Horolezec Radek Jaroš ve filmu o zdolávání vrcholů Země i života
00:03:25-Já vypadám nějak takhle.
00:03:28Teďko už čekám, až vyleze sluníčko támhle za mnou...
00:03:56-Dole Base Camp, tam vzadu Dhaulágiri,
00:04:02tady vrchol Annapurny.
00:04:18Kdyby někdo nechtěl věřit, že jsem tady byl...,
00:04:31...tak takhle sedím nahoře a kochám se rozhledama
00:04:38na všechny světový strany.
00:04:47No. Tak tohle byla sranda, a teď nastane to drama,
00:04:53protože opravdu sestup z Annapurny
00:04:58je asi to nejdrsnější, co jsem zažil.
00:05:02Fuj! Nebo co zažiju, spíš.
00:05:08-Radek sestupuje z vrcholu, já tam ještě stoupám.
00:05:16Hele, já ti hrozně gratuluju, chlapče.
00:05:19Mám radost, vole.
00:05:22Mám radost obrovskou!
00:05:27Tak co? Ty vole, máš to za sebou.
00:05:29Ty vole, nejhnusnější kopec.
00:05:31-Ještě, ne, ještě musíme...
-Já vím.
00:05:34-Aspoň do tý pětky dojít.
00:05:38-Takhle to patří. Kamera. Summit!
00:05:44-Problem is, I not see. Look!
00:05:47My eyes crying all time. Now I see the fog.
00:05:53Because in morning time I...
00:06:02-Jsem na to zvědavej, co z toho vyleze.
00:06:08-Tak to je...
-Je z toho průser.
00:06:10-Je z toho průser. Kurva.
00:06:17Nečeká nás nic dobrýho. Fuck...
00:06:25To už je taková trošku blbá situace,
00:06:29když už musím řešit tohle to. To už je takovou pičou ke zdi.
00:06:35Jako, že bych mohl bejt zajímavej bez prstů? Uvidíme.
00:06:45-Třetí výškovej tábor.
00:06:52Tady člověk hovno vymyslí.
00:06:55A jenom mít nastražený uši
00:06:57a koukat, jestli to přijde zprava nebo zleva.
00:07:28-Pane Jaroši, slyšíte nás? Jo? Máte po operaci.
00:07:42-Pane Jaroš, pane Jaroš. Halo.
00:07:49Teď se přesunete do postele.
00:08:10-Pane Jaroš? Slyšíte mě? Dobrý, jo?
00:08:15Nějak se mi mlátíte. Bolí? Bolí vás ty nohy? Jo?
00:08:24Pane Jaroši? Jo? Trošku. Trošku máme bolest.
00:08:49-Já vás teďka píchnu do stehna, jo?
00:09:24-Jak dlouho jsi vzhůru?
00:09:27-Hm, tak se různě probouzím a upadám zas do bezvědomí.
00:09:32Teď chvilku, já nevím.
00:09:34-A je to teďka lepší než předtím, anebo jsi jenom ... zmužněl?
00:09:42-Ne, je to lepší. Nevím, fakt to bolelo jako sviňa.
00:09:45Nevím, co se dělo.
00:09:48-Třeba máš nějaký konečně city.
00:09:54-Myslíš, že bych mohl začít i milovat?
00:09:59-Kdo ví?
-Ach, ty seš koťátko.
00:10:08-Nechceš to otevřít?
-Já si dám ještě tady to.
00:10:14-Žes to musel čekat, že se tohle jednou stane.
00:10:17A jestli jsi to čekal?
00:10:24-Vždycky to čekáš a vždycky víš, nebo věříš, že se ti to nestane.
00:10:29Věděl jsem, že to bude špatný, ale nakonec i říkám...,
00:10:35když jsem se sám točil,
00:10:38že bych mohl bejt zajímavej bez prstů...
00:10:43Jsem to asi přivolal.
00:10:46-Ale já myslím, že bez prstů máš víc pozornosti,
00:10:48než jsi měl předtím.
-No jo, no. Je to dobrý PR.
00:10:58Dvanáct osmitisícovek mi neudělalo takový slávy,
00:11:01jako sedm prstů v prdeli.
00:11:08-Já bych poprosila Michala Maďara, aby byl tak laskav,
00:11:11jako generální ředitel přistoupil sem k nám.
00:11:15Poprosila bych někoho, kdo vládne šampaňským, skleničkami,
00:11:21abychom mohli přistoupit ke křtu.
00:11:27-Já, jestli můžu, taky bych chtěl samozřejmě
00:11:29poděkovat panu ředitelovi a celýmu ČP Investu,
00:11:32všem, kteří se na tom podílí nějakým způsobem,
00:11:35za tu podporu, protože si jí opravdu vážím,
00:11:38strašně moc a strašně moc mi to pomůže,
00:11:40kór teď, v té přípravě na K2.
00:11:44To logo, nebo to jejich motto je: "Pomáháme vám jít dál",
00:11:49tak v tom mým případě sedí jak, jak se říká, hrnec na...
00:11:54-Neříkej to.
00:11:57Radku... Tak, děkujeme vám.
00:12:00Přátele, na večírek dorazili lidé, kteří jsou připraveni.
00:12:04Někteří i slaňovat. Přátelé, zatleskejte jim.
00:12:10-Dělá ti to, jakože tvoje ego roste,
00:12:12když jsi na pódiu
00:12:13a všichni lidi tleskaj a říkaj, že jsi hrdina.
00:12:15Dělá ti to dobře?
00:12:18Anebo to máš jenom jako takovou formalitu,
00:12:22co musíš zařídit, abys měl peníze na to...
00:12:25-Zvykl jsem si, zvykl jsem si v uvozovkách,
00:12:27nebo blbě řečený... No, jako myslíš, že...
00:12:33Nebo tys nebyla ráda chválena od rodičů?
00:12:37Od tatínka, od maminky, od babičky...
00:12:40-Tys mne nikdy moc nechválil, tati, víš?
00:12:43-Protože jsi asi dělala málo záslužných činů.
00:12:48-Až do svých 21, kdy jsem o tobě napsala knihu.
00:12:54-Můžeme ještě jeden snímeček udělat?
00:12:56-Jo, jasně.
00:13:33HLÁŠENÍ Z RÁDIA Zelená vlna, doprava aktuálně.
00:13:35Kolony na D1 a nehoda u Prunéřova. Kolony hlásíte...
