Koprodukční slovensko-česká pohádka o pyšné Ljubce, jež se naučila lásce a pokoře (2001). Hrají: E. Leimbergerová, letošní jubilantka K. Magálová, M. Igonda, J. Fila a další. Scénář J. Lenhart. Kamera J. Ďuriš. Režie J. Zeman
00:00:03 Slovenská televize Bratislava a Česká televize Praha
00:00:07 uvádí
00:00:15 původní televizní pohádku
00:00:21 ZLATÝ CHLÉB
00:01:09 Matko! Chci se dorůžova vyspat!
00:01:13 Řekněte mi, jak?
00:01:30 Jenom klid. To zařídím.
00:01:36 Uvidíš, kohout už víckrát nezakokrhá.
00:01:41 To říkáte každé ráno!
00:01:45 Copak já za to můžu?
00:01:47 Od doby, co je svět světem začíná den kokrháním!
00:01:49 Ale proč slyším jenom našeho kohouta?
00:01:52 Mámo, vyměňte mi ten hadr!
00:01:58 Kohout je ozdobou hospodářství a ten náš je opravdu fešák.
00:02:03 Jaká jste to matka? Nadržujete kohoutovi!
00:02:17 To špatně skončí.
00:02:49 Ĺubko, chvíli si ještě pospi
00:02:51 a budeš mít tvářičky jako růžičky.
00:02:54 Skončím jako bledule!
00:02:58 Postel je panská medicína!
00:03:01 Tak proč mi po tom ležení bolí celé tělo?
00:03:05 Myslíš, že pást husy je větší slast?
00:03:08 Od podzimu do jara mě držíte pod zámkem.
00:03:10 Prý, aby mě zima neofoukla!
00:03:13 Matko, jsem snad chlebový kvásek, že se o mě tak bojíte?
00:03:18 Když už tě to peří tolik tlačí,
00:03:20 jdi si natrhat kvítí do koupele.
00:03:23 Ale ne, abys běžela jako splašená!
00:03:26 To jako opravdu? Smím?
00:04:41 Ztratil jsem podkovičku pro štěstí.
00:04:43 -Ale asi to tak mělo být.
-Asi.
00:04:46 Jsem Jakub, pekař ze sousední vsi.
00:04:51 Jak říkají tobě?
00:04:57 Tak ty jsi ta kukačka, co kukala na keři.
00:05:01 A kolik let mi zakukáš do svatby?
00:05:03 Já nejsem žádná kukačka!
00:05:06 Ne? Tak potom jsi jitřenka líbezná.
00:05:12 A to je kdo?
00:05:15 To je panna, co chodí časně ráno po loukách
00:05:19 a svoje jméno tají.
00:05:22 Tak nepovíš mi, čí jsi?
00:05:30 A proč bych měla?
00:05:36 Ani za kus chleba? Vidíš, sám se ti nabízí.
00:05:43 Proč utíkáš?
00:05:49 Chutnal by ti.
00:05:53 Kukačka kukala, že se vdám.
00:05:59 Vdáš se, až já zakukám. Kukačko.
00:06:04 Kolikrát jsem ti říkala, že na domácí práce jsem tady já.
00:06:10 Každé pomyšlení mi překazíte.
00:06:13 Všechno co činím, moudře činím.
00:06:15 A ty se pro to netrap.
00:06:17 Ani drát peří jste mi nedovolila.
00:06:20 Jiná děvčata už mají postele vystlané až do nebes.
00:06:23 A co mám já?
00:06:25 Ty budeš líhat na penězích! Ještě tohle mi chybělo.
00:06:29 To jistě! Když mě doma držíte jako kanára.
00:06:32 Jestli myslíš, že tě zbytečně držím pod zámkem,
00:06:34 tak se mýlíš!
00:06:37 -Já jen čekám...
-Na co?
00:06:41 Na muziku!
00:06:44 -Na muziku?
-Na muziku.
00:06:50 -Já půjdu k muzice?
-Proč ne?
00:06:52 Mámo!
00:06:57 -Ale já neumím tancovat.
-Já začínala s koštětem!
00:07:09 Raz a dva, raz a dva...
00:07:13 Um caj caj...
00:07:15 Točíš se dokola, až se kolem tebe točí celý svět!
00:07:21 Raz a dva...
00:07:26 Hopla!
00:07:31 To je paráda!
00:07:38 Já letím! Já už letím.
00:07:53 Jak krásně voní.
00:07:56 Budeš jako z rosy počatá.
00:07:59 -Myslíte?
-Já se nemýlím.
00:08:05 Ano.
00:08:10 Ano, tak se rodí krása, můj poklade!
00:08:39 Copak se stalo s tím vaším kohoutem?
00:08:42 Nějak nekokrhá.
00:08:44 Snad nebyl jediný na světě. I jiní to umí.
00:08:47 Tak ať se namáhají oni!
00:08:49 Jenom tak pípají. Ne, jako ten váš.
