Něha, sobectví, nelidskost i naděje v českém filmu režiséra Filipa Renče s Annou Geislerovou v hlavní roli (1992). Dále hrají: E. Holubová, B. Hrzánová, F. Renč, S. Valentová, J. Hanušová, J. Schmid, V. Nováková, E. Cupák a další. Scénář: F. Renč, I. Chaun a Z. Zelenka. Kamera J. Fándli
00:00:13 DÍVČÍ KŘIK, MUŽSKÉ HEKÁNÍ
00:00:15 DÍVČÍ HLAS: -Ne, ne, ne, nech mě! Tatínku, prosím tě, pusť mě!
00:00:21 Tatínku, prosím tě, ne! Ne, ne, ne... Ne!
00:00:25 Ne, néé. VZLYKY
00:00:31 DÍVČÍ ZOUFALÝ VÝKŘIK
00:02:46 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:02:58 -Tak pojď, sundej si čepici. Čepici dolů, tady si sedni.
00:03:04 Zuj si boty.
00:03:07 Boty si zuj a vem si tady ty bačkory.
00:03:17 Pojď!
00:03:32 Dělej, nezdržuj! Umíš sama čůrat?
00:03:35 -Co?
-Umíš sama čůrat? -No.
00:03:39 -Tak se běž támhle vyčůrat. Dělej, jdi se vyčůrat!
00:03:49 Pojď, otevři pusu. Otevři pusu!
00:04:09 Tak a budeš spát jako buk, ty otravo jedna.
00:04:13 Lehni si, rozumíš mi, lehni si, tak.
00:04:17 Lehnout, zavřít voči. Zavři voči, lehnout a spát.
00:04:23 Rozumíš? Zavři voči!
00:04:40 TICHÉ MUMLÁNÍ, ZPÍVÁNÍ
00:05:01 -(potichu) Co je? Co chceš?
-(potichu) Ty tady budeš s náma?
00:05:08 -Ne, asi ne. Mě sem dali jenom na přespání.
00:05:14 -Ty, ty tady nejsi na furt?
-Ještě to tak, na furt.
00:05:19 -Ticho! Tady bude ticho! Budete spát!
00:05:25 -To je Péťa. Tu musíš poslouchat. Musíme poslouchat. Musíme spát.
00:05:37 Ty, ty tady zůstaneš. Já vím...
00:05:39 VZLYK
00:05:43 -To bych musela bejt debil jako někdo.
00:05:47 -Marika Fárová, narozená 1968, matka jí zemřela ve 4 letech,
00:05:54 žila ve společné domácnosti s otcem,
00:05:58 který ji dne 25. října 1983
00:06:02 brutálně znásilnil...
00:06:13 -Tak pojď, jdeme. Už otevřeli.
00:06:17 -Tak ticho, klid tady bude, ruce za záda si dáme, slyšíš mě?
00:06:22 A čekáme na snídani.
00:06:25 Nepatlej se těma prackama po tom ksichtě!
00:06:28 Necháš tu marmeládu! Nešťourej se v tom nose!
00:06:36 Nová... v noci ji přivezli. To zas bude pěkný číslo.
00:06:44 Prosím tě, nepatlej si tu marmeládu!
00:06:48 Pořádně, no co čumíš, jez!
00:06:52 Božíková, nekecej a jez!
00:06:54 Tak... nech těch srandiček, jíme, jíme.
00:07:01 -Hele, to jsou samý holky?
00:07:03 -Vem ten rohlík do ruky.
00:07:06 -Hele, kdo je ta, co pořád řve?
00:07:09 -Rohlík do ruky a jíme, jíme. Ježíšmarjá to je pořád práce.
00:07:36 PÉŤA:-Tak jdeme rychle, rychle! Pojďte rychle, rychle!
00:07:41 -Nahoru, dolů. Nahoru, dolů.
00:07:45 Nikdo nedělá chromajzla!
00:07:50 Raz, dva. Raz, dva.
00:07:56 Dolů, nahoru.
00:07:58 Raz, dva. Zvedám se rychleji!
00:08:02 Zvedám se rychleji! Raz, dva. Raz, dva.
00:08:09 Nahoru, dolů. Raz, dva.
00:08:14 Raz, dva. Raz, dva.
00:08:18 Do tempa, do tempa.
00:08:23 -Tady se bude cvičit, slyšíš?
-Já necvičím.
00:08:27 -Na co čekáš?
00:08:29 -Já vám tady nebudu dělat cvičenou opici,
00:08:31 když tady řvete jak blázen.
00:08:33 -Bude dělat to, co ostatní.
00:08:35 Já tady nejsem od toho, abych diskutovala s dementem.
00:08:39 -Pusťte mě ven! Budu si na vás stěžovat!
00:08:54 -Raz, dva.
00:08:57 -Ááá.
-Á.
00:09:01 -Dobrý. Obleč se.
00:09:08 Sedni si.
00:09:14 No, co ti připomíná tohle?
00:09:19 -Motýl.
-Motýl, no jo.
00:09:24 Tenhle?
00:09:28 -Já nevím, třeba pták s dlouhejma ušima.
00:09:31 -Pták s dlouhejma ušima, taky dobrý.
00:09:35 A tohle?
00:09:37 -Oheň.
00:09:43 -Oheň, no to jsem tu ještě neměl. Taky dobrý.
00:09:50 A teď si přečti tyhle čísílka.
00:10:06 STÉNÁNÍ
00:10:21 KŘIK
00:10:31 -Jestli hledáš svůj pokoj, tak ten je o patro níž. No!
00:10:36 -Ale tam někdo brečí. Vy to neslyšíte?
00:10:39 -Je tam nemocná dívka, víš? Jako všechny na tomhle patře.
00:10:43 Kdybys klidně spala jako ostatní, tak bys ji vůbec neslyšela.
00:10:47 -Jak to, že je zamčeno? Třeba spadla z postele.
00:10:51 -Běž spát, maličká. Tátu jsi taky musela poslouchat.