00:13:39-Dobrý den, já se omlouvám, já jsem říkal, že se...
00:13:43-Zdravím.
-Že se sejdeme na pivu, jo.
00:13:46-Ježiši.
00:13:48-Že by jsme se mohli bavit jinak.
00:13:50A tohle jsem... Já jsem přišel sem, a teď koukám...
00:13:54Ty je náhoda, vy jste tady taky.
00:13:56Ale jsem zapomněl, že něco...
00:13:58-Jasně. Tak jak se máte?
-Špatně.
00:14:09-S tím, že se možná malinko ještě se zkrátí ta kost,
00:14:12protože stejně to, co kouká ven, tak to...
00:14:15-To snad není kost.
-To se musí dát pryč.
00:14:17Já myslím, že to je kost. Stoprocentně.
00:14:19-Tady tohle?
-Tohle to.
00:14:21-To není.
-No, to je kost.
00:14:24-Ale nešťourejte do toho.
-Tohle, že je kost?
00:14:25-No určitě. Jo?
00:14:28Proto to je tam takhle a jako úplně se to nezavřelo. Jo?
00:14:32-Neděste mne.
-Ne, fakt.
00:14:34-Ne, podle mě to není kost. Ale tak vy jste ortoped.
00:14:41Tak to není zase taková prdel, jak jsem...
00:14:46V tom případě.
00:14:50-To nemůže bejt kost!
-No jo, je to tak.
00:14:53Povídejte. Co dál s tím? Trne to, mrzne to?
00:14:58-Ne. Tady je problém.
00:15:00Tady je nějaký problém, největší, díky kterému
00:15:03vlastně skoro nevlezu do bot.
00:15:06Anebo, když do nich vlezu, tak takhle zepředu...
00:15:09-Nebo možná by to mohl být ještě ratinovanej nehet,
00:15:11protože tady je pryč to lůžko, jo? A...
00:15:14-Co to je - retinovaný nehet?
00:15:16-To znamená nehet, kterej roste dovnitř.
00:15:19Část nehtu, která někde roste dovnitř.
00:15:21Tam někde zůstalo kus lůžka, který zůstalo vlastně zdravý
00:15:23a produkuje nehet.
00:15:25To znamená, že stejně to bude chtít potom otevřít
00:15:28a vlastně odstranit zbytek toho lůžka.
00:15:31To není jako na žádnej velkej zákrok.
00:15:34To ten palec, ten bude trošičku horší.
00:15:46-To jsem sem neměl chodit.
-To jste nechtěl slyšet.
00:15:52-To jsem nechtěl slyšet, no.
-A jak to máte teďka?
00:15:56Vy plánujete nějakou tu expedici? Nebo...?
00:15:59-No, expedice jakýmkoli tímhle dalším zákrokem padá.
00:16:08-Vždycky, když jsem odjížděl na expedici,
00:16:12tak zrovna začínala Matějská pouť.
00:16:15A já jsem šel udělat hodnýho tatínka a vzal jsem děti na pouť.
00:16:18Oni se poblily a já jsem jel na expedici.
00:16:21-A co tebe na tom bavilo?
00:16:24-Já jsem myslel, že to bude bavit vás.
00:16:26-Dětská radost?
-Ale to jsem si...
00:16:28-Nás to bavilo první minutku.
00:16:33-Protože jsem si myslel, že vám udělám radost.
00:16:37-A vždyť jsi udělal, ne?
-No, když Ondra pak zvracel
00:16:41při poslední návštěvě potom dva dny...
00:16:46Tak mi to přišlo, že radost nebyla úplná.
00:16:50-A to bylo naposled, ne?
-Co?
00:16:52-To jsme tady byli naposled.
-No.
00:16:53Pak už jsme sem nikdy nešli.
-A brals to, jakože je to třeba
00:16:57poslední okamžik, co s náma strávíš?
00:17:00A tak jsi ho chtěl udělat děsně "special"?
00:17:04-No, možná. Hele, když byly ty první expedice,
00:17:07tak možná, že trošku jsem se toho bál, no.
00:17:13-A myslíš, že budeš ještě schopnej podat
00:17:15takovej výkon, jakos podával dřív?
00:17:18Nebo teď už máš vrchol za sebou?
00:17:22-A necháš si je teďka uříznout všechny?
00:17:24-Ne, proč?
00:17:28-Bude to levnější než ty silikony ne?
00:17:31-Než dělat vložky, jo?
00:17:34-Tak když říkal, že by se ti líp chodilo, kdybys neměl ty pahýly?
00:18:02-Já jako doktor si myslím, že jsem tu od toho,
00:18:05abych prsty zachraňoval, ale proti gustu..
00:18:46-Tohle je taková ta komerce a to jeho horolezectví.
00:18:51A pak mu dělám rodinnej život.
00:18:53Protože na to on absolutně taky nemá čas.
00:18:57To je taky z jeho poslední cesty,
00:19:01když byl na tý dovolený s přítelkyní.
00:19:11Hrdina určitě je, když si to vezmeme, v tom,
00:19:17jak on se dovede v těch horách chovat,
00:19:20když zachraňuje životy druhých, že?
00:19:24Má Cenu fair play.
00:19:26A několika lidem na těch osmitisícovkách život zachránil.
00:19:33Tak v tom je hrdina.
00:19:36Dovedl tomu podřídit celej svůj život
00:19:40a obětoval i tý rodinný svazky, týkající se toho jeho manželství
00:19:50a těch přítelkyň, který měl, že? Takže to vlastně obětoval.
00:20:02Tohle je z toho jeho osobního života.
00:20:06Tak já jsem vždycky ráda, když mě někam vezme,
00:20:09když má nějakou akci. Jenomže on mě nebere, jo?
00:20:13Protože já bych mu ji ráda zdokumentovala.
00:20:17A tak tady mu dokumentuju třeba, když za ním přijedou
00:20:21ty druhý děti, co nebydlí tady.
00:20:24Co potom, ta další generace, už by vůbec nic nevěděla, že jo?
00:20:30Tak když takhle kouknou, tak si myslím, že bude něco vidět.
00:20:41-Když už to tady spolu tak dlouho táhnem.
00:20:45-To jo, no. Je to už tady jako... Jsi táta číslo 2, skoro.
00:20:50Možná spíš číslo 1.
-No jo, no.
00:20:54Andrejka k tátovi hledala cestu hůř než ty.
00:20:58-Hm. A tak to jde ruku v ruce s tím,
00:21:00že prostě tady... Já jsem s tátou bydlel, že jo.