00:08:52 Vesnice místo toho, aby pracovala,
00:08:54 jenom spí. I moje děvčata.
00:08:56 A tuším, že i ta vaše!
00:09:00 Už ji tady dlouho nebylo vidět.
00:09:02 Jen odpočívá.
00:09:03 Vždyť od velké dřiny může pojít i kůň.
00:09:07 Pojďte rychle.
00:09:10 Musím zvýšit plot, aby mi do hrnců nešilhaly.
00:09:13 To udělám!
00:09:16 Prý té její holce přes zimu narostly rohy.
00:09:20 Rohy?
00:09:21 A co jiného se jí mohlo stát,
00:09:23 když k nim teď nechodí apatikář ani kněz?
00:09:25 Proč by ji jinak matka pod neckama schovávala?
00:09:28 Asi jim bída sahá až po uši.
00:09:34 Slyšel si je? Kéž by je stihl trest.
00:09:39 Měls to zapotřebí?
00:09:42 Kdybys trochu tišeji kokrhal, nemusel si teď trčet tady v dílně.
00:09:47 Ty můj krasavče!
00:09:51 Přece by tě netěšilo, kdyby na naši Ĺubku
00:09:53 žádný chlapec u muziky ani okem nemrknul.
00:09:57 Víš ty můj kohoutku?
00:10:00 S první muzikou nám končí dětství.
00:10:03 A jak z něj děvče vykročí, tak jí to pak půjde celý život.
00:10:10 Přes zimu mi tak zkrásněla, že věřím tomu,
00:10:15 že nám její krása pomůže naplnit prázdné truhlice.
00:10:21 Ještě si tu chvíli posedíš, a až se Ĺubka provdá,
00:10:26 můžeš si klidně kokrhat, co hrdlo ráčí.
00:10:35 I ta Popelka na tom byla líp.
00:10:37 Stačilo jí hodit na zem 3 oříšky
00:10:40 a hned měla sluneční a měsíční šaty.
00:10:43 A k tomu ještě kočár!
00:10:46 Copak můžu za to, že tvůj otec
00:10:48 cestou z jarmarku o žádné oříšky nezavadil
00:10:50 a že mi ani nikdo nedal čarovnou růži?
00:10:54 Máš toho víc, než každá druhá.
00:10:57 Jo! Prázdné truhly!
00:11:01 Rychtářčina Juliána se klidně může v penězích koupat!
00:11:05 A já?
00:11:08 Nemysli si, že zlato dokáže až tak oslepit,
00:11:10 že udělá z ošklivé krásnou a z hloupé chytrou.
00:11:16 U rychtářů nepůjde pod čepec dcera, ale truhlice.
00:11:20 -S truhlicí půjde i ona!
-Jen se neboj.
00:11:23 Mládenci sem budou chodit jako včelky za medem.
00:11:28 Už se obleč.
00:11:32 Jen aby.
00:11:43 Tak si trochu pospěš.
00:11:58 Otoč se.
00:12:11 No tohle! To jsem nečekala.
00:12:15 Zázrak. Ruce už nejsou moc dlouhé,
00:12:17 nohy velké i nos je akorát. Pusa jako malina.
00:12:23 A ty oči! Ty máš po otci pěkné.
00:12:30 Teď už máš všechno, co má děvče mít.
00:12:34 Myslíte, že nezůstanu na ocet?
00:12:36 Na ocet?
00:12:39 Všechna děvčata puknou závistí!
00:12:45 Podívej se!
00:12:52 Kvůli tomu jsem tě před světem ukrývala.
00:12:55 Pro tuhle chvíli.
00:13:00 Chtělo by to zrcadlo.
00:13:05 Já jsem tvoje zrcadlo, věř mi.
00:13:08 Ani ve snu ses mi nezdála krásnější.
00:13:17 Zavři oči!
00:13:26 -Už?
-Počkej, až ti řeknu.
00:13:45 Chtěla jsem ti ho dát ke svatbě. Ale nevadí.
00:13:49 První muzika je také velký den.
00:14:00 Jen mi nerozbijte džbán! Škoda pro vás vína.
00:14:07 -Jen víc!
-Já si dám ještě jeden.
00:14:11 -Pojď sem, krasavice!
-Pojď si zatancovat!
00:14:17 Jak dlouho tu budu čekat?
00:14:19 To tu mám trčet celou muziku a ani si neskočit?
00:14:22 To jsem mohl zůstat doma. A kde je ta tvoje?
00:14:26 Nevím. Je jako tělo bez duše.
00:14:29 Neví. Asi je to nějaký zázrak.
00:14:31 Taková je prý jenom jedna.
00:14:34 Kvůli jeho jediné přijdeme o 10 dalších děvčat.
00:14:37 Však uvidíte.
00:14:45 A poznáš ji vůbec? Ani nevíš jak se jmenuje.
00:14:53 Přišla.
