00:00:28Dobrý večer, dámy a pánové!
00:00:34Dobrý večer, dámy a pánové, v Branickém divadle.
00:00:38Dobrý večer, doma u televizních obrazovek.
00:00:40Vítám vás u dalšího dílu pořadu Na kus řeči.
00:00:43Dovolte, abych vám představil svoje hosty.
00:00:46Přichází paní Hana Hegerová.
00:01:02Michal Horáček.
00:01:17Ten, co sedí u klavíru se jmenuje Petr Hapka.
00:01:23Dobrý den!
00:01:34Já vás vítám. Vítám tě, Haničko!
00:01:36Vítám tě, Péťo! Vítám tě, Michale!
00:01:38Vítám vás na kus řeči. Budeme si povídat.
00:01:40Nakukoval jsem do vašich životopisů a zjistil jsem,
00:01:44že jste asi tak 10 let od sebe.
00:01:46Nebudu říkat, kdo je v pořadí první a kdo poslední.
00:01:51Já jsem v r. 1967 s Michalem chodil na střední nebo vysokou školu,
00:02:00Péťa byl v Divadle za branou,
00:02:03paní Hana zpívala v pařížské Olympii.
00:02:07Teď mi řekněte, jak jste se dali dohromady?
00:02:10Navzdory rozdílům roků.
00:02:12Jednou se ozval zvonek a tam stál mladíček bezvousý s vlasy
00:02:20a říkal: "Já jsem Horáček, a tady vám něco nesu,
00:02:25jestli byste se na to nepodíval." A utekl.
00:02:28-No počkej!
-To pak můžeš napravit.
00:02:34Já jsem měl v ruce složku textů,
00:02:38z nichž 3 nebo 4 jsem udělal během 3 dnů, protože byly nádherné.
00:02:44Které to byly?
00:02:45To byla vaše deska. "Potměšilý host."
00:02:48"A Tráva mého života."
00:02:51Michal bude vědět, co jsem dělal první.
00:02:54Nejdříve jsme se seznámili my dva.
00:02:56My když jsme se seznámili, tak tady hodně lidí nebylo na světě.
00:03:01-Tenkrát vás oslovil textař Rada.
-Ano.
00:03:06A hned jsem vám udělala celý blok písniček.
00:03:09My jsme byli u Haničky na návštěvě a ona měla na stole Mon cheri.
00:03:13Bonbony, které v 60. roce byly vzácné.
00:03:17Pořád nám nenabízela.
00:03:21Tak když šla vařit kávu, tak jsme tam vlezli,
00:03:26vzali si bonbón a vrátili tam papírek.
00:03:29Po dvou hodinách vzala Hana síťovku, dala do ní bonboniéru
00:03:33a řekla, že jde na návštěvu do nemocnice.
00:03:38Jak to dopadlo, nevím.
00:03:41-Tam jste vybalila papírky?
-Dobře to dopadlo.
00:03:45Jsem šarmantní, takže jsem to ušarmovala.
00:03:48Vy jste se seznámili přes Mon cheri.
00:03:51To je docela pěkné.
00:03:52Je to pikantní pro vaše další spolupůsobení.
00:03:55S texty to bylo tak, jak Petr říká?
00:03:57Nechme to při tom.
00:03:59On má takové zvláštní pořekadlo, kterého se drží celý život.
00:04:02Že pravda je pro lidi bez fantazie.
00:04:07Pravda je, že výsledkem vaší spolupráce jsou nádherné písničky.
00:04:10Proto jste dnes také tady.
00:04:13Já si toho, co děláte, vážím velice.
00:04:15Nejsem samozřejmě sám. Obdivovatelů je nás celá spousta.
00:04:19Paní Hano, já jsem se chtěl zeptat, když už jsem o Olympii řekl,
00:04:23to byl tenkrát úžasný zážitek.
00:04:27Já si to pamatuji. Ne, že bych tam byl, to ne.
00:04:30Ale stal jsem se svědkem něčeho nevídaného.
00:04:33Pro vás to muselo být úžasné.
00:04:35-Víte, že jsem tam byla náhodou?
-Nevím.
00:04:37Byl tady hlavní majitel Olympie.
00:04:41To bylo za hlubokého bolševizmu.
00:04:46On se ptal a hledal nějaké lidi. Já jsem mu nebyla nabídnuta.
00:04:53To ne, ale večer, kdy se šel podívat na moji kolegyni,
00:05:01tak ona onemocněla.
00:05:04Stalo se to, co se skutečně stává.
00:05:07Ona onemocněla a já jsem za ni zaskočila.
00:05:11Tak mě angažoval.
00:05:14Je pravda, že se tohle někdy stane.
00:05:17My jsme hráli v divadle Husa na provázku
00:05:20"Profesionální ženu" Páralovu a jedna moje kolegyně nepřišla
00:05:23a ona hrála ženskou roli.
00:05:25Režisér řekl, abych si oblékl ženské šaty a že to budu hrát.
00:05:29Nebyl to tak slavný záskok, jaký jste měla vy v Olympii.
00:05:33Ale já jsem si oblékl ty šaty a tu roli jsem vystřihl.
00:05:36Ta moje kolegyně si už nevrzla. Už se do představení nevrátila.