00:21:04-No.
-Stejně jako Andrejs byla s mámou.
00:21:06I když já cestu k mámě nehledám,
00:21:08protože s mámou mám samozřejmě super vztah.
00:21:11-Že až teď je sblížilo, bych řekla,
00:21:15tady to himálajské dobrodružství.
00:21:18Kdy spolu začali víc komunikovat.
00:21:23-Paradoxně jestli něčemu ty hory teďka pomohly ,
00:21:26v posledních letech, tak je to...
-Vztah Adrejka.
00:21:29-No jasně.
-Andrejka - táta.
00:21:32-A dát tu rodinu trošku dohromady.
00:21:34S tím, že ji původně možná od sebe oddělili,
00:21:36to si všechno vybrala Andrejs, všechnu tu hrůzu, že jo.
00:21:39A na mě zbylo jen to dobrý.
00:21:41Já prostě myslím, že opravdu ze všeho špatnýho,
00:21:44co z toho vzešlo, z tátovy práce...
-Tak si vzít to dobré.
00:21:48-Tak je možný si vzít ten opak.
00:21:52A ukázat si na to, co třeba člověk v budoucnosti nechce.
00:22:03-Já jsem to vlastně nepoznala, že?
00:22:06Tohle by mělo být ono.
00:22:08Ale prý to předtím bylo plechové, teďka je to nové a hezké.
00:22:11Předtím to bylo ošklivé a plechové.
00:22:16A jestli to je pravda, tak tady jsem byla počata.
00:22:20Tady měla máma pověšený ty svatební šaty.
00:22:22A ráno přišli myslivci a hrozně se tomu divili,
00:22:25že tady spí dva lidi a nad nima jsou pověšený svatební šaty.
00:22:37Oni se seznámili na nějakým dětským táboře, kde dělali vedoucí.
00:22:42A určitě spolu jeli potom sjíždět nějakou řeku,
00:22:46kde spolu byli ve člunu.
00:22:48A táta byl ožralej a nepádloval a máma pádlovala.
00:22:51A byla ještě ta slečna z Prahy studující vysokou školu.
00:22:57A tou blonďatou trvalou.
00:22:59A táta byl ten ožralej chlap s knírem, co vypadává ze člunu.
00:23:49-Podle toho, co mi máma říká, a já si to matně
00:23:52taky vybavuju, že když jsem byla malá,
00:23:57tak jsem byla spíš tatínkova.
00:23:59A že jsme měli mnohem lepší vztah
00:24:01a že jsme si byli blíž s tátou, než s mámou.
00:24:04A právě proto jsem asi tak nevědomky trpěla
00:24:09těma jeho odjezdama.
00:24:12Protože vždycky, když odjížděl na expedici,
00:24:14tak jsem onemocněla okamžitě druhej den po odjezdu
00:24:17a byla jsem většinou nemocná skoro do tý doby, než se vrátil.
00:24:21A trvalo to docela dlouho,
00:24:23než nás vůbec napadlo mezi tím hledat spojitost.
00:24:35-Třeba já se bojím, že si nejsem ještě úplně jistá tím,
00:24:38že kdybych měla teďka dítě, jestli bych na něj nepřenesla
00:24:42nějaké svoje vlastní problémy a sračky, co jsem ještě nevyřešila.
00:24:47Jakože nevím, jestli jsem dost šťastná na to,
00:24:50abych vychovala taky šťastný dítě.
00:24:57-Hm. No, co na to říct?
00:25:02Já jsem byl šťastnej asi svým způsobem,
00:25:07krom kolem nějakých dvou let, celý svůj život.
00:25:11Nikdy jsem se z toho nestresoval. Jako.
00:25:18-V nějakejch 17 jsem začala ohluchávat,
00:25:22tak mě kvůli tomu vzali na kapačky
00:25:25a dávali mi nějaký kortikoidy. A bylo to celý takový podivný,
00:25:28protože nikdo úplně nevěděl, co mi je.
00:25:32Tak jsem šla za jednou léčitelkou, kterou jsem si pamatovala
00:25:36jako hodně zlou, tlustou čarodějnici.
00:25:43A v podstatě mi řekla, že důvod, proč ztrácím sluch je,
00:25:48že se nedokážu smířit s tím, že mě můj táta nemůže mít rád.
00:25:52A že pokud se s tím nesmířím, že ohluchnu.
00:25:55A já jsem s tím nesouhlasila.
00:25:57Já jsem říkala: Můj táta mě má rád.
00:26:00A vůbec jsem nesouhlasila s těma věcma, co mi cpala do hlavy.
00:26:04Jenže to ohluchávání, to odumírání sluchovejch buněk,
00:26:10je doprovázený pískáním, který je taková labutí píseň
00:26:15těch umírajících sluchových buněk,
00:26:18což je na tom hrozně nepříjemný, protože člověk slyší,
00:26:22jak ohluchává, že slyší ten proces, ty ztráty sluchu.
00:26:27A v momentě, kdy mi tohle řekla, tak já jsem brečela.
00:26:33A ona se na chvilku odmlčela a potom se zeptala: Co uši?
00:26:36A najednou bylo ticho a to pískání přestalo.
00:26:40Nebolí to?
-Ááááááá.
00:26:45-Áááááá.
-Ne, nedělej to už.
00:27:10-A žerou pořád.
00:27:14-Co se vlastně oslavuje?
00:27:16Nic se neoslavuje? Jen tak?
00:27:20-Že přijela Andrejka, se oslavuje.
-Jo?
00:27:23Eliško, ty máš dneska přece narozeniny.
00:27:25-Eliška má narozeniny, se oslavujou!
00:27:29A co se dělá s "oslavencama"?
-Hážou se do potoka.
00:27:33-Co se dělá s oslavencama?
-Ne, tati.
00:27:38-A ona má fakt dneska narozky?
-Ano.
00:27:41-A kolik ti je?
-Teď mi je devět.
00:27:43-To bys přeci měla vědět.
00:27:45-Eliško, tak já ti musím pogratulovat.
00:27:54-Děkuju.
-Všechno nejlepší.
00:27:58-Skleničku?
00:28:05-Tak když jsme v tom dárkování a ty máš narozeniny...
00:28:12-Dary, dary, hmotné dary, hmotné dary.
00:28:15-Jasně no, jo jo jo...
-Babi, babi..
00:28:25-Jo, jo, jo, určitě.
