíme to tam ze zdi.
00:44:41 Hlavně mi to nehoďte nikdo na ruku,
00:44:43 takový jeden od nás už letěl vrtulníkem.
00:44:52 Já bych sem asi taky mohl přidat nějaký šutr.
00:44:55 -Překládej to, ne?
-Já vím, já už nad tím přemějšlím.
00:44:58 Dobrý, dobrý. Já už to vím, že to musí být svázaný.
00:45:03 -Zkus to otočit.
-Vzpomněl jsem si na tebe.
00:45:07 To by bylo ještě pikantnější při stavbě čortenu.
00:45:12 -Ajajaj, to není hezkej pohled na to odsud, hoši.
00:45:18 -Dobrý, já to už nemusím držet, ono to drží samo.
00:45:22 -Drž ještě.
-Ještě chviličku.
00:45:26 -Pozor, Misko, ať ti ho nehodím na hlavu.
00:45:28 -Jo jo.
00:45:30 -Ježišmaria, Radku.
-Ty vole.
00:45:33 -Hop. Možná tady by jsme mohli udělat takovej malej...
00:45:35 -Dělá se taková, před to, viď?
-No. Před. Jako schůdek.
00:45:44 -Jé, piča.
-Ty vole.
00:45:48 Já mám teda štěnici taky.
-Vole.
00:45:52 -Nesmíme tam dávat dva, to je...
00:45:55 Tak pojď stavět schůdek, když nebudeš nosit šutry.
00:45:58 -Teď ti na to seru.
00:46:01 Hele, támhle máte západ slunka, kluci.
00:46:09 -Kloub nebo do kosti?
-Do kosti.
00:46:13 -To bylo lepší.
00:46:21 -Já jsem právě myslel, že mám stavět.
00:46:44 Co? Letíme domů. Žádná Puja nebude.
00:46:50 A je to. Co, půjde to?
00:46:57 -Ty vole. To není prdel.
00:47:05 -Postavíme ho, Radku v celý šíři, myslíš, nebo menší?
00:47:10 -Já nemyslím.
-V celý šíři.
00:47:14 -Nemám rád schůdky. Ach jo.
00:48:31 -Pro něho větším partnerem do života jsou ty hory, než lidi.
00:48:34 Tak on má prostě úplně na prvním místě,
00:48:37 aby v něm ta partnerka vyvolávala stejný pocity jako ty hory.
00:48:41 Pro něho udělat erotickej časopis by bylo -
00:48:44 hora zepředu, hora zezadu a tak.
00:48:47 Prostě myslím si, že prostě, jako ta ženská vedle
00:48:49 jako dobře tvarované hory moc nemá šanci.
00:48:53 -Tak kdyby si našel ženskou, co vypadá jak hora...
00:50:41 -Radku, kolikrát jsi tady už stál?
00:50:46 -Jako... Není to zas tak strašný.
00:50:49 -Jako třeba desetkrát?
-Devětkrát.
00:50:51 -Pětkrát?
-Devětkrát.
00:50:53 -Devětkrát, no.
-Teď po desátý.
00:50:55 -To mi přijde dost strašný.
00:51:27 -Na to, že jsme v šesti a půl tisících,
00:51:32 tak docela poctivý lezení.
00:51:36 Miska je támhle někde přede mnou, Radek taky.
00:52:05 To by nápad, lézt rovnou do dvojky.
00:52:08 -Devastace mužstva.
-Oh, shit.
00:52:23 -Hele, to už je asi dobrý. Dobrý?
00:52:27 Už to utíká z toho. Dobrý?
00:52:30 -Já jsem úplně ready.
00:52:32 Doufám, že to není jenom vnitřní pocit, ale i venkovní.
00:52:35 A je pravda, že teda jsme udělali dávku neskutečnou.
00:52:40 Že jestli bude všem ráno dobře, tak to bude zázrak.
00:52:44 -No, to se těším.
00:52:47 -A bude to strašně dobře, když bude všem dobře.
00:52:50 A ještě by bylo fajn, kdyby teda sněžilo
00:52:53 tak nějak akorát, abysme tady mohli zůstat
00:52:57 třeba druhou noc.
00:52:59 A to už by byla aklimatizace úplně neskutečná.
