00:00:28 Dobrý večer, dámy a pánové!
00:00:34 Dobrý večer, dámy a pánové, v Branickém divadle.
00:00:38 Dobrý večer, doma u televizních obrazovek.
00:00:40 Vítám vás u dalšího dílu pořadu Na kus řeči.
00:00:43 Dovolte, abych vám představil svoje hosty.
00:00:46 Přichází paní Hana Hegerová.
00:01:02 Michal Horáček.
00:01:17 Ten, co sedí u klavíru se jmenuje Petr Hapka.
00:01:23 Dobrý den!
00:01:34 Já vás vítám. Vítám tě, Haničko!
00:01:36 Vítám tě, Péťo! Vítám tě, Michale!
00:01:38 Vítám vás na kus řeči. Budeme si povídat.
00:01:40 Nakukoval jsem do vašich životopisů a zjistil jsem,
00:01:44 že jste asi tak 10 let od sebe.
00:01:46 Nebudu říkat, kdo je v pořadí první a kdo poslední.
00:01:51 Já jsem v r. 1967 s Michalem chodil na střední nebo vysokou školu,
00:02:00 Péťa byl v Divadle za branou,
00:02:03 paní Hana zpívala v pařížské Olympii.
00:02:07 Teď mi řekněte, jak jste se dali dohromady?
00:02:10 Navzdory rozdílům roků.
00:02:12 Jednou se ozval zvonek a tam stál mladíček bezvousý s vlasy
00:02:20 a říkal: "Já jsem Horáček, a tady vám něco nesu,
00:02:25 jestli byste se na to nepodíval." A utekl.
00:02:28 -No počkej!
-To pak můžeš napravit.
00:02:34 Já jsem měl v ruce složku textů,
00:02:38 z nichž 3 nebo 4 jsem udělal během 3 dnů, protože byly nádherné.
00:02:44 Které to byly?
00:02:45 To byla vaše deska. "Potměšilý host."
00:02:48 "A Tráva mého života."
00:02:51 Michal bude vědět, co jsem dělal první.
00:02:54 Nejdříve jsme se seznámili my dva.
00:02:56 My když jsme se seznámili, tak tady hodně lidí nebylo na světě.
00:03:01 -Tenkrát vás oslovil textař Rada.
-Ano.
00:03:06 A hned jsem vám udělala celý blok písniček.
00:03:09 My jsme byli u Haničky na návštěvě a ona měla na stole Mon cheri.
00:03:13 Bonbony, které v 60. roce byly vzácné.
00:03:17 Pořád nám nenabízela.
00:03:21 Tak když šla vařit kávu, tak jsme tam vlezli,
00:03:26 vzali si bonbón a vrátili tam papírek.
00:03:29 Po dvou hodinách vzala Hana síťovku, dala do ní bonboniéru
00:03:33 a řekla, že jde na návštěvu do nemocnice.
00:03:38 Jak to dopadlo, nevím.
00:03:41 -Tam jste vybalila papírky?
-Dobře to dopadlo.
00:03:45 Jsem šarmantní, takže jsem to ušarmovala.
00:03:48 Vy jste se seznámili přes Mon cheri.
00:03:51 To je docela pěkné.
00:03:52 Je to pikantní pro vaše další spolupůsobení.
00:03:55 S texty to bylo tak, jak Petr říká?
00:03:57 Nechme to při tom.
00:03:59 On má takové zvláštní pořekadlo, kterého se drží celý život.
00:04:02 Že pravda je pro lidi bez fantazie.
00:04:07 Pravda je, že výsledkem vaší spolupráce jsou nádherné písničky.
00:04:10 Proto jste dnes také tady.
00:04:13 Já si toho, co děláte, vážím velice.
00:04:15 Nejsem samozřejmě sám. Obdivovatelů je nás celá spousta.
00:04:19 Paní Hano, já jsem se chtěl zeptat, když už jsem o Olympii řekl,
00:04:23 to byl tenkrát úžasný zážitek.
00:04:27 Já si to pamatuji. Ne, že bych tam byl, to ne.
00:04:30 Ale stal jsem se svědkem něčeho nevídaného.
00:04:33 Pro vás to muselo být úžasné.
00:04:35 -Víte, že jsem tam byla náhodou?
-Nevím.
00:04:37 Byl tady hlavní majitel Olympie.
00:04:41 To bylo za hlubokého bolševizmu.
00:04:46 On se ptal a hledal nějaké lidi. Já jsem mu nebyla nabídnuta.
00:04:53 To ne, ale večer, kdy se šel podívat na moji kolegyni,
00:05:01 tak ona onemocněla.
00:05:04 Stalo se to, co se skutečně stává.
00:05:07 Ona onemocněla a já jsem za ni zaskočila.
00:05:11 Tak mě angažoval.
00:05:14 Je pravda, že se tohle někdy stane.
00:05:17 My jsme hráli v divadle Husa na provázku
00:05:20 "Profesionální ženu" Páralovu a jedna moje kolegyně nepřišla
00:05:23 a ona hrála ženskou roli.
00:05:25 Režisér řekl, abych si oblékl ženské šaty a že to budu hrát.
00:05:29 Nebyl to tak slavný záskok, jaký jste měla vy v Olympii.
00:05:33 Ale já jsem si oblékl ty šaty a tu roli jsem vystřihl.
00:05:36 Ta moje kolegyně si už nevrzla. Už se do představení nevrátila.