00:10:56 Před tím, než...
00:11:00 No, když budeš hodná, tak se ti tady bude líbit.
00:11:05 -Dobrou noc.
00:11:07 -A když nemůžeš usnout, tak počítej ovečky.
00:11:10 Já, když jsem byla malá,
00:11:12 skoro každou noc jsem počítala ovečky.
00:11:14 STÁLÝ KŘIK A STÉNÁNÍ
00:11:16 První ovečka přešla lávku, druhá ovečka přešla lávku,
00:11:22 třetí ovečka přešla lávku...
00:11:33 -Nechte to, to je pro vychovatelky!
00:11:39 -No vidíš, ty jsi šikovná Péťa.
00:11:53 Hm, taky by sis vzala?
00:11:58 Ano? Vem si.
00:12:05 To musíš natáhnout do sebe. No!
00:12:22 -Holky, vy jste se zbláznily.
00:12:24 Nakonec se jí to zalíbí víc než ona mně.
00:12:27 ŘEHOT
00:12:30 -Ať se to blejská. Dělej, dělej!
00:12:37 Lenin, Lenin, ty smrade!
00:12:40 Lenin jsem říkala! To zas bude sprcha.
00:12:49 -No co je, vysyp to, ne?
-Hm.
00:12:52 KRÁKÁNÍ HAVRANŮ
00:12:56 -A pojď.
00:12:58 KRÁKÁNÍ HAVRANŮ
00:13:44 PÍSKÁNÍ
00:13:53 -To jsi malovala ty?
00:13:56 To je hezký.
00:14:01 A proč maluješ pořád tu stejnou kliku?
00:14:23 HYSTERICKÝ SMÍCH JOHANKY
00:14:26 -Tak, děvčata, končíme.
-Holky, dělejte! Rychle do řady!
00:14:31 -Péťo, seber, prosím, nářadí a my se hned potom půjdeme umýt.
00:14:36 -Rychle, tak dělej...
00:14:40 Dělej! Dej to sem!
00:14:43 RECITUJÍ
00:14:58 -Podívej:
00:15:00 Princeznička na bále poztrácela korále.
00:15:03 -Její táta... mocný... Honzíka si...
00:15:15 HEKÁNÍ
00:15:28 -Princeznička na bále poztrácela korále.
00:15:33 Její táta, mocný král, Honzíka si zavolal.
00:15:38 Honzíku, máš namále, podej mi ty korále...
00:15:42 ... nikdy už to nedělej.
00:15:45 HEKÁNÍ
00:15:47 -Takže můžu tleskat?
00:15:49 -Ticho, večerka.GONG
-Máte tady smrad jako...
00:15:57 -Ukaž, co to máš! Kdes je vzala? Dej mi je!
00:16:04 To ty přece vůbec nemůžeš mít, tohle tady, prosím tě.
00:16:07 Kde to máš, to zapínání? Kdo ti to zapnul?
00:16:10 Kdes to vzala, prosím tě? Kdes to vzala?
00:16:13 Ukaž, dej to sem! Mohla by sis ublížit, víš.
00:16:15 Tak ty mi je nedáš?! Myslíš že tu můžeš takhle vřískat?
00:16:19 Péťo!
00:16:46 -Princeznička na bále poztrácela korále.
00:16:52 -Na, tady máš sváču, na, jez, jez, no a tak už dáš pokoj.
00:16:58 -Neotravuju?
-Péťu ulož, už mě sere.
00:17:19 -Mariko! Mně je smutno. PLÁČ
00:17:26 -No jo.
00:17:30 -Děkuju.
00:17:38 JOHANKA TIŠE ZPÍVÁ
00:17:46 -Kde je tady telefon, Johanko?
00:17:51 Telefon, takhle se to bere do ruky.
00:17:55 Mluví se do toho. Taky tam někoho slyšíš.
00:17:59 -Koho?
-Toho, komu telefonuješ.
00:18:02 -Komu...?
00:18:04 -Ticho, ticho! Tady já potřebuju spát!
00:18:37 -Tady, pojď. Tamhle.
00:19:07 TEKOUCÍ VODA ZE SPRCHY
00:19:20 POPÍSKÁVÁ SI
00:19:26 -Dobrý den.
-Co tady děláš?
00:19:29 Co tady děláš? Čemu se tlemíš?
00:19:34 CHECHTOT
00:19:38 -Pšt! Ticho!
00:19:41 Pšt. Ticho, ticho.
00:19:45 -Pomoc! He... Hu... hu!
-Buď ticho, někdo přijde.
00:19:51 Ticho!
00:20:03 -Pusť ji!
-Počkej, vona za mnou...
00:20:06 Jau... počkej!
00:20:08 RÁNA RACHOT SKLA
00:20:14 -Jau, to pálí.
00:20:16 ZDENA:Hele, moc neřvi nebo sem přijde Prochajda...
00:20:21 a já nevím, jak jí budeš vysvětlovat,
00:20:24 že jsi chtěla vodkráglovat našeho... údržbáře.
00:20:27 -Jo, údržbáře.
00:20:29 To by mě teda moc zajímalo, co tady teďka opravoval.
00:20:32 -Co?-Delikatesně.
-Děkuju.
00:20:35 -Nářadí si, koukám, taky zapomněl, že jo?
00:20:38 -Jsou holt práce, při kterejch žádný speciální nářadí nepotřebuju.
00:20:43 Víš, děvenko?
00:20:45 -Tak hotovo, holky. A koukejte jít spát.
00:20:50 -Já si potřebuju zatelefonovat.
00:20:53 -Nó... jó...? A kam teď chceš telefonovat?
00:20:56 -Do Hradce do děcáku, já totiž patřím tam.
00:21:00 -Nó, tamhle je telefon. Jestli to zvládneš?
00:21:16 -To je ústavní telefon, tím se nedá volat ven.
00:21:20 A tenhle je zamčenej.
00:21:22 Jestli mě nenecháte zatelefonovat, tak já o něm řeknu Procházkový.
