Paterčata

Záznam chatu z pondělí 20. října 2014

Magdaléna: „Dobrý den, paní režisérko! Zdá se mi, že první díl vyvolal pozitivní reakci a velké sympatie k dětem; další díly "propásly" příležitost prožívat růst a vývoj krásných miminek. Byl to Váš úmysl, že jste se zejména zaměřila na jejich dospělé okolí? A proč bulvárním způsobem poukazovat na lidi, kteří žijí, jak umějí, a myslí, jak je jim dáno. Bude i díl, ve kterém se ukáže i vývojový postup paterčat?“

Alena Derzsiová: „Dobrý den všem. Paní Magdaléno, chápu vás a částečně máte pravdu, možná vám v prvních dílech chybělo víc si všímat dětí. Samozřejmě, že jsme natáčeli všechno, co se dělo kolem dětí. Ale asi málokterého diváka by bavilo v každém díle se dívat na to stejné - přebalování, krmení, uspávání. Kromě toho, začalo být zajímavé právě to, jak pět dětí najednou zamíchá vztahy mezi lidmi, co péče o 5 dětí vyžaduje, jak k tomu všichni přistupují a kdo je schopen pomoci či ne. Kdyby to byl jednohodinový dokument, asi by to bylo jen o vývoji dětí za rok. Ale dokumentární seriál musí obsahovat více. Točili jsme realitu, bulvární není, alespoň doufám, naše podání, ale možná bulvárně je některými lidmi vnímáno. Máte pravdu, ti lidé žijí jak umějí a myslí, jak je jim dáno a bylo by fajn, kdyby to všichni viděli jako vy. Doufám, že v dalších dílech se dozvíte více o dětech.“

Hana: „Dobry vecer p.Alenko zajimalo by me jak to Sasa zvlada tet kdyz jsou deti uz trosku vetsi ja mam teojcata 5let a 14mesicniho kluka a je ro zahul.Nedokazu si to vysvetlit.Dekuji“

Alena Derzsiová: „To máte můj obdiv. Myslím, že na Sašu to také budou čím dál větší nároky. Někdy to zvládala, někdy to nezvládala, i o tom je náš seriál. Taková je realita a nemůže nikdo být jen skvělý. Má kolem sebe zatím lidi, kteří jí pomáhají, hodně dobrých lidí, kteří ze začátku pomohli i finančně i materiálně. Ona sama má předpoklady, že zvládne těžké situace díky tomu, že se nenechá rychle ovládnout špatnou náladou a ví, že její náplň života jsou zatím jen a jen děti. Aspoň doufám....“

Markéta: „Dobrý den, dozvíme se více o paterčatech? Díky.“

Alena Derzsiová: „Ano, ted ve středu uvidíte půlroční prohlídku dětí, dozvíte se, jaké za půlrok udělaly pokroky. hned v dalším díle dostanou nešťovice, i na koupání se můžete těšit.......“

Lenka: „Paní Aleno,určitě by mě zajímal váš názor na chování Saši k pečovatelkám.Proti rodině nic nemám,ale mívala jsem občas pocit,že je rodina spíš vnímá jako služky.“

Alena Derzsiová: „Je pravda, že mezi pečovatelkami a rodinou bývalo často napětí. Pravdu mají obě strany. Kdyby u mě v rodině se vystřídalo 20 pečovatelek, z nichž někteří nemají vztah k dětem, kdybych musela každý týden znovu někomu vysvětlovat, co má dělat, kde to je a hlídat, aby se dětem nestalo, možná bych také byla nervozní.....Pro rodinu to nebylo lehké, najednou 6 dětí doma, frmol, než si udělali řád atd. A pečovatelky to asi také neměly jednoduché - nesměly podle zákona k dětem, ale musely se o děti starat, přišly do romské rodiny, kde možná některé tradice se liší on našich, o ničem nesměly mluvit, jsou vázány mlčenlivostí atd.... A s největší pravděpodobností byla chyba na počátku, že Saša si myslela, že dostane chůvy. Nikdo na počátku neřekl, že pečovatelky jsou jen pomocnice do domácnosti. To nebylo dlouho jasné ani nám...Takže možná mnoho nedorozumění na počátku způsobilo to, co se dělo.....“

Zdenka: „Dobrý den, uvidíme v dokumentu i jiné rodiny s vícerčaty? Taky to nemají lehké. Děkuji.“

