Náhlá a nečekaná smrt mění životní postoje. Premiéra koprodukčního snímku ČT (2015). Hrají: R. Valenta, H. Jagošová, V. Poláček, E. Stejskalová, F. Truksa, H. Novotná a další. Scénář V. Hrzina a V. Zapletal. Kamera O. Belica. Režie V. Zapletal
00:00:32-Tak, auto je tady.
-Jo.
00:00:38Dávej pozor, prosím tě.
00:00:46Tak co mi přivezeš z lázní?
00:00:48No tak tu dobrou vodu, ale tu lázeňskou.
00:00:52Lázeňskou, prosím tě, Becherovku přivez.
00:00:56Ale ta je v každém obchodě. Nemusím proto jezdit do lázní.
00:01:02V lázních mají lepší.
00:01:04-No, taky mívají Luhačovickou kořalku a ta je taky výborná.
00:01:14(zvuk otevírání dveří)
00:01:21-Tak se tu opatruj.
-No jo, pa, pa.
00:01:29(zpěv ptáků)
00:01:33Nezapomeň tu polívku dát do lednice, ale až vystydne.
00:01:37No jo.
00:01:40(zvuk zavírání dveří)
-Nashledanou. -Nashle.
00:01:54(zvuk motoru)
00:02:52(zvuk otevírání trouby)
00:03:10(kroky)
00:05:22(rána)
00:06:04(vítr)
00:06:15(bzukot mouchy)
00:07:30(dýchání)
00:08:09(bití zvonu, štěkot psa)
00:08:19(zpěv ptáků)
00:09:29(zvuk dveří)
00:10:16(smích)
00:10:20-Zavolali ti dneska z tý cestovky?-Ne.
00:10:23Na tyhle místa, kde píšou, že jim stačí maturita,
00:10:26fakt nemá cenu odpovídat.-Hm.
00:10:34Řekni děckám ve třídě, ať rozhodně nechodí na vejšku.
00:10:37Tak to bude těžký, skoro všichni chtějí bejt novináři.
00:10:41Jo? Máš na ně špatnej vliv.
00:10:45No, tak to teda jo.
00:10:49Zrovna dneska jsem jedný jedenáctiletý holce řekl, že jestli
00:10:54bude číst jenom Bravíčko, no tak že z toho zblne.
00:10:57A ona mě poslala do prdele.
00:10:59-Ale no tak, jak to mluvíš?
-Pardon.
00:11:23Čím dál krásnější.
00:11:39-Pojedeme v sobotu na výlet?
-Kam?-Do Čáslavi.
00:11:44-Proč zrovna tam?-Sehnal jsem polohovací postel pro mámu.
00:11:52Hm. Ty fakt všechno zkazíš.
00:11:59-Spěchá to?-Jak to myslíš?
00:12:03-Jak dlouho bude ještě schopná chodit po schodech-Nevím.
00:12:06Doktor říkal, že minimálně půl roku. Jestli jí ty lázně pomůžou.
00:12:11Ale dolů ji musíme přestěhovat co nejdřív.-Jo?-No jasně.
00:12:18Hm, no ale asi ne rovnou na tu polohovací postel, co?-Proč?
00:12:24-No tak, aby to nebrala, jako že ji pomalu připravujeme na smrt.
00:12:29Prosím tě. Vždyť jsi říkal, že ta to má srovnaný jako nikdo.
00:12:34Nějaká polohovací postel ji snad nerozhází. Ne?
00:12:43-Co to čteš?-Bernanose.
00:12:47-Jéžiš, to budeš zas chodit tři dny jak opařenej.-Já?-Ukaž.
00:12:53-Velké hřbitovy.-Hm.
-Zabavuje se.
00:12:57Jani, prosím tě, vrať mi to.
00:13:02-No ani náhodou.-Ne, dej mi to.
-Nedám.-Prosím tě, budu celej
00:13:05smrdět. Ta knížka bude smrdět. No, ahoj mami. Co?(smích)
00:13:09Počkej, neslyším tě. No, povídej, povídej.
00:13:14Co?
00:13:27Táta měl mrtvici.
00:13:31Máma se mu nemohla dovolat, tak tam poslala sousedy.