00:53:01 V sedm tři to je na většině osmitisícovek
00:53:05 poslední výškovej tábor, ze kterýho se jde útok na vrchol.
00:53:29 -Já vás vidím.
00:53:31 Oranžovej stan, tři kluci nad tím. Skvělá práce.
00:53:38 -Hodně tady fouká a je velká zima a náš stan není nějak excelentní,
00:53:43 nevím, jestli se nám podaří dostat
00:53:46 do cílového výškového tábora, do 7400 metrů.
00:53:50 To uvidíme, jak moc budem na větru.
00:53:52 Já jsem teď malinko v závětří, ale celou dobu tady
00:53:55 jdeme proti větru a je zima a a a...
00:54:42 -Very nice, very nice. Little salt more?
00:54:44 -Later we put in more salt, yeah.
-Ok.
00:54:48 -Trávo, tady base camp,
00:54:49 tady base camp, Martin, slyšíme se? Přepínám.
00:54:57 -Tady Tráva. Martine, slyším tě.
00:54:59 -Skvěle, výborně, poslouchej.
00:55:01 Byl jsem u Nepálců a mluvil jsem s Američanama.
00:55:03 Američani tvrděj, že předpověď na dnešní vítr nic moc.
00:55:08 Takže kdyby jste kluci sestupovali, tak se ozvěte, jo?
00:55:11 Díky. Přepínám, konec.
00:55:15 -Dejte nám vědět, až sestoupí Radek, prosím.
00:55:18 -Jasně, dáme vědět. Konec.
00:55:24 -No, v takovýmhle sajrajtu teď sestupujem.
00:55:26 Tady je náš stan.
00:55:28 Za dva dny nevíme, jak bude vypadat.
00:55:30 Tady jsou slaňovací špagáty, tak tam někam dolů jedeme po nich.
00:55:47 -Čau, čau, čau, čau. Vítej doma.
00:55:50 -Hi, hi.
-Hi.
00:55:54 -Kluci se ozvali?
00:55:56 Mluvili jste s nima teď někdy? Ne.
00:56:20 -Jo, to by šlo. Měl jsem bloknutý lano.
00:56:42 -Nahoře nám šlo trošku o kejhák, protože to, co padá tady,
00:56:45 tak tam padalo v mnohonásobný míře.
00:56:47 A foukalo tam taky...
00:56:51 Foukalo tam sto a víc.
00:56:55 Důkaz toho jsou kluci, kteří vlastně z trojky
00:56:58 sešli jenom do druhýho výškovýho tábora a zůstali tam.
00:57:04 Nestihli to, co já, že jsem sešel z trojky až do bejzu.
00:57:11 Takže tam byla fakt "china".
00:57:22 Chystáte se dolů, nebo se nechystáte?
00:57:24 Přepínám.
00:57:33 Trávo, slyšels? Chystáte se dolů? Přepínám.
00:58:12 -Toto je naše story. Stále jsme ve dvojce.
00:58:16 A takhle vypadá naše snídaně, poslední jídlo, který máme.
00:58:20 -Tady už dochází na lámání posledních dvou tyčinek.
00:58:25 -Teď už fakt budeme muset sestoupit dolů.
00:58:28 Došlo na nejhorší, sraní ve stanu.
00:58:31 Ale není to jenom sponzorsky pro High Point.
00:58:34 Za chvíli si Miska sundá i ty kalhoty...
00:58:39 Fakt je venku tak zle, ty vole, že není na výběr.
00:58:44 -Zmrzlý ruce.
00:58:51 -Hello.
-Ahoj, děťátko. Tatínek.
00:58:56 -Ahoj, tatínku. Ahoj.
00:59:00 -Jak se vede?
-Já se mám moc hezky.
00:59:07 Mám se moc hezky. Jak se máš ty?
00:59:12 -No, trošku nezdravě,
00:59:19 jsem zase nachlazenej. Jako vždycky.
00:59:22 Vejškovej kašel, ale jinak to vypadá velice dobře.
00:59:25 -To znamená, že se to děje úplně nejlíp,
00:59:29 jak se to může dít.
-Prosím?
00:59:32 -Takže se to děje nejlíp, jak se to může zatím dít.