00:28:28Tak buďto mne tam najdete, anebo mi brnkněte a...
00:28:31-To je peněženka?
-Kdo chce šáňo ještě?
00:28:36-Já.
-Tady? -Hm.
00:28:41-Tak čau, babo. Ať se dožiješ tý desítky.
00:28:46Šťastně a vesele.
00:28:48-Čau.
-Na zdraví.
00:28:53-Přišlo mi to moc hezký.
00:28:54Právě proto jsem nechápala, proč se to nikdy nestalo.
00:29:01Možná by ho to prostě samotnýho nenapadlo.
00:29:14Proč potřebujeme filmaře k tomu,
00:29:16abysme si všichni dohromady dali oběd?
00:29:27Ale je hezký vědět, že máme tu schopnost.
00:29:37-Tak. Brrr.
00:30:13-Byl s ním hodně zajímavý život.
00:30:16Poprvý jsme se uviděli na grilovačce u Radka na Vysočině
00:30:21v Novým Městě na Moravě
00:30:23při příležitosti jeho návratu z nějaký expedice.
00:30:29Radek měl takový nějaký přiomrzlý nohy
00:30:33a tak si je u toho ohně nahřejval.
00:30:37A teď si je tak jako labužnicky mnul
00:30:41a bylo vidět, že mu to dělá jako hrozně dobře,
00:30:45že prostě se vrátil z tý zimy
00:30:48a že ty nožky si prostě užívaj toho tepla. A tý péče, asi.
00:30:56Tak jsem asi měla potřebu se o ně taky trošku popečovat.
00:31:02Masírovala jsem mu plosky. Omrzlé plosky.
00:31:09To byl Radkův sen, přespat tady někde na Ještědu,
00:31:13ale splnilo se mu až teď s Olinkou.
00:31:17Říkal, že tady byli, že tady nocovali
00:31:21a že to bylo moc hezký.
00:32:21-Deset minut pádla, nebo vesla, pak dvacet minut stepr,
00:32:28deset vesla, dvacet minut stepr a deset vesla.
00:33:29-Mně se před expedicí věnoval tak, že jsem to vůbec nečekala,
00:33:33trénovali jsme spolu.
00:33:35Všechno přizpůsoboval tomu, abychom si to užívali společně.
00:33:43Víceméně každou hodinu.
00:33:46A ještě večer před expedicí jsme vyjeli na kola,
00:33:49protože tady už se smrákalo a my nad Novým Městem
00:33:53máme místo, kam si vyrážíme na takový krásný západ slunce.
00:34:01A i na to jsme si prostě našli čas
00:34:04a v naprostým klidu jsme si tam sedli a vykládali.
00:34:24-Čau.
-Ahoj.
00:34:31-Čau.
-Ahoj.
00:34:41-Pojď za mnou, neboj se.
00:34:43-Běž za taťkou.
00:34:51-Ty se stydíš?
00:34:54Po kom to dítě je?
-Po Radkovi.
00:34:59-Letos přijedu až na konci prázdnin.
00:35:03-Nemáme strach. My nikdy nemáme strach, viď?
00:35:07A když, tak máme jenom respekt. Takhle to bude. Jo?
00:35:11-Snad jo.
-Jo.
00:35:12Hele, strach není zdravý. Z toho se třesou nohy, ruce...
00:35:18-Jste to stihli, jo? To je dobře.
00:35:22-Jo, můžeme. Můžeme mluvit, no. Ano.
00:35:26-Tak teď už vlastně jsou kluci úplně v pohodě.
00:35:29Jakmile horolezci mají všechno zabaleno
00:35:31a před sebou letadlo, letiště a cestu,
00:35:34tak už se dá říct, že ten největší stres je za nimi.
00:35:38-Když jsem se zeptala, jaká je ta situace v Pákistánu
00:35:42a jestli se nebojí těch teroristů, tak on řekl:
00:35:46Hele, já prostě z principu odmítám ustupovat nátlaku,
00:35:49takže já to neřeším.
00:36:12-Je máme rádi, ty naše ženy. Každopádně, ne? Co?
00:36:19-Ale stejně utíkáte, že jo?
-Těm ženám.
00:36:24-No, to právě utíkáme, abysme se k nim mohli vracet.
00:36:28-My jsme ty vítací, jak to říkal Zdeněk Svěrák,
00:36:32jsme ty vítací typy.
00:36:34A aby bylo vítáni, tak musí být loučení. Že jo, jako.
00:36:39Takže se loučíme a taky u toho brečíme, i Radek i já a tak.
00:36:46Ale o to je to potom hezčí, když se zase setkáme.
00:36:54My už to za těch třináct let víme. To je skoro jako manželství.
00:37:11Si říkám, že tady asi pivo nedostanu nikde.
00:37:15Tak užívám i tyhle nealkoholický nápoje.
00:37:24Akorát mi nejde...
00:37:29-Pivo se otvírá líp, viď?
-No právě.
00:37:31Já na tohle nejsem vůbec zvyklej.
00:37:36To je úplně jinej nápoj, úplně jiný uzávěry...
00:37:40Radku, pojď mi pomoct.
00:37:44Ty se do toho dostaneš asi líp. Umíš to?
00:37:49-Asi jo.
00:37:50-Na a ukaž se. Prosím tě, proraž, proraž.
00:37:55-Jěžiš. Tys to celý rozkousal nebo co?
00:37:57-Ale já ne. To udělali všichni ostatní.
00:38:03-Hele, to je nápoj, do kterýho se nedostaneš.
00:38:06-Ale ani Radek to neumí.
-Tohle ti není souzeno.
00:38:09Budeš muset zůstat u svého piva.
00:38:13-Teď jsi mi pocákal nohy.
-To znamená, že už to teče, ale...
00:38:17-Jo, to znamená. To je boj.
00:38:22Hele, kdyby to bylo lehký, tak už tam jsem.
00:38:24-Na.
-Děkuju.
00:38:29-Ježišmaria. Já se napiju vody.
-Jo.
00:40:24-Baví mě žít život takovej, jaký žiju.
00:40:28Jsem za to strašně vděčnej, že takhle můžu žít,
00:40:31ale samozřejmě na druhou stranu
00:40:34jsem si ho tak nasměroval, zařídil já.
00:40:37Samozřejmě, že jsem tomu něco přinesl,
00:40:41ať už na zdraví, nebo na vztazích,
00:40:45nebo na všem, ale...
