Austerlitz 2001

Bitva tří císařů u Slavkova (2001)

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný

Video není k dispozici

Slavkovské bojiště vstoupilo do širokého povědomí jako místo jednoho z nejkrvavějších dramat 19. století. Za jediný den padlo 20 tisíc mužů. Bitvy, které francouzský císař Napoleon sváděl po celé Evropě, byly prostředkem zápasu o moc a nástrojem k prosazení hlubokých společenských přeměn, jehož nejtrvalejším výrazem je dodnes slavný civilní zákoník Code Napoleón z roku 1807.

„Slavkovská bitva se stala symbolem Napoleonovy slávy. Slavkovské slunce ho hřálo až do konce života. Byl to symbol, nadsázka, ale nadsázka oprávněná, protože skutečně slavkovská bitva rozhodla o Napoleonově velikosti a o dominantním postavení Francie v Evropě. V podstatě ho to slunce přestalo hřát až o 10 let později, když utrpěl porážku v bitvě u Watterlo a byl internován na ostrově Svaté Heleny. Těch deset let mezi tím, od roku 1805 do roku 1815 byl Slavkov momentem, který nově formoval tvář Evropy,“ říká PhDr. Jiří Pernes.

U Slavkova se střetly dvě taktiky. Armády starého světa manévrovaly ve strnulých formacích a pohybovaly se jako šachové figurky. V pátek 28. listopadu se proti 70 tisícům Francouzů zformovalo na 90 tisíc vojáků rusko-rakouské armády. Rakušanů bylo 16 tisíc, stejný byl i počet všech koní. Francouzi byli rychlejší a fyzicky odolnější, uměli využívat terén a operativně reagovat na každou změnu situace. Bojiště zabíralo 120 km2. Plocha se dá charakterizovat jako trojúhelník vymezený Slavkovem, Šlapanicemi a Žatčany.

Nadčasové memento bitvy u Slavkova znovu oživil v 60. letech Belgičan Norbert Brassine. Každoročně dojížděl na slavkovské bojiště ve stejnokroji francouzského granátníka. Jeho první návštěva v roce 1966 byla symbolickou vlaštovkou dnešních vzpomínkových akcí. Největší pozornost se soustřeďuje na bitevní vřavu pod kopcem Santon u Tvarožné. Dokonce lze rozpoznat rozdíl mezi taktikou Francouzů a rusko-rakouské aliance.

Jediné, co se dodnes na slavkovském bojišti nezměnilo, je přípřežní stanice rakouské pošty. Byla postavena v roce 1785 na císařské cestě mezi Brnem a Rousínovem a po 20 letech se stala svědkem slavné bitvy. Před 2. prosincem 1805 se tu střídali Napoleonovi maršálové, během bojů odtud velel ruský generál Petr Ivanovič Bagration. Zde také Napoleon po svém triumfu přijal kapitulaci od knížete Lichtenštejna. 105 let po bitvě byla na nejvyšším vrcholu zdejších Prateckých kopců vybudována Mohyla míru.