00:14:57 -Rychtářčina Juliána?
-Tak to je zázrak rozumu.
00:15:00 Právě přišlo k muzice 6 krav, 4 koně, pole, lesy, louky, háje.
00:15:05 A dokonce i s maminkou!
00:15:09 Vítejte u nás. Jak je libo.
00:15:12 Račte.
00:15:15 Tuš pro paní rychtářku a její dceru Juliánu.
00:15:25 Zaveďte nás, prosím, na naše místo.
00:15:28 Ano, prosím. Račte za mnou.
00:15:33 Radši jsem měla zůstat doma než zažít takovou ostudu!
00:15:38 Sedni si a dívej se.
00:15:45 To je krása! Krása nevídaná.
00:15:52 Poslužte si. Přeji vám dobrou chuť.
00:15:56 Tvář je krásná, ale truhla prázdná.
00:15:57 -Usmívej se!
-To se vám řekne.
00:16:00 Copak nevidíte, jak na ni hledí?
00:16:05 Koukáš se na ni jako na zázrak.
00:16:07 Taky je na co koukat!
00:16:17 -Sluší jí to.
-Moc.
00:16:18 Vážně, nádherná!
00:16:20 Je to jen hrnčířova Ĺubka.
00:16:23 Ĺubka! Pěkné jméno.
00:16:27 A ještě hezčí děvče. Opravdu krásná.
00:16:30 -Kvůli ní se vyplatilo počkat.
-To tedy ano.
00:16:33 Zdá se mi, že zapomínáte, kvůli komu přišla.
00:16:36 O tom, že tu budeš, nevěděla. Je to děvče od nás.
00:16:39 Je moje!
00:16:45 -Cože?
-Nežertuju.
00:16:52 -Co jim je?
-Chlapci závidí.
00:16:55 Tak co, na kterou se díváš? Na starou nebo na mladou?
00:16:58 Na obě. Mám přece dvě oči.
00:17:02 -Já to už nevydržím.
-Jen klid a seď.
00:17:05 Uvidíme, která bude dnes u muziky královnou!
00:17:08 -Pojď se mnou tancovat!
-Já jsem tu byl první!
00:17:10 -Ne, půjde se mnou!
-Pojď se mnou!
00:17:12 Ĺubka půjde se mnou!
00:17:14 Požádej ji o tanec, nebo půjdu já!
00:17:15 Prožeň ji! Ať na svou první tancovačku nezapomene!
00:17:18 Na co čekáš? Tak jdi!
00:17:23 Smím požádat o tanec vaši dceru?
00:17:31 Proveďte ji, když se vám líbí.
00:17:36 Ten má ale štěstí!
00:17:39 -Neumím moc tancovat.
-Jen se mě pěkně drž.
00:17:45 Přece jsem tě našel, Ĺubko.
00:17:49 Odkud víš, jak se jmenuju?
00:17:51 Oči napovídají. Pěkné jméno.
00:17:55 Takové líbezné.
00:17:58 I já bych teď nejradši mluvil o lásce.
00:18:04 -Víš, že se mi líbíš?
-A jak bych to mohla vědět?
00:18:11 Tak se mi podívej do očí a uvidíš!
00:18:14 No? Už mi věříš?
00:18:24 Takové krásné oči, jako jsou tvoje,
00:18:27 jsem ještě neviděl. Neklop je!
00:18:34 Ale pak ti asi pošlapu nohy.
00:18:36 Aspoň si budu jistý, že se mi nezdáš.
00:18:39 A já? Já se ti líbím?
00:18:43 Co já vím?
00:18:45 Když to nevíš, tak to řeknu za tebe.
00:18:48 Radši ne.
00:18:49 -Máš strach?
-Točí se mi hlava.
00:18:53 To bude z toho, že mi vidíš do duše.
00:19:01 Ten nejhezčí si přišel pro ni!
00:19:04 Nikdo mě nedonutí, abych se dívala,
00:19:06 jak tančí ta hrnčířova Ĺuba!
00:19:11 Ano, prosím. Tak...
00:19:13 Co to má znamenat? Račte dovolit, nerozumím tomu.
00:19:20 -Sedíme!
-Ano.
00:19:24 -Zbavte mě té ostudy!
-Slyšel jste?
00:19:27 -Zbavte ji té ostudy!
-Ale jak, prosím?
00:19:31 Dejte tamté zahrát marš, ať se klidí od muziky.
00:19:35 -Tak!
-Jak račte.
00:19:38 Marš, marš, marš! Rychle!
00:19:43 Zahrajte pochod, jinak přijdu o hospodu!
00:19:46 A vy si do smrti nevrznete!
00:19:51 Toč se!
00:19:58 -Přestaňte, dost!
-Hraj!
00:20:08 Ještě jim ukážeme! Toč se, toč!
00:20:17 Hop!
00:20:18 Pěkně vesele! Jde ti to.