00:05:43Zdeněk Pospíšil říkal, že to hraji bezvadně,
00:05:46že ona to hrát nebude.
00:05:48Ona za ním přišla, prosila, aby to mohla hrát.
00:05:50On jí řekl, že v žádném případě, že to hraji lépe.
00:05:53Potom jsem ještě hrál ženskou roli 2x.
00:05:56Nebylo to v Olympii, bylo to v divadle Husa na provázku,
00:05:59ale úspěch to mělo.
00:06:01Vy jste v té Olympii úspěch měla obrovský.
00:06:04Pak už jste tam jezdila pravidelně.
00:06:06Ne, já jsem tam byla pozvána znovu, že si zvyknu na Francii
00:06:14a to byl r. 1968.
00:06:19Nastala tam generální stávka a u nás bylo to slavné jaro.
00:06:24Pak jsem chtěla rychle domů, abych byla tady.
00:06:28Tam se to tušilo, že k nám přijedou vojska.
00:06:33To už jsem chtěla být tady. Pak spadla klec.
00:06:38Když už jsme u těch padání klecí...
00:06:40Já si vždycky vzpomenu toho šéfa Olympie.
00:06:43On měl takhle tlusté brýle. Ty oči za nimi byly obrovské.
00:06:49Seděli jsme ve Viole a přišla moc hezká holka
00:06:52a sedla si k našemu stolu.
00:06:55Já si půjčím vaše brýle, Haničko!
00:06:57A on udělal toto...
00:07:01Povídal si, seděl a měl tam vodku a dělal pořád...
00:07:07Neustále konverzoval.
00:07:09Pak řekl pardon. Ach, tady jsi!
00:07:27Ten byl geniální.
00:07:34Já to zvednu.
00:07:36Vylil sis sice nápoj, ale bylo to působivé.
00:07:38Já jsem si jednou na vystoupení vypil vázičku.
00:07:42To je jedna dvě.
00:07:44Byl jsem v Hodoníně. Pořadatel vždy něco nachystá.
00:07:47Neměl jsem čas to kontrolovat. Já jsem to do sebe kopnul.
00:07:50Bylo to takové mírně... Říkal jsem si, co to asi je?
00:07:54Abych neurazil, jestli to není nějaká místní smradlavka.
00:07:58Viděl jsem, jak ten pořadatel na mě dělá takhle...
00:08:02Říkal jsem si, že jsem v Hodoníně, kdo ví, co on tam prožívá.
00:08:07Tak jsem to sjel celé.
00:08:10Ke konci jsem už byl takhle zasukovaný.
00:08:13Hodoníňáci na mě koukali a říkali si:
00:08:16"Sakra, ten tam má choreografii!"
00:08:18Kdepak choreografii.
00:08:20Měl jsem co dělat, abych stihl kliku.
00:08:22Je to nebezpečné, když takhle něco stojí na stole.
00:08:25Petr možná ví, proč to vylil.
00:08:28Když vás mám takhle pohromadě,
00:08:30každý z vás se možná věnoval několika profesím
00:08:34a věnuje dodnes.
00:08:36Co je lepší pro vás?
00:08:38Já jsem toho zkusil opravdu hodně.
00:08:41Mně se nejvíce líbí úplné začátky. Mně se líbí začínat pořád znovu.
00:08:45V takové chvíli nemá člověk žádnou rutinu, nic o tom neví.
00:08:50Ta komnata, do které vstupuje, je tajuplná.
00:08:53Všechno se tam může ještě stát.
00:08:55Ještě pořád může být mistrem v tom oboru.
00:08:58Až později teprve zjistí, že mistrem být nemůže.
00:09:02To je jako já.
00:09:05Ještě nikdy jsem nelyžoval, ale myslím si, že to umím.
00:09:09O bruslích si to už nemyslíš.
00:09:12Já jsem to jednou zkoušel a vím, že to neumím.
00:09:15Hapka si koupil brusle, protože byly levné.
00:09:17On tedy říkal, protože byly krásné.
00:09:20Koupil si je a postavil se na ně poprvé v životě.
00:09:22Ne tedy na ledě, ale v jeho krásném bytě,
00:09:26na ty jeho peršany a rozřízl je.
00:09:33Tak skončila jeho kariéra bruslaře.
00:09:39Poprvé v životě jsem viděl brusle s botami dohromady.
00:09:44Já mám boty č. 47 a byly v mém čísle.
00:09:47Tak jsem si řekl, že to musím někdy zkusit.
00:09:50Oprava koberce stále 14 000 korun.
00:09:54Já jsem na té brusli uklouzl. To byla takhle dlouhá...
00:09:59To šili dlouho.
00:10:04Ty skládáš hudbu pro film, pro divadlo, televizi, pro sebe,
00:10:08pro paní Hanu, pro další zpěváky, kterých je celá řada.
00:10:16Co tě z toho nejvíce přitahuje?
00:10:18To přichází tak samo sebou.
00:10:21Jsou údobí, kdy jsem dělal jen divadla.
00:10:24Potom to odeznělo a teď už jsem nedělal divadlo 7 let.
00:10:30Potom přišla éra filmů, kdy jsem dělal třeba 10 filmů za rok.