00:13:36Chce hned odvézt zpátky domů.
00:13:59(zvuk motoru)
00:14:33Mozek byl tak dlouho nedokonale prokrvený,
00:14:37že došlo k narušení několika oblastí, které řídí chod vnitřních
00:14:40orgánů. Vzhledem k věku pacienta je jenom dost těžko
00:14:45možné si představit, že by se stav mohl zlepšit.
00:14:50Naopak, může se stát, že konec přijde bez jakékoliv indicie.
00:14:56Prostě kdykoliv.
00:14:59Samozřejmě, někteří pacienti v tomto stavu
00:15:02mohou žít i několik let.
00:15:07Je na vás, jestli ho necháte tady, nebo jestli využijete domácí péči.
00:15:11Ale popravdě řečeno, my mu tady sotva můžeme nabídnout
00:15:15víc, než by dokázaly sestry při každodenní návštěvě.
00:17:02-Už vstáváš? Konečně.-Ne, já se jdu jenom vyčůrat.
00:17:07Co budeme dělat? (pípání mobilu)
00:17:14(zvuky z městské ulice)
00:17:18(spláchnutí toalety)
00:18:36Wow, to je tvoje?
00:18:40-No dovol. -Proč?
-Protože je strašnej.
00:18:50Jo, jasně.
00:18:58Tak já si vezmu taxika a přijedu, jo?
00:19:02Jo, čau.
00:19:11Dominiku, běž na chvíli do kuchyně, prosím tě.
00:19:36Kdo volal?
00:19:46Počkej chvíli, ještě mi to úplně nedošlo.
00:19:52Hm. Tak to si teda počkáme.
00:19:58Tak mě vzbuď, až ti to dojde.
00:20:16Tak co?
00:20:23Táta měl mrtvici, musím tam jet.
00:20:58Chceš, abych jela s tebou?
00:21:07To asi ne, pojedu sám. Večer se vrátím.
00:21:13To tu mám jako sama zůstat s Dominikem?
00:21:17-No a co?-Ses zbláznil, mě sežere.
00:21:24Tak pojede se mnou a ty tu zůstaneš sama.
00:21:29To se mi taky zrovna nechce.
00:21:46Co mám teď dělat?
00:21:50Tak tady na nás počkej. Večer se vrátíme.
00:21:56-Nebo zejtra ráno.-Nebo zejtra odpoledne.
00:22:04No tak se vrať do Prahy, když nevydržíš chvíli sama se sebou.
00:22:10Mě je to jedno.
00:22:17Co kdybych jela teda s váma. Je to hodně blbý?
00:22:24Já nevím, jak chceš.
00:22:52Počkej, Dominiku, půjdeme všichni společně.
00:23:09-Ahoj teto.
-Ahoj.-Ahoj. -Ahoj.
00:23:13-My se ještě neznáme.
-Jo, to je Nikol.-Jana.
00:23:19Hele, Dominiku, běž si nahoru vybalit, jo?
00:23:28Tady je potřeba něco udělat? Nemám s něčím pomoct?
00:23:31Teďka ne.
00:24:08Pojď, půjdeme ven.
00:24:21-Jé, ahoj, strejdo.-Nazdar.
00:24:27My se teďka půjdeme projít s Dominikem, jo?
00:24:30-Jo.-Ještě by měl někdo zajít za farářem.
00:24:33Seš unavenej. Víš co, já tam potom skočím.
00:24:37V pohodě, zajdu tam.
00:24:56-Ahoj.-Čau.-Tak už jsme tady všichni.
00:25:51(hlasy z vedlejší místnosti)
00:26:26-Jak dlouho budeš teďka ještě u táty? -Ještě tejden.
00:26:29A mamka si tu dovolenou možná ještě prodlouží.
00:26:34Tak možná ještě dýl.
00:26:35Teto, je pravda, že až budu dospělej a budu chodit do práce,
00:26:39že nebudu moct malovat?
-Proč? -Táta říkal, že až budu
00:26:42vydělávat, že už nebudu mít moc čas na zábavu.
00:26:46To né. Já myslím, že trochu času mít budeš.
00:26:49Tak třeba na jeden obraz tejdně.
00:26:52Jeden obraz tejdně? To je v poho.