00:05:43 Zdeněk Pospíšil říkal, že to hraji bezvadně,
00:05:46 že ona to hrát nebude.
00:05:48 Ona za ním přišla, prosila, aby to mohla hrát.
00:05:50 On jí řekl, že v žádném případě, že to hraji lépe.
00:05:53 Potom jsem ještě hrál ženskou roli 2x.
00:05:56 Nebylo to v Olympii, bylo to v divadle Husa na provázku,
00:05:59 ale úspěch to mělo.
00:06:01 Vy jste v té Olympii úspěch měla obrovský.
00:06:04 Pak už jste tam jezdila pravidelně.
00:06:06 Ne, já jsem tam byla pozvána znovu, že si zvyknu na Francii
00:06:14 a to byl r. 1968.
00:06:19 Nastala tam generální stávka a u nás bylo to slavné jaro.
00:06:24 Pak jsem chtěla rychle domů, abych byla tady.
00:06:28 Tam se to tušilo, že k nám přijedou vojska.
00:06:33 To už jsem chtěla být tady. Pak spadla klec.
00:06:38 Když už jsme u těch padání klecí...
00:06:40 Já si vždycky vzpomenu toho šéfa Olympie.
00:06:43 On měl takhle tlusté brýle. Ty oči za nimi byly obrovské.
00:06:49 Seděli jsme ve Viole a přišla moc hezká holka
00:06:52 a sedla si k našemu stolu.
00:06:55 Já si půjčím vaše brýle, Haničko!
00:06:57 A on udělal toto...
00:07:01 Povídal si, seděl a měl tam vodku a dělal pořád...
00:07:07 Neustále konverzoval.
00:07:09 Pak řekl pardon. Ach, tady jsi!
00:07:27 Ten byl geniální.
00:07:34 Já to zvednu.
00:07:36 Vylil sis sice nápoj, ale bylo to působivé.
00:07:38 Já jsem si jednou na vystoupení vypil vázičku.
00:07:42 To je jedna dvě.
00:07:44 Byl jsem v Hodoníně. Pořadatel vždy něco nachystá.
00:07:47 Neměl jsem čas to kontrolovat. Já jsem to do sebe kopnul.
00:07:50 Bylo to takové mírně... Říkal jsem si, co to asi je?
00:07:54 Abych neurazil, jestli to není nějaká místní smradlavka.
00:07:58 Viděl jsem, jak ten pořadatel na mě dělá takhle...
00:08:02 Říkal jsem si, že jsem v Hodoníně, kdo ví, co on tam prožívá.
00:08:07 Tak jsem to sjel celé.
00:08:10 Ke konci jsem už byl takhle zasukovaný.
00:08:13 Hodoníňáci na mě koukali a říkali si:
00:08:16 "Sakra, ten tam má choreografii!"
00:08:18 Kdepak choreografii.
00:08:20 Měl jsem co dělat, abych stihl kliku.
00:08:22 Je to nebezpečné, když takhle něco stojí na stole.
00:08:25 Petr možná ví, proč to vylil.
00:08:28 Když vás mám takhle pohromadě,
00:08:30 každý z vás se možná věnoval několika profesím
00:08:34 a věnuje dodnes.
00:08:36 Co je lepší pro vás?
00:08:38 Já jsem toho zkusil opravdu hodně.
00:08:41 Mně se nejvíce líbí úplné začátky. Mně se líbí začínat pořád znovu.
00:08:45 V takové chvíli nemá člověk žádnou rutinu, nic o tom neví.
00:08:50 Ta komnata, do které vstupuje, je tajuplná.
00:08:53 Všechno se tam může ještě stát.
00:08:55 Ještě pořád může být mistrem v tom oboru.
00:08:58 Až později teprve zjistí, že mistrem být nemůže.
00:09:02 To je jako já.
00:09:05 Ještě nikdy jsem nelyžoval, ale myslím si, že to umím.
00:09:09 O bruslích si to už nemyslíš.
00:09:12 Já jsem to jednou zkoušel a vím, že to neumím.
00:09:15 Hapka si koupil brusle, protože byly levné.
00:09:17 On tedy říkal, protože byly krásné.
00:09:20 Koupil si je a postavil se na ně poprvé v životě.
00:09:22 Ne tedy na ledě, ale v jeho krásném bytě,
00:09:26 na ty jeho peršany a rozřízl je.
00:09:33 Tak skončila jeho kariéra bruslaře.
00:09:39 Poprvé v životě jsem viděl brusle s botami dohromady.
00:09:44 Já mám boty č. 47 a byly v mém čísle.
00:09:47 Tak jsem si řekl, že to musím někdy zkusit.
00:09:50 Oprava koberce stále 14 000 korun.
00:09:54 Já jsem na té brusli uklouzl. To byla takhle dlouhá...
00:09:59 To šili dlouho.
00:10:04 Ty skládáš hudbu pro film, pro divadlo, televizi, pro sebe,
00:10:08 pro paní Hanu, pro další zpěváky, kterých je celá řada.
00:10:16 Co tě z toho nejvíce přitahuje?
00:10:18 To přichází tak samo sebou.
00:10:21 Jsou údobí, kdy jsem dělal jen divadla.
00:10:24 Potom to odeznělo a teď už jsem nedělal divadlo 7 let.
00:10:30 Potom přišla éra filmů, kdy jsem dělal třeba 10 filmů za rok.