Alena Derzsiová: „Ano, pochopitelně. navštívíme rodinu, která měla trojčata, maminka s nimi zůstala sama, zkušenosti měla podobné jako Saša. Budou tam maminky, kterým se narodily dvoje dvojčata za sebou...... A také navštívíme sraz dvojčat a vícerčat v Boskovicích.“

Zuzana Pšeničková: „jak to snáší ten starší syn?“

Alena Derzsiová: „Pochopitelně, to pro něj bylo na začátku těžké. Pro každé první dítě to je složité, když se mu narodí sourozenec. Znám to z vlastní zkušenosti. A on měl najednou doma 5 sourozenců a všichni lítali kolem nich..... Myslím ale, že Saša s Tondou se snažili na něj myslet víc, než by mne v počátku napadlo. uvědomovali si to a proto možná chtěli víc pomoci od pečovatelek... Tony je šikovný a chytrý kluk. Dneska děti miluje, pomáhá, hraje si s nimi. V dalších dílech uvidíte, jak šel k zápisu do školy aj.....a co ho čeká.“

Danuse: „Rada bych se zeptala, zda rodicce byla nabidnuta redukce deti. Vetsinou lekari resi pripadne komplikace uz u trojcat. Dekuji“

Alena Derzsiová: „Nevím přesně, ale nějaká zmínka od lékaře na začátku byla, ale to Saša věděla teprve o dvojčatech. O tom, že to bude víc dětí se dozvídala až postupně na vyšetřeních a to už byla ve vyšším stádiu těhotenství. Pokud znám ale jejich názor, tak myslím, že jsou proti a i když to pro ně byl šok, na děti se těšili.“

Stepanka: „Dobry den, jak casto v rodine natacite a jak lze natacet dokument v malem byte plnem lidi? Maji manzele moznost videt dokument pred odvysilanim a rozhodnout, co si v dokumentu nepreji?“

Alena Derzsiová: „Natáčeli jsme ze začátku několikrát týdně. pak několikrát měsíčně.....podle domluvy. V tom si také vážím Saši a Tondy, že to s námi zvládli. Že nás přijali, i když zpočátku byli nedůvěřiví. To, že se ukazují ve své přirozenosti, tak jak to u nich probíhalo je velmi odvážné. Jsou upřímní a otevření a bez postranních úmyslů nás nechali pracovat. Doufali, a my také, že to lidé tak i přijmou a budou chápat, že situace nebyla jednoduchá a málokdo by v takové obstál. První 2 díly viděli dokonce v projekci na premiéře v kině, další v ČT před vysíláním. Bohužel reakce lidí si vyzkoušet nemohli...“

DAYD: „Koho napadlo natočit seriál Paterčata a stříhá se hodně? Je někdy kamera rodině nepříjemná?“

Alena Derzsiová: „Mne a scenáristku napadlo natočit sběrný dokument o Paterčatech. Chtěli jsme točit 5 let a pak z toho sestřihat film. Producenta Michala Reitlera napadlo udělat z toho dokumentární seriál. Bylo to odvážné, ale zkusili jsme to.... Tento formát má trochu jiné parametry než klasický dokument. Možná proto reakce diváků někdy nejsou zcela pozitivní. Je to trochu něco jiného. Kamera jim byla nepříjemná zpočátku, ale pak jsme si na sebe tak zvykli, že nás už nevnímali jako cizí element.“

mamka 4 dětí: „Paní režisérko, jako člověku (diváku) Vám nepřijde Saša nevděčná, neustále opakující stížnosti na všechno a na všechny, Vám nevadí neustále lhaní o financích ? Přijde Vám v pořádku i přístup Saši, kdy na křtinách prostě řekla paní vedoucí Tonyho, že on prostě musí být doma, protože ona to nezvládá (na otázku z čeho budou žít, jaksi nebyla vyřčena odpověď), myslíte, že o nedostatku financí v této rodině vypovídá nákup oblečků na chvíli za 6000 kč? děkuji za jasnou odpověď.“

Alena Derzsiová: „No, nevím, přístup každého člověka je jiný. Myslím, že od Saši je velká odvaha být upřímná před kamerou, nepřetvařovat se a ukázat všem jak přemýšlím a jak se chovám. Někdo dá poslední peníze za alkohol nebo cigarety, jiný si neodpustí drahé hračky, pro Romy je důležité, aby o křtinách měli na sobě všichni nové oblečení. Je to pro ně nový život, něco čistého.....A kdyby koupila něco v "sekáči" nebo je děti oblékla "co dům dal", zase by ji lidé kritizovali z druhé strany. Každý vidí priority v něčem jiném a jinde. Chtěli jsme vše vnímat s upřímností stejnou, s jakou se nám rodina ukázala...“