00:26:58Já pracuju strašně pečlivě, víš? Dobrej malíř maluje dlouho.
00:27:02Jeden obraz za měsíc. Nebo za dva měsíce.
00:27:05-A co teďka maluješ ty?
-Zátiší. To je nejlepší. -Jo?
00:27:08-Jak to? -Protože se ti tam ty věci nevrtěj jako lidi.
00:27:12Hm, ale zas si s nima nemůžeš povídat.
00:27:15-Jak to? Můžeš si s věcma popovídat.
00:27:18-Ale doopravdy popovídat.
-Já si s věcma povídám
00:27:20doopravdy. -Jo? A s čím třeba? -S čímkoliv.
00:27:24Máme ve třídě jednu holku, která je úplně blbá a ještě
00:27:29na jaře si myslela, že ozvěna je nějaká ženská, která žije v lese
00:27:34a volá na tebe. Ta je blbá, co?
00:27:51-Je tady i Jana?-Jo, jo, jo.
00:27:57-Jak se má?-Dobře.
-A co děti?-Pořád nic.
00:28:06Aja jaj.
00:28:12-Vy máte kluka, že? Kolik mu je?
00:28:18-Skoro deset.-No tak to už je velkej chlap,
00:28:24to už by mohl k přijímání.
00:28:29Nedáte si čaj?
00:28:37Cukr už je v konvici.
00:28:41Představ si. Mám tady jednoho adepta na křest, kterej nemůže
00:28:45sehnat kmotra. Lidi si totiž povídají, že s klukama
00:28:49ze srandy vyvolával ďábla, teď se mu dějou nějaký
00:28:53divný věci a chce se nechat pokřtít kvůli tomu.
00:28:57Nechtěl bys do toho jít?
00:28:59Tady se ho každej bojí jako čert kříže. Co?
00:29:04Nebo pan bratr?
00:29:58Skrze toto svaté pomazání, ať ti pán pro své
00:30:04milosrdenství pomůže milostí ducha svatého.
00:30:15Amen.
00:30:19Ať tě vysvobodí z hříchů, ať tě zachrání a posilní.
00:30:27Amen.
00:30:31S pánem bohem.
00:30:40-S pánem bohem.
-S pánem bohem.
00:30:56-S pánem bohem.
-Na shledanou.
00:33:10Jde o to, že toho kluka mám rád a vím, že ty bys to vzal vážně.
00:33:19A pro tebe jako pro kmotra je půlka práce už hotová.
00:33:27No kolik dneska najdeš křesťanů, kteří veřej na ďábla?
00:33:31A přitom, bez toho to nejde.
00:33:34Bez ďábla se nedá pochopit svět.
00:33:37Vždyť je to pořád ještě jeho vládce.
00:33:43Tak ho za mnou přiveďte, promluvíme si.
00:33:48Neboj, budete si rozumět.
00:33:51Je i docela vtipnej. No, uvidíme se v neděli.
00:33:56Tak nashle.
00:35:14Nechceš?
00:35:23Jana ti vzkazuje, že se máš jít navečeřet.
00:35:27-Už jste se trošku seznámily?
-Jo, spíš teda s Liborem.
00:35:39-Nechceš tam jít za nima?-Proč?
00:35:55Protože to působí dost divně.
00:36:37Kdyby vám byla zima, tak jsou tady deky ve skříni.
00:36:41No jasně, víme.
00:36:45-Dobrou noc.
-Dobrou noc.
00:37:18Tak, alespoň to mám vyřešený.
00:37:23Jestli teď nějakou práci dostanu, tak jí ani nebudu moct vzít.
00:37:28Jirka tady s nima nebude, to je jasný.
00:37:40Nakonec tady stejně budeme muset
00:37:42být my dva, oba.
00:37:52Leda bysme je dali na eldéenku.
00:37:55To né.
00:38:11Proč to muselo dopadnout Nejhůř, jak mohlo.
00:38:17Jak?
00:38:24Nebylo by snad lepší, kdyby umřel?
00:38:33-Takhle se to přece nedá brát.-Proč?
00:38:37Máma je z toho úplně na dně. Počítala s tím,
00:38:42že se o ní postará, až na tom bude špatně.