00:10:37 Teď už se zase filmy moc netočí. Zase se dělají písničky.
00:10:42 Co se týče filmů, tak my jsme se přes režiséra Herze míjeli.
00:10:48 Tys k nim skládal hudbu a já jsem v nich začal hrát,
00:10:52 když tys přestal.
00:10:53 Juraj emigroval.
00:10:56 Ještě jsem s ním dělal poslední film Gagmana
00:10:59 a pak už odjel pryč.
00:11:01 Je fakt, že Juraj byl zajímavý člověk.
00:11:04 Já na něho rád vzpomínám.
00:11:07 Nakonec příběhy z natáčení filmu Straka v hrsti jsem vyprávěl často.
00:11:12 Nechci se opakovat.
00:11:13 Vím, že jsem před natáčením toho filmu jsem měl točit úžasný film
00:11:17 Únos Moravanky.
00:11:19 To bych ti přál, přečíst si takový scénář.
00:11:21 To byl příběh jak unesli tu populární dechovou kapelu
00:11:24 chlapci z vesnice a oblékli si jejich kostýmy
00:11:27 a vystupovali po vesnici sami.
00:11:29 Já jsem říkal, že tohle nebudu dělat.
00:11:33 A ten produkční, který to na Barrandově dělal,
00:11:37 mi řekl: "A tím jste na Barrandově skončil.
00:11:40 Na tom jste se mohl udělat."
00:11:42 Ani netušil, jak kousek byl od pravdy.
00:11:48 Já jsem pečlivě vybíral témata.
00:11:51 Hned vzápětí mě Juraj zavolal a oslovil mě s nápadem
00:11:54 natočit film Straka v hrsti.
00:11:56 Ten po natočení zavřeli do trezoru, aby se nám neztratil.
00:12:00 Jinak ten film byl báječný.
00:12:03 Pak jsme spolu točili film Zastihla mě noc.
00:12:05 Točilo se to v Polsku.
00:12:07 Už bylo zajímavé to, že mi dali 86 000 zlotých kapesné.
00:12:09 Já jsem se poprvé cítil jako boháč.
00:12:12 Pak jsem pochopil, že tam tak stojí oběd v restauraci.
00:12:15 To tam bylo takové divné období.
00:12:18 Oni se mě ptali, jestli chci "flaky".
00:12:20 Nevěděl jsem co to je, tak jsem řekl,
00:12:25 ať mi dají "flaky". To byly zapečené držky.
00:12:29 Za to jsem vysolil 80 000 a 6 000 mi zůstalo.
00:12:33 Jel jsem do hotelu.
00:12:34 V noci přišel Juraj ke mně do pokoje
00:12:36 a chtěl, abych šel s ním.
00:12:38 "Co se děje?" Prý uvidím.
00:12:41 Byl jsem rozmrzelý, byly 2 hodiny ráno.
00:12:44 V recepci se mě ptal, jestli je tam zima nebo horko.
00:12:48 Já jsem říkal: "Tak normálně."
00:12:49 "Je tady zima, nebo horko?" Řekl jsem, že příjemně.
00:12:52 Zavedl mě k sobě do pokoje a řekl: "A tady?"
00:12:55 Já: "Tady je trochu větší zima." On: "To jsem chtěl vědět."
00:12:58 Ještě jsme vzali Růžičku, kameramana a šli jsme dlolů.
00:13:03 Tam stála krásná recepční.
00:13:06 On říkal: "Buď mi dáte ten ohřívač, co máte tady,
00:13:11 nebo já si sem přinesu postel.
00:13:15 "Ne, to pan direktor musí posoudit. Musím zazvonit na direktora."
00:13:22 "Tak zazvoňte na direktora!"
00:13:25 Zazvonila na direktora. Řekl, že hned přijede.
00:13:28 Juraj pořád trval na tom, že mu to dá
00:13:31 a ona zase, že mu to nedá.
00:13:34 On šel a řekl: "Jdeme pro tu postel."
00:13:36 Tak jsme vzali postel.
00:13:38 On už byl v pyžamu, vzal si čepeček s bambulkou.
00:13:40 Snesli jsme postel dolů, zavrtal se do duchen.
00:13:44 Ona říkala, že mu to nemůže dát a že on tady nemůže zůstat.
00:13:49 Já jsem jí řekl: "Bohužel, buď mu dáte zářič,
00:13:53 nebo on vám tu zůstane spát."
00:13:55 Už jsme byli dost rozmrzelí a ospalí.
00:13:58 Už jsme chtěli odejít.
00:14:00 On trval na tom, že tam bude.
00:14:02 Přišel ředitel a přikázal, ať mu dá ten zářič nahoru.
00:14:05 On už nechtěl. On chtěl ji.
00:14:08 Když jsme se seznámili, tak jsme si povídali
00:14:15 a on se mě ptal, jak dlouho vím, že jsem chtěl být hudebník?
00:14:19 Já jsem povídal: "Podívej!"
00:14:21 Vytáhl jsem ze skříně sešit z 1. třídy a tam bylo napsáno
00:14:24 "Petr Hapka, hudební skladatel".
00:14:26 To jsem mu ukázal.
00:14:28 Juraj se na to podíval, bouchl dveřmi a odešel.
00:14:31 Říkal jsem si, co jsem mu udělal?
00:14:35 Podíval jsem se z okna. Zrovna odjel.