DAYD: „Posílají běžní lidé peníze rodině s paterčaty či bohatší sponzoři?“

Alena Derzsiová: „Ano, obyčejní lidé posílají, třeba i stovku. Posílají oblečení, dali postýlky. Hodně pomáhají a Saša s Tondou jsou opravdu vděční. Jen někdy nemůžeme všechny děkovné věty dávat do filmu, to by se děkovalo celých 40 minut. A my jsme přece jen chtěli vyprávět příběh. Bohatí sponzoři se nehrnuli. Asi to pro ně nebylo zajímavé......Takže díky všem lidem, kteří pomáhali a pomáhají, tímto jim děkuju za rodinu. Věřte, že doma stále děkují a v seriálu se to také objeví....“

Lucie H.: „Rodině s paterčaty se podle mě pomáhá dost. Ale co dalším, kteří to taky potřebují?“

Alena Derzsiová: „Ano, jsou lidé co pomáhají, a právě proto, aby se pomáhalo i ostatním jsme chtěli o tom točit. Zřídil se účet pro vícerčata, podrobnosti na webu Klubu dvojčat a vícerčat, snažíme se lobovat za změny v zákonech,a protože si píšete i o jiné příběhy rodin s vícerčaty v nouzi, natáčíme příběhy některých z nich. Již dnes první můžete vidět na tomto webu www.ceskatelevize.cz/patercata První je příběh paní Yvety.“

Lea: „Pořad vyvolává emoce, hlavně negativní. Čtete diskusi na stránkách pořadu? Co říkáte na cenzorské praktiky zasahujicí do diskuse diváků? Ne rasistické, ale negativní komentáře se mažou. Pořad vznikl na veřejnoprávní televizi placené z peněz daňových poplatníků, ti nesmí mít vlastní názor?“

Alena Derzsiová: „Nemyslím si, že negativní reakce se mažou. Rasistické a hrubé útoky pochopitelně ano. Názor může mít každý a my vítáme všechny slušné, byť negativní argumenty.....Někdy je to inspirace i pro nás. Nic není ideální a nikdo nejsme bez chyb.“

DAYD: „Stala se rodina s paterčaty útokem rasistů - slovní apod.?“

Alena Derzsiová: „ano, hlavně na začátku byly reakce neúnosné. Sprosté dopisy, vyhrožování smrtí aj. Hodně reakcí způsobila závist, když rodina něco dostala. Postupně to trochu ustalo, když se přestali zveřejňovat.“

michal: „Dobrý den, zajímá vás, jak prožívá rodina vysílání seriálu?“

Alena Derzsiová: „ano, zajímá, jsme denně v kontaktu. Velmi mne mrzí, jak se někteří lidé otočili proti nim a co si leckdy musí přečíst na sociálních sítích. Někdy netolerance k jinakosti překračuje meze veškeré slušnosti. Mrzí mne to osobně, protože jsme všichni chtěli ukázat reálný příběh rodiny, kterou ovlivní narození paterčat. Nikdo z nás nevěděl, co se stane, co to přinese. Chtěli jsme rozpoutat diskuzi o tom, že rodiny nejen s vícerčaty, ale jakékoliv rodiny s dětmi jsou na pokraji zájmu státních a veřejných institucí. To, že se paterčata narodily do romské rodiny byla náhoda, která pro nikoho z nás nebyla podstatná. Bohužel pro některé diváky je to prioritní.“

Rychtář: „Dobrý den, rád bych předeslal že nemám nic proti romům. Rád bych nabídl sponzorský dar a panu Antonínu nabídl práci. Kam se obrátit ? Ještě natáčíte ?“

Alena Derzsiová: „Už jsme dotočili, je hotovo 13 dílů. Jste velmi laskav, obraťte se na Kláru Vítkovou, mluvčí rodiny a předsedkyni Klubu dvojčat a vícerčat. rulikova@dvojcata.cz“