00:10:37Teď už se zase filmy moc netočí. Zase se dělají písničky.
00:10:42Co se týče filmů, tak my jsme se přes režiséra Herze míjeli.
00:10:48Tys k nim skládal hudbu a já jsem v nich začal hrát,
00:10:52když tys přestal.
00:10:53Juraj emigroval.
00:10:56Ještě jsem s ním dělal poslední film Gagmana
00:10:59a pak už odjel pryč.
00:11:01Je fakt, že Juraj byl zajímavý člověk.
00:11:04Já na něho rád vzpomínám.
00:11:07Nakonec příběhy z natáčení filmu Straka v hrsti jsem vyprávěl často.
00:11:12Nechci se opakovat.
00:11:13Vím, že jsem před natáčením toho filmu jsem měl točit úžasný film
00:11:17Únos Moravanky.
00:11:19To bych ti přál, přečíst si takový scénář.
00:11:21To byl příběh jak unesli tu populární dechovou kapelu
00:11:24chlapci z vesnice a oblékli si jejich kostýmy
00:11:27a vystupovali po vesnici sami.
00:11:29Já jsem říkal, že tohle nebudu dělat.
00:11:33A ten produkční, který to na Barrandově dělal,
00:11:37mi řekl: "A tím jste na Barrandově skončil.
00:11:40Na tom jste se mohl udělat."
00:11:42Ani netušil, jak kousek byl od pravdy.
00:11:48Já jsem pečlivě vybíral témata.
00:11:51Hned vzápětí mě Juraj zavolal a oslovil mě s nápadem
00:11:54natočit film Straka v hrsti.
00:11:56Ten po natočení zavřeli do trezoru, aby se nám neztratil.
00:12:00Jinak ten film byl báječný.
00:12:03Pak jsme spolu točili film Zastihla mě noc.
00:12:05Točilo se to v Polsku.
00:12:07Už bylo zajímavé to, že mi dali 86 000 zlotých kapesné.
00:12:09Já jsem se poprvé cítil jako boháč.
00:12:12Pak jsem pochopil, že tam tak stojí oběd v restauraci.
00:12:15To tam bylo takové divné období.
00:12:18Oni se mě ptali, jestli chci "flaky".
00:12:20Nevěděl jsem co to je, tak jsem řekl,
00:12:25ať mi dají "flaky". To byly zapečené držky.
00:12:29Za to jsem vysolil 80 000 a 6 000 mi zůstalo.
00:12:33Jel jsem do hotelu.
00:12:34V noci přišel Juraj ke mně do pokoje
00:12:36a chtěl, abych šel s ním.
00:12:38"Co se děje?" Prý uvidím.
00:12:41Byl jsem rozmrzelý, byly 2 hodiny ráno.
00:12:44V recepci se mě ptal, jestli je tam zima nebo horko.
00:12:48Já jsem říkal: "Tak normálně."
00:12:49"Je tady zima, nebo horko?" Řekl jsem, že příjemně.
00:12:52Zavedl mě k sobě do pokoje a řekl: "A tady?"
00:12:55Já: "Tady je trochu větší zima." On: "To jsem chtěl vědět."
00:12:58Ještě jsme vzali Růžičku, kameramana a šli jsme dlolů.
00:13:03Tam stála krásná recepční.
00:13:06On říkal: "Buď mi dáte ten ohřívač, co máte tady,
00:13:11nebo já si sem přinesu postel.
00:13:15"Ne, to pan direktor musí posoudit. Musím zazvonit na direktora."
00:13:22"Tak zazvoňte na direktora!"
00:13:25Zazvonila na direktora. Řekl, že hned přijede.
00:13:28Juraj pořád trval na tom, že mu to dá
00:13:31a ona zase, že mu to nedá.
00:13:34On šel a řekl: "Jdeme pro tu postel."
00:13:36Tak jsme vzali postel.
00:13:38On už byl v pyžamu, vzal si čepeček s bambulkou.
00:13:40Snesli jsme postel dolů, zavrtal se do duchen.
00:13:44Ona říkala, že mu to nemůže dát a že on tady nemůže zůstat.
00:13:49Já jsem jí řekl: "Bohužel, buď mu dáte zářič,
00:13:53nebo on vám tu zůstane spát."
00:13:55Už jsme byli dost rozmrzelí a ospalí.
00:13:58Už jsme chtěli odejít.
00:14:00On trval na tom, že tam bude.
00:14:02Přišel ředitel a přikázal, ať mu dá ten zářič nahoru.
00:14:05On už nechtěl. On chtěl ji.
00:14:08Když jsme se seznámili, tak jsme si povídali
00:14:15a on se mě ptal, jak dlouho vím, že jsem chtěl být hudebník?
00:14:19Já jsem povídal: "Podívej!"
00:14:21Vytáhl jsem ze skříně sešit z 1. třídy a tam bylo napsáno
00:14:24"Petr Hapka, hudební skladatel".
00:14:26To jsem mu ukázal.
00:14:28Juraj se na to podíval, bouchl dveřmi a odešel.
00:14:31Říkal jsem si, co jsem mu udělal?
00:14:35Podíval jsem se z okna. Zrovna odjel.
00:14:38Za 3/4 hodiny zvonek!