00:21:32 RACHOT STŘEPŮ
00:21:36 -Co jsi to udělala? Slyšíš mě? Co jsi to udělala?
00:21:42 -Nech toho!
-Injekci!
00:21:50 ZÁCHVATOVÝ ŘEV
00:22:24 -S tím, co dělají tady tyhle, já nechci mít nic společnýho.
00:22:29 A ty... ty psychofarmaka taky.
00:22:33 Už jich spotřebovaly tolik, co za celej loňskej rok.
00:22:36 Jako by to píchaly do stáda slonů.
00:22:39 -My si do toho od vás nenecháme kecat, doktore.
00:22:42 Aby bylo jasný:
00:22:44 Je v mé pravomoci vedoucí výchovy potrestat jakoukoliv chovanku.
00:22:49 Až tady bude nová vedoucí, ať si to dělá, jak chce.
00:22:53 Stejně je tady v podstatě na hovno!
00:22:56 -To je právě váš velkej omyl, paní.
00:22:59 Vy si tady nemůžete dělat režim jakej chcete.
00:23:04 A tyhle prostředky se nesměj používat jako trest.
00:23:07 Pochopte, jsou to uklidňující prostředky!
00:23:11 -Kdepak! Například sprchy dostávají pouze chovanky,
00:23:16 které jsou na vámi schváleném seznamu.
00:23:19 -No jo, jenomže před dvěma roky byly v seznamu čtyři chovanky
00:23:24 a dneska jich je tam, prosím, pětatřicet!
00:23:27 -Pětatřicet, nó, množí se to. A co mám dělat?
00:23:34 Ten seznam má na starosti vychovatelka Volfová.
00:23:37 Já nemůžu dělat všecko.
00:23:40 -A v knize trestů není ani záznam o těch injekcích.
00:23:43 -Ukážete se tady jednou za tejden,
00:23:46 co povídám za tejden, jednou za tři neděle,
00:23:50 a budete nám říkat, jak to máme dělat?
00:23:53 -Jo, Františku, tady mám někde test jedné vaší chovanky.
00:23:59 Normálně vyplněnej, přes 100 bodů.
00:24:03 Ale muselo to bejt někdy dávno, už nevím, od koho to je.
00:24:09 -Jsou věci mezi nebem a zemí, které nikdo nepochopí.
00:24:12 -Například, jak někdo může dělat doktora
00:24:15 s trvalejma dvěma promilema chlastu v krvi? He?!
00:24:28 -Buď zdráv, Františku.
00:24:31 -Takže tady je všechno v pořádku? SMÍCH
00:24:39 -Pojď dál Lízo, pojď, pojď. Podívej se, jakej jsem udělal kauf.
00:24:43 Vyměnil jsem jednu aerovku za tuhle skvělou bugatku.
00:24:48 Je to 2300 z roku '34. Podívej se, ty světýlka.
00:24:52 Deset let jsem ji sháněl.
00:24:55 -Dobrý den.
00:24:58 -Co tady děláš, co chceš? Von tě sem někdo poslal, nebo co?
00:25:04 -Já jsem přišla, jestli byste...
00:25:06 Já totiž patřím do děcáku do Hradce a ne sem,
00:25:10 jestli byste se na to nemohl podívat.
00:25:12 Já jsem Marika Fárová.
-Jak?
00:25:14 -Fárová
-Fárová, Fárová...
00:25:17 Fárová Marika, to jsem nikdy neslyšel,
00:25:19 tak to nevím, to nevím.
00:25:30 Jó, jó, ONV sem podal žádost o umístění v ústavu.
00:25:34 Poslaná jsi byla sem, tady je nějaký škrtání nebo co.
00:25:40 To je asi datum, to je bordel! Kdo tě za mnou poslal?
00:25:45 -Já jsem přišla sama, protože já sem nepatřím.
00:25:48 Já nejsem taková jako ty holky tady.
00:25:50 -Jo.
00:25:55 Je tam Kubiová? Ne? Tak přijď ke mně ty. A rychle!
00:26:00 Tady se potulujou nějaký chovanky. No jistě!
00:26:03 Jedna stojí přede mnou, právě se na ni koukám.
00:26:19 -Tak pojď!
00:26:21 Když uděláš nějaký prohřešek, nějakou chybu, musí přijít trest.
00:26:28 Tu hromadu vynosíš ven na valník.
00:26:32 -Hm, no jo.
00:26:38 -Prosím tě, zkus to takhle.
00:26:47 Počkej.
00:27:02 Já vím, že jsi jiná.
00:27:24 KAPÁNÍ VODY
00:27:45 -Baf!
-Je!!
00:27:49 -Je sem vždycky dávaj, pak je odvezou.
00:27:52 -No...
-Já ti pomůžu.
00:27:59 -Johano! Kde máš bejt, Johanko? Koho máš poslouchat?
00:28:05 Nás vychovatelky, které o tebe pečují,
00:28:09 nebo kamarádky?
00:28:12 Budeš muset být potrestaná, jo? VZLYKY JOHANKYBěž to přinést...
00:28:17 -Co s ní budete dělat?
-Dostane prášek na uklidnění.
00:28:20 Pomoz mi!
00:28:22 -Já?
-Nepomůžeš mi ani?
00:28:27 No, co koukáš?
00:28:31 -Dostaneš jenom prášek.
00:28:36 JOHANKA VZLYKÁ
00:29:11 CHRČENÍ JOHANKY
00:29:24 -Sedneme si, boty dolů, ták.
00:29:32 Nožičky nahoru, ták.
00:29:38 Opice bude taky spinkat.
00:29:44 Tak a spát!
00:29:49 CHRČENÍ JOHANKY
-Tak dobrou noc.
00:29:58 ZAVŘENÍ DVEŘÍ
00:30:21 -Vstávej, můžeš si zavolat!
00:30:25 To máš za to, žes nás nepráskla.
00:30:27 Dneska by nám dala i klíče od trezoru, baba.
00:30:30 Oslavuje.
