Život se smrtí (7/7)

Z pohledu režisérky…

Více než roční práce na cyklu Život se smrtí mě doslova pohltila. Není možné zabývat se takovým tématem a nebýt jim zasažena. Nejde jen o natáčení a bezprostřední atmosféru, ve které se pohybujete, ale i o následnou práci na střižně, kdy se zblízka, znovu a znovu připomínají emoce už jednou odžité. Bylo pro mne hodně podstatné, že jsem měla vedle sebe spolupracovníky, zejména dramaturga a střihače, kteří se projevili jako opravdoví profesionálové. Jsem vděčná za tuto zkušenost i za jejich přátelství.

Nevšední pro mne bylo i setkávání s našimi sedmi hlavními hrdiny. Pustili nás tak blízko k sobě, jak jen bylo možné. Pod vlivem těchto zážitků se dnes na řadu problémů dívám jinýma očima.

Hledání konečného tvaru ve jménu ústřední myšlenky bylo pro nás všechny velkým zadáním a věřím, že se diváci i v polemických okamžicích s námi ztotožní. Všichni máme výrazný odstup od umírání, strach z neodvratného konce nás nutí zaobalovat nemilosrdné skutečnosti do metafor a zjemnělých výrazů. My jsme chtěli nahlédnout do soukromí těch, kteří si už na nic nemusí hrát, už vědí své a dávají průchod naprosté upřímnosti. Zároveň ale připomenout všem okolo, že i je mohou potkat takové definitivní výzvy a že možná někdy někdo i je samotné bude v okamžiku odcházení potřebovat.