00:59:37 -Nerozuměl jsem ještě furt...
00:59:51 Jsou tam zbytečně dlouho, že jo.
00:59:57 -Chlapci, oběd.
01:00:07 -Je pravda, že on ten čas tady a tam běží trošku jinak.
01:00:15 Tam jseš furt v akci a furt řešíš.
01:00:19 Vlastně v tomhle okamžiku, když já žeru polívku
01:00:22 krásnou, dobrou, tak to zní hrozně.
01:00:25 Jako že řešíš přežití. Ale ono je to tak.
01:00:34 -A kdyby jsme jim šli na pomoc, tak ničemu nepomůžem.
01:00:36 -Teď v týhle fázi rozhodně ne.
01:01:05 -No zdar, ty vole.
-Ještě, že nejsem vaše máma.
01:01:10 -Ty vole, to byl zase vejlet, ty vole. Zdar.
01:01:19 -Dobrý.
01:01:21 -Hlavně, jak se slíbilo, že o půlnoci to má ustat, ani prd.
01:01:25 -No, ty vole, já to mám natočený, to ustávání.
01:01:28 -A teďka, dopoledne, co budeme teda dělat?
01:01:30 Já jsem říkal: Hele, jedenáctá rozhodne.
01:01:32 Ale my musíme jít tak jako tak.
01:01:34 My bysme tam mohli leda umřít hlady.
01:01:37 -A já to na něho bonznu. Dokonce kakal ve stanu.
01:01:39 -No, ty jo, poprvé v životě.
01:01:41 -Někomu do pytlíku?
-No, do takový polský igelitky.
01:02:05 Objektivní riziko jde snížit, ale ne vynulovat.
01:02:09 Takže co to vyvažuje, je snad to...
01:02:14 Určitej příklad, si říkám, pro ty děti,
01:02:18 že vidí, že tu určitou cílevědomost musí mít.
01:02:21 I když člověk z nich nechce mít horolezce, to v žádným případě.
01:02:24 A je to prostě takový, že... To je blbec.
01:02:33 -Jsem dělal jenom Kašpárka.
-Jo, jo.
01:02:38 -Promiň, Misko, promiň.
-Ne, to je dobrý.
01:02:40 Já ti dám pár facek až pak.
01:02:45 Ne. Tak jako, samozřejmě, jedna věc je,
01:02:48 že jsem s létama přišel i trochu k buddhistický filozofii,
01:02:57 takže potom je to pro mě jednoduchý, že jo.
01:03:00 Když bych to vzal tak, že jo.
01:03:04 Dalajláma by řekl, že to se jenom převlíkne kabát, když člověk umře.
01:03:08 Ale na druhou stranu můžu říct, že já nejsem úplně
01:03:11 ten pravej Buddhista. Jsem toho takovej nadejchanej.
01:03:16 A když přijde tuhý na tuhý, jako tvrdý na tvrdý,
01:03:18 jako že občas, jo...
01:03:21 Tak člověk se stejně rád vrací k těm svejm lidem.
01:03:24 A tak. A chce se obejmout s těma nejbližšíma.
01:03:28 No a teďka jde o to, že ti, co na mě doma čekaj,
01:03:33 Buddhisti nejsou, jo?
01:04:22 -Zrovna tohle jsou lidi, který jsem znal.
01:04:27 S tímhle jsem stál na vrcholu Gasherbrumu I. v roce 2010.
01:04:34 Vlastně spolu jsme se chystali ten rok na K2
01:04:39 ze severu s Marty Schmidtem.
01:04:43 Arhtura jsem zachraňoval na Dhaulágirí.
01:04:56 Támhle s Vladem Plulíkem jsem byl na vrcholu Everestu.
01:05:00 To byl můj první, nebo náš první vylezenej kopec.
01:05:16 Byla svá. Byli jsme mladí, že jo,
01:05:21 a potkali jsme se na skalách na Vysočině při lezení.
01:05:27 No a tam to všechno začalo.
01:05:38 Když ji zavřeli doma, tak utekla vikýřem na půdě
01:05:43 a objevila se u nás na Vysočině na skalách.
01:05:53 Dali jsem si schůzku na můj svátek ve Smokovci.
01:06:03 A já jsem tam přišel a ona tam nepřišla, no.
