Kdo je kdo
Emil Zátopek (1922 – 2000)
Emil Zátopek je čtyřnásobný olympijský vítěz, nejlepší sportovec světa v letech 1949, 1951 a 1952. Na Letních olympijských hrách v Londýně v roce 1948 získal zlato na trati 10 000 m, a stříbro na 5000 m. Na Olympiádě v Helsinkách 1952 Zátopek dosahuje naprostého vrcholu – vítězí na 10 000 m, 5000 m a v maratonu, který běží poprvé v životě. Zisk tří zlatých běžeckých medailí na vytrvaleckých tratích na jedné Olympiádě představuje dodnes nepřekonaný počin. V roce 1975 Zátopek získává jako první československý sportovec Cenu Pierra de Coubertina, udělovanou Mezinárodním výborem pro fair play při UNESCO.
Od roku 2002 stojí na čestném místě v sídle Mezinárodního olympijského výboru v Lausanne socha Emila Zátopka od Jaroslava Brože. V roce 2012 jej Mezinárodní asociace atletických federací in memoriam zařadila mezi dvanáctku sportovců, kteří byli uvedeni do síně slávy světové atletiky (společně například s Carlem Lewisem, Jessem Owensem, Abebe Bikilou a dalšími.) V roce 2013 ho prestižní časopis Runner‘s World vyhlásil největším běžcem všech dob!
Narodil se v Kopřivnici jako sedmý z osmi dětí. Začal pracovat v Baťových závodech ve Zlíně a díky tomu byl v roce 1941 jako zástupce továrny vyslán na svůj první závod. Emil Zátopek celkem překonal 61 československých a 18 světových rekordů. Svoji sportovní kariéru ukončil v roce 1958. V roce 1948 se seznámil s oštěpařkou Danou Ingrovou, která se v říjnu 1948 stala jeho ženou, a prožila s ním celý život.
Dana Zátopková (1922 – 2020)
Narodila se ve stejný den jako její manžel – 19. září 1922 ve Fryštátu do vojenské rodiny. Od roku 1946 se společně s házenou začala Dana, tehdy ještě Ingrová, věnovat i atletice a shodou náhod se dostala k náčiní, které ji později proslavilo, tedy k oštěpu. Už o dva roky později jako mistryně republiky odjela reprezentovat Československo na XIV. olympijské hry v Londýně (1948), kde se umístila na sedmém místě a na podzim se pak provdala za Emila Zátopka.
Svého největšího úspěchu se dočkala roku 1952 na XV. olympijských hrách v Helsinkách. V den vítězství svého manžela Emila v běhu na 5000 m zvítězila hodem za hranici padesáti metrů (50,47 m). Další úspěchy pak na sebe nenechaly dlouho čekat. Mnohonásobný zisk titulu mistryně republiky, mistryně Evropy z let 1954 a 1958, překonání světového rekordu z roku 1958 (55,73 m), či zisk stříbrné medaile z XVII. olympijských her v Římě v roce 1960.
Po ukončení aktivní sportovní kariéry roku 1962 se Dana Zátopková věnovala trenérské činnosti. V letech 1960 – 1972 byla rovněž členkou ženské komise Mezinárodní atletické federace. Až do své smrti aktivně podporovala české olympijské hnutí.
Ron Clarke (1937 – 2015)
Australský atlet, specialista na dlouhé běhy. Vytvořil sedmnáct oficiálních světových rekordů na tratích od dvou mil do 20 km a byl uznáván jako nejlepší světový vytrvalec šedesátých let, nikdy se však nestal olympijským vítězem.
V roce 1956 byl jako juniorský světový rekordman poctěn právem zapálit olympijský oheň v Melbourne. Na LOH 1964 v Tokiu skončil na třetím místě v běhu na deset kilometrů a devátý v maratónu. Na LOH 1968 v Mexico City skončil pátý na pět kilometrů a šestý na deset kilometrů. V tomto závodě se projevila jeho nedostatečná příprava na extrémní vysokohorské podmínky: po proběhnutí cílem se zhroutil v důsledku kyslíkového dluhu a upadl do bezvědomí. Už nikdy se z tohoto otřesu úplně nezotavil, a krátce nato ukončil závodní činnost. Ron Clarke byl nadšeným obdivovatelem Emila Zátopka, a ten mu jako odškodné věnoval svoji zlatou medaili z běhu na 10 kilometrů z helsinské olympiády. Dnes je cenný kov vystaven v jednom malém muzeu v Gold Coast, společně s ostatními Clarkovými trofejemi.
Za své sportovní úspěchy obdržel Řád Britského impéria a Řád Austrálie. V roce 2004 byl jako nezávislý kandidát zvolen starostou města Gold Coast a úřad zastával do roku 2012.
Stanislav Jungwirth (1930 – 1986)
Československý běžec na středních tratích. Překonal dva světové rekordy – nejprve na 1 km a v roce 1957 jako první běžec světa prolomil (výkonem 3:38.1) hranici 3:40 na 1500 m. Na ME 1954 získal bronzovou medaili v běhu na 1500 m. Na LOH v Melbourne 1956 obsadil 6. místo v běhu 1500 m.
S Emilem Zátopkem ho pojilo přátelství. V roce 1952 odmítlo komunistické vedení vyslat Stanislava Jungwirtha z politických důvodů (jeho otec skončil ve vězení za protikomunistické aktivity) na Olympijské hry do Helsinek. Emil Zátopek, který byl tehdy hlavní československou nadějí na olympijské medaile, se těsně před odletem na Olympiádu za Jungwirtha postavil a odmítl odcestovat s výpravou, pokud běžci nebude účast umožněna. Komunistická moc nakonec ustoupila, oba běžci za několik dní do Helsinek odjeli a díky Emilu Zátopkovi se tak mohl Jungwirth závodu účastnit.
Jan Haluza (1914 -2011)
Tento československý atlet, běžec byl vlastně jediným oficiálním trenérem Emila Zátopka. S běháním aktivně začal v době studia práv v Brně, v roce 1942 odešel do Zlína, kde se setkal se začínajícím Emilem Zátopkem a na dva roky se stal jeho trenérem. Po válce se zapojil do politického života. V padesátých letech se stal obětí komunistické perzekuce, byl obviněn z hospodářské špionáže, vězněn a mučen a hrozil mu i trest smrti. Prošel komunistickými lágry, pracoval v uranových dolech v Jáchymově. I po propuštění byl stále pod dohledem StB a bylo mu znemožněno vykonávat právnické povolání. Perzekuce se dočkal také v době normalizace, rehabilitován byl až po roce 1989. V roce 2010 mu byl udělen Řád T. G. Masaryka.