00:30:32 -A co slaví?
-Vystěhovaleckej pas.
00:30:34 Jede za synem do Ameriky, soudružka.
00:30:37 -A ona už tady potom nebude?
-Leda jako chovanka.
00:30:40 SMÍCH
00:30:45 -Ták.
00:30:58 -Haló. To je děcák Hradec? Tady je Fárová Marika.
00:31:03 Já volám, protože mám bejt u vás a jsem tady Na šancích.
00:31:08 Já mám bejt u vás, mně to říkali na sociálce.
00:31:13 Já vím kolik je hodin. Ale to není legrace.
00:31:17 -Počkej, ticho!
-Co je?
00:31:23 Procházková.
00:31:25 -Procházková. Dělej!
-Počkej!
00:31:30 -Pojďte sem, dělej!
-Víno!
00:31:39 -No kde jsi, Zdeni? Slavíme, chlastáme.
00:31:44 -Vám to dneska sluší, paní Procházková.
00:31:48 -Ale prosím tě.
00:31:50 Jo holka zlatá, teď je mi skoro líto, že jedu.
00:31:54 Já bych to chtěla ještě chvíli slavit.
00:31:59 Co ty klíče? Nač teď potřebuješ telefonovat?
00:32:04 Hele, neříkej mi, že tomu svýmu. Ten je tady beztak někde schovanej.
00:32:09 -No, já jsem chtěla volat ráno ještě do Hradce kvůli tý Fárový,
00:32:16 jak to s ní vlastně bude.
00:32:18 -Co by s ní bylo, má tady papíry, je sem převedená a šmytec.
00:32:23 A já teď zavolám, že slavím.
00:32:27 Jo holka, na takovej vejlet se jezdí jednou za život.
00:32:36 Hello, I can speak... teda...
00:32:42 I want speak my son Mr. Prochazka.
00:32:48 Yes. Mrs. Prochazková. I am your mother, yes.
00:32:58 I am sorry... Čůrák jeden.
00:33:04 -Cha, cha!
00:33:08 Já jsem to nemohl vydržet, nezlob se.
00:33:10 Šéfová, kde jste se naučila tak perfektně anglicky?
00:33:13 -Promiňte, nezlobte se, my jsme si potřebovali jen zavolat,
00:33:17 teda Viki, že jo Viki?
00:33:19 -Počkej, tady se zamykaj všude v celým baráku telefony, že jo?
00:33:22 Šetří se jakoby každá koruna,
00:33:24 ale vy si voláte každej den do Ameriky, nebo kam...
00:33:27 To je geniální, to je geniální.
00:33:29 -Dobrý, co?
-To je výborný.
00:33:31 -A jak to, že ty si necháváš takovýho kocourka sama pro sebe?
00:33:36 Takovýho kohoutka na voškubání. Takový slaďounkatý... Ou!
00:33:40 RACHOT
00:33:42 -Jo tak voni tady přede mnou schovávaj už i dementy, jo?
00:33:46 Vylez!
00:33:48 Tak hele, Fárová, než tě zavřu do klece,
00:33:53 tak se se mnou můžeš na rozloučenou ještě napít.
00:33:56 -Ono se jí nechtělo spát, tak...
-Ale, no jo, no jo.
00:34:00 -Děkuju.
-Děkuju.
00:34:02 -Na! A carskej důstojník!
00:34:10 TŘÍŠTĚNÍ SKLA
00:34:16 -A dost!
00:36:12 -No, Mariko, ty máš trošku bujnou fantazii.
00:36:19 Ústavy sociální péče nejsou přece strašidelné zámky.
00:36:24 -No jo, ale ona říká, že patří sem. Viď, Mariko?
00:36:28 -Tam jsou všichni hrozně... tam jsou prostě debilní děti.
00:36:33 -Zuzano, řekla bys někdy tohle o svých kamarádkách?
00:36:41 Má sem přijít dalších pět děvčat, ale žádná Fárová mezi nimi není.
00:36:45 -Ale, jak to?
-No není.
00:36:47 -Já tam přece někde musím bejt!
-Možná na tebe zapomněli.
00:36:51 -Děvčata, víte co? Běžte zatím do pokoje.
00:36:54 Potom ji vem na večeři, jo, a potom uvidíme.
00:36:57 -Tak děkujem, na shledanou.
-Ahoj.
00:36:59 -Na shledanou.
00:37:10 -Chyť si ty vlasy, jo. Tak a ukaž, tak.
00:37:26 Líbí se ti to?
00:37:28 -Hm.-Víš co, tak si to nech. Já toho můžu mít kolik chci.
00:37:35 -Děkuju. A na co je támhleto?
-Tohleto? To je sprej.
00:37:42 -To je svině, chtějí mě poslat zpátky.
00:37:44 -Počkej, kam jdeš? To je nějaká blbost.
00:37:46 -To není blbost, to je podraz vod tvojí vrchní.
00:37:49 Nevěřila mi ani slovo.
00:37:51 -Čau.
-Dík.
00:38:00 -Poslyš děvče, kde je tady vedoucí vychovatelka,
00:38:03 nějaká soudružka Burešová?
00:38:05 -Jo... nahoře, nahoře nalevo.
00:38:24 -Sedej!
00:38:51 -Hele, kam jedeme? Kam mě vezeš?
00:38:58 Řekni mi laskavě, kam jedeme!
00:39:01 -Že jsem se na to nevykašlal.
00:39:04 -Ale já se tam nevrátím. Já se tam nevrátím. Zastav, zastav!
00:39:07 Nebo já vyskočím. Já vyskočím! SMÍCH VIKIHO
00:39:10 -Pojď sem, co děláš?! Co děláš?! Zavři!
00:39:14 RACHOT, SKŘÍPĚNÍ
00:39:25 -Málem jsme se zabili.
00:39:29 -Škoda.
00:39:48 -Čau.
00:39:57 Támhle, běž.
00:40:01 Sedni si.
00:40:07 Slečno!
00:40:09 -Ano?