00:14:38 Za 3/4 hodiny zvonek!
00:14:42 Přišel Juraj, přinesl svůj sešit z 1. třídy,
00:14:47 kde bylo napsáno "Juraj Herz, herec a režisér".
00:14:59 Mezi herci a režiséry dochází často ke pnutí.
00:15:03 Máte mezi sebou konflikty, když tvoříte nějakou písničku?
00:15:08 Nadáváte si? Rvete si vlasy?
00:15:10 To by v tvém případě nešlo.
00:15:12 To by byla jednostranná převaha na straně Hapky.
00:15:20 My máme stejné chápání. Stejně vnímáme.
00:15:23 Líbí se nám stejné věci.
00:15:26 Vy nikdy nejste v nějakém tvůrčím konfliktu?
00:15:29 Nikdy neřeknete, že tohle by se mělo předělat?
00:15:32 Spíše to máme sami v sobě.
00:15:36 Mně se něco hudebně nelíbí a on mě přemlouvá,
00:15:39 že to není pravda, nebo naopak.
00:15:41 Já mu říkám, že ta věta je geniální
00:15:43 a on říká, že ne.
00:15:45 Tak si pojďme něco poslechnout.
00:15:47 Třeba z toho, co pohodově zvládáte. To bude nejlepší.
00:15:49 Petr sedne za klavír a myslím si,
00:15:52 že nejlepším důkazem bude společná práce.
00:15:56 ZPĚV
00:15:58 Kocour se schoulil na tvůj klín, u nohou spí ti dalmatin.
00:16:05 V pozici lvu co zdobí banku i sama noc má na kahánku,
00:16:11 jen ty se ještě bráníš spánku a síle starých vín.
00:16:20 Jak dlouho to však vydržíš, už na kostele zlátne kříž.
00:16:29 Ne, ani jeho zlatá záře nenajde důlek do polštáře,
00:16:34 natož pak obrys mužské tváře a ty to dobře víš.
00:16:43 Má krásko, s přetěžkými víčky, snad je tvůj rytíř na cestách.
00:16:53 Snad si s tvou krajkou od spodničky stírá prach.
00:17:05 Na cestách!
00:17:09 Až přes řeku a do strání se rozléhá tvé volání.
00:17:17 I Jonáš ve velrybím břiše by tvá slova musel slyšet,
00:17:21 vždyť voláš tišeji než tiše.
00:17:26 Kdo se ti ubrání?
00:17:30 Vidíš nebo nevidíš jak na kostele zlátne kříž.
00:17:36 Ani ta zlatá záře nenajde důlek do polštáře,
00:17:40 natož pak obrys mužské tváře.
00:17:43 A den je blíž a blíž.
00:17:49 Má krásko, s přetěžkými víčky, kývou se, kývou misky vah.
00:17:58 Na jedné krajka od spodničky na druhé...
00:18:06 Na druhé...
00:18:10 ... víří prach.
00:18:15 I ve zvířeném prachu cest vidím tě lampu v oku nést.
00:18:21 Tvá silueta už nebledne, kdo pohlédne už nedohlédne,
00:18:24 snad můra ještě k lampě sedne.
00:18:29 Já však znám tu lest.
00:18:35 Má krásko, s přetěžkými víčky i když má víčka tíží prach,
00:18:44 tak po tvé krajce od spodničky, té bych už nerad sáh.
00:19:11 Já jsem chtěl jenom říci, že jsme nemohli slyšet
00:19:14 lepší výsledek společného souznění, než tuhle písničku.
00:19:17 Já ji miluji a myslím si, že je to jedna z nejkrásnějších.
00:19:21 Petr, když mi skládal věci... To jsme se znali...
00:19:27 Řekneme jak dlouho se známe?
00:19:30 Haničko, je to dlouho. Mně bylo 19 let.
00:19:34 Aha.
00:19:37 Od r. 42.
00:19:43 On mi ty moje písničky zpíval.
00:19:49 Já jsem mu říkala, že nevím, proč on nezpívá.
00:19:53 Mně se to moc líbilo.
00:19:56 Tak jsem ráda, že Petr je i zpěvák.
00:19:59 Já jsem nikdy nezpíval, jenom když šlo do tuhého.
00:20:03 Ve filmu Krakonoš a lyžníci nepřišel někdo.
00:20:07 Tak jsem nazpíval tu píseň já.
00:20:10 Všem se to líbilo. Zase jsem nezpíval 10 let.
00:20:12 Proč?
00:20:13 Potom jsem nazpíval Levandulovou. To měl tenkrát zpívat Jiří Suchý.
00:20:19 On měl zákaz.
00:20:21 Kdo to měl nazpívat? Kdo znal Haničku dost dlouho?
00:20:25 Kdo se k ní věkem hodil?
00:20:30 Co si o sobě myslíš, jako o zpěvákovi?
00:20:32 Já znám spoustu dokonalých zpěváků, vynikajících, ale nemají výraz.
00:20:41 Jsou techničtí, jsou dokonalí.
00:20:44 Nemají v sobě něco, co člověka vezme za srdce
00:20:48 a já to v sobě mám. Jenom to neumím říct.
00:21:01 Mně je úplně jedno, jestli umíš nebo neumíš.
00:21:04 Do jaké míry je to důležité, jestli někdo umí zpívat technicky.
00:21:09 To je nepodstatné.