00:14:42Přišel Juraj, přinesl svůj sešit z 1. třídy,
00:14:47kde bylo napsáno "Juraj Herz, herec a režisér".
00:14:59Mezi herci a režiséry dochází často ke pnutí.
00:15:03Máte mezi sebou konflikty, když tvoříte nějakou písničku?
00:15:08Nadáváte si? Rvete si vlasy?
00:15:10To by v tvém případě nešlo.
00:15:12To by byla jednostranná převaha na straně Hapky.
00:15:20My máme stejné chápání. Stejně vnímáme.
00:15:23Líbí se nám stejné věci.
00:15:26Vy nikdy nejste v nějakém tvůrčím konfliktu?
00:15:29Nikdy neřeknete, že tohle by se mělo předělat?
00:15:32Spíše to máme sami v sobě.
00:15:36Mně se něco hudebně nelíbí a on mě přemlouvá,
00:15:39že to není pravda, nebo naopak.
00:15:41Já mu říkám, že ta věta je geniální
00:15:43a on říká, že ne.
00:15:45Tak si pojďme něco poslechnout.
00:15:47Třeba z toho, co pohodově zvládáte. To bude nejlepší.
00:15:49Petr sedne za klavír a myslím si,
00:15:52že nejlepším důkazem bude společná práce.
00:15:56ZPĚV
00:15:58Kocour se schoulil na tvůj klín, u nohou spí ti dalmatin.
00:16:05V pozici lvu co zdobí banku i sama noc má na kahánku,
00:16:11jen ty se ještě bráníš spánku a síle starých vín.
00:16:20Jak dlouho to však vydržíš, už na kostele zlátne kříž.
00:16:29Ne, ani jeho zlatá záře nenajde důlek do polštáře,
00:16:34natož pak obrys mužské tváře a ty to dobře víš.
00:16:43Má krásko, s přetěžkými víčky, snad je tvůj rytíř na cestách.
00:16:53Snad si s tvou krajkou od spodničky stírá prach.
00:17:05Na cestách!
00:17:09Až přes řeku a do strání se rozléhá tvé volání.
00:17:17I Jonáš ve velrybím břiše by tvá slova musel slyšet,
00:17:21vždyť voláš tišeji než tiše.
00:17:26Kdo se ti ubrání?
00:17:30Vidíš nebo nevidíš jak na kostele zlátne kříž.
00:17:36Ani ta zlatá záře nenajde důlek do polštáře,
00:17:40natož pak obrys mužské tváře.
00:17:43A den je blíž a blíž.
00:17:49Má krásko, s přetěžkými víčky, kývou se, kývou misky vah.
00:17:58Na jedné krajka od spodničky na druhé...
00:18:06Na druhé...
00:18:10... víří prach.
00:18:15I ve zvířeném prachu cest vidím tě lampu v oku nést.
00:18:21Tvá silueta už nebledne, kdo pohlédne už nedohlédne,
00:18:24snad můra ještě k lampě sedne.
00:18:29Já však znám tu lest.
00:18:35Má krásko, s přetěžkými víčky i když má víčka tíží prach,
00:18:44tak po tvé krajce od spodničky, té bych už nerad sáh.
00:19:11Já jsem chtěl jenom říci, že jsme nemohli slyšet
00:19:14lepší výsledek společného souznění, než tuhle písničku.
00:19:17Já ji miluji a myslím si, že je to jedna z nejkrásnějších.
00:19:21Petr, když mi skládal věci... To jsme se znali...
00:19:27Řekneme jak dlouho se známe?
00:19:30Haničko, je to dlouho. Mně bylo 19 let.
00:19:34Aha.
00:19:37Od r. 42.
00:19:43On mi ty moje písničky zpíval.
00:19:49Já jsem mu říkala, že nevím, proč on nezpívá.
00:19:53Mně se to moc líbilo.
00:19:56Tak jsem ráda, že Petr je i zpěvák.
00:19:59Já jsem nikdy nezpíval, jenom když šlo do tuhého.
00:20:03Ve filmu Krakonoš a lyžníci nepřišel někdo.
00:20:07Tak jsem nazpíval tu píseň já.
00:20:10Všem se to líbilo. Zase jsem nezpíval 10 let.
00:20:12Proč?
00:20:13Potom jsem nazpíval Levandulovou. To měl tenkrát zpívat Jiří Suchý.
00:20:19On měl zákaz.
00:20:21Kdo to měl nazpívat? Kdo znal Haničku dost dlouho?
00:20:25Kdo se k ní věkem hodil?
00:20:30Co si o sobě myslíš, jako o zpěvákovi?
00:20:32Já znám spoustu dokonalých zpěváků, vynikajících, ale nemají výraz.
00:20:41Jsou techničtí, jsou dokonalí.
00:20:44Nemají v sobě něco, co člověka vezme za srdce
00:20:48a já to v sobě mám. Jenom to neumím říct.
00:21:01Mně je úplně jedno, jestli umíš nebo neumíš.
00:21:04Do jaké míry je to důležité, jestli někdo umí zpívat technicky.
00:21:09To je nepodstatné.
00:21:11Podstatné je to, že zpíváš z plna srdce
00:21:14a ne z plna hrdla. To se mi líbí.
