I na královském dvoře se chodí do školy. Yul Brynner a Deborah Kerrová v hlavních rolích slavného amerického muzikálu, oceněného pěti Oscary.
Dále hrají: R. Morenová, M. Benson, T. Saundersová, R. Thompson a další. Režie Walter Lang.

Proslulý americký herec Yul Brynner (1920-1985) je u nás patrně nejznámější postavou pistolníka Chrise z legendárního westernu Sedm statečných. Pravdou ovšem je, že jeho nejslavnější rolí byl siamský panovník Mongkut v muzikálu Král a já dvojice Richard Rodgers-Oscar Hammerstein II. Jeho premiérové nasazení se odehrálo na Broadwayi v letech 1951-54 a obnášelo celkem 1246 představení. Mimořádný divácký úspěch této inscenace korunovala i různá ocenění, mj. pět prestižních cen Tony (z nichž jedna byla i pro hlavního představitele). Brynner se s touto rolí na broadwayské jeviště ještě dvakrát vrátil (1977; 1985) a samozřejmě byl prakticky jediným kandidátem i do připravované filmové verze. Ta vznikla v produkci hollywoodského studia 20th Century Fox v roce 1956 ve scenáristické úpravě Ernesta Lehmana a v režii zkušeného specialisty Waltera Langa, který vedle Brynnera použil i další tvůrce z jevištní verze (mj. choreograf Jerome Robbins a kostýmní výtvarnice Irene Sharaffová). Jeho partnerku ve filmu hrála britská herečka Deborah Kerrová, neboť divadelní představitelka Anny Leonowensové, známá diva Gertrude Lawrenceová, už v době natáčení nežila. Studio na výrobě opravdu nešetřilo. Rozpočet zhruba 4,5 milionu dolarů byl na svou dobu více než štědrý a Král a já byl natočen (jako jeden z pouhých dvou filmů) v novém procesu Cinemascope 55. V kinech se sice hrál ve standardním formátu 35mm (na začátku šedesátých let pak byl distribuován i na 70mm kopiích), to mu ovšem nezabránilo ve fenomenálním úspěchu. Snímek byl také oceněn pěti Oscary (výprava, kostýmy, hudební adaptace, zvuk a herec v hlavní roli - Yul Brynner).

Příběh ovdovělé anglické učitelky na siamském dvoře, jehož král se snaží být osvíceným vládcem, se odehrává v šedesátých letech 19. století a dodnes je působivý svým apelem na sbližování odlišných kultur. Z hudebně tanečního hlediska upoutají především dvě scény - představování královských potomků a pak zejména svérázná jevištní adaptace Chaloupky strýčka Toma.

Napište nám