Leopolda Dostalová
Leopolda Dostalová patřila bezesporu k našim největším hereckým osobnostem 20. století. Své o tom vypovídá i skutečnost, že na jevišti působila neuvěřitelných 70 let a bylo jí teprve 22 let, když získala v roce 1901 angažmá v Národním divadle. Členkou tamějšího souboru byla až do roku 1959 (pomineme-li krátké působení v Divadle na Vinohradech ve 20. letech), nicméně i v 60. letech ve Zlaté kapličce pohostinsky působila a ve svých devadesáti letech dokonce získala angažmá v progresivním Divadle za branou. Medailon této jedinečné herečky zachycuje prostřednictvím nejvýznamnějších rolí její tvůrčí zrání a schopnost držet krok s vývojem divadelního stylu – jen v Národním divadle jich ztvárnila více než 340. První výrazný úspěch ji přinesla v roce 1901 postava Maryši a pak následovaly další jedinečné herecké příležitosti: Hippodamie ve Vrchlického Námluvách Pelopových, Heda a Nora v Ibsenových hrách, Aischylova Elektra, Kristina v O'Neillově hře Smutek sluší Elektře či postavy Matky a Emilie Marty z Věci Makropulos, které napsal Karel Čapek údajně přímo pro ni. Před televizními kamerami herečka oživila dvojici svých legendárních rolí – Lady Macbeth, kterou divákům poprvé představila v roce 1916, a Sofoklovu Antigonu.