00:21:11 Podstatné je to, že zpíváš z plna srdce
00:21:14 a ne z plna hrdla. To se mi líbí.
00:21:23 Mně se vždy líbili lidé,
00:21:26 o kterých by profesoři na konzervatoři řekli,
00:21:28 že vůbec nejsou zpěváci.
00:21:30 Mým idolem jako tvůrce je Leonard Cohen.
00:21:36 To je člověk, který sotva intonuje.
00:21:38 Abych z toho nevynechal Hanu,
00:21:41 tak nějaká zpěvačka pop muzik má větší rozsah.
00:21:46 Ale já chci slyšet Hanu.
00:21:51 Mým snem autora šansonů bylo, aby to zpívala Hana
00:21:56 a ne někdo jiný.
00:21:57 Já chci také slyšet Hanu, abych řekl pravdu.
00:22:00 A vy ji také určitě chcete slyšet.
00:22:02 A Petr si moc neodpočine, protože já ho poprosím,
00:22:03 aby šel ke klavíru ještě jednou a zahrál Levandulovou.
00:22:13 ZPĚV
00:22:28 Za mostem v úzké ulici je krámek z dálky vonící,
00:22:35 meduňkou, rdesnem, skořicí a hlavně...
00:22:41 Ach, jo!
00:22:43 Léta snad z úcty k tradici kupuji celou krabici
00:22:50 a přes ní i papír balící. Cítím, že řekneš...
00:22:57 Ach, jo!
00:22:58 Ty jsi má levandulová. Úplně celá, celičká levandulová.
00:23:15 Nádherně levandulová.
00:23:25 Levandulová!
00:23:35 Ne vždycky vařím dobroty a občas mívám teploty
00:23:41 a nekapu ti do noty a často vzdychám...
00:23:48 Ach, jo!
00:23:50 Sotva však cinkneš za vraty, otevřu, koukám no a ty!
00:23:58 Upadáš vesměs v záchvaty a vždycky voláš...
00:24:04 Ach, jo!
00:24:06 Ty jsi má levandulová.
00:24:13 Nádherná celá levandulová. Famózně levandulová.
00:24:33 Levandulová.
00:24:42 Už dobře pětadvacet let si honem běžíš přivonět,
00:24:49 dřív než začneš vyprávět cos viděl, říkáš...
00:24:55 Ach, jo!
00:24:58 Mívám chuť žárlit na ten květ, to ovšem znáš už nazpaměť.
00:25:05 Ať uschlé lístky vezme čert. Říkáš i bez nich...
00:25:11 Ach, jo!
00:25:13 Budeš má levandulová,
00:25:20 na vždycky celá, celičká levandulová,
00:25:27 famózně, nádherně levandulová.
00:25:38 Levandulová.
00:25:58 Au!
00:26:13 Já si myslím, že jsme splnili povinnou normu.
00:26:17 Sedí-li tady tato trojice pohromadě,
00:26:20 tak "Levandulová" nemůže chybět a také nechyběla a je to dobře.
00:26:24 Paní Hano, říkala jste, že jste žila také ve městě Komárno.
00:26:31 Také.
00:26:33 Tam málokdo umí plnohodnotně slovensky.
00:26:36 Spíše je to maďarská enkláva.
00:26:38 Tam jste měla možnost přičichnout k maďarskému jazyku.
00:26:43 Já si myslím, že by stálo za to to předvést, ne?
00:26:48 Počkejte!
00:26:52 Teď mě napadla příhoda.
00:26:55 Byla nějaká příležitost. Nevím co to bylo.
00:26:58 Chtěli na mně, abych s cikánskou kapelou zpívala maďarsky.
00:27:03 Tak jsme si řekli, co umím. Uměla jsem jednu písničku.
00:27:09 Zazpívám začátek a pochopíte, co se tam dělo.
00:27:17 ZPÍVÁ MAĎARSKY.
00:27:20 STÁLE SE VYSKYTUJE VÝRAZ "SERET"
00:27:38 To bylo české publikum, takže...
00:27:49 Hance jsem rozuměl. Já trochu maďarsky umím.
00:27:51 MLUVÍ MAĎARSKY znamená to: "Miluji každý květ."
00:27:56 "Virág" je květ. Je to moc hezká řeč.
00:28:02 Já jsem se k ní dostal proto, že jsem podstatnou část života
00:28:08 strávil v hazardních hrách.
00:28:11 Tady se přijímaly sázky na maďarské klusáky.
00:28:14 Já jsem byl bookmaker. Ten, kdo sázky přijímá.
00:28:17 Ne ten, kdo sázky uskutečňuje.
00:28:21 Pro mě bylo důležité, aby se stal opak toho,
00:28:26 co si přáli ostatní.
00:28:28 U nás v Roudnici nad Labem je malý sportovní bar.
00:28:33 Je tam velká obrazovka.
00:28:35 Když jsme hráli s Ruskem na olympijských hrách,
00:28:39 tak se tam shromáždila půlka Roudnice a dívali se na to.
00:28:43 Když jsme dostali gól a prohráli jsme,
00:28:47 tak lidé natahovali moldánky. Bylo to strašné.
00:28:52 V tom jeden vykřikl: "My jsme všichni na mrtvici
00:28:56 a Horáček se doma válí v ruské vlajce."
00:29:09 Abych ještě dopověděl to s tím Maďarskem.
00:29:13 Tam jsem také nabral nějaké sázky na dost důležitý dostih.