00:20:23 Bože, ty jsi krásná!
00:20:26 Moje noha!
00:20:29 Pyšná byla, pyšná. Patří jí to!
00:20:32 Hop!
00:20:35 -Nic se nestalo.
-Sama jí pomůžu!
00:20:40 Au!
00:20:42 Zůstaň ještě!
00:20:45 -Patří jí to.
-Dobře jí tak.
00:20:49 -Zaslouží si to!
-Pyšná byla!
00:21:47 Co je trocha té ostudy!
00:21:49 Hlavně, že chlapci stojí pod našimi okny
00:21:51 a ne pod rychtářčinými.
00:21:55 Jen jeden pohled, krasavice. Pěkně prosím!
00:21:57 Mně se ukaž, Ĺubko!
00:21:58 Ne, já si chudáka nevezmu!
00:22:01 Jakého chudáka? Jsou to synové řemeslníků.
00:22:06 Třeba Krišpín.
00:22:08 Má stejné řemeslo jako tvůj nebožtík otec.
00:22:11 Může si hned sednout za kruh a hlínu točit.
00:22:15 Nevím k čemu.
00:22:16 Každý nový hrnec je u nás zbytečný.
00:22:21 A Vincek? Sudy mají plné vína!
00:22:23 Div jim neprasknou.
00:22:25 Mamko, i kdybych byla vinná muška, tak si ho nevezmu.
00:22:28 A co takhle mlynáře?
00:22:30 Co? Mlynáře?!
00:22:36 Tak koho tedy?
00:22:41 Někdo k nám jde!
00:22:57 Poďte dál.
00:23:16 Dovolil jsem si přijít sem, do vašeho domu
00:23:20 a požádat vás, paní matko, tedy jako paní mistrovou,
00:23:24 jestli byste svou líbeznou Ĺubku nedala za ženu pekaři?
00:23:31 Co jestli bych?
00:23:39 Nedala svoji milou Ĺubku za ženu pekaři.
00:23:52 Takže já si mám vzít pekaře?
00:23:57 Je to poctivé řemeslo!
00:23:59 Moje krása je taky poctivá. Cennější než Juliánina paráda.
00:24:04 Stojí za víc než za bochník chleba
00:24:07 s kůrkou jako suché bláto!
00:24:14 Zasloužím si bochník zlata!
00:24:21 A já už myslela, že jste si u muziky
00:24:23 padli do oka i do srdce.
00:24:32 Už jsem mohla péct koláče. Co ti na něm vadilo?
00:24:35 Takové, co mi přijdou nabídnout
00:24:36 selský bochník, radši ani nepouštějte dovnitř.
00:24:40 Myslela jsem, že by nebylo špatné,
00:24:42 kdybys mu dala slovo.
00:24:44 Už jste za mne myslela dost. Teď nechte přemýšlet mě.
00:24:48 Jestli chcete, abych se dobře vdala,
00:24:50 musíte mi koupit zrcadlo, mašle a stužky.
00:24:55 -Mašle a zrcadlo?
-Chci vypadat ještě líp!
00:25:07 Kdo by řekl, že za ty hrnce dostaneme víc než za krávu!
00:25:11 Kdybyste ochotně pouštěla krejcary, mohly jsme nakoupit víc.
00:25:16 Copak je ti to málo?
00:25:18 Vypadá to, že peníze máte přilepené na prstech.
00:25:20 Potřebujeme na mouku. A taky na svatbu.
00:25:23 Kdo ví, kdy svatba bude.
00:25:28 Stejně si myslím, že pekařský mistr by byl štěstí.
00:25:32 A to už nejsou větší páni než řemeslníci?
00:25:54 Prr.
00:25:58 Prodaly jste majetek nebo nakoupily výbavu?
00:26:03 -Nebo jste si přivezly bídu?
-Pomluvy jsme vyvezly!
00:26:09 O vaší Ĺubce už se mluví i v pekle!
00:26:12 Vidíš! A o tobě se neví ani za humny.
00:26:16 Nebavte se s nimi.
00:26:19 Příště nám musíš říct zase něco moudrého!
00:26:38 Tohle nám ještě chybělo. 7 let neštěstí.
00:26:42 Nemusíte věřit každé pověře!
00:26:45 -Co s tím?
-Nebude zrcadlo, bude malíř.
00:27:00 To jsem já, můj kohoutku!
00:27:03 Jen ještě chvilku vydrž než tě nakrmím.
00:27:09 Musím si uložit těch pár věciček.
00:27:12 Ĺuba by prodala všechno, co mi přirostlo v srdci.
00:27:19 V tomhle srdíčku jsem si se svým mistříčkem
00:27:21 upekla lásku.
00:27:28 Představ si, ty můj kohoutku, co si ta moje parádnice umanula.
00:27:34 Že chce malíře.
00:27:37 Zrcadlo prý její krásu neuchová.
00:27:41 Nestačí jí, že se vidí. Ona chce na sebe vzhlížet!