00:41:03Viď, koni?
00:41:35-Tak mu tam dáme stoličku, ne?
-Můžeme, no.
00:41:38Takhle ho postavit.
00:41:41-Normálně ho takhle podepřít...
-Můžeš mně na ramena.
00:41:47-Já ho držím za zadeček.
00:41:49-Dobrý? A je to, no.
-Dobrý, no. Takže máme to za sebou.
00:41:58-Jsme ho tam dostali. A můžeme jít, ne?
00:42:02On už tam nějak... on tam zůstane.
-Ať už si to dohraje.
00:43:02-Radku. Jak ti je?
-Všelijak.
00:43:08Rozervaná duše.
00:43:12Souboj.
00:43:40-Kdybych měl kam dát hrneček, tak..
00:43:43-Ukaž, já ti ho podržím.
00:43:51-Při tom jsem se minule zranil
00:43:54po půl hodině v základním táboře a byl konec expedice.
00:44:04Při stavbě stanu jsem si rozdrtil prst.
00:44:09Pravda, že jsem zvedal šutr, který tady není.
00:44:13Takový obrovský šutr. A aby mi nespadnul na nohu,
00:44:17tak jsem ho takhle držel a on mi rozdrtil prst.
00:44:20A jel jsem "dom"!
00:44:23No, já bych to udělal tady někde.
00:44:29Udělali jsme tady stavitele Parléře, tak...
00:44:33-Nechceš to tam kopnout?
-Ne, ne, ne.
00:44:35-Počkej, počkej, to já tam...
-To je dobrý.
00:44:37Stavíme to tam ze zdi.
00:44:41Hlavně mi to nehoďte nikdo na ruku,
00:44:43takový jeden od nás už letěl vrtulníkem.
00:44:52Já bych sem asi taky mohl přidat nějaký šutr.
00:44:55-Překládej to, ne?
-Já vím, já už nad tím přemějšlím.
00:44:58Dobrý, dobrý. Já už to vím, že to musí být svázaný.
00:45:03-Zkus to otočit.
-Vzpomněl jsem si na tebe.
00:45:07To by bylo ještě pikantnější při stavbě čortenu.
00:45:12-Ajajaj, to není hezkej pohled na to odsud, hoši.
00:45:18-Dobrý, já to už nemusím držet, ono to drží samo.
00:45:22-Drž ještě.
-Ještě chviličku.
00:45:26-Pozor, Misko, ať ti ho nehodím na hlavu.
00:45:28-Jo jo.
00:45:30-Ježišmaria, Radku.
-Ty vole.
00:45:33-Hop. Možná tady by jsme mohli udělat takovej malej...
00:45:35-Dělá se taková, před to, viď?
-No. Před. Jako schůdek.
00:45:44-Jé, piča.
-Ty vole.
00:45:48Já mám teda štěnici taky.
-Vole.
00:45:52-Nesmíme tam dávat dva, to je...
00:45:55Tak pojď stavět schůdek, když nebudeš nosit šutry.
00:45:58-Teď ti na to seru.
00:46:01Hele, támhle máte západ slunka, kluci.
00:46:09-Kloub nebo do kosti?
-Do kosti.
00:46:13-To bylo lepší.
00:46:21-Já jsem právě myslel, že mám stavět.
00:46:44Co? Letíme domů. Žádná Puja nebude.
00:46:50A je to. Co, půjde to?
00:46:57-Ty vole. To není prdel.
00:47:05-Postavíme ho, Radku v celý šíři, myslíš, nebo menší?
00:47:10-Já nemyslím.
-V celý šíři.
00:47:14-Nemám rád schůdky. Ach jo.
00:48:31-Pro něho větším partnerem do života jsou ty hory, než lidi.
00:48:34Tak on má prostě úplně na prvním místě,
00:48:37aby v něm ta partnerka vyvolávala stejný pocity jako ty hory.
00:48:41Pro něho udělat erotickej časopis by bylo -
00:48:44hora zepředu, hora zezadu a tak.
00:48:47Prostě myslím si, že prostě, jako ta ženská vedle
00:48:49jako dobře tvarované hory moc nemá šanci.
00:48:53-Tak kdyby si našel ženskou, co vypadá jak hora...
00:50:41-Radku, kolikrát jsi tady už stál?
00:50:46-Jako... Není to zas tak strašný.
00:50:49-Jako třeba desetkrát?
-Devětkrát.
00:50:51-Pětkrát?
-Devětkrát.
00:50:53-Devětkrát, no.
-Teď po desátý.
00:50:55-To mi přijde dost strašný.
00:51:27-Na to, že jsme v šesti a půl tisících,
00:51:32tak docela poctivý lezení.
00:51:36Miska je támhle někde přede mnou, Radek taky.
00:52:05To by nápad, lézt rovnou do dvojky.
00:52:08-Devastace mužstva.
-Oh, shit.
00:52:23-Hele, to už je asi dobrý. Dobrý?
00:52:27Už to utíká z toho. Dobrý?
00:52:30-Já jsem úplně ready.
00:52:32Doufám, že to není jenom vnitřní pocit, ale i venkovní.
00:52:35A je pravda, že teda jsme udělali dávku neskutečnou.
00:52:40Že jestli bude všem ráno dobře, tak to bude zázrak.
00:52:44-No, to se těším.
00:52:47-A bude to strašně dobře, když bude všem dobře.
00:52:50A ještě by bylo fajn, kdyby teda sněžilo
00:52:53tak nějak akorát, abysme tady mohli zůstat
00:52:57třeba druhou noc.
00:52:59A to už by byla aklimatizace úplně neskutečná.
00:53:01V sedm tři to je na většině osmitisícovek
00:53:05poslední výškovej tábor, ze kterýho se jde útok na vrchol.
00:53:29-Já vás vidím.
00:53:31Oranžovej stan, tři kluci nad tím. Skvělá práce.
00:53:38-Hodně tady fouká a je velká zima a náš stan není nějak excelentní,
00:53:43nevím, jestli se nám podaří dostat
00:53:46do cílového výškového tábora, do 7400 metrů.
00:53:50To uvidíme, jak moc budem na větru.
00:53:52Já jsem teď malinko v závětří, ale celou dobu tady
00:53:55jdeme proti větru a je zima a a a...
00:54:42-Very nice, very nice. Little salt more?
00:54:44-Later we put in more salt, yeah.
-Ok.
00:54:48-Trávo, tady base camp,
00:54:49tady base camp, Martin, slyšíme se? Přepínám.