00:38:47A teď se budeme muset my starat o oba.
00:38:52Beztak do měsíce přestane chodit.
00:39:04Všechno má nakonec nějaký smysl.
00:39:09Přestaň. Jaký by to asi mělo mít smysl?
00:39:14Vždyť je to jenom zbytečný trápení.
00:39:19Trápení má taky smysl.
00:39:25Jenom ho člověk pochopí třeba až mnohem později.
00:39:31Všechno jde jak má, když nejdeš proti tomu.
00:39:39Takže člověk vlastně nemůže dělat vůbec nic.
00:39:42Aby nenarušil nějaký skrytý běh božích plánů. Co?
00:39:51A to, že pět let nemůžeme mít dítě má podle tebe taky
00:39:54nějaký skrytý smysl?
00:39:59Myslíš, že se mi v osmdesáti narodí nějaký prorok, nebo co?
00:40:03-Proč to tak přeháníš?
-Tak mi to vysvětli.
00:40:13-Já jsem myslel, že..-Co?
-No, že už tě to tolik netrápí.
00:40:20Ale já nemluvím o dětech ze zkumavky. Já se tě ptám,
00:40:23jestli bys naše dítě, kdybychom teda někdy
00:40:26nějaký měli, taky nechal trpět, kdykoliv by to
00:40:29vypadalo, že to má nějaký skrytý smysl.
00:40:34No samozřejmě, že ne. Ale co mám podle tebe
00:40:39s tátou jako dělat?
00:41:10-Co ti je?
-Nic.
00:41:25Možná, že je dobře, že nemáme děti.
00:41:36Proč?
00:42:16(zvuk dveří a kroků)
00:43:16Přiveď nás všecky k sobě, pane. Nenech nás zabloudit.
00:43:28Utěš mojí přenádhernou. Naplň jí srdce pokojem.
00:43:37Zbav jí smutku. Utěš nás všechny.
00:44:55-Ahoj.-Ahoj.
-Mám nějakou žízeň.
00:45:04-Nechceš?-Ne né, dík. Teď si opravdu nedám.
00:45:09Tak příště. Já bych si taky nedal, kdybych mohl usnout.
00:45:14-Vždyť jsi dva dny nespal.-Nó. Právě.
00:45:19Taky teď nemůžu nějak zabrat. A oba páni dělají,
00:45:22že spí.-Jo?-Hm. Jirka teď pořád dělá, že spí.
00:45:28Nevidí, neslyší.
00:45:39Je pravda, že jsi to byl ty, kdo přemluvil Evu,
00:45:43aby si nechali Dominika, tenkrát?
00:45:45Ne. To ti řekl Jirka?
00:45:54Ne, to není pravda.
00:45:58Vůbec jsem o tom nevěděl. Přemluvil ji on, jestli to bylo
00:46:04vůbec potřeba.Občas je schopnej velkejch věcí.
00:46:15Třeba už není. Teď už by to třeba neudělal.
00:46:32-Já už tě nebudu rušit. Dobrou.-Dobrou.
00:46:41(kroky)
00:48:19(tekoucí voda)
00:48:27(rachot padajících věcí)
00:48:31Co to tu vyvádíš, prosím tě? Mě se zdálo, že děda má žízeň.
00:48:38-Co že se ti to zdálo? -Mě se zdál sen, že děda má žízeň.
00:48:42-Prosím tě. -Ahoj. Co je? Co se stalo?
00:48:49Já jsem zakopnul a vylil jsem vodu.
00:48:52Odveď ho nahoru, prosím tě.
00:48:54Jo. Pojď spát.
00:49:19Vstáváš?
00:49:30(zpěv ptáků)
00:50:45-Já zase zbožňuju třeba liči?-Lečo?
00:50:49-Liči, liči, to je ovoce. Takový malý kuličky, víš?
00:50:53-Jo.-To je jak angrešt, je to sladký a normálně to
00:50:57spolkneš, to jede jak po tobogánu.
00:51:00(hudba - country)
00:51:40Seš si jistej, že tuhle desku má táta opravdu rád?
00:51:43Jasně, nevíš, co poslouchá, nebo co?
00:51:57-Co to je?