00:27:45 Kohoutku můj, už aby si pro ni někdo přišel.
00:28:23 Prosím pannu Ĺubku o prominutí.
00:28:26 I ctěnou paní matku, že jsem si dovolil
00:28:28 navštívit váš dům.
00:28:30 Ale řeči mě sem přivedly. Zvěsti o vaší dceři.
00:28:37 A tak, jak káže dobrý mrav,
00:28:39 přišel jsem vás požádat, paní matko,
00:28:42 jestli byste nedala svou jedinou dceru Ĺubku pánovi.
00:28:49 Já se mám vdát za pána?
00:28:54 Mám chleba jemný a chutný jako koláč.
00:28:56 Přišel jste na námluvy.
00:28:58 Svoje slovo vám dám, ale rozhodnou se musí moje dcera.
00:29:02 No tak, řekni něco!
00:29:06 Netvrdím, že je z režné mouky pečený
00:29:09 a že se válel na prázdné sýpce,
00:29:13 ale já si počkám, až mi nabídnou zlatý chleba.
00:29:20 Jdeme!
00:29:31 Kohoutku můj, proč si jenom nechtěla vzít pána?
00:29:36 Vždyť už nic nemáme! Skoro všechno jsem dala za obrazy.
00:29:43 A co zůstalo, to stačíme projíst.
00:29:48 Já nevím.
00:29:51 Máme štěstí, že nám vesnice nevidí do hrnce.
00:30:02 Ĺubo, dej mi ještě kvásek. Zadělám na chleba.
00:30:05 Taky byste mohla jednou zadělat na koláče.
00:30:08 Ne pořád jen na chleba!
00:30:11 Už ses jimi mohla dávno cpát, kdyby sis pořád nevymýšlela.
00:30:18 Já se za chudáka nevdám!
00:30:21 Panský majetek ti přinesli až ke dveřím.
00:30:23 A ty? Tys je zabouchla.
00:30:25 Horší tu už byli a ti lepší, ti ještě přijdou.
00:30:29 Na koho vlastně čekáš?
00:30:31 Na takového, který mne odvede do lepšího světa.
00:30:35 Chci dál než jen za humna.
00:30:38 Proč bych se měla dívat do prázdného hrnce jako vy
00:30:41 a pachtit se pro každý krejcar?
00:30:46 Pro to, aby se ti splnily sny,
00:30:49 je třeba něco udělat, poklade můj
00:30:52 a nejenom snít o princi.
00:30:54 A proč ne? Bude bohatý!
00:30:56 A co budu chtít, to mi jistě koupí.
00:30:58 Všechno, po čem srdce zatouží!
00:31:03 A po čem?
00:31:07 Budu bydlet v paláci, ležet v hedvábí,
00:31:10 oblékat se do parádních šatů, budu chodit na zábavy,
00:31:15 služebnictvo mi bude sloužit a já se budu
00:31:18 jenom procházet po parku, očekávat růže,
00:31:22 krmit zlaté rybičky.
00:31:26 A když řeknu: Fuj. To hned odnesou.
00:31:30 A když řeknu: Ach. Tak to hned přinesou.
00:31:35 Budou se mnou vlídně mluvit, něžně šeptat
00:31:39 a co slovo, to vyznání.
00:31:46 Slyšíte? Nápadník!
00:31:49 A vy, že už nikdo nepřijde!
00:32:00 Račte odpustit, hospodyně, že jsem se osmělil
00:32:05 a přišel jsem vás požádat...
00:32:09 Mě? Požádat?
00:32:14 -O kousek chleba vás prosím.
-Koho to tam máš?
00:32:18 Jakési žebračisko! Trhan!
00:32:22 Chleba nemáme a ani nedáme!
00:32:27 Chcete chleba? Ráda vám dám, ale právě zadělávám.
00:32:36 Od vás nechci, ale od ní.
00:32:43 I ona by dala.
00:32:47 Snad, kdybych byl princ. Ta má tvrdé srdce.
00:32:53 Však ono jí změkne.
00:32:56 Když chvíli počkáte, upeču vám placku.
00:33:00 Kdo neumí dávat, ať nečeká na štěstí.
00:33:04 Už musím jít.
00:33:24 Mějte se tu dobře. Pojď.
00:33:58 Ty ses zbláznila! Takhle zneuctít Boží dar!
00:34:02 Myslela jsem si, že když máte vždycky od těsta
00:34:04 tak jemné ruce, že to bude dobré i na tělo.
00:34:06 Jen abys z toho kvásku nevykynula!
00:34:13 Kohutku můj, nevím, co to do mé Ĺubky vjelo.
00:34:16 Zvykla si povalovat se v chlebovém těstě.
00:34:20 Snad to není velký hřích.
00:34:23 Je mnohem krásnější než byla.
00:34:29 Vím, že se to nemá, ale snad nás za to osud nepotrestá.