01:06:08 Kurva.
01:06:14 No a pak až doma jsem se dozvěděl, že zahynula v lavině ten den
01:06:20 na Popradským...
01:06:24 Na Velký Baště.
01:06:30 A samozřejmě druhá věc je ta, že od tý doby
01:06:34 se člověk dívá na život jinak a ví,
01:06:39 že už moc horšího ho potkat nemůže.
01:06:44 Takže se na ten život prostě dívá jinak, no. Tečka.
01:07:51 Čepici.
01:07:55 Čepici, čepici, čepici, čepici, čepici.
01:08:15 Náhradní brejle...
01:09:01 Všichni nás předbíhaj.
01:09:03 To bude možná tím, že táhnem takový těžký kurvy.
01:09:09 A, jsem se propadl do vody. Kurva.
01:09:26 Labyrint srdce a ráj duše, nebo naopak?
01:12:14 -To nejde.
-Co je?
01:12:20 -Já přidělám jeden. Tady je jeden.
01:13:06 -Vidíš, jak jsi tady volnej, svobodnej.
01:13:09 Je to všechno jenom na tobě.
01:13:12 Jseš tady svým pánem. A co uděláš dobře, uděláš.
01:13:16 A co uděláš špatně, uděláš špatně a odsereš.
01:13:45 -Do piči!
01:13:54 Hoplá.
01:14:12 -Já si nemyslím, že to dělá pro někoho.
01:14:15 Já si myslím, že to dělá pro sebe.
01:14:19 Že to dělá prostě proto, aby zažíval znova a znova
01:14:24 ten pocit toho strachu, tý dřiny, toho strádání.
01:14:36 A pak vlastně, aby to všechno překonal,
01:14:40 vylez na ten vršek,
01:14:43 dokázal něco, co jiný lidi prostě nedokážou...
01:14:53 A pak mohl chvíli žít jako normální člověk.
01:15:03 -Máte vysílačku?
01:15:09 Vysílačka?
01:15:14 -On mi říkal:
01:15:16 Já tě tam jednou vezmu a pochopíš to, proč tam lezu.
01:15:21 Nikdy mě tam nevzal, takže jsem to nepochopila.
01:16:21 -Tak kde jsou ty dva?
01:16:45 Trávo? Misko?
01:17:05 -Jedna dvě, Honza jde, nese pytel mouky,
01:17:10 máma se raduje, že bude píct vdolky...
01:17:16 -Mami?
-Jedu za váma.
01:17:21 Bubáku, kde jsi?
-Počkej, jdu ji najít.
01:17:27 Evis?
01:17:30 -Ale já nevím, kam mám jet. Já mám strach.
01:17:35 -Ale co se...? Narovnej si tu nohu.
01:17:49 -Mami? Mami, dobrý?
-Jo. Au.
01:18:09 -Co se to? Co se děje?
-Nevím.
01:18:14 Uvidíme zejtra.
01:18:24 Dobrý?
01:18:25 A opatrně, abych tam nekopl do ničeho.
01:18:28 -No.
-Já se zasunu sem, ty se otoč.
01:18:39 -Tady, Trávo, tvoje úžasná lžíce.
01:18:47 -A venku už nám to zašlo.
01:20:03 -Mohutná výstavba třetího výškovýho tábora.
01:20:08 Ještě nevím, jestli mám vzadu stan v pořádku.
01:20:13 První pohled teda zatím nevypadá nijak povzbudivě.
01:20:21 Všichni jsou veselí a bydlí, bohužel, parťáci mají ztrátu.
01:20:28 Já začnu osvobozovat ten stan, ale támhle je zlámaná tyčka...
01:20:32 Nebude to veselý.
01:20:39 Došlo pití.
01:20:44 Všichni zdraví, všichni kejvou, nikdo se nezeptá,
01:20:51 jestli nepotřebuje člověk pomoct nebo napít.
01:20:55 Průser je, že stan je taky plnej vody.
01:21:00 Už jsem mu rozřezal dno,
01:21:03 ale stejně ještě se tam nejsem schopnej dostat.
01:21:12 Tohle je největší průser.
01:21:16 Všechno vevnitř mokrý.