MB: „Trošku mě mrzí, že seriál se jmenuje Paterčata, a největší prostor je věnován rodičům, tedy spíš matce.. Chápu, že na ní leží veškerá odpovědnost a povinnosti, ale přeci jen bych ocenila, kdyby bylo více prostoru věnováno samotným dětem, které se tam jen míhají.. Víme jak se jmenují.. Toť asi vše :-(“

Alena Derzsiová: „Snad se to dozvíte v dalších dílech. Snažili jsme se vše zmapovat tak, aby po uplynutí roku byl dojem celistvý a divák si mohl vše zpracovat v celkový názor.“

Klara H.: „Dobry den, neni to sice moc otazka do on-line diskuze,ale nenasla jsem zatim zadny odkaz...chtela jsem se zeptat, zda-li existuje ucet, kam je mozno zasilat financni prispevek pro patercata a jejich rodinu? Predem dekuji za info, hezky den, Klara H.“

Alena Derzsiová: „Ano, existuje transparentní účet pro paterčata, ale i účet pro vícerčata v nouzi, kterých je také dost. Vše najdete na stránkách www.dvojcata.cz“

real: „Paní režisérko, natočila byste po spoustě negativních reakcí dnes dokument jinak?“

Alena Derzsiová: „Ne, dokumentární seriál bych nenatočila jinak. Točili jsme realitu, jak se odehrávala a vyprávěli jsme události v rodině, kde se narodily paterčata v průběhu jednoho roku. Co se stalo, stalo se. Ale po těchto zkušenostech bych spíše natočila ten sběrný dokument. Uvidíme za 20 let.“

Lucie: „Bylo období, kdy i na p. Kláře Rulíkové Vítkové bylo vidět, že někdy nechápe myšlení Saši a hlavně maminky Saši. Uvědomovala si rodina,že Klára do toho sama dává snad 500 % ?“

Alena Derzsiová: „Ano, těžké to bylo pro všechny a pro Kláru především. Je to žena, která do všeho jde na 500 procent. Klára Rulíková bude na chatu příště, můžete se ptát přímo jí.“

Michal: „Dobrý den, co myslíte, že by rodině nejvíc pomohlo?“

Alena Derzsiová: „Nejvíc by jim pomohlo, kdyby lidé sledovali jejich příběh s otevřeným srdcem a pochopením k jinakosti a individualitě každého z nás. Aby se snažili více chápat a méně kritizovat. Každý z nás by určitě dělal chyby, každý máme jiný přístup. Ale odvaha a důvěra, s kterou přistoupili k natáčení si žádá také důvěru a snahu chápat, od druhé strany, od diváků. Pochopení, tolerance je největší pomoc v každé situaci.“

Jarka: „Chci vám jen poděkovat za tento seriál. Momentálně se mi nic jiného v televizích nelíbí tak moc, jako pořad Paterčata.“

Alena Derzsiová: „Děkuji za všechny kolegy, doufejme, že diskuze o tom přinese i něco pozitivního pro budoucnost rodin s vícerčaty.“

Anna C.: „Dobrý den, srdečně Vás zdravím. Mezi paterčaty jsou, pokud si správně pamatuji, i jednovaječná dvojčata. Vím, že jsou děti ještě malé, ale měli jste čas si během natáčení všimnout, jestli se ta jednovaječná dvojčata k sobě vzájemně chovají jinak než k ostatním sourozencům? Děkuji.“

Alena Derzsiová: „Ano, v jednom z dílů o tom uvidíte. Jednovaječná dvojčata Michal a Alex jsou nerozluční. Když se vzbudí jeden, tak i druhý, ´pořád se pošťuchují, sledují....“

Michaela: „Někde v diskusích jsem si všimla, že Saša píše, že to ukazujete jinak, než to bylo. Že si myslela, že to bude víc o miminkách a tak. Jak to je?“

Alena Derzsiová: „Bude to i o miminkách, ale v prvním půlroce všichni hlavně jedí, spí, přebalují se......zajímavější jsou vztahy a situace, které kolem nich a kvůli nim vznikají. Až k jednomu roku začnou být rozlisitelné individuality. Nezapomeňte, že jsou o dva měsíce později.“

Radka: „Dobrý den, zajímalo by mě vyjádření pečovatelek,které odešly z rodiny. Dozvíme se někdy jejich názor na situaci v rodině, nebo se jejich mlčenlivost vztahuje na pořád?“