00:54:57-Tady Tráva. Martine, slyším tě.
00:54:59-Skvěle, výborně, poslouchej.
00:55:01Byl jsem u Nepálců a mluvil jsem s Američanama.
00:55:03Američani tvrděj, že předpověď na dnešní vítr nic moc.
00:55:08Takže kdyby jste kluci sestupovali, tak se ozvěte, jo?
00:55:11Díky. Přepínám, konec.
00:55:15-Dejte nám vědět, až sestoupí Radek, prosím.
00:55:18-Jasně, dáme vědět. Konec.
00:55:24-No, v takovýmhle sajrajtu teď sestupujem.
00:55:26Tady je náš stan.
00:55:28Za dva dny nevíme, jak bude vypadat.
00:55:30Tady jsou slaňovací špagáty, tak tam někam dolů jedeme po nich.
00:55:47-Čau, čau, čau, čau. Vítej doma.
00:55:50-Hi, hi.
-Hi.
00:55:54-Kluci se ozvali?
00:55:56Mluvili jste s nima teď někdy? Ne.
00:56:20-Jo, to by šlo. Měl jsem bloknutý lano.
00:56:42-Nahoře nám šlo trošku o kejhák, protože to, co padá tady,
00:56:45tak tam padalo v mnohonásobný míře.
00:56:47A foukalo tam taky...
00:56:51Foukalo tam sto a víc.
00:56:55Důkaz toho jsou kluci, kteří vlastně z trojky
00:56:58sešli jenom do druhýho výškovýho tábora a zůstali tam.
00:57:04Nestihli to, co já, že jsem sešel z trojky až do bejzu.
00:57:11Takže tam byla fakt "china".
00:57:22Chystáte se dolů, nebo se nechystáte?
00:57:24Přepínám.
00:57:33Trávo, slyšels? Chystáte se dolů? Přepínám.
00:58:12-Toto je naše story. Stále jsme ve dvojce.
00:58:16A takhle vypadá naše snídaně, poslední jídlo, který máme.
00:58:20-Tady už dochází na lámání posledních dvou tyčinek.
00:58:25-Teď už fakt budeme muset sestoupit dolů.
00:58:28Došlo na nejhorší, sraní ve stanu.
00:58:31Ale není to jenom sponzorsky pro High Point.
00:58:34Za chvíli si Miska sundá i ty kalhoty...
00:58:39Fakt je venku tak zle, ty vole, že není na výběr.
00:58:44-Zmrzlý ruce.
00:58:51-Hello.
-Ahoj, děťátko. Tatínek.
00:58:56-Ahoj, tatínku. Ahoj.
00:59:00-Jak se vede?
-Já se mám moc hezky.
00:59:07Mám se moc hezky. Jak se máš ty?
00:59:12-No, trošku nezdravě,
00:59:19jsem zase nachlazenej. Jako vždycky.
00:59:22Vejškovej kašel, ale jinak to vypadá velice dobře.
00:59:25-To znamená, že se to děje úplně nejlíp,
00:59:29jak se to může dít.
-Prosím?
00:59:32-Takže se to děje nejlíp, jak se to může zatím dít.
00:59:37-Nerozuměl jsem ještě furt...
00:59:51Jsou tam zbytečně dlouho, že jo.
00:59:57-Chlapci, oběd.
01:00:07-Je pravda, že on ten čas tady a tam běží trošku jinak.
01:00:15Tam jseš furt v akci a furt řešíš.
01:00:19Vlastně v tomhle okamžiku, když já žeru polívku
01:00:22krásnou, dobrou, tak to zní hrozně.
01:00:25Jako že řešíš přežití. Ale ono je to tak.
01:00:34-A kdyby jsme jim šli na pomoc, tak ničemu nepomůžem.
01:00:36-Teď v týhle fázi rozhodně ne.
01:01:05-No zdar, ty vole.
-Ještě, že nejsem vaše máma.
01:01:10-Ty vole, to byl zase vejlet, ty vole. Zdar.
01:01:19-Dobrý.
01:01:21-Hlavně, jak se slíbilo, že o půlnoci to má ustat, ani prd.
01:01:25-No, ty vole, já to mám natočený, to ustávání.
01:01:28-A teďka, dopoledne, co budeme teda dělat?
01:01:30Já jsem říkal: Hele, jedenáctá rozhodne.
01:01:32Ale my musíme jít tak jako tak.
01:01:34My bysme tam mohli leda umřít hlady.
01:01:37-A já to na něho bonznu. Dokonce kakal ve stanu.
01:01:39-No, ty jo, poprvé v životě.
01:01:41-Někomu do pytlíku?
-No, do takový polský igelitky.
01:02:05Objektivní riziko jde snížit, ale ne vynulovat.
01:02:09Takže co to vyvažuje, je snad to...
01:02:14Určitej příklad, si říkám, pro ty děti,
01:02:18že vidí, že tu určitou cílevědomost musí mít.
01:02:21I když člověk z nich nechce mít horolezce, to v žádným případě.
01:02:24A je to prostě takový, že... To je blbec.
01:02:33-Jsem dělal jenom Kašpárka.
-Jo, jo.
01:02:38-Promiň, Misko, promiň.
-Ne, to je dobrý.
01:02:40Já ti dám pár facek až pak.
01:02:45Ne. Tak jako, samozřejmě, jedna věc je,
01:02:48že jsem s létama přišel i trochu k buddhistický filozofii,
01:02:57takže potom je to pro mě jednoduchý, že jo.
01:03:00Když bych to vzal tak, že jo.
01:03:04Dalajláma by řekl, že to se jenom převlíkne kabát, když člověk umře.
01:03:08Ale na druhou stranu můžu říct, že já nejsem úplně
01:03:11ten pravej Buddhista. Jsem toho takovej nadejchanej.
01:03:16A když přijde tuhý na tuhý, jako tvrdý na tvrdý,
01:03:18jako že občas, jo...
01:03:21Tak člověk se stejně rád vrací k těm svejm lidem.
01:03:24A tak. A chce se obejmout s těma nejbližšíma.
01:03:28No a teďka jde o to, že ti, co na mě doma čekaj,
01:03:33Buddhisti nejsou, jo?
01:04:22-Zrovna tohle jsou lidi, který jsem znal.
01:04:27S tímhle jsem stál na vrcholu Gasherbrumu I. v roce 2010.
