Louskáček

Čajkovského Louskáček je dnes vnímán jako tradiční vánoční balet. Jeho základní dějové schéma je toto: Malá Klára se o Štědrém večeru ujme louskáčku na ořechy, který odhodí její bratr Fritz a jde s ním spát. V noci pak louskáček obživne a bojuje proti vojskům myšího krále a Klára mu nad ním pomůže zvítězit. Nato se Louskáček proměňuje v krásného prince a odvádí Kláru do říše sladkostí.

Příběh o Louskáčkovi a myším králi napsal německý romantik E. T. A. Hoffmann a nikde v něm o žádné říši sladkostí není ani zmínka. I tady se příběh odvíjí ve snu, ale ožívají v něm mechanické hračky, které dětem přinesl pod stromeček jejich kmotříček Drosselmayer. Hoffmannův příběh je sice pohádka, ale určitě ne idylická. Nová verze příběhu pak vznikla z pera Alexandra Dumase staršího, který z Hoffmannovy Marie udělal Kláru, a podle ní pak vzniklo libreto pro slavný Čajkovského balet.

Mariinské divadlo v Petrohradě chtělo uvést Čajkovského operu Jolanta, k níž napsal libreto jeho bratr Modest, ale protože jednoaktovka byla do jednoho večera málo, požádal intendant carského divadla Vsevoložskij Modesta Čajkovského ještě o kratší balet. Modest znal Dumasovu verzi Louskáčka a začal s choreografem Mariem Petipou psát. Když se podíváme do návrhu původního libreta, zjistíme ovšem, že druhá polovina baletu s tím, jak se hrává dnes, nemá tolik společného. Filozofický a místy i revoluční obsah byl pro carské divadlo moc. A tak příběh doznal značných změn. Zejména říše sladkostí, do níž se proměnila druhá polovina, působila ovšem skladateli značné potíže, jak víme z jeho korespondence.

Petipa nakonec libreto, na němž se podílel a v němž i Čajkovskému podobně jako ve Spící krasavici předepisoval počet taktů, nerealizoval. Vysvětlovalo se to v té době jeho nemocí a taky smrtí milované dcery, ale dost možná ani neměl chuť realizovat něco, o čem měl zcela jinou představu. A tak úkol postavit choreografii k Louskáčkovi dostal jeho žák a asistent Lev Ivanov. Z jeho verze je nejznámější Tanec sněhových vloček. Premiéra se odehrála v Petrohradě v roce 1892 jako součást večera s Jolantou. Od té doby se už hraje jen jako celovečerní balet. Pro Čechy může být zajímavé, že vůbec poprvé se dostal Louskáček za hranice u nás v roce 1908, kdy ho na Národním divadle provedl choreograf Achille Viscusi.

Sir Peter Wright, legenda nejen anglického, ale i světového baletu, vytvořil svoji verzi slavného díla podle choreografie Lva Ivanova a nechal se částečně inspirovat i první částí Petipova původního libreta. Nespojuje postavy Louskáčka a Prince nebo Kláry a Cukrové víly jako třeba Rudolf Nurejev, jehož choreografii jsme uvedli před několika lety. Představení londýnského královského baletu bylo zaznamenáno v roce 2012.