00:21:23Mně se vždy líbili lidé,
00:21:26o kterých by profesoři na konzervatoři řekli,
00:21:28že vůbec nejsou zpěváci.
00:21:30Mým idolem jako tvůrce je Leonard Cohen.
00:21:36To je člověk, který sotva intonuje.
00:21:38Abych z toho nevynechal Hanu,
00:21:41tak nějaká zpěvačka pop muzik má větší rozsah.
00:21:46Ale já chci slyšet Hanu.
00:21:51Mým snem autora šansonů bylo, aby to zpívala Hana
00:21:56a ne někdo jiný.
00:21:57Já chci také slyšet Hanu, abych řekl pravdu.
00:22:00A vy ji také určitě chcete slyšet.
00:22:02A Petr si moc neodpočine, protože já ho poprosím,
00:22:03aby šel ke klavíru ještě jednou a zahrál Levandulovou.
00:22:13ZPĚV
00:22:28Za mostem v úzké ulici je krámek z dálky vonící,
00:22:35meduňkou, rdesnem, skořicí a hlavně...
00:22:41Ach, jo!
00:22:43Léta snad z úcty k tradici kupuji celou krabici
00:22:50a přes ní i papír balící. Cítím, že řekneš...
00:22:57Ach, jo!
00:22:58Ty jsi má levandulová. Úplně celá, celičká levandulová.
00:23:15Nádherně levandulová.
00:23:25Levandulová!
00:23:35Ne vždycky vařím dobroty a občas mívám teploty
00:23:41a nekapu ti do noty a často vzdychám...
00:23:48Ach, jo!
00:23:50Sotva však cinkneš za vraty, otevřu, koukám no a ty!
00:23:58Upadáš vesměs v záchvaty a vždycky voláš...
00:24:04Ach, jo!
00:24:06Ty jsi má levandulová.
00:24:13Nádherná celá levandulová. Famózně levandulová.
00:24:33Levandulová.
00:24:42Už dobře pětadvacet let si honem běžíš přivonět,
00:24:49dřív než začneš vyprávět cos viděl, říkáš...
00:24:55Ach, jo!
00:24:58Mívám chuť žárlit na ten květ, to ovšem znáš už nazpaměť.
00:25:05Ať uschlé lístky vezme čert. Říkáš i bez nich...
00:25:11Ach, jo!
00:25:13Budeš má levandulová,
00:25:20na vždycky celá, celičká levandulová,
00:25:27famózně, nádherně levandulová.
00:25:38Levandulová.
00:25:58Au!
00:26:13Já si myslím, že jsme splnili povinnou normu.
00:26:17Sedí-li tady tato trojice pohromadě,
00:26:20tak "Levandulová" nemůže chybět a také nechyběla a je to dobře.
00:26:24Paní Hano, říkala jste, že jste žila také ve městě Komárno.
00:26:31Také.
00:26:33Tam málokdo umí plnohodnotně slovensky.
00:26:36Spíše je to maďarská enkláva.
00:26:38Tam jste měla možnost přičichnout k maďarskému jazyku.
00:26:43Já si myslím, že by stálo za to to předvést, ne?
00:26:48Počkejte!
00:26:52Teď mě napadla příhoda.
00:26:55Byla nějaká příležitost. Nevím co to bylo.
00:26:58Chtěli na mně, abych s cikánskou kapelou zpívala maďarsky.
00:27:03Tak jsme si řekli, co umím. Uměla jsem jednu písničku.
00:27:09Zazpívám začátek a pochopíte, co se tam dělo.
00:27:17ZPÍVÁ MAĎARSKY.
00:27:20STÁLE SE VYSKYTUJE VÝRAZ "SERET"
00:27:38To bylo české publikum, takže...
00:27:49Hance jsem rozuměl. Já trochu maďarsky umím.
00:27:51MLUVÍ MAĎARSKY znamená to: "Miluji každý květ."
00:27:56"Virág" je květ. Je to moc hezká řeč.
00:28:02Já jsem se k ní dostal proto, že jsem podstatnou část života
00:28:08strávil v hazardních hrách.
00:28:11Tady se přijímaly sázky na maďarské klusáky.
00:28:14Já jsem byl bookmaker. Ten, kdo sázky přijímá.
00:28:17Ne ten, kdo sázky uskutečňuje.
00:28:21Pro mě bylo důležité, aby se stal opak toho,
00:28:26co si přáli ostatní.
00:28:28U nás v Roudnici nad Labem je malý sportovní bar.
00:28:33Je tam velká obrazovka.
00:28:35Když jsme hráli s Ruskem na olympijských hrách,
00:28:39tak se tam shromáždila půlka Roudnice a dívali se na to.
00:28:43Když jsme dostali gól a prohráli jsme,
00:28:47tak lidé natahovali moldánky. Bylo to strašné.
00:28:52V tom jeden vykřikl: "My jsme všichni na mrtvici
00:28:56a Horáček se doma válí v ruské vlajce."
00:29:09Abych ještě dopověděl to s tím Maďarskem.
00:29:13Tam jsem také nabral nějaké sázky na dost důležitý dostih.
00:29:17Tam byli dobří žokejové a dobří koně.