00:29:17 Tam byli dobří žokejové a dobří koně.
00:29:19 Nejhorší z těch žokejů se jmenoval Sós.
00:29:22 To znamená slaný.
00:29:24 Ten Sós nikdy nic nevyhrál. Ten den byla strašná mlha.
00:29:29 Jenom tam byl cílový mezník a halogen,
00:29:33 který vyťal 5 m před cílem a 5 m za cílem.
00:29:36 Jinak nebylo vidět nic.
00:29:37 Bylo tam 5 000 lidí a ti slyšeli jenom dupot.
00:29:44 Už bylo jasné, že se blíží ten dusot.
00:29:47 Najednou se objevil kůň 5 m před cílem.
00:29:52 Nastalo hrobové ticho a někdo vykřikl: "Sós!"
00:29:57 Všichni šli domů a já jsem se šel válet ve vlajce toho Sóse.
00:30:08 Co tě vede k tomu být hazardním hráčem?
00:30:11 Já jsem někde četl tvoji větu,
00:30:13 že člověk se musí nějak tomu hazardu věnovat.
00:30:16 V jedné písničce se říká, to zpívá Richard Müller,
00:30:20 že svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč.
00:30:23 S tím se nedá nic dělat. Člověk jde životem tak poznamenán.
00:30:27 U mě se to projevilo už v 9 letech.
00:30:31 Chodil jsem na Alšovo nábřeží, kde byl pěkný park.
00:30:34 Tam jsme hráli hazardní hru, která se jmenovala čára.
00:30:40 Důležité bylo, že tam občas šly učitelky.
00:30:43 Tu si jedna vzpomněla, že na druhé stránce žákovské knížky
00:30:47 je etický kodex pionýra. Abychom věděli, jak se máme chovat.
00:30:52 A tam byl bod 9. Ten měl 4 slova.
00:30:55 "Pionýr nehraje o peníze."
00:30:59 Když mě tam viděla a zjistila, že hraji čáru,
00:31:03 tak si na mě počíhala.
00:31:06 Řekla si, že se to musí napravit. "Ty neznáš bod 9?
00:31:09 Tak abys ho znal, tak ho 1 000x napíšeš."
00:31:12 Tato slova "Pionýr nehraje o peníze"
00:31:16 se nade mnou vznášela jako mene tekel
00:31:21 ohnivým písmem na zdi chrámu.
00:31:24 Já jsem tenkrát skutečně pochopil, že PIONÝR nehraje o peníze.
00:31:43 Máš, Petře, nějaké koníčky kromě muziky?
00:31:45 Já mám každý rok několik koníčků.
00:31:49 Třeba se zamiluji do ptáků a začnu studovat pěvce.
00:31:54 A když vím všechno, co je v té knížce,
00:31:57 tak s tím mohu obtěžovat Horáčka, který říká,
00:32:01 že jsem studnice nesmyslných informací.
00:32:06 Co třeba motorky a rychlá auta? To ti také dělá dobře, ne?
00:32:09 Když se projedeš a setřepeš adrenalin.
00:32:12 Já ho nepotřebuji setřepávat, já ho moc nemám.
00:32:16 Už došel?
00:32:20 Já jsem mírný živočich.
00:32:22 Motorky mám rád. Na nich se dobře komponuje.
00:32:27 Naučím se zpaměti text a jedu do Rakovníka.
00:32:31 Jedu lesem, pak je v tom lese proluka a pak je skála.
00:32:38 Všude se mění teploty a vůně. To v autě nevíš.
00:32:42 Ti lidé jsou hrozně ochuzeni.
00:32:44 A když jdeš pěšky, tak je to tak pomalé,
00:32:47 že když na to přijdeš, tak je to nanic.
00:32:50 Motorka je přesně ono. I kolo je pomalé.
00:32:54 Na tom jsem jel naposledy asi ve 21 letech.
00:32:59 Asi ve 45 letech jsem se rozhodl, že budu cvičit
00:33:06 a koupil jsem si závodní kolo.
00:33:08 Jel jsem s ním na Okoř 6 hodin z Prahy.
00:33:10 Normálně tam lidi dojedou za půl.
00:33:12 Tam jsem dojel a stál tam můj zedník
00:33:15 a on řekl: "Ty máš hezké kolo."
00:33:17 Já jsem mu řekl: "Kolik ti dlužím?" "Asi 7 000 korun."
00:33:19 Tak jsem mu ho dal.
00:33:21 Zůstal jsem tam 3 dny, protože jsem se nemohl dostat do Prahy.
00:33:25 Paní Hano, vy se věnujete ve volném čase čemu?
00:33:28 Já mám ráda kytky. My ženy máme rády vůbec kytky.
00:33:32 Že někdo chytí zeminu a teď ví, jaká je,
00:33:37 jestli pro tu kytky nebo pro jinou.
00:33:41 To bych ráda jednou ovládala.
00:33:43 Co já ráda dělám, to je takový můj relax,
00:33:49 že když mám čas,
00:33:51 tak si pouštím opery a vykládám si pasiáns.
00:34:00 Myslím si, že je to dobře, že každý máme něco.
00:34:03 Já třeba chodím na ryby.
00:34:06 Paní Hana už tady to slovo relax použila.
00:34:12 To je v maďarštině odpočinek.
00:34:15 Já si na rybách odpočinu ze všeho nejvíce.