01:21:18 Nevím, v jakým stavu jsou spacáky, karimatky jsou durch,
01:21:22 nějaký věci osobní jsou ledový.
01:21:27 -Děkujem.
01:21:29 -Docela bazén v tom...
-Děkujem, děkujem.
01:21:32 -Ve stanu.
-Tři hodiny jsem odkopával.
01:21:36 -Stan je prasklej na pár místech, ale stojí.
01:21:39 -Jak ti je, Misko?
-Teďka dobře, když jsem se vyblil.
01:21:42 -Dobrý. Jo. Dobrý.
01:21:46 Takže ten pobyt v 7 300 metrech přežijem v pohodě.
01:21:49 Nebo přežiješ, myslíš?
01:22:59 -Takže to je ten nebezpečnej úsek.
01:23:02 -To je ten malej serak nahoře, jo?
01:23:05 Jako... Jo, jo.
01:23:07 Ten obejdeš a zprava jdeš na vrchol, jo?
01:23:10 Rozumíme si?
-Ano, zleva jdeš na vrchol.
01:23:13 -Jo, dobře. Levá ruka je ta, co mám ty hodinky.
01:23:17 Jasný.
01:23:36 Zítra prej bude vrchol,
01:23:38 říkal ten chlapík co jde dolů, Inšálláh.
01:23:41 -No právě.
01:23:43 Támhle vzadu, z druhý strany je už plac vydupanej.
01:23:46 -Já jdu kopat.
01:23:47 -Už je to vydupaný, jenom potřebujem postavit.
01:23:49 Ty máš...?
01:23:50 -Miska má tyče.
-Aha.
01:23:52 -Já jsem ti volal vysílačkou, protože on je hluboko, hluboko.
01:23:54 -To je v píči.
01:23:56 -Jestli se pro něj nevrátit, víš?
01:24:08 -Zatím dobrý.
01:24:12 No, uvidíme zejtra.
01:24:21 -Tam, tam, tam. A já tady vezmu tady tuto.
01:24:27 Jak to, že si holky dejchaj, i když nic nedělaj?
01:24:31 -Aby neumřely.
01:24:34 Uberou třeba na čtvrtinu a ležej a...
01:24:38 -Aha. To jsou v prdeli,
01:24:40 když jim dojde ten kyslík, ty vole. Co?
01:24:43 -Jo.
-Tak.
01:24:47 -To se s nima ani nemůžeme líbat.
01:25:52 -Tak tady tím žlábkem jsme vylezli. Doufám, že tam někde je Miska.
01:25:57 Skoro to vypadá, že to vzdal. Že to otočil.
01:26:04 A tady nad náma je fronta do pověstného Bottle Necku.
01:26:14 -A nikdo se nebojí viset
01:26:17 v patnácti lidech na jedný sedmičce šňůře.
01:26:36 Misko, tak co děláš, proboha?
01:27:11 Misku jsem přemluvil k tomu, aby šel dolů,
01:27:15 protože je lehce mimo a nebylo by to dobrý.
01:27:22 Doufám, že zvládne sestup.
01:27:25 Má tam Španěla, tak jsou dva, takže teď dáchnou
01:27:29 a půjdou dolů do čtyřky, tam na nás počká.
01:27:32 Až my se vrátíme z týhle anabáze...
01:27:37 která se nám nějak protahuje.
01:27:47 -Ještě vrchol K2 děsivě daleko, děsivě.
01:28:13 -Pití, kolik, jak vyjde?
01:29:04 -Ty vole, to jsem rád, že to máš za sebou. A já taky.
01:29:40 -Jsem na sráč.
01:29:53 -Jo, to běží.
01:29:56 Takže - Radek po návratu z vrcholu K2.
01:30:06 Ještě počkáme pak na Trávu. Snad bude taky v pořádku.
01:30:13 Vy jste šli asi poslední, ne?
01:30:16 -No.
01:30:17 -Tak oni tamti byli s kyslíkem, ne? Všichni.
01:30:20 -No, s kyslíkem.
-No.
01:30:21 -Byla to taková banda.
01:30:25 -Kolik lidí se dostalo na vrch dneska?
01:30:29 -Nevím, ale hodně.
01:31:01 -Chceš igeliťák, Radku?
