Rozhovor s Janem Prušinovským a Miroslavem Krobotem

Kdy a jak vůbec vznikla prvotní myšlenka seriálu Čtvrtá hvězda?

Jan Prušinovský: Když jsem dělal nočního recepčního v hotelu, psal jsem takové krátké věci na FAMU a můj bakalářský scénář se odehrával v prostředí hotelu. Pak přišly jiné záležitosti, šlo to k ledu a já to vytáhnul, až když jsme s Mirkem Krobotem začali pracovat na sitkomu…

Miroslav Krobot: Uvažovali jsme o realizování produkční nabídky pro televizi s nápadem, že by se pracovalo se souborem Dejvického divadla a nejlépe by bylo, kdyby to byl sitkom nebo seriál. To byl takový obecný nápad. Postupně se to s Honzou Prušinovským, Petrem Kolečkem a lidmi z Dejvického divadla zúžilo, až jsme měli konkrétní prostředí a vztahy postav. Podobně z toho vyšel ten hotel.

Pro Miroslava Krobota je to televizní režijní debut, Jan Prušinovský má zase s televizními seriály bohaté zkušenosti. Vedl na začátku jeden druhého někam? Jaká mezi vámi probíhala kooperace? Neměli jste obavu z toho, že budete na place dva režiséři?

Miroslav Krobot: My jsme to nějak neřešili, protože se Honza úplně přirozeně chopil kamery a všech technických věcí. Já zase znám lidi z divadla a vím, jak na ně mluvit, když po nich něco chci. Přirozeně se to přelévalo. Honza měl samozřejmě poslední slovo, protože to někdo musí mít vždycky, ale myslím, že nějaké kompetenční spory tam nevznikaly.

Jan Prušinovský: Já jsem až doteď překvapený z toho, že to může fungovat. Dva režiséři. Je to svým způsobem velká výjimka. Většinou ty režisérské dvojice fungují tak, že jeden režíruje a druhý to zpovzdáli sleduje, ale my jsme byli oba dost aktivní. Asi to bylo dané tím, že jsme byli domluvení dost dlouho dopředu na tom, co vlastně chceme, a že jsme se na všem shodli a tím pádem šli za stejnou věcí. Nepamatuji si žádný moment, kde bychom se nad něčím přeli. Spíš jsme si takhle předávali energii, což je hrozná výhoda.

Kdybyste se měli charakterizovat jako režiséři, co byste o sobě řekli?

Miroslav Krobot: Možná je blbý charakterizovat sám sebe…

A toho druhého?

Miroslav Krobot: Tak to už vůbec ne! Ale ne, já neřeším, jak to dělám, protože postupem času zjišťuju, že člověk potřebuje trpělivost a nechat věcem čas. Herci ho potřebují. Nějakou tu zkušenost přes divadlo si člověk dokáže přenést i do téhle práce…

Jan Prušinovský: Můžu říct, že je to dané věkem. Když jsem viděl Mirka při práci, tak jsem zjistil, jak jsem já sám oproti němu někdy netrpělivý.

A jste rozdílné režisérské typy nebo máte hodně společného?

Miroslav Krobot: Smějeme se podobným věcem. To se nedá určit typologicky, ale třeba tím, že Honza chodí k nám do divadla a že se mu líbí ten typ humoru. Mně se líbil jeho poslední seriál, takže to jsou základní předpoklady pro to, že to bude nějak fungovat.

Jak probíhalo finální „modelování“ postav? Nestalo se, že by nějaký herec vybranou postavu překlopil někam jinam?

Jan Prušinovský: To, že by někdo přišel s obráceným případem, se nestalo. Je to tak, že hercům se hodí taková skica a oni si ji pak nějak doplní. A to jsme po nich chtěli, aby tam takhle něco přinášeli. Myslím, že je to i princip toho, co dělá Mirek v Dejvickém divadle.

Dá se říct, že v tom byl někdo nejaktivnější?

Jan Prušinovský: To je kolektivní záležitost. Nejlepší je, když herci začnou fungovat spolu a třeba si navzájem něco řeknou, někdo něco vymyslí a přijde s tím, že se to pro něj nehodí, ale hodí se to támhle pro něj. To jsem zažíval už u svého posledního seriálu a je to vlastně ta nejinspirativnější věc. Když si herci navzájem pomáhají a podporují se, je to skvělý. Mám to rád, když to takhle dobře šlape, když mezi sebou herci fungují.

Scenárista Petr Kolečko říkal, že oba dva máte sklon k takovým divnostem a věcem přes hlavu. Můžete to nějak přiblížit?

Miroslav Krobot: Já opáčím tím, že Petr Kolečko je přímočarý borec. Možná je to takový lehký smysl pro černý humor a absurditu, ale myslím, že jsme to nijak nekomplikovali. Nemám pocit, že by bylo něco přes hlavu. Myslím, že v tomhle žánru ani moc nejde takhle uvažovat