00:34:18 Měli jste někdy takový pocit, že byste nejraději se vším švihli?
00:34:23 Nebýt v centru pozornosti, nechodit na večírky,
00:34:26 nezúčastňovat se premiér, nebýt na různých akcích,
00:34:32 zabalit to a jít do ústraní?
00:34:34 Já se tak chovám dost často. To mám odjakživa. To není, že už.
00:34:39 Jsou měsíce, kdy mě baví se veselit a jsou měsíce, kdy mě to nebaví.
00:34:47 To udělám nejvíce práce.
00:34:48 Já se ptám, jestli je to možné dávat do souvislosti i touhou
00:34:53 už ani nepracovat.
00:34:56 Jít do ústraní, už tam jenom být někde.
00:34:59 Jenom procházet mezi pachy a těmi krajinami.
00:35:03 Už se o nic nestarat, nenapsat písničku,
00:35:05 nepustit Horáčka do domu s textem.
00:35:09 Už to nechat být. Tohle mě zajímá.
00:35:11 Ne, to mě nenapadlo.
00:35:14 Tak to je dobře.
00:35:15 To bychom přišli o krásné písničky a to si nepřejeme.
00:35:19 Já už v tom mém zralém věku si říkám: "Kam se cpeš pořád?"
00:35:32 Ale já už bez toho nemohu být.
00:35:36 Já byl nedávno v lázních, v Třeboni.
00:35:39 Je ti tam dobře, a říkáš si, že bys tam mohl vydržet delší dobu.
00:35:43 Jenom bych jezdil na ryby a oni by mě masírovali a léčili.
00:35:46 A najednou kolem jsou s tebou tam všichni lidé.
00:35:50 Teď jde paní a říká: "Proč se nesmějete, pane Donutil?"
00:35:53 Říkám, že nemám zrovna náladu. "Ne, vy se musíte smát."
00:35:56 Já vím, že musím.
00:35:58 Potom jsem jel výtahem dolů, byl jsem zadumaný,
00:36:03 otevřely se dveře a já jsem udělal takhle...
00:36:07 A šel jsem tak tou chodbou, protože jsem potkával pacienty,
00:36:10 kteří se také smáli, když mě potkali.
00:36:12 Byl bych blbý, kdybych se také nesmál.
00:36:15 To je takový moment, který se stane.
00:36:18 Najednou si řeknu, že už dost a zavřu se a nikoho tam nepustím.
00:36:21 Ono se zase ozve ťuk, ťuk a přijde paní
00:36:23 a říká: "Dobrý den, promiňte, mistře, že vás ruším,
00:36:26 ale spadl mi k vám na balkón kartáč.
00:36:32 Já ji říkám: "Já vám ho hned přinesu."
00:36:35 "Ne, já si pro něho zajdu sama." A už jsem ji tam měl.
00:36:38 Chodila a dívala se mi po pokoji, jak tam žiji.
00:36:41 Jestli mám ponožky v regálu a jestli tam neleží nějaká,
00:36:45 která tam nemá být.
00:36:48 Celé to osondovala, pak si vzala ten kartáč,
00:36:51 co měla na balkóně.
00:36:53 Jak ho tam dostala, nevím.
00:36:55 Já jsem se díval nahoru, to bylo v tak nevýhodné poloze,
00:36:59 že tam ten kartáč nemohl doplachtit ani při nejlepší vůli.
00:37:01 Ona ho musela na špagátu rozhoupat, dostat ho tam a odstřihnout.
00:37:06 Nevím, prostě tam ten kartáč byl.
00:37:08 Já jsem myslel, jestli nemáte chuť z toho prchnout.
00:37:11 Jako třeba nejít po ulici. "Jo, Hapka, hele, dívej!"
00:37:14 Baví tě to?
00:37:16 Mně to nevadí. Celkem procházím nepovšimnut.
00:37:20 -Myslím si, neslyším to.
-To si tedy nemyslím.
00:37:26 Já si myslím, že to není pravda.
00:37:28 Jednou jsme jeli s Kocábem a Hapka řídil.
00:37:32 Policie: "Zastavit!"
00:37:34 "Pane řidič, víte, co jste udělal za přestupek?"
00:37:39 "Nevím."
00:37:41 "Vystupte si z vozidla a předejte mi doklady."
00:37:47 Hapka na něho zařval z jedné vody načisto.
00:37:50 "Copak nevidíte, že jsem mrzák?!"
00:38:04 Neznal ho, musím říct.
00:38:06 Nebo si nebyl jistý.
00:38:08 Jestli náhodou, za tu dobu, co ho neviděl, se něco nestalo.
00:38:15 Je něco, čeho byste vy tři chtěli ještě dosáhnout?
00:38:18 Já bych chtěl napsat tu jednu písničku,
00:38:23 o které sním už z dětství, když jsem ještě snil o tom,
00:38:28 že moje slova bude zhudebňovat Petr Hapka
00:38:31 a bude zpívat Hana Hegerová.
00:38:33 Nemyslím, že se to už podařilo.
00:38:36 Tu jednu písničku, o které sním, abych v téhle partě jednou udělal.
00:38:41 -Ale nech si to na hodně pozdě.
-To se tedy cítíš.
00:38:47 Abys neměl pocit toho posledního.
00:38:50 Jak jsme mluvili o tom poznávání lidí.
00:38:54 Jak někteří lidé už nejsou tolik vidět a mizí to.