01:04:34Vlastně spolu jsme se chystali ten rok na K2
01:04:39ze severu s Marty Schmidtem.
01:04:43Arhtura jsem zachraňoval na Dhaulágirí.
01:04:56Támhle s Vladem Plulíkem jsem byl na vrcholu Everestu.
01:05:00To byl můj první, nebo náš první vylezenej kopec.
01:05:16Byla svá. Byli jsme mladí, že jo,
01:05:21a potkali jsme se na skalách na Vysočině při lezení.
01:05:27No a tam to všechno začalo.
01:05:38Když ji zavřeli doma, tak utekla vikýřem na půdě
01:05:43a objevila se u nás na Vysočině na skalách.
01:05:53Dali jsem si schůzku na můj svátek ve Smokovci.
01:06:03A já jsem tam přišel a ona tam nepřišla, no.
01:06:08Kurva.
01:06:14No a pak až doma jsem se dozvěděl, že zahynula v lavině ten den
01:06:20na Popradským...
01:06:24Na Velký Baště.
01:06:30A samozřejmě druhá věc je ta, že od tý doby
01:06:34se člověk dívá na život jinak a ví,
01:06:39že už moc horšího ho potkat nemůže.
01:06:44Takže se na ten život prostě dívá jinak, no. Tečka.
01:07:51Čepici.
01:07:55Čepici, čepici, čepici, čepici, čepici.
01:08:15Náhradní brejle...
01:09:01Všichni nás předbíhaj.
01:09:03To bude možná tím, že táhnem takový těžký kurvy.
01:09:09A, jsem se propadl do vody. Kurva.
01:09:26Labyrint srdce a ráj duše, nebo naopak?
01:12:14-To nejde.
-Co je?
01:12:20-Já přidělám jeden. Tady je jeden.
01:13:06-Vidíš, jak jsi tady volnej, svobodnej.
01:13:09Je to všechno jenom na tobě.
01:13:12Jseš tady svým pánem. A co uděláš dobře, uděláš.
01:13:16A co uděláš špatně, uděláš špatně a odsereš.
01:13:45-Do piči!
01:13:54Hoplá.
01:14:12-Já si nemyslím, že to dělá pro někoho.
01:14:15Já si myslím, že to dělá pro sebe.
01:14:19Že to dělá prostě proto, aby zažíval znova a znova
01:14:24ten pocit toho strachu, tý dřiny, toho strádání.
01:14:36A pak vlastně, aby to všechno překonal,
01:14:40vylez na ten vršek,
01:14:43dokázal něco, co jiný lidi prostě nedokážou...
01:14:53A pak mohl chvíli žít jako normální člověk.
01:15:03-Máte vysílačku?
01:15:09Vysílačka?
01:15:14-On mi říkal:
01:15:16Já tě tam jednou vezmu a pochopíš to, proč tam lezu.
01:15:21Nikdy mě tam nevzal, takže jsem to nepochopila.
01:16:21-Tak kde jsou ty dva?
01:16:45Trávo? Misko?
01:17:05-Jedna dvě, Honza jde, nese pytel mouky,
01:17:10máma se raduje, že bude píct vdolky...
01:17:16-Mami?
-Jedu za váma.
01:17:21Bubáku, kde jsi?
-Počkej, jdu ji najít.
01:17:27Evis?
01:17:30-Ale já nevím, kam mám jet. Já mám strach.
01:17:35-Ale co se...? Narovnej si tu nohu.
01:17:49-Mami? Mami, dobrý?
-Jo. Au.
01:18:09-Co se to? Co se děje?
-Nevím.
01:18:14Uvidíme zejtra.
01:18:24Dobrý?
01:18:25A opatrně, abych tam nekopl do ničeho.
01:18:28-No.
-Já se zasunu sem, ty se otoč.
01:18:39-Tady, Trávo, tvoje úžasná lžíce.
01:18:47-A venku už nám to zašlo.
01:20:03-Mohutná výstavba třetího výškovýho tábora.
01:20:08Ještě nevím, jestli mám vzadu stan v pořádku.
01:20:13První pohled teda zatím nevypadá nijak povzbudivě.
01:20:21Všichni jsou veselí a bydlí, bohužel, parťáci mají ztrátu.
01:20:28Já začnu osvobozovat ten stan, ale támhle je zlámaná tyčka...
01:20:32Nebude to veselý.
01:20:39Došlo pití.
01:20:44Všichni zdraví, všichni kejvou, nikdo se nezeptá,
01:20:51jestli nepotřebuje člověk pomoct nebo napít.
01:20:55Průser je, že stan je taky plnej vody.
01:21:00Už jsem mu rozřezal dno,
01:21:03ale stejně ještě se tam nejsem schopnej dostat.
01:21:12Tohle je největší průser.
01:21:16Všechno vevnitř mokrý.
01:21:18Nevím, v jakým stavu jsou spacáky, karimatky jsou durch,
01:21:22nějaký věci osobní jsou ledový.
01:21:27-Děkujem.
01:21:29-Docela bazén v tom...
-Děkujem, děkujem.
01:21:32-Ve stanu.
-Tři hodiny jsem odkopával.
01:21:36-Stan je prasklej na pár místech, ale stojí.
01:21:39-Jak ti je, Misko?
-Teďka dobře, když jsem se vyblil.
01:21:42-Dobrý. Jo. Dobrý.
01:21:46Takže ten pobyt v 7 300 metrech přežijem v pohodě.
01:21:49Nebo přežiješ, myslíš?
01:22:59-Takže to je ten nebezpečnej úsek.
01:23:02-To je ten malej serak nahoře, jo?
01:23:05Jako... Jo, jo.
01:23:07Ten obejdeš a zprava jdeš na vrchol, jo?
01:23:10Rozumíme si?
-Ano, zleva jdeš na vrchol.
01:23:13-Jo, dobře. Levá ruka je ta, co mám ty hodinky.
01:23:17Jasný.
01:23:36Zítra prej bude vrchol,
01:23:38říkal ten chlapík co jde dolů, Inšálláh.
01:23:41-No právě.
01:23:43Támhle vzadu, z druhý strany je už plac vydupanej.
01:23:46-Já jdu kopat.
01:23:47-Už je to vydupaný, jenom potřebujem postavit.
01:23:49Ty máš...?
01:23:50-Miska má tyče.
-Aha.
01:23:52-Já jsem ti volal vysílačkou, protože on je hluboko, hluboko.
01:23:54-To je v píči.