00:40:11 -Přineste nám dva toniky a kafe.
-Ano.
00:40:15 A kávu taky pro vaši slečnu?
00:40:17 -Pro moji slečnu?
-Ano.
00:40:21 -Jistě, vídeň. Viď, miláčku?
00:40:26 Víš, co si myslím? Že tak trochu kecáš.
00:40:31 Kdyby to v tom baráku vypadalo jak říkáš,
00:40:34 tak už to dávno někdo oznámil.
00:40:36 Nebo by mi to řekla Zdena.
00:40:39 -To není pravda.
00:40:41 Ono je to každýmu úplně jedno, co se děje v takovým baráku.
00:40:44 -Hele, víš co dělala Krocová dřív? Ošetřovatelku jatečných zvířat.
00:40:50 A Procházkovou vyhodili z armády, protože chlastala.
00:40:55 HOVOR NENÍ SLYŠET
00:41:09 -He?
00:41:11 Lepší je to lžičkou, jo.
00:41:16 Počkej tady.
00:42:12 -Tak pojď, pojedeme. Já ještě něco mám, jo.
00:42:15 -Kam jedem?
-K jedněm známejm.
00:42:18 Nech se překvapit. Pojď! Já to zaplatím tady, víš.
00:42:24 Zaplatím.
00:42:26 A dejte mi, prosím vás, tu bonboniéru ještě.
00:42:29 Díky, nashle.
00:42:50 -Kde to jsme?
00:42:58 Ty seš ale svině!
00:43:00 -Já jsem si to cestou rozmyslel.
00:43:02 A přišel jsem na to, že to tak bude pro všechny lepší.
00:43:05 -Co kecáš? To je lepší jenom pro tebe.
00:43:09 -Hele, když je budeš poslouchat, když je nebudeš provokovat,
00:43:12 tak tě nikdo trestat nebude.
00:43:14 Musíš tam jít, jinou možnost prostě nemáš.
00:43:17 -No, a co kdybych bydlela u tebe?
-No, tak mě zavřou pro únos.
00:43:22 Ty zkrátka zatím patříš do tohoto baráku k těmhle ženskejm.
00:43:26 Ony jsou za tebe zodpovědný. Ne já. Rozumíš? S tím nic nenaděláš.
00:43:31 Hele, já ti napíšu číslo do práce a kdyby něco, tak brnkni, jo.
00:43:35 Tak pojď.
00:43:40 Hele, to bude dobrý.
00:43:42 Já zjistím jak to s tebou je a... nebo kam patříš,
00:43:45 prostě někam zavolám, jo?
00:43:47 Třeba si nakonec zvykneš.
00:43:53 Počkej, málem bych zapomněl.
00:43:59 Dej jim tohle jako dárek.
00:44:01 Nějaký sestře nebo vychovatelce, kterou nejvíc štveš.
00:44:05 To zabere, uvidíš.
00:44:07 -Hm, čau.
00:44:18 -Tak běž! No.
00:44:24 A drž se!
00:44:49 BOUCHÁNÍ
00:44:59 -My musíme navázat na to pozitivní a dobrý,
00:45:03 co v tomto domě ve výchově bylo.
00:45:06 Bývalá vedoucí výchovy Procházková
00:45:09 si sice dokázala získat autoritu u chovanek,
00:45:12 ale na druhé straně měla na každou chovanku stejný metr.
00:45:19 A my musíme ustanovit pro každého vlastní výchovný řád.
00:45:23 Takže, chovanka Fárová Marika
00:45:25 musí být pro svůj útěk potrestaná nějakým specifickým způsobem.
00:45:30 Soudružko Suková, víte co?
00:45:32 Vymyslete nějaký zajímavý trest a zapište ho do knihy trestů.
00:45:36 -Ne, to není logické.
00:45:38 Nebudeme přece Fárovou trestat, když nám teď věří.
00:45:42 Projevila snahu. Vrátila se.
00:45:45 A my jí musíme odpustit, je to naše povinnost.
00:45:49 A z hlediska výchovného ty vaše tresty...
00:45:53 -Snad naše tresty.
00:45:55 Za pořádek a výchovu tady odpovídáme všechny, nebo ne?
00:46:01 -A Fárová je tu navíc provizorně.
00:46:04 -Je tady, a tak s ní bude zacházeno jako s každým druhým.
00:46:07 Já osobně si myslím, že sem patří. Děkuju vám.
00:46:10 -Mě moc mrzí, že jsem vám utekla a že jsem vám udělala ty potíže,
00:46:17 tak jsem vám přinesla dárek.
00:46:21 -Zklamala jsi mě, moc jsi mě zklamala.
00:46:39 -Hm, no, vemte si. Vem si dvě Péťo, když seš tady šéf.
00:46:44 -Jo, jo, to si vezmu.
00:46:48 -Tak si berte, nebojte se.
00:47:16 Chutná?
00:47:18 -Děkuju.
00:47:20 -To jsem dostala od jednoho krásnýho prince.
00:47:24 V takovým obrovským paláci. Všude byla samá čokoláda.
00:47:29 A pak jsme s tím princem nasedli do takovýho kočáru
00:47:34 a tam mi sahal na prdel. SMÍCH
00:47:43 -Fárová, co to má znamenat?
00:47:45 Vy nevíte, že sladkosti jsou na pokojích zakázaný?
00:47:49 Co s tím děláš? Co to máš?
00:47:52 Ukaž mi to! No, ukaž mi to!
00:48:01 Seš prase, viď?
00:48:03 Péťo, vem to, vyhoď to a dej to tady do pořádku!
00:48:06 Slyšíš mě?
00:48:08 -Ne.
00:48:11 -Jak ne?!
00:49:35 Jen počkej, ty pánbíčkářko posraná.
00:49:39 Jen se nalokej svěcený vodičky. Vypni to!
00:49:43 Ježišmarjá, to jste vy, paní Suková?
00:49:46 Nezlobte se, my jsme si vás spletly s jednou chovankou.