00:29:19Nejhorší z těch žokejů se jmenoval Sós.
00:29:22To znamená slaný.
00:29:24Ten Sós nikdy nic nevyhrál. Ten den byla strašná mlha.
00:29:29Jenom tam byl cílový mezník a halogen,
00:29:33který vyťal 5 m před cílem a 5 m za cílem.
00:29:36Jinak nebylo vidět nic.
00:29:37Bylo tam 5 000 lidí a ti slyšeli jenom dupot.
00:29:44Už bylo jasné, že se blíží ten dusot.
00:29:47Najednou se objevil kůň 5 m před cílem.
00:29:52Nastalo hrobové ticho a někdo vykřikl: "Sós!"
00:29:57Všichni šli domů a já jsem se šel válet ve vlajce toho Sóse.
00:30:08Co tě vede k tomu být hazardním hráčem?
00:30:11Já jsem někde četl tvoji větu,
00:30:13že člověk se musí nějak tomu hazardu věnovat.
00:30:16V jedné písničce se říká, to zpívá Richard Müller,
00:30:20že svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč.
00:30:23S tím se nedá nic dělat. Člověk jde životem tak poznamenán.
00:30:27U mě se to projevilo už v 9 letech.
00:30:31Chodil jsem na Alšovo nábřeží, kde byl pěkný park.
00:30:34Tam jsme hráli hazardní hru, která se jmenovala čára.
00:30:40Důležité bylo, že tam občas šly učitelky.
00:30:43Tu si jedna vzpomněla, že na druhé stránce žákovské knížky
00:30:47je etický kodex pionýra. Abychom věděli, jak se máme chovat.
00:30:52A tam byl bod 9. Ten měl 4 slova.
00:30:55"Pionýr nehraje o peníze."
00:30:59Když mě tam viděla a zjistila, že hraji čáru,
00:31:03tak si na mě počíhala.
00:31:06Řekla si, že se to musí napravit. "Ty neznáš bod 9?
00:31:09Tak abys ho znal, tak ho 1 000x napíšeš."
00:31:12Tato slova "Pionýr nehraje o peníze"
00:31:16se nade mnou vznášela jako mene tekel
00:31:21ohnivým písmem na zdi chrámu.
00:31:24Já jsem tenkrát skutečně pochopil, že PIONÝR nehraje o peníze.
00:31:43Máš, Petře, nějaké koníčky kromě muziky?
00:31:45Já mám každý rok několik koníčků.
00:31:49Třeba se zamiluji do ptáků a začnu studovat pěvce.
00:31:54A když vím všechno, co je v té knížce,
00:31:57tak s tím mohu obtěžovat Horáčka, který říká,
00:32:01že jsem studnice nesmyslných informací.
00:32:06Co třeba motorky a rychlá auta? To ti také dělá dobře, ne?
00:32:09Když se projedeš a setřepeš adrenalin.
00:32:12Já ho nepotřebuji setřepávat, já ho moc nemám.
00:32:16Už došel?
00:32:20Já jsem mírný živočich.
00:32:22Motorky mám rád. Na nich se dobře komponuje.
00:32:27Naučím se zpaměti text a jedu do Rakovníka.
00:32:31Jedu lesem, pak je v tom lese proluka a pak je skála.
00:32:38Všude se mění teploty a vůně. To v autě nevíš.
00:32:42Ti lidé jsou hrozně ochuzeni.
00:32:44A když jdeš pěšky, tak je to tak pomalé,
00:32:47že když na to přijdeš, tak je to nanic.
00:32:50Motorka je přesně ono. I kolo je pomalé.
00:32:54Na tom jsem jel naposledy asi ve 21 letech.
00:32:59Asi ve 45 letech jsem se rozhodl, že budu cvičit
00:33:06a koupil jsem si závodní kolo.
00:33:08Jel jsem s ním na Okoř 6 hodin z Prahy.
00:33:10Normálně tam lidi dojedou za půl.
00:33:12Tam jsem dojel a stál tam můj zedník
00:33:15a on řekl: "Ty máš hezké kolo."
00:33:17Já jsem mu řekl: "Kolik ti dlužím?" "Asi 7 000 korun."
00:33:19Tak jsem mu ho dal.
00:33:21Zůstal jsem tam 3 dny, protože jsem se nemohl dostat do Prahy.
00:33:25Paní Hano, vy se věnujete ve volném čase čemu?
00:33:28Já mám ráda kytky. My ženy máme rády vůbec kytky.
00:33:32Že někdo chytí zeminu a teď ví, jaká je,
00:33:37jestli pro tu kytky nebo pro jinou.
00:33:41To bych ráda jednou ovládala.
00:33:43Co já ráda dělám, to je takový můj relax,
00:33:49že když mám čas,
00:33:51tak si pouštím opery a vykládám si pasiáns.
00:34:00Myslím si, že je to dobře, že každý máme něco.
00:34:03Já třeba chodím na ryby.
00:34:06Paní Hana už tady to slovo relax použila.
00:34:12To je v maďarštině odpočinek.
00:34:15Já si na rybách odpočinu ze všeho nejvíce.
00:34:18Měli jste někdy takový pocit, že byste nejraději se vším švihli?
