Závod míru 1968

V pořadí již 21. ročník Závodu míru, v té době nejprestižnější evropský amatérský závod, byl v roce 1968 naplánován na trase Berlín – Praha – Varšava. Celková vzdálenost činila 2 352 km, rozdělená do šestnácti etap. Ze 108 závodníků jich do cíle dojelo 67 a vítězem se stal německý jezdec Axel Peschel s celkovým časem 57:45,58 hodin. Na druhém místě se umístil Karel Vávra (ČSSR), na třetím Magiera (Polsko), čtvrtém Sajdchužin (SSSR) a na pátém místě Hoelund (Dánsko). V soutěži družstev bodovalo na prvním místě Polsko, druhém NDR a na třetím místě se umístili naši cyklisté. Nováček Karel Vávra, brněnský závodník a později trenér nenáviděl déšť. Svého největšího úspěchu v kariéře ale paradoxně dosáhl při „mokrém“ Závodě míru v roce 1968. „Kromě dvou etap každý den pršelo. Budit se k závodu za zvuku kapek padajících na parapet bylo něco hrozného. Od té doby jsem déšť nenáviděl,“ vzpomínal později Vávra, kterého od vítězství nakonec dělilo pouhých šestnáct vteřin. Na trase mezi Berlínem, Prahou a Varšavou dokonce jel ve žlutém dresu pro vedoucího jezdce. O ten přišel při předposlední etapě, časovce na téměř padesát kilometrů. „Souboj s chronometrem mi nikdy moc nešel, navíc tehdy jsme jeli téměř dvojnásobnou délku, než bylo běžné. Etapu předtím jsem strávil celou v úniku, takže jsem se cítil ještě dost unavený,“ popisoval propad výsledkovým polem. Nebýt dvacetivteřinové ztráty při hromadné kolizi, kdy pár kilometrů před cílem jedné z předchozích etap upadlo několik jezdců, možná by tehdy jako třetí Čechoslovák stanul na nejvyšším stupínku.

Předávání ocenění na stupních vítězů se neúčastnil. Slavnostní ceremoniál totiž strávil v hotelu. „Někdo si moji nepřítomnost vysvětloval, že jsem prohru neunesl, ale tak to nebylo. Tehdy sílily v Polsku nepokoje a v cíli jsem dostal příkaz naskočit do autobusu a hned odjet. Za druhé místo jsem sice dostal barevnou polskou televizi, když jsem ji ale přivezl domů, nejela a v republice nešla opravit,“ vzpomínal Vávra v prosinci 2011 v Brněnském deníku.