00:50:24 -Tak se na ně podívejte!
00:50:26 Kdo bude žrát sladký, nebude žrát vůbec.
00:50:40 -Jez, ty už máš svůj trest za sebou.
00:52:14 VZDECHY
00:52:49 -Tak, jdeme rychle, pojďte rychle, rychle.
00:52:55 -Raz, dva, pohyb, do toho, raz, dva, raz, dva.
00:52:59 Co se chechtáš? Raz, dva, raz, dva, raz, dva...
00:53:03 Běžím, běžím pořádně a raz, dva, raz, dva...
00:53:06 Udržuju rozestupy, raz, dva, raz, dva...
00:53:09 -Prosím vás...
-Tak šup, zařaďte se za ostatní!
00:53:13 -Prosím vás, mluvila jste s Vikim?
00:53:15 On říkal jako že někam zavolá, aby mě odsud přeřadili.
00:53:18 -Já už jsem měla kvůli tobě dost velkej průser.
00:53:20 Zkus to říct Volfový, ona o tom teď rozhoduje, ne Viki.
00:53:24 -A co mám dělat, když nemám komu napsat
00:53:26 a nemůžu odsud telefonovat?
00:53:29 -Buď ráda, že jsme tě vyšťárali v tom Hradci, rozumíš tomu?
00:53:32 Protože přivézt tě poldové, tak seš zavřená měsíc v kleci.
00:53:36 Bacha!
00:53:38 -Ty nevíš kde máš bejt? Ty nevíš co máš dělat?
00:53:44 -Tam máte ty dvě holky ze čtvrtýho, paní Krocová.
00:53:51 -Tak ty si myslíš, že nejsi debil? Tak my ho z tebe uděláme, holčičko.
00:54:01 PÍSKÁNÍ
00:54:21 -Pusťte mě!
-Co to děláš?
00:54:29 -Co je?
-Má záchvat.
00:54:35 -Pusťte mě!
00:54:46 Ne. STRESOVĚ DÝCHÁ
00:55:02 GONG
00:55:28 -Chci vidět ampuli té látky, co jste jí aplikovaly.
00:55:32 -My jsme ji nenašly. Vona nám při tom udělala bordel.
00:55:37 -Krucinál, jak je to aspoň dlouho?
00:55:39 -Je to asi čtyři hodiny co měla záchvat.
00:55:43 Že jo, Jiřino?
00:55:51 -Od čeho to má?
00:55:53 -Co se ptáte, když to víte. Nebo snad nepoznáte modřinu?
00:55:57 -Fárová je jednou z nejhorších chovanek ústavu.
00:56:00 A my ji tady musíme zvládnout, víte, doktore.
00:56:04 -V předpisech ústavu sociální péče je, že o každém užití fyzické síly
00:56:10 má být okamžitě vyhotoven záznam.
00:56:14 A ten má být uložen v osobním spisu chovance. Máte ho?
00:56:19 -Tak na takový řeči jsme zvědavý. Na chytrý řeči.
00:56:23 Milej pane doktore, my jsme tady víc než doma!
00:56:26 Tohle jsou naše děti, víte?
00:56:29 -Teda jestli vy vůbec nějaký děti máte.
00:56:32 Jestli vy vůbec víte, co to je.
00:56:34 -Kam jdete? To ji chcete takhle nechat?
00:56:37 Tak to teda ne!
00:56:46 Musí se, sakra, rozhejbat!
00:58:07 -Hotel Sport.
-Ahoj Viki, to jsem já, Marika.
00:58:11 Viki, prosím tě, přijeď sem, já už nemůžu.
00:58:15 Já už nevím, co mám dělat. Prosím.
00:58:17 -A kdy mám přijet? Já nevím... Tak zejtra večer.
00:58:20 -Zítra večer?-Jo.
-Seš moc hodný, budu čekat.
00:59:11 Koukej, Johanko, já ti něco ukážu, jo? Hele.
00:59:20 -Hm, seš... seš šašek.
-Ne, ne, to je rtěnka, víš.
00:59:25 Pěkně si to udělám do srdíčka, abych se mu líbila.
00:59:33 No, jaká jsem?
00:59:35 -Ve... velice delikatesní.
00:59:45 -Hele, schovej to teď u sebe, jo, Johanko.
00:59:50 Tak pojď. Dobrý den.
00:59:53 -Dobrý den.
01:00:59 Já... já jsem chtěla, a... abychom se tak... tak líbily.
01:01:06 -Ukaž mi to, Johanko. No ukaž mi to, neboj se!
01:01:16 To je hezký, viď. Kdo ti to půjčil?
01:01:20 -Ma... na... našla, našla jsem to. Našla jsem to.
01:01:26 -Ale to musíš do klece.
01:01:30 Neřekneš mi to?
01:01:33 KŘIK JOHANKY
01:01:36 -To je moje. Říkám vám, že ta rtěnka je moje.
01:01:39 To je moje! To je moje rtěnka. Slyšíte mě? To je moje rtěnka.
01:01:48 RACHOT KLECE
01:01:57 JOHANKA PLÁČE
01:02:01 HÝKÁNÍ Z VEDLEJŠÍ KLECE
01:02:10 JOHANKA PLÁČE
01:02:41 KAPÁNÍ VODY
01:02:50 KLEPÁNÍ NA OKNO
01:02:57 -Nazdar, pšt, jasně...
01:03:05 Je tady Zdena?
01:03:08 -Ne.
-Tak to je dobrý, to je dobrý.
01:03:13 Hospodu jsem zavřel, tak jsem tady.
01:03:16 -No a co, volal jsi někam? Zařídil jsi něco?
01:03:20 -Já jsem jako prase.
01:03:22 Počkej, než začnu mluvit s dámou, tak se musím trošku umejt.
01:03:35 No tak, co je ti?
01:03:38 -Ty se jich nebojíš?
-Koho? Těch ženskejch tady?
01:03:42 Cha, jestli já se jich bojím? To je dobrý.
01:03:48 -Počkej, Viki, já tady věřím jenom tobě.