00:34:35 Jede zlatý kočár!
00:34:37 Copak hoří?
00:34:44 -Opravdový boháč!
-Bohatý pán!
00:34:50 -Celý je ve zlatě!
-A má i sluhy!
00:35:06 -Koukejte na něj.
-Dívejte se!
00:35:08 Zlatý pán!
00:35:24 Co se to děje na našem dvoře?
00:35:28 Nemohu uvěřit vlastním očím!
00:35:34 Kdo jste?
00:35:37 Jsem ten, na kterého čeká vaše dcera.
00:35:40 Chci ji!
00:35:43 Odkud víte, že mám dceru na vdávání?!
00:35:50 Z doslechu.
00:35:53 Přišel jste jí nabídnout chleba?
00:35:55 Pokud není zlatý, tak se nenamáhejte.
00:36:00 Pane, jenom se pěkně spakujte a jděte odkud jste přišel.
00:36:09 Já nabízím zlatý chléb. Jiný ani neznám.
00:36:21 -Ta má krásné šaty!
-Konečně bude bohatá!
00:36:25 Pávice!
00:36:27 Vidíš ji? Už jde! Ani nezaváhá.
00:36:31 Stačilo jen ukázat kousek zlata!
00:36:37 Tam, kde si vybírá pýcha, nemá rozum místo!
00:37:01 Svatební!
00:37:14 Co jí to přinesl za dárek?
00:37:17 -Co to je?
-To je svatební dárek.
00:37:19 -Třpytí se to!
-Je celý ze zlata!
00:37:22 Zlatý!
00:37:24 Jsi krásnější, než se o tobě v kraji povídá.
00:37:27 -Je opravdu zlatý?
-Zlatý.
00:37:32 Tak si mě tedy vemte!
00:37:42 -Tak se jí to povedlo!
-Má boháče!
00:37:55 Jedeme daleko?
00:37:58 Tam, kam každý večer odchází slunce.
00:38:00 Na západ? Lidé říkají, že tam je všechno.
00:38:04 Všechno, co člověk potřebuje.
00:38:06 Pro štěstí! Tak už pojeďme!
00:38:08 -Nebude se ti stýskat po domově?
-Ale prosím vás!
00:38:11 Jsem ráda, že se z toho zapomenutého kraje
00:38:14 konečně dostanu pryč! Nic mě tu nedrží!
00:38:19 Jen se podívejte, jak vypadá štěstí!
00:38:20 Otevři mi, dítě moje.
00:38:23 Trochu jsem se zdržela, chystala jsem ti věci na cestu!
00:38:26 Otevři, mi, dítě moje!
00:38:30 -S Pánem Bohem!
-Nezapomeň na nás!
00:38:33 -Hodně štěstí!
-A je pryč!
00:38:39 Vidíš ji, Jakube? Drží se ho jako klíště!
00:38:43 Na takovou krasavici nemám.
00:38:49 Počkejte, otevři!
00:38:54 Aspoň raneček si vezmi! Hodí se ti, když budeš mít hlad!
00:39:29 Krása! Nádhera!
00:39:43 Na tvůj příjezd a na zítřek v mé zemi!
00:39:49 -Na budoucnost!
-Na minulost.
00:39:54 -A co hosté?
-Jací hosté?
00:39:57 U nás je zvykem mít na svatbě velký hodovní stůl
00:40:01 a taky hodně lidí, tanec a zpěv!
00:40:04 Lidé nás okrádají o čas, poklade!
00:40:07 Ty si sem přišla kvůli zábavě?
00:40:10 Já jsem si myslel, že chceš být bohatá.
00:40:14 -To taky chci!
-Tak tedy!
00:40:19 Za tu dobu, co bys strávila se svými hosty při zábavě
00:40:21 můžeš získat peníze. A za peníze...
00:40:25 Si můžu koupit úplně všechno, co chci!
00:40:28 Bravo!
00:40:30 -Třeba dům a pole...
-Celý svět, můj poklade.
00:40:37 A tady je můj dar pro tebe.
00:40:44 Poklad pro můj poklad!
00:40:57 -Kohout?
-Krásná hračka!
00:41:08 Zlato!
00:41:55 Co je to za peří?
00:41:59 Peníze! Já ležím na penězích!
00:42:06 Vidíš? Na penězích!
00:42:12 Tak vidíš, můj kohoutku. Zase jsi na svobodě.
00:42:18 Já jsem té své dcerce nestihla upéct
00:42:22 ani svatební medové koláčky.
00:42:25 A takový věnec bych jí s radostí upekla.
00:42:30 Jako jsem pekla kdysi na svou veselku.
00:42:38 Hned po svatbě mě vzali sem do dílny.
00:42:43 Posadili na kruh a zavolali muzikanty
00:42:49 a ti mi vyhrávali dlouho až do svítání.
00:42:57 A já jsem tancovala a tancovala. Hráli a já se radovala.