01:23:56-Jestli se pro něj nevrátit, víš?
01:24:08-Zatím dobrý.
01:24:12No, uvidíme zejtra.
01:24:21-Tam, tam, tam. A já tady vezmu tady tuto.
01:24:27Jak to, že si holky dejchaj, i když nic nedělaj?
01:24:31-Aby neumřely.
01:24:34Uberou třeba na čtvrtinu a ležej a...
01:24:38-Aha. To jsou v prdeli,
01:24:40když jim dojde ten kyslík, ty vole. Co?
01:24:43-Jo.
-Tak.
01:24:47-To se s nima ani nemůžeme líbat.
01:25:52-Tak tady tím žlábkem jsme vylezli. Doufám, že tam někde je Miska.
01:25:57Skoro to vypadá, že to vzdal. Že to otočil.
01:26:04A tady nad náma je fronta do pověstného Bottle Necku.
01:26:14-A nikdo se nebojí viset
01:26:17v patnácti lidech na jedný sedmičce šňůře.
01:26:36Misko, tak co děláš, proboha?
01:27:11Misku jsem přemluvil k tomu, aby šel dolů,
01:27:15protože je lehce mimo a nebylo by to dobrý.
01:27:22Doufám, že zvládne sestup.
01:27:25Má tam Španěla, tak jsou dva, takže teď dáchnou
01:27:29a půjdou dolů do čtyřky, tam na nás počká.
01:27:32Až my se vrátíme z týhle anabáze...
01:27:37která se nám nějak protahuje.
01:27:47-Ještě vrchol K2 děsivě daleko, děsivě.
01:28:13-Pití, kolik, jak vyjde?
01:29:04-Ty vole, to jsem rád, že to máš za sebou. A já taky.
01:29:40-Jsem na sráč.
01:29:53-Jo, to běží.
01:29:56Takže - Radek po návratu z vrcholu K2.
01:30:06Ještě počkáme pak na Trávu. Snad bude taky v pořádku.
01:30:13Vy jste šli asi poslední, ne?
01:30:16-No.
01:30:17-Tak oni tamti byli s kyslíkem, ne? Všichni.
01:30:20-No, s kyslíkem.
-No.
01:30:21-Byla to taková banda.
01:30:25-Kolik lidí se dostalo na vrch dneska?
01:30:29-Nevím, ale hodně.
01:31:01-Chceš igeliťák, Radku?
01:31:06Radku, tady je prázdnej pytel.
01:31:09Pojď radši do tepla, ne?
01:31:13No tak jsme všichni zpátky, to je dobře.
01:31:16-Ještě točíš?
-Točím.
01:31:19-Já ho musím pohladit po vlasech.
-Pohlaď ho po vlasech.
01:31:23-Ty vole. Má to za sebou.
01:31:31-Přáli jsme mu, aby měl hodně štěstí
01:31:35a aby dosáhl svých snů. Dalších.
01:31:41-A aby byl co nejdýl s náma a s Ondrou.
01:31:45A hlavně s Adnrejkou, protože s tou se moc často nevidí.
01:31:49A to druhý, aby se mu všechno podařilo.
01:32:10-Tys to vylez. První Čech, co má korunu.
01:32:15Všichni se tě budou ptát, teď jsi docela ve sračkách.
01:32:19-Teď si to vůbec neuvědomuju.
-No, právě.
01:32:22-Já jsem byl tak na kaši nahoře,
01:32:25že jsem se vůbec neměl čas radovat a...
01:32:32-Byli jsme tam takový vlažnější, viď?
01:32:35-No. A taky se krátilo, že jo...
01:32:39Bylo jasný, že se vrátíme v noci. Bylo jasný, že to bude boj a...
01:33:25JÁSOT
01:33:40-Bravo.
-Bravo.
01:33:50-Good.
-Yes, good.
01:33:55-Ok. Thank you.
01:34:02-Tady máš křeslo. Sem, sem sem.
01:34:08-Au. Krásný, no.
01:34:15-Jsi král.
-Jsi král.
01:34:50-Jóóóo!!!
01:35:24-Ty jsou otravný, viď?
01:35:28-Já už se těším, až budu u tebe. Lásko, miláčku.
01:35:37-Moc nešeptej, mám port.
01:35:50-Já si myslím, že zase, jo.
01:35:52Prostě furt se v tom nějak motáme v nějakým okruhu proč,
01:35:56ale na tom žádný proč není.
01:35:59Prostě život se takhle odvíjí a někam směřuje...
01:36:07A je a není záhadnej.
01:36:18A jak ti to říkám, některý věci,
01:36:21nebo drtivou většinu věcí ze mě stejně nedostanou,
01:36:24protože jsou ve mně pro mě.
01:36:29A jsou pro mý nejbližší.
01:36:31A to, co prozradíš široký veřejnosti,
01:36:35tak je svým způsobem, sorry, lež.
01:38:44Skryté titulky: Alena Fenclová 2015
Trailer
Cesta vzhůru vypráví o umanutosti, o zdolávání vlastních a obecně lidských limitů, ale také o kompromisech a ceně, kterou mohou mimořádné osobní výkony stát. Radek Jaroš si jako první Čech a teprve patnáctý člověk na světě splnil horolezecký sen a zcela unikátně za přítomnosti kamery vystoupil na poslední z nejvyšších hor světa K2, která mu chyběla do tzv. Koruny Himálaje. Film se tak pro diváka stává mimořádnou příležitostí absolvovat společně s Radkem a jeho horolezeckými přáteli Miskou a Trávou strastiplnou cestu na osmitisícový vrchol a stát se na malou chvíli doslova součástí expedice na K2. Štíty velehor jsou najednou dostupnými i pro ty, kteří hory sice obdivují, ale něco podobného by nikdy sami nepodnikli. Diváci tak mohou díky filmu autenticky prožívat obavy i úlevu hlavních hrdinů, pocítit tíhu každého kroku i dechu v nepředstavitelné nadmořské výšce a snad i nakonec porozumět majestátné kráse, za jejíž dotek se mnohdy platí tou nejvyšší cenou.
Na rozdíl od horolezeckých filmů jsou součástí děje další paralelní postavy mimo expedici, rodinní příslušníci Radka Jaroše. Film sleduje jejich mnohdy zoufalou snahu vypořádat se s vlastním strachem o někoho blízkého, pochopit ho anebo se alespoň s nepochopením jeho nebezpečné záliby pokoušet vyrovnat.
