Wałęsa: člověk naděje
29. září oslaví Lech Wałęsa osmdesáté narozeniny. Jedna ze zásadních postav novodobé historie, jejíž význam zdaleka přesahuje polské hranice. Při vyslovení jeho jména se vždy vybaví pojmy jako odvaha, svoboda a pravda.
Nejen pro Poláky je Lech Wałęsa symbolem pádu totalitního režimu. Byl pronásledován a vězněn, jako vůdčí osobnost dokázal zaujmout tisícové davy lidí, stejně silně popouzel představitele komunismu a tehdejší politické elity v Polsku i v bývalém Sovětském svazu. Wałęsův složitý životní příběh na filmové plátno převedl významný polský režisér Andrzej Wajda. Ve svém portrétu gdaňského elektrikáře, buřiče, člena ilegální odborové organizace a pozdějšího politika, se nevyhýbá kontroverzním momentům. Především ale ukazuje klíčové momenty vzestupů a pádů opozičního odborového hnutí Solidarita, které Lech Walesa se svými kolegy vybudoval. Film působivě střídá dokumentární záběry s pseudodokumentárními i s hranými scénami, dynamický střih a komické momenty rozbíjejí vyprávění, které by mohlo příběh utopit v nechtěném patosu. K hlavnímu vkladu patří úžasný herecký výkon Roberta Więckiewicze, jenž pod vedením režiséra vytvořil postavu jedné z nejvýraznějších evropských osobností druhé poloviny 20. století, poměrně přirozeně a bez zbytečné glorifikace.
„Jsem si velmi dobře vědom, že „Wałęsa“ je nejobtížnější téma, s jakým jsem se během své pětapadesátileté filmové kariéry setkal, nicméně žádný režisér o něm nenatočil film, který by mě uspokojoval, takže jsem zkrátka neměl na vybranou,“ říká režisér Andrzej Wajda. Snímek podle scénáře známého polského spisovatele a dramatika Janusze Głowackého se stal divácky nejúspěšnějším polským filmem loňského roku. Světově uznávaný režisér Wałęsovým portrétem symbolicky navázal na svůj proslulý film věnovaný událostem kolem vzniku Solidarity a památné stávky v gdaňských loděnicích Člověk ze železa z roku 1981, který získal Zlatou palmu na MFF v Cannes a nominaci na Oscara pro nejlepší zahraniční film.
Režisér Andrzej Wajda (nar. 6. 3.1926, zemř. 9. 10.2016) je klasik polské kinematografie. Filmové tituly Popel a démant, Krajina po bitvě, Danton, Běsi či Katyň jej zařadily mezi největší tvůrce světového filmu, jakými jsou Federico Fellini, Ingmar Bergman, Luchino Visconti a řada dalších. Od počátku své režijní dráhy přitom dokázal nejenom najít příběhy, jimiž se v době totality dotýkal žhavé současnosti a provokoval představitele domácího režimu (Člověk z mramoru, Člověk ze železa, Bez umrtvení), uměl rovněž zaujmout diváky svými působivými přepisy polské literární klasiky (Veselka, Březový háj, Slečny z Vlčí, Země zaslíbená, Pan Tadeáš). Jeho filmové dílo přitom spojuje pozoruhodné momenty výtvarnosti, tradice i modernosti, stejně jako polemiky s národními mýty či interpretací minulosti i současnosti.