00:43:06 Jak jsem byla tehdy šťastná!
00:43:12 I teď bych byla, kdybych věděla, kam se mi dceruška poděla.
00:43:21 Za takovou cenu to vůbec nepřichází v úvahu.
00:43:24 -Ale vy jste projevil zájem.
-Jste příliš drahý.
00:43:28 -Co je dnes laciné?
-Chcete prodávat nebo kupovat?
00:43:31 -Chceme peníze, to je dobré.
-To chce každý.
00:43:35 Peníze jsou nejlepší věc na světě.
00:43:38 Tak či onak, vždycky někdo na někom vydělá.
00:43:41 Jednou já na vás, pak možná vy na mně.
00:43:44 A jindy zas někdo úplně jiný vydělá na nás všech.
00:43:50 Je to tak. Peníze dělají peníze.
00:43:54 Co tu tak postáváš, můj poklade?
00:43:57 Chtěla bych si s někým popovídat.
00:43:59 Prosím. No? Tak si povídej.
00:44:09 Každý, s kým promluvím, dělá, že mi nerozumí.
00:44:15 Rozumějí ti. Jen si s tebou nemají o čem povídat.
00:44:19 -Nekupuješ, neprodáváš...
-Ale mně je smutno.
00:44:22 Smutno?
00:44:28 Jestli se moc nudíš, jdi do mé pokladny
00:44:31 a počítej tam peníze.
00:44:35 Co je? Tak jdi do mé sbírky
00:44:38 mezi ostatní cennosti. Je tam příjemně.
00:44:42 Možná těm věcem, ale já nechci, aby na mě padal prach.
00:44:48 Dobrá. Čím ti tedy mohu udělat radost?
00:44:54 -Chtěla bych pecen chleba.
-Chleba?
00:45:00 Nezvyklé, ale prosím.
00:45:06 Přineste mému pokladu chléb.
00:45:12 Promiňte, pánové, o co jsem přišel?
00:45:14 -Čas jsou peníze.
-Přišel jste o velké zisky.
00:45:16 Ale všechno se dá napravit, když správně investujete.
00:45:18 Ale já investuju správně!
00:45:20 Ovšem občas je třeba předvídat, jestli koupě stojí za to.
00:45:24 To je tedy opravdu těžké odhadnout...
00:45:29 -Zlatý?
-Zlatý!
00:45:38 Já bych neriskoval. Jistota je jistota.
00:45:40 Co je doma, to se počítá.
00:45:45 Pěkně děkuju! Už mě přešla chuť!
00:45:49 Jak si přeješ, poklade můj.
00:45:53 Toč se, toč!
00:46:04 Pojď sem!
00:46:08 -Všichni do kola!
-Pojď taky!
00:46:13 Pojď ke mně, krasavice!
00:46:22 Jak pěkně tancujou! Krásně!
00:46:39 -Tak ještě jednou!
-A všichni!
00:46:46 Pojď sem, panenko!
00:46:56 -Hodně štěstí!
-Tak jim to vyšlo!
00:46:58 Děkujeme! Mějte se tu pěkně!
00:47:01 -Děkujeme moc.
-Děkujeme.
00:47:03 Mějte se krásně!
00:47:10 A hodně dětí!
00:47:18 Už ji vezou! Tak už i rychtářka Juliánku vdala,
00:47:22 ale do takového dvora, odkud může trefit domů!
00:47:26 Ne jako ta vaše, co odešla za mamonem!
00:47:29 Nebo si tak šetří střevíce, že se na vás po takové době
00:47:31 nepřijde podívat? Jakoby se po ní slehla zem!
00:47:36 Nemůže. Počítá peníze.
00:47:53 Nepotřebuju, já mám dost. A po cizím netoužím.
00:48:02 Počkejte na nás!
00:48:16 Co ode mne chcete?
00:48:30 Páni finančníci tvrdí, že nemáš žádnou cenu.
00:48:34 A já chci vědět, kdo z nás se mýlí.
00:48:40 To mě chcete vyvážit penězi jako zboží?
00:48:48 Znáš jiný způsob?
00:48:52 Jedině tak se dozvím, jakou hodnotu má tvoje krása.
00:49:00 Nejsem přece tak hloupý, abych hromadil zbytečnosti.
00:49:05 Tento druh pokladu je vždycky předražený.
00:49:07 A vysoce neziskový!
00:49:10 Lidská krása je náhodou velký dar.
00:49:15 Dar to ano, ale není to poklad.
00:49:17 Její hodnota není trvalá, pane.
00:49:20 To ale neznamená, že se s ní nemůžeme potěšit.
00:49:28 Kdo má všechno, může si dovolit i takový přepych.
00:49:37 Zdá se, že pravdu jsem měl já, pánové.
00:49:49 Tvrdili mi, že krása se dá zvážit.
00:49:52 Jaký to může být přepych, když krása je to jediné,
00:49:55 co může mít každý chudák!