01:03:51 Já ti teď dám dopis, důležitej dopis.
01:03:55 Přečti si ho a předej ho na sociálku.
01:03:59 -Zase máš smutný voči.
01:04:03 Hele, jaký mám voči?
01:04:06 -Takový vodový.
-Vodový?
01:04:09 Překvapil jsem tě, že jsem přišel, ne? Dneska?
01:04:11 -Ne, já jsem ti věřila, když jsi to řekl.
01:04:15 -Tys mi věřila? To seš hodná holka.
01:04:22 Ty seš nějaká hezčí dneska.
01:04:26 Jako bys byla starší.
01:04:33 -Někdo tu je.
01:04:40 -Tak ona si sem slečna Fárová vodí mladíky.-Ts.
01:04:45 -To se podívejme.
-Dobrej večír.
01:04:49 -Proč tohle děláte? Máte to zapotřebí?
01:04:54 Máte opravdu zvláštní gusto, Viktore.
01:04:58 Marika je jeden z nejtěžších případů našeho ústavu.
01:05:01 -To není pravda, to není pravda!
01:05:04 Nevěř jí, nevěř jí to. Ona je blázen, není normální.
01:05:07 -Počkej. Ale já jsem přišel za Zdenou.
01:05:10 -No jo, ale Zdena tu už není. Měla ranní.-Aha.
01:05:13 -Pojďte Viktore, vyprovodím vás raději hlavním vchodem.
01:05:16 -Tak ahoj.
01:05:23 Ta Marika ale za nic nemůže.
01:05:25 To já chodím oknem, je to jaksi můj vlastní kousek, že.
01:05:29 -Jo, no to víte.
01:05:31 -Ale řeknu vám,
01:05:33 že to musí být stejně těžký poznat, jestli je někdo blázen nebo není.
01:05:37 Například o mně říkaj od malička, že jsem cvok. Úplnej cvok.
01:05:40 -A o čem s vámi mluvila? Musela vám vyprávět hlouposti.
01:05:45 -Kdo jako, ta holka?
-No.
01:05:47 -No tak to víte, něco mi tam kecala.
01:05:49 Že se jí tady nelíbí a tak. Taky se nedá věřit všemu, že?
01:05:54 -A chtěla po vás něco? Marička.
01:05:57 -Ne, akorát snad poslat nějakej dopis, asi rodině...
01:06:00 -A máte ho?
-Ne, vůbec mi ho nedala.
01:06:03 -Kde máš ten dopis? Ukaž kapsy!
01:06:07 -Ne!
01:06:33 Ne, ne, ne!
01:06:45 -Já to věděla, že ta mrcha je nebezpečná.
01:06:59 VZDYCHÁNÍ
01:07:21 -Ach... Pojď Jiřino, pojď.
01:07:33 -Od čeho to máš? Musíš být silná, Mariko.
01:07:40 Zlo se nakonec potrestá samo. Vždycky. Musíš mít víru, Mariko.
01:07:48 To je to hlavní. Musíš věřit sama sobě.
01:07:52 A taky musíš vědět, že je vyšší síla,
01:07:54 která řídí nás všechny.
01:07:57 -Soudružko vychovatelko, vy to nevíte?
01:08:01 Bez povolení lékaře nebo vedoucí výchovy
01:08:03 mají chovanky zakázáno zdržovat se přes den v posteli!
01:08:06 Narušujete mi tady disciplínu! Ať už vás tu nevidím!
01:08:10 -Paní vedoucí vychovatelko, já vám říkám, nepřehánějte to!
01:08:15 Já jsem tady 17 let, já už jsem tady zažila leccos,
01:08:18 ale už toho mám dost.
01:08:20 Vy víte, že já pořád zatím jenom mlčela...
01:08:22 -Už brzo budete mít možnost si o tom povyprávět.
01:08:25 -Fárová sem nepatří.
01:08:27 Vy se jen modlete, aby ta holka nezačala někde mluvit.
01:08:30 Co je tady vlastně za personál? Bez kvalifikace!
01:08:33 Proč je tady tak vysoká úmrtnost? A vy jste za to zodpovědná!
01:08:36 -Tak dost!
-Zažádám o adopci Mariky.
01:08:40 Moc dobře víte, že Marika nikdy nebyla zbavena svéprávnosti.
01:08:45 A podám na vás stížnost.
01:08:47 -Ale, ale, paní Suková.
01:08:56 -Ty seš ještě tady?
-Kde jsou papíry Fárový z pátýho?
01:09:00 -To nevím, teda. Ale je tady nějakej dopis.
01:09:03 -Jakej dopis?
01:09:06 -Ale z okresního metrickýho střediska.
01:09:09 Že když ji budeme chtít přeřadit do normálního děcáku v Hradci,
01:09:14 tak máme napsat nějakej posudek nebo co.
01:09:16 Já nevím taky. Znáš ji? Je to těžkej případ?
01:09:19 -Dost. Ukaž, já to vyřídím. Kam se chystáš, Mirku?
01:09:22 -Ale do Madridu, představ si!
-Do Madridu. To je báječný.
01:09:28 -No, na konferenci o ústavech pro postiženou mládež.
01:09:31 Dokonce tam mám mít referát. To je kauf, viď?
01:09:34 ZVONÍ TELEFON
01:09:38 -Ústav sociální péče Na šancích, prosím.
01:09:42 Ano, ano, jistě, jistě.
01:09:47 -Co je? Co se děje?
01:09:50 -Nevím. Jedou sem. Rychle, rychle!
01:09:54 Rychle dejte všechno do pořádku, všechny někam ukliďte,
01:09:57 jinak je Madrid v prdeli.
01:10:20 -Zasměj se na něj.
01:10:22 No to je srandovní šašek. Dobrý den.
01:10:25 -Hana Suková je tady?
-Ano, to jsem já.
01:10:29 -Bezpečnost. Pojďte prosím s námi.
01:11:19 -No, to je dobrý. Další.