-Co?-Tohle?
00:52:02-To je koláž. Vždyť jsem ti to říkal už.-A kdo to udělal?
00:52:08-To jsem udělal já.
-A kdy?
00:52:13No někdy těsně před tím, než jsem mámu potkal, myslím.
00:52:21-Proč už to neděláš?
-To jsem dělal jenom tehdy.
00:52:26Někdo mi ukradl foťák, tak jsem sbíral časáky
00:52:30a dělal takovýhle blbosti.-Aha.
00:52:50(otevírání dveří)
00:53:36(bouchnutí klíčů)
00:54:08(bouchnutí dveří)
00:55:32(štěkání psa)
00:56:53(bouchnutí dveří)
00:57:25(škrabání brambor)
00:57:52Ty jo, je úplně bezbrannej, jak nějakej novorozenec.
00:58:07-Nechceš s něčím pomoct?-Ne.
00:59:05-Nechceš pomoct?
-Ne, dík.
00:59:40Docela se ochladilo. Ty jo.
00:59:49No jo, už končí léto.
00:59:56-Byli jste někde na dovolený?
-Ne, letos ne. -My taky ne.
01:00:06Teda spolu.
01:00:09Pořád sedíme doma, když se jednou za čas vidíme.
01:00:20Alespoň jsem byla s holkama na vodě.
01:00:23Hele sorry, já teďka nemám úplně náladu na povídání.
01:00:28Promiň.
01:02:39-To jsi ty?-Ne, ty.
01:02:48-Co dělá Nikol?
-Nevím. Co děláš ty?
01:02:53Přemýšlím, nemůžu?
01:02:58Můžeš, ale aby ti nenalezly nějaký ti brouci do hlavy.
01:03:02-Neboj, to si pohlídám.
-Co budeme dělat?
01:03:08-Budem sebou házet.
-Cože?-No, hodíme sebou.
01:03:18-Kam?-Na oběd. Chceš tam hodit?
01:03:21-Pojď, máš hlad?
-Ani ne.
01:04:00Libore, prosím tě, mohl bys toho tátu oholit?
01:05:05Nechceš jít se mnou na švestky?
01:06:09(hudba - rumba)
01:06:29Kde je Nikol?
01:06:32Nevím. Není někde s Janou?
01:06:36Kolik že jí je roků? Dvacet?
01:07:08Neměl jsi jí sem brát.
01:07:20Máš teď dost práce?
01:07:26Jó, je to dobrý. Pořád mám nějaký zakázky.
01:07:33-A co Eva, jak se má?-No asi dobře, když je na dovolený.
01:07:42A má někoho?
01:07:46Nevím, já se s ní o chlapech moc nebavím.
01:07:54Měla by si někoho pořádného najít,
01:07:57když ty jsi takovej pitomec zabedněnej.
01:08:23Dominiku. Pojď sem.
01:08:35-Co je?-Pojď si to dojíst, ne?
01:08:39Já už nemám hlad.
01:08:50-Já si půjčím ocet.
-Počkej. Co s ním chceš?
01:08:57-Nic -Jak nic? Říkej, nebo nic nedostaneš.
01:09:00-Ježišmarja. -Říkej.
-To je tajný.
01:09:05Tak když tajný, tak nic, no.
01:09:38(kroky)
01:10:15Já teďka pojedu do města. Nechce jet někdo se mnou?
01:10:22Ne, my se půjdem asi projít.
01:12:14(hlasy z vedlejší místnosti)
01:14:53Co tady děláš? Myslela jsem, že jsi usnul.
01:14:58-To ses mohl najíst s náma.
-Já jsem spal před chvilkou.
01:15:02Tak si to běž vzít, je to ještě teplý.
01:15:35Co ti je?
01:15:39Nevím.
01:16:13Myslíš, že ze mě za dvacet let bude taková ta vysušená
01:16:17jedovatá babka, která nenávidí všechny kolem
01:16:20sebe automaticky, jenom proto, že vůbec existujou?
01:16:27No, doufám, že ne.
01:16:37A myslíš, že za dvacet let budeme ještě spolu?
01:17:58-Co je to za místo?-Co?
-Tohle.
01:18:01Že jsi mě vzal zrovna sem?