00:34:23Nebýt v centru pozornosti, nechodit na večírky,
00:34:26nezúčastňovat se premiér, nebýt na různých akcích,
00:34:32zabalit to a jít do ústraní?
00:34:34Já se tak chovám dost často. To mám odjakživa. To není, že už.
00:34:39Jsou měsíce, kdy mě baví se veselit a jsou měsíce, kdy mě to nebaví.
00:34:47To udělám nejvíce práce.
00:34:48Já se ptám, jestli je to možné dávat do souvislosti i touhou
00:34:53už ani nepracovat.
00:34:56Jít do ústraní, už tam jenom být někde.
00:34:59Jenom procházet mezi pachy a těmi krajinami.
00:35:03Už se o nic nestarat, nenapsat písničku,
00:35:05nepustit Horáčka do domu s textem.
00:35:09Už to nechat být. Tohle mě zajímá.
00:35:11Ne, to mě nenapadlo.
00:35:14Tak to je dobře.
00:35:15To bychom přišli o krásné písničky a to si nepřejeme.
00:35:19Já už v tom mém zralém věku si říkám: "Kam se cpeš pořád?"
00:35:32Ale já už bez toho nemohu být.
00:35:36Já byl nedávno v lázních, v Třeboni.
00:35:39Je ti tam dobře, a říkáš si, že bys tam mohl vydržet delší dobu.
00:35:43Jenom bych jezdil na ryby a oni by mě masírovali a léčili.
00:35:46A najednou kolem jsou s tebou tam všichni lidé.
00:35:50Teď jde paní a říká: "Proč se nesmějete, pane Donutil?"
00:35:53Říkám, že nemám zrovna náladu. "Ne, vy se musíte smát."
00:35:56Já vím, že musím.
00:35:58Potom jsem jel výtahem dolů, byl jsem zadumaný,
00:36:03otevřely se dveře a já jsem udělal takhle...
00:36:07A šel jsem tak tou chodbou, protože jsem potkával pacienty,
00:36:10kteří se také smáli, když mě potkali.
00:36:12Byl bych blbý, kdybych se také nesmál.
00:36:15To je takový moment, který se stane.
00:36:18Najednou si řeknu, že už dost a zavřu se a nikoho tam nepustím.
00:36:21Ono se zase ozve ťuk, ťuk a přijde paní
00:36:23a říká: "Dobrý den, promiňte, mistře, že vás ruším,
00:36:26ale spadl mi k vám na balkón kartáč.
00:36:32Já ji říkám: "Já vám ho hned přinesu."
00:36:35"Ne, já si pro něho zajdu sama." A už jsem ji tam měl.
00:36:38Chodila a dívala se mi po pokoji, jak tam žiji.
00:36:41Jestli mám ponožky v regálu a jestli tam neleží nějaká,
00:36:45která tam nemá být.
00:36:48Celé to osondovala, pak si vzala ten kartáč,
00:36:51co měla na balkóně.
00:36:53Jak ho tam dostala, nevím.
00:36:55Já jsem se díval nahoru, to bylo v tak nevýhodné poloze,
00:36:59že tam ten kartáč nemohl doplachtit ani při nejlepší vůli.
00:37:01Ona ho musela na špagátu rozhoupat, dostat ho tam a odstřihnout.
00:37:06Nevím, prostě tam ten kartáč byl.
00:37:08Já jsem myslel, jestli nemáte chuť z toho prchnout.
00:37:11Jako třeba nejít po ulici. "Jo, Hapka, hele, dívej!"
00:37:14Baví tě to?
00:37:16Mně to nevadí. Celkem procházím nepovšimnut.
00:37:20-Myslím si, neslyším to.
-To si tedy nemyslím.
00:37:26Já si myslím, že to není pravda.
00:37:28Jednou jsme jeli s Kocábem a Hapka řídil.
00:37:32Policie: "Zastavit!"
00:37:34"Pane řidič, víte, co jste udělal za přestupek?"
00:37:39"Nevím."
00:37:41"Vystupte si z vozidla a předejte mi doklady."
00:37:47Hapka na něho zařval z jedné vody načisto.
00:37:50"Copak nevidíte, že jsem mrzák?!"
00:38:04Neznal ho, musím říct.
00:38:06Nebo si nebyl jistý.
00:38:08Jestli náhodou, za tu dobu, co ho neviděl, se něco nestalo.
00:38:15Je něco, čeho byste vy tři chtěli ještě dosáhnout?
00:38:18Já bych chtěl napsat tu jednu písničku,
00:38:23o které sním už z dětství, když jsem ještě snil o tom,
00:38:28že moje slova bude zhudebňovat Petr Hapka
00:38:31a bude zpívat Hana Hegerová.
00:38:33Nemyslím, že se to už podařilo.
00:38:36Tu jednu písničku, o které sním, abych v téhle partě jednou udělal.
00:38:41-Ale nech si to na hodně pozdě.
-To se tedy cítíš.
00:38:47Abys neměl pocit toho posledního.
00:38:50Jak jsme mluvili o tom poznávání lidí.
00:38:54Jak někteří lidé už nejsou tolik vidět a mizí to.
00:39:00S mým kamarádem jel do servisu Pepík Laufer
00:39:05a musel tam nechat auto.
