Pianistka
Koprodukční snímek rakouského filmaře Michaela Hanekeho Pianistka je drásavou psychologickou studií zvráceného charakteru, ničícího v domnělé sebeobraně vše kolem sebe.
V linii určitého trendu současného umění dílo záměrně provokuje svou otevřenou sexualitou, přičemž zdůrazňuje abnormalitu a zvrácenost.
Předlohou pro Hanekeho scénář se stala kniha kontroverzní rakouské spisovatelky Elfriedy Jelinkové.
Sebevědomá a upjatá profesorka klavíru na Vídeňské konzervatoři Erika Kohutová žije zdánlivě jen pro hudbu. Ve skutečnosti však staropanenská žena hledá únik před zmarněným životem v chvilkových erotických náhražkách. Sama není schopna normálního milostného života, ani ve chvíli, kdy by mohla prožít možná jedinou lásku v životě. Jako zmrzačená bytost ničí své okolí a především samu sebe.
Na MFF v Cannes v roce 2001, kde byl film uveden v soutěžní sekci, doslova rozdělil publikum i kritiky na dva nesmiřitelné tábory zvláště, když získal tři prestižní ocenění: Velkou cenu poroty, Cenu za nejlepší ženský herecký výkon pro Isabelle Huppertovou a Cenu za nejlepší mužský herecký výkon pro Benoita Magimela.
(FP 9/2001)