Alena Derzsiová: „ano, mlčenlivost je myslím až 10 let poté, co opustí rodinu. Proto také jsme ani my neměli velkou možnost se jich ptát na konkrétní situace. Ale vedení pečovatelek se vždy k nastalým skutečnostem vyjádřilo....“

Klára: „Dobrý den, paní režisérko, píšete, že jste původně chtěla s Paterčaty natáčet 5 let. Hodláte se za nimi vracet a sledovat , jak se všichni mají?“

Alena Derzsiová: „Ráda bych. Ale už jako dokument, který se bude zabývat více dětmi. Teď teprve začne jejich vývoj být zajímavý.“

Edita: „Dobrý den,jaký mate pocit z diskuse ?“

Alena Derzsiová: „Jsme rádi, že vůbec vznikla. Někdy mne trochu překvapí tvrdé reakce některých lidí. Je to poučení i pro mne.Ale konstruktivní diskuze je vždy vítána.“

mamka 4 dětí: „Paní režisérko, když někdo utratí poslední peníze za cigarety, pak ale v televizi nebrečí, že nemá peníze, žádný sponzory apod. Myslíte si, že o nedostatku financí svědčí to, že prostě otec dětí zůstane doma,aniž by Saša řešila z čeho budou žít? Proč je v dokumentu neustále opakováno, že mají pouze rodičovský příspěvěk, když pak na webu Milovic si každý může přečíst kolik, že to mají na dávkách?“

Alena Derzsiová: „Otec nezůstal doma, že by nechtěl do práce, ale protože všechny děti byly nemocné a pak Saša šla na operaci a musel se starat o děti. Ano, jistě, každý si může přečíst, že mají na dávkách cca 26 tisíc, ale je to osmičlenná rodina, která zaplatí 15 tisíc nájem, 10-14 tisíc dali za mléko, a kde je to ostatní? Bez pomoci by možná neprobíhalo vše tak jak probíhá. Ani 30 tisíc není moc pro takovou rodinu....to je můj názor.“

Olga: „Dobrý den, proč ve Vašem dokumentu nebyl věnován větší prostor vyjádření pečovatelek? Paní Alexandra si na ně dost stěžovala, jak jsou hrozné, spousta se jich tam vystřídala. Chápu, že je to pořad o miminech, ale pokud jste tam již nechala díl, kdy si maminka stěžuje na pečovatelky, neměla by druhá strana taky dostat příležitost se k tomu vyjádřit? Bylo mi dost líto pečovatelky Aleny, která tam jen stála, zatímco se na ni hrnula snůška výtek, jak jsou všechny neschopné. Přišlo mi to pro ni ponižující, aspoň z toho sestřihu, nedivím se, že pak odešla.“

Alena Derzsiová: „ano, chtěli jsme, nabízeli jsme pokaždé prostor,ale vzhledem k jejich slibu mlčenlivosti nebylo možné jejich vyjádření na kameru. Alenka právě patřila k výborným a spolehlivým pečovatelkám, kterou i rodina měla ráda. Bohužel tehdy se zastala ostatních, ale nebylo to vůbec namířeno proti ní. A myslím, že ani ze sestřihu nevyplývá, že by chyba byla na její straně. Bylo to smutné.Ale rodina se dodnes o ní vyjadřuje jen v superlativech.“

Kateřina: „Dobrý den, zajímalo by mě, jestli je velký Tony skutečně takový pohodář, jak vypadá, nebo se v přítomnosti kamery chová jinak. Mám pocit, že tohle by opravdu vydržel jen málokterý chlap. Děkuji.“

Alena Derzsiová: „Je opravdu takový.“

Anna D: „Uvědomují si Kinovi,že děti jsou jejich a to na celý život?Máme dvojčata plus starší a víme o čem mluvime.Jinak přeji vše dobré.“

Alena Derzsiová: „Ano, Saša a Tonda si to uvědomují, a proto se trochu obávají budoucnosti. Možná proto někdy na diváky působili negativně stesky či stížnosti. Je to dané především tím, že vědí, že musí do budoucna kupovat všechno 5x, že byt bude za chvíli malý, že s pěti dětmi bude pětkrát tolik radostí, ale i pětkrát tolik starostí. Jsme v plovině seriálu, dívejte se dál a držte rodině palce. Jak říkáte, je to na celý život, ne jen na 13 dílů v televizi. Děkuji všem za pozornost, za pochopení k jakékoli jinakosti a vstřícnost i do budoucna. Nashledanou Alena Derzsiová“