00:50:00 Je cennější, než jste si mysleli.
00:50:02 Spočítejte ji, ať vím, jakou má cenu.
00:50:12 Kdybych byla mince, tak bych je určitě zajímala.
00:50:21 Vážili by si mě a uctívali. Mile by ke mně hovořili.
00:50:37 Něžně by mě hladili.
00:50:45 Ale já jsem jenom člověk a ty jsi jen hračka!
00:51:00 Ty můj kohoutku! Kde jsi?
00:51:19 Přineste mi mou truhlici! No tak!
00:51:48 Sama ji otevřu. Můžete jít.
00:54:46 -Dobrý večer, dušičko.
-I vám.
00:54:54 -A kampak jdeš?
-Domů.
00:55:00 To máš dlouhou cestu. A ty si, zdá se, hodně unavená.
00:55:11 Hodil by se ti můj oslík.
00:55:15 Máte pravdu, ale nemám nic, čím bych vám za něj zaplatila.
00:55:22 Vždyť se vracíš z bohatého světa.
00:55:24 To se vracíš domů jen tak, bez krejcaru?
00:55:29 -K čemu by mi byly?
-Tak mi dej, co máš.
00:55:34 Jen suchou chlebovou kůrku.
00:55:41 -A nebude ti chybět?
-Ne.
00:55:53 Mně oslík také ne. Tak si ho, děvče, vem.
00:56:02 Děkuju.
00:58:57 Zdáš se mi, nebo si opravdu přišla, ty můj poklade?
00:59:09 Přišla! Ale bez ženicha a bez peněz.
00:59:17 -A jsi šťastná?
-Ano, jsem.
00:59:24 To je dobře. Pojď ke mně, zlato moje!
00:59:31 Vidíš, ani kůrkou chleba tě uvítat nemůžu.
00:59:53 Přišla jsem vás poprosit o kousíček chleba.
00:59:56 Ukroj si ze zlatého!
01:00:11 Žebrota!
01:00:23 Poníženě prosím, jestli můžete,
01:00:27 podarujte mě kůrkou chleba!
01:00:29 Slyšíte! Ona chce kůrku chleba!
01:00:37 Takové sis přinesla věno, že musíš chodit po žebrotě?
01:00:42 Zlatý chléb tě tlačí v žaludku?
01:01:05 Tak ty chceš chleba, Ĺubko?
01:01:14 Chléb ti nedám, ale dám ti vše,
01:01:17 co na něj budeš potřebovat.
01:01:20 Juro! Mouku, kvásek a sůl.
01:01:25 Ĺubko, vodou zaděláš těsto, vyválíš a upečeš.
01:02:28 Upekla jsem chleba! Upekla!
01:02:37 No, tak ukaž!
01:02:50 A kde je ten chleba? Já vidím jen placku.
01:02:53 To není žádná placka.
01:02:57 To je nejlepší chleba, jaký jsem jedla.
01:03:02 Ale pecen chleba přece vypadá jinak.
01:03:08 Ale já jiný upéct neumím.
01:03:12 Řekni si, že umíš a určitě to dokážeš.
01:03:14 Ale já...
01:03:16 Nanos dřevo.
01:03:22 No běž!
01:03:43 Přines vodu!
01:05:12 Jen si berte. Nebojte se.
01:05:16 -Tady je ještě jeden.
-Jen si vemte dva.
01:05:21 Voní úžasně.
01:05:24 Nebojte, na každého se dostane.
01:05:26 Ne, ten druhý.
01:05:33 Ano, jsem šťastná.
01:05:45 -Svatba!
-To se máme!
01:06:02 Dobře napekli.
01:06:07 -Ty koláče se povedly.
-Medové mám nejradši.
01:06:57 Skryté titulky: Alena Fenclová
Velká výpravná filmová pohádka, situovaná na slovenskou vesnici, vznikla na motivy příběhu H. Ch. Andersena.
V chudé chalupě bydlí krásná Ľubka (E. Leimbergerová) se svou ovdovělou matkou (letošní jubilantka K. Magálová). Děvče je jako obrázek, ale do práce se jí příliš nechce. Maminka totiž za ni všechno udělá. Dcera je pro ni tím největším pokladem a nechce, aby se namáhala prací. Nejdůležitější je, aby se dobře vdala. Na první hospodské tancovačce mohou na Ľubce všichni chlapci oči nechat. Nejvíc se líbí mladému pekaři Jakubovi (M. Igonda). Když ji však požádá o ruku a přinese jí darem chleba, který sám upekl, Ľubka ho odmítne. Je pyšná, samolibá a pekař se jí zdá příliš obyčejný. Chtěla by za muže boháče, který by jí darem přinesl zlatý chléb! Jednoho dne se její přání vyplní. Ale, jak to tak někdy bývá, splněné přání nemusí ještě znamenat šťastný život. A na to si Ľubka musí přijít sama…