01:31:06 Radku, tady je prázdnej pytel.
01:31:09 Pojď radši do tepla, ne?
01:31:13 No tak jsme všichni zpátky, to je dobře.
01:31:16 -Ještě točíš?
-Točím.
01:31:19 -Já ho musím pohladit po vlasech.
-Pohlaď ho po vlasech.
01:31:23 -Ty vole. Má to za sebou.
01:31:31 -Přáli jsme mu, aby měl hodně štěstí
01:31:35 a aby dosáhl svých snů. Dalších.
01:31:41 -A aby byl co nejdýl s náma a s Ondrou.
01:31:45 A hlavně s Adnrejkou, protože s tou se moc často nevidí.
01:31:49 A to druhý, aby se mu všechno podařilo.
01:32:10 -Tys to vylez. První Čech, co má korunu.
01:32:15 Všichni se tě budou ptát, teď jsi docela ve sračkách.
01:32:19 -Teď si to vůbec neuvědomuju.
-No, právě.
01:32:22 -Já jsem byl tak na kaši nahoře,
01:32:25 že jsem se vůbec neměl čas radovat a...
01:32:32 -Byli jsme tam takový vlažnější, viď?
01:32:35 -No. A taky se krátilo, že jo...
01:32:39 Bylo jasný, že se vrátíme v noci. Bylo jasný, že to bude boj a...
01:33:25 JÁSOT
01:33:40 -Bravo.
-Bravo.
01:33:50 -Good.
-Yes, good.
01:33:55 -Ok. Thank you.
01:34:02 -Tady máš křeslo. Sem, sem sem.
01:34:08 -Au. Krásný, no.
01:34:15 -Jsi král.
-Jsi král.
01:34:50 -Jóóóo!!!
01:35:24 -Ty jsou otravný, viď?
01:35:28 -Já už se těším, až budu u tebe. Lásko, miláčku.
01:35:37 -Moc nešeptej, mám port.
01:35:50 -Já si myslím, že zase, jo.
01:35:52 Prostě furt se v tom nějak motáme v nějakým okruhu proč,
01:35:56 ale na tom žádný proč není.
01:35:59 Prostě život se takhle odvíjí a někam směřuje...
01:36:07 A je a není záhadnej.
01:36:18 A jak ti to říkám, některý věci,
01:36:21 nebo drtivou většinu věcí ze mě stejně nedostanou,
01:36:24 protože jsou ve mně pro mě.
01:36:29 A jsou pro mý nejbližší.
01:36:31 A to, co prozradíš široký veřejnosti,
01:36:35 tak je svým způsobem, sorry, lež.
01:38:44 Skryté titulky: Alena Fenclová 2015
Trailer
Cesta vzhůru vypráví o umanutosti, o zdolávání vlastních a obecně lidských limitů, ale také o kompromisech a ceně, kterou mohou mimořádné osobní výkony stát. Radek Jaroš si jako první Čech a teprve patnáctý člověk na světě splnil horolezecký sen a zcela unikátně za přítomnosti kamery vystoupil na poslední z nejvyšších hor světa K2, která mu chyběla do tzv. Koruny Himálaje. Film se tak pro diváka stává mimořádnou příležitostí absolvovat společně s Radkem a jeho horolezeckými přáteli Miskou a Trávou strastiplnou cestu na osmitisícový vrchol a stát se na malou chvíli doslova součástí expedice na K2. Štíty velehor jsou najednou dostupnými i pro ty, kteří hory sice obdivují, ale něco podobného by nikdy sami nepodnikli. Diváci tak mohou díky filmu autenticky prožívat obavy i úlevu hlavních hrdinů, pocítit tíhu každého kroku i dechu v nepředstavitelné nadmořské výšce a snad i nakonec porozumět majestátné kráse, za jejíž dotek se mnohdy platí tou nejvyšší cenou.
Na rozdíl od horolezeckých filmů jsou součástí děje další paralelní postavy mimo expedici, rodinní příslušníci Radka Jaroše. Film sleduje jejich mnohdy zoufalou snahu vypořádat se s vlastním strachem o někoho blízkého, pochopit ho anebo se alespoň s nepochopením jeho nebezpečné záliby pokoušet vyrovnat.