01:18:09Já nevím, ty ses chtěla projít, tohle není žádný
01:18:12speciální místo.
01:18:38Proč jsi sem vlastně chtěla jet?
01:18:43Nevím, prostě jsem chtěla být s tebou.
01:18:46Nemusíš ve všem hledat nějakej záměr.
01:18:49-No jasně.-Co?-Nikdy by mě nenapadlo,
01:18:55že se ti bude chtít jet do takovýhle situace.
01:18:58Bez nějakého důvodu.
01:19:01A to není důvod, že chci být s tebou?
01:19:18Jo a netvař se pořád tak strašně smutně.
01:19:21Všichni už si všimli.
01:19:25Aha. A jak se mám teda tvářit?
01:19:29Co?
01:19:42Tak řekni něco.
01:19:48Víš, řeknu ti, že si asi nikdy nebudeme moc
01:19:52rozumět, dokud ti bude víc záležet na tom,
01:19:54jak všechno vypadá před ostatníma, než
01:19:56na tom, jak se věci ve skutečnosti mají.
01:19:58A ty jsi ten, co ví, jak se věci
01:20:01ve skutečnosti mají?
01:20:05A víš třeba, že si Dominik myslí, že sis zkazil život
01:20:09tím, že ho máš?
-Cože?
01:20:14To je přece jasný, že tak na něj působíš.
01:20:21-A to ti jako říkal sám?
-Hm.-Kdy?
01:20:27-Když byl naposled u tebe.
-Tomu nevěřím.
01:20:55Hele, mě to už nebaví. Jdu zpátky.
01:21:50Libore. Libore!
01:22:03Hele, potřebuju zmizet. Beru Dominika a jedu domů.
01:22:10To myslíš vážně?
01:22:12Jo. Nemohl bys něco říct, prosím tě, Nikol, až se vrátí?
01:22:16-Nějak jí to vysvětli, něco si vymysli.-Počkej.
01:22:23(bouchnutí dveří)
01:22:25Co blbneš? Co se děje?
01:22:30Je to nějaký blbý, myslím, že to brzy skončí.
01:22:33Navíc se potřebuju zbavit toho bytu.
01:22:36Dostal jsem nějaký nabídky ze zahraničí.
01:22:39Pojedu asi do Španělska nebo do Anglie.
01:22:42-Zaplatím dluhy.
-Co blázníš.
01:22:46Neuvědomuješ si, jak je to vůči Nikol necitlivý?
01:22:52Co? A co máma?
01:23:00Plánuješ se s ní vůbec rozloučit?
01:23:01Hele, prostě jim to nějak vysvětli.
01:23:06Ty vole, vždyť je to celý absurdní. Co se ti stalo?
01:23:12Přece takhle nezmizíš.
01:23:33-Dominiku, kde jsi?-No?
-Kde jsou klíče od auta?
01:23:42-Nevím.-Sis tady s nima někde hrál, ne?
01:23:46Nehrál.
01:23:56Tak ahoj, tati. Se uvidíme.
01:24:04(zvuky aut)
01:25:33Tak co? Jedem?
01:26:03Ahoj.
01:26:12-Je tady Libor?
-Jel do města.-A Nikol?
01:26:19Nevím, nevrátila se ještě.
01:26:27Táta umřel.
01:27:25(zpěv ptáků, šum větru, zvuky cvrčků)
01:29:00(čtená pohádka Broučci)
01:33:30Skryté titulky: Markéta Sedelmayerová
01:33:33Česká televize 2015
„Když jsem před lety uviděl školní film Víta Zapletala Pokoj, okamžitě jsem s ním chtěl pracovat,“ říká producent filmu Radim Procházka. „V pětiminutovém černobílém filmu se hlavní postava staré ženy ležící v posteli prakticky pouze dvakrát otočí z boku na bok, přesto je v něm o životě a jeho plynutí řečeno vše podstatné. Prach je Zapletalovým prvním ‚dospělým‘, celovečerním snímkem a hlavní mužská postava ho opět celý proleží v posteli a tentokrát už se ani neotáčí. Přesto jsem byl stejně uhranutý a vnitřně spokojený jako při sledování zmíněného Pokoje.“