01:11:22 Sundej si to. Dělej.
01:11:41 PLIVNUTÍ
01:11:55 KŘIK, HEKÁNÍ MARIKY
01:12:14 HROMOBITÍ
01:12:47 KŘIK JOHANKY
01:13:03 KŘIK JOHANKY
01:13:21 SIRÉNA
01:13:27 KŘIK
01:13:29 -Co je to zas? Pojďte rychle!
01:13:39 KŘIK
01:13:47 NÁŘEK
01:13:53 -Ty jsi hodná.
-Jo dobrý, ale jdeme! Pojď!
01:14:25 -Mariko, Mariko, slyšíš? Okamžitě otevři!
01:14:33 Mariko, víš moc dobře, že to nemá žádnou cenu,
01:14:37 tak nedělej hlouposti!
01:14:44 Mariko, poslouchej, my teď od těch dveří půjdeme dál.
01:14:49 Ano, nemusíte se ničeho bát,
01:14:52 pěkně otevřete a pojďte s Johanou ven, ano?
01:14:55 My jdeme pryč. Ano?
01:14:59 Mariko! Ano?
01:15:04 Mariko! Klidně otevřete dveře a jděte spát.
01:15:12 Jsme domluveni, ano? My jdeme pryč.
01:15:17 Mariko! Ano?
01:15:37 RÁNY, KŘIK JOHANKY
01:16:05 VZLYKY, HLASITÉ DÝCHÁNÍ
01:16:12 -Pojď. Pojď.
01:16:34 VZLYKY JOHANKY
01:17:01 HŘMĚNÍ
01:17:07 KLAPÁNÍ PODPATKŮ
01:17:41 KLAPÁNÍ PODPATKŮ
01:18:54 VÝKŘIK
01:19:17 Z DÁLKY
-Věro, Věro, kde jsi?
01:19:23 -Jiřino! Tady jsem.
-Věro, kde jsi?
01:19:27 -Tady jsem, Jiřino! V sušárně. I děvčata jsou tady.
01:19:33 Pojď sem, pojď sem, Jiřino!
01:19:38 HUKOT, RACHOT
01:20:09 VÝBUCH, TŘÍSKOT
01:20:24 -To je konec. To je konec!
01:20:30 -Věro, Věro!
01:20:34 Ach Věro.
01:20:37 -Čekej tady! Vstávej, vstávejte holky, dělejte!
01:20:44 KŘIK DĚVČAT
01:20:50 -Do prdele!
01:20:53 -Pojďte rychle!
-Hele, co se děje?
01:20:56 -Hoří, musíme všechny vyvézt ven, ta potvora je mrtvá, rozumíš?
01:21:07 -Dělej, dělej, dělej! Honem!
01:21:12 Milado, to už je asi všechno.
01:21:15 -Počkat, jak to všechno, nahoře jsou ještě ležáci!
01:21:18 -Ale druhý patro je zamčený, musíme počkat na hasiče.
01:21:24 -Johanko, prosím tě, stůj tady a nehni se odtud.
01:21:30 Rozumíš? Stůj tady! Jo? POBREKÁVÁNÍ JOHANKY
01:21:33 -Delikatesní.
01:21:35 -Kam běžíš, prosím tě?!
01:21:42 VYČERPANĚ DÝCHÁ
01:21:49 VZDÁLENÝ KŘIK
01:22:05 KŘIK CHOVANEK
01:22:12 VZDYCHÁNÍ, PLÁČ MARIKY
01:22:18 KŘIK
01:22:29 HUKOT OHNĚ
01:22:37 -Ma... riko...
01:22:44 RACHOT, CHAOS
01:23:06 KŘIK DÍVEK
01:23:09 -Proč nehasíte?
-Není voda.
01:23:11 -Tak proč neděláte aspoň něco? Podívejte, nahoře jsou ještě lidi.
01:23:16 -Ty nevidíš ty mříže na oknech?
01:23:19 -Ty mříže jsou jen do půlky oken, vždyť se tam dá vylézt.
01:23:22 -Tak si tam vylez sám, ty frajere! Dej pozor aby ses neumazal, he, he.
01:23:25 Nelez tam, slez!
01:23:27 Přece to nebudeš riskovat kvůli těm debilům, ne?
01:23:31 I takhle to pro ně bude lepší.
01:23:34 -A nechceš si to tam s nima nahoře rozdat, frajere? Co?
01:23:43 -Co jsi říkal? Co? Ty grázle! Co? Slyšíte mě?
01:23:50 Pojď se mnou nahoru, dělej! Pojď se mnou!
01:24:00 HEKÁNÍ, KAŠEL
01:24:22 PLÁČ CHOVANEK
01:24:40 OHROMNÝ RACHOT
01:25:00 -Mariko... Marikóóó!
01:25:06 Marikóóó!
01:25:12 -Johanko!
01:25:19 -Mariko.
01:25:22 NENÍ SLYŠET
01:25:40 NENÍ SLYŠET
01:29:31 PTAČÍ ŠTĚBETÁNÍ
01:30:05 VRZÁNÍ DVEŘÍ
01:30:20 VZDÁLENÉ VYZVÁNĚNÍ KOSTELNÍCH ZVONŮ
01:33:34 Skryté titulky: Eva Honzíková, Česká televize 2014
Do ústavu sociální péče pro mentálně postižené dívky přivezou policisté čtrnáctiletou Mariku v těžkém psychickém šoku. Její otec se ji totiž pokusil znásilnit. Dívka se snaží upozornit na to, že sem nepatří, a když nikdo nereaguje, chce z ústavu utéct. Dostává se tak do sporu s cynickým personálem i s lhostejným ředitelem. Život v ústavu připomíná peklo. Sadistické vychovatelky týrají postižené dívky a udržují je pod silnými dávkami prášků. Zoufalá Marika přesto nepřestává doufat. Podaří se jí sice uprchnout, je však donucena k návratu. Její spory s vychovatelkami se stále vyhrocují a směřují k tragickému vyvrcholení…
