Tereza Brdečková pro nás ve svém cyklu Ještě jsem tady zachytila hlasy a osobnosti lidí, jejichž význam chceme uchovat v paměti národa (2002). Režie Z. Tyc

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Tato přední choreografka a tanečnice by s jistotou udělala daleko zářivější kariéru, kdyby dvacáté století nepřineslo tolik negativních proměn. Její matka Jarmila Kröschlová patřila k průkopnicím českého moderního tance. Otec byl Němec, soukromý docent dějin umění na univerzitě v Halle. Dětství bylo pro Kröschlovou šťastným obdobím - rodina patřila k okruhu Masarykových přátel - Kröschlovi jezdili do Lán, v létě do Topolčianek.

Eva Kröschlová šla v matčiných stopách, absolvovala ostatně její taneční školu. Krátce po únorovém převratu v roce 1948 byl ale moderní tanec prohlášen za zvrhlé umění a režim začal uznávat jen lidové tance a klasický balet. Mladá tanečnice a choreografka začala tedy pracovat v oboru folklóru a historických tanců. Později začala učit na DAMU jevištní pohyb, začátkem šedesátých let pracovala s Černým divadlem Jiřího Srnce, byla stálou spolupracovnicí Otomara Krejči v Divadle Za branou, její jméno najdeme u řady dalších pozoruhodných divadelních počinů 60. let. Nikdy nebyla ve straně a neudělala nic proti svému přesvědčení. Její práce je vysoce uznávána, ale nikdy jí v Československu nevynesla velkou slávu ani peníze.

Tanec je velice efemérní umění a v době, kdy neexistovaly videozáznamy, to platilo ještě víc. Z práce Evy Kröschlové nezbylo kromě vzpomínek prakticky nic kromě pár fotografií. Jak se asi cítí člověk, kterému po celoživotní práci zbyly jen bolavé nohy?

V sedmdasedmdesáti letech je Kröschlová krásná a důstojná osobnost. Stále pracuje jako choreografka se skupinou historických tanců. Je to chytrá, racionální žena, která dokáže zajímavě mluvit především o obecných životních věcech. Její život je pozoruhodným a originálním příspěvkem do diskuse o tom, zda je lepší sledovat vlastní talent a občas odložit zásady stranou, jako to udělalo tolik lidí. Kröschlová k tomu nikdy ochotna nebyla.

Dotek tanečnice - Jiří Černý (Reflex, 11. 4. 2002)
Stopáž28 minut
Rok výroby 2001
 ST 4:3