00:39:00 S mým kamarádem jel do servisu Pepík Laufer
00:39:05 a musel tam nechat auto.
00:39:07 Jeli zpátky a nemohli sehnat taxi.
00:39:10 Můj kamarád mu řekl, aby jeli metrem.
00:39:12 Jestli jel někdy metrem?
00:39:14 Pepík řekl, že nejel. Tak jeli metrem.
00:39:18 Před ním seděla krásná asi 18letá holka a četla si.
00:39:23 Můj kamarád do něho šťouchal a říkal: "Podívej se na ni."
00:39:27 "To se musím seznámit. Promiňte, slečno!"
00:39:32 "Pardon!"
00:39:44 To mi připomíná moje cestování v metru s Kodetem.
00:39:53 Jeli jsme na zkoušku kostýmu na Floru.
00:39:56 Já jsem říkal, že pojedeme spolu. Jirka říkal: "Samozřejmě."
00:40:00 "Máš tady auto?" "Nemám."
00:40:03 "Jak tam pojedeme?" "Já nevím. Vezmeme si taxi."
00:40:07 "Ne, to je zdržování. Pojedeme metrem."
00:40:10 "Metrem?! Pro Krista Pána, v životě jsem nejel metrem.
00:40:15 Přeci nechceš po mně, abych to na stará kolena praktikoval?"
00:40:18 Já jsem netušil, že nekecá. Že to je pravda.
00:40:20 My jsme přišli do metra. Tam pořád jezdí schody.
00:40:24 Jirka před těmi schody pořád dělal takhle...
00:40:29 Já jsem říkal: "Co děláš?"
00:40:31 "Jak se na to, pro Krista Pána, naskakuje?"
00:40:34 Já říkám: "Normálně. Takhle nastup a jedeš."
00:40:36 "Já nikam nejedu. Ať mě přijdou přenést!"
00:40:40 Pořád takhle dělal, já jsem ho strhl za ruku na schody,
00:40:43 on s sebou takhle zamával.
00:40:46 Jeli jsme dolů. Naštěstí to jelo plynule.
00:40:49 Sjeli jsme dolu a další problém. "Jak se z toho seskočí?"
00:40:53 To už jsme byli asi 4 m před koncem.
00:40:55 "Normálně sestup," říkám.
00:40:57 "Ježíš, já nesestoupím! Já z toho nemohu nikdy sestoupit."
00:41:02 Říkám: "Jirko, jednoduše." Takhle jsem ho vzal a postavil ho.
00:41:05 "Člověče, to je neskutečný zážitek.
00:41:10 To jsem netušil, co se dá zažít v metru."
00:41:23 Já ještě řeknu poslední vzpomínku na Kodeta.
00:41:28 Ježíši, to zní hrozně, tohleto!
00:41:32 Předloni na Českém lvu dostal cenu.
00:41:37 Já jsem byl také nominovaný. Jak ji dostal, tak všichni vstali.
00:41:43 Já jsem seděl u uličky.
00:41:46 On scházel, měl slzy v očích, všichni tleskali.
00:41:50 Já jsem si říkal, když přicházel:
00:41:53 "Přeci nebudu před ním stát jako blbec."
00:41:55 Tak jsem si sedl.
00:41:57 On šel kolem a říkal: "Vstaň, svině!"
00:42:11 Ještě jsem z vás nedostal, čeho byste chtěli dosáhnout.
00:42:16 Od Michala to zaznělo.
00:42:18 Možná bys, Petře, mohl jednou větou.
00:42:20 Já všeho pomalu dosahuji.
00:42:23 Vždy cíl je někde, kde na něj dohlédnu.
00:42:26 Potom tam vylezeme, něco uděláme.
00:42:29 Abych žil tak dlouho,
00:42:33 aby mi to stačilo na schůdky toho žebříčku.
00:42:38 Je to pořád stejný žebřík.
00:42:40 Ano. Abych stačila. Abych stačila ještě něčeho dožít.
00:42:45 My jsme ještě mladičtí, Haničko!
00:42:48 Tak dobře, já ještě závěrem, přesto, že jsem nechtěl,
00:42:52 jak vás tak poslouchám, tak si troufnu vyslovit svůj sen.
00:42:56 Často se mě na to lidé ptají a já opravdu nevím.
00:43:00 Je to dost těžké vyslovit to.
00:43:02 Obdivuji vás, že jste to dokázali zformulovat.
00:43:05 Já mám svůj sen a řeknu ho zcela nepokrytě.
00:43:09 Chtěl bych si jednou zazpívat písničku,
00:43:12 kterou otextuje Michal Horáček, hudbou opatří Petr Hapka
00:43:17 a kdyby to byl duet s Hanou Hegerovou,
00:43:20 tak bych se vůbec nezlobil.
00:43:23 Na shledanou.
00:43:30 Skryté titulky: Iva Méhešová
V pořadu Miroslava Donutila se sešlo výrazné autorské spojení tří osobitých umělců – Hany Hegerové, Michala Horáčka a Petra Hapky (2002). Režie A. Vomáčka
Miroslav Donutil si pozval tři důstojné osobnosti českého showbyznysu – Hanu Hegerovou, Petra Hapku a Michala Horáčka. Dobře totiž ví, že právě s nimi zažije večer plný hudby, smíchu a pohody. Pojďte s námi na kus řeči do Branického divadla v Praze.
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 3