00:39:07Jeli zpátky a nemohli sehnat taxi.
00:39:10Můj kamarád mu řekl, aby jeli metrem.
00:39:12Jestli jel někdy metrem?
00:39:14Pepík řekl, že nejel. Tak jeli metrem.
00:39:18Před ním seděla krásná asi 18letá holka a četla si.
00:39:23Můj kamarád do něho šťouchal a říkal: "Podívej se na ni."
00:39:27"To se musím seznámit. Promiňte, slečno!"
00:39:32"Pardon!"
00:39:44To mi připomíná moje cestování v metru s Kodetem.
00:39:53Jeli jsme na zkoušku kostýmu na Floru.
00:39:56Já jsem říkal, že pojedeme spolu. Jirka říkal: "Samozřejmě."
00:40:00"Máš tady auto?" "Nemám."
00:40:03"Jak tam pojedeme?" "Já nevím. Vezmeme si taxi."
00:40:07"Ne, to je zdržování. Pojedeme metrem."
00:40:10"Metrem?! Pro Krista Pána, v životě jsem nejel metrem.
00:40:15Přeci nechceš po mně, abych to na stará kolena praktikoval?"
00:40:18Já jsem netušil, že nekecá. Že to je pravda.
00:40:20My jsme přišli do metra. Tam pořád jezdí schody.
00:40:24Jirka před těmi schody pořád dělal takhle...
00:40:29Já jsem říkal: "Co děláš?"
00:40:31"Jak se na to, pro Krista Pána, naskakuje?"
00:40:34Já říkám: "Normálně. Takhle nastup a jedeš."
00:40:36"Já nikam nejedu. Ať mě přijdou přenést!"
00:40:40Pořád takhle dělal, já jsem ho strhl za ruku na schody,
00:40:43on s sebou takhle zamával.
00:40:46Jeli jsme dolů. Naštěstí to jelo plynule.
00:40:49Sjeli jsme dolu a další problém. "Jak se z toho seskočí?"
00:40:53To už jsme byli asi 4 m před koncem.
00:40:55"Normálně sestup," říkám.
00:40:57"Ježíš, já nesestoupím! Já z toho nemohu nikdy sestoupit."
00:41:02Říkám: "Jirko, jednoduše." Takhle jsem ho vzal a postavil ho.
00:41:05"Člověče, to je neskutečný zážitek.
00:41:10To jsem netušil, co se dá zažít v metru."
00:41:23Já ještě řeknu poslední vzpomínku na Kodeta.
00:41:28Ježíši, to zní hrozně, tohleto!
00:41:32Předloni na Českém lvu dostal cenu.
00:41:37Já jsem byl také nominovaný. Jak ji dostal, tak všichni vstali.
00:41:43Já jsem seděl u uličky.
00:41:46On scházel, měl slzy v očích, všichni tleskali.
00:41:50Já jsem si říkal, když přicházel:
00:41:53"Přeci nebudu před ním stát jako blbec."
00:41:55Tak jsem si sedl.
00:41:57On šel kolem a říkal: "Vstaň, svině!"
00:42:11Ještě jsem z vás nedostal, čeho byste chtěli dosáhnout.
00:42:16Od Michala to zaznělo.
00:42:18Možná bys, Petře, mohl jednou větou.
00:42:20Já všeho pomalu dosahuji.
00:42:23Vždy cíl je někde, kde na něj dohlédnu.
00:42:26Potom tam vylezeme, něco uděláme.
00:42:29Abych žil tak dlouho,
00:42:33aby mi to stačilo na schůdky toho žebříčku.
00:42:38Je to pořád stejný žebřík.
00:42:40Ano. Abych stačila. Abych stačila ještě něčeho dožít.
00:42:45My jsme ještě mladičtí, Haničko!
00:42:48Tak dobře, já ještě závěrem, přesto, že jsem nechtěl,
00:42:52jak vás tak poslouchám, tak si troufnu vyslovit svůj sen.
00:42:56Často se mě na to lidé ptají a já opravdu nevím.
00:43:00Je to dost těžké vyslovit to.
00:43:02Obdivuji vás, že jste to dokázali zformulovat.
00:43:05Já mám svůj sen a řeknu ho zcela nepokrytě.
00:43:09Chtěl bych si jednou zazpívat písničku,
00:43:12kterou otextuje Michal Horáček, hudbou opatří Petr Hapka
00:43:17a kdyby to byl duet s Hanou Hegerovou,
00:43:20tak bych se vůbec nezlobil.
00:43:23Na shledanou.
00:43:30Skryté titulky: Iva Méhešová
V pořadu Miroslava Donutila se sešlo výrazné autorské spojení tří osobitých umělců – Hany Hegerové, Michala Horáčka a Petra Hapky, k uctění jehož památky pořad dnes uvádíme (2002). Režie A. Vomáčka
Miroslav Donutil si pozval tři důstojné osobnosti českého showbyznysu – Hanu Hegerovou, Petra Hapku a Michala Horáčka. Dobře totiž ví, že právě s nimi zažije večer plný hudby, smíchu a pohody. Pojďte s námi na kus řeči do Branického divadla v Praze.
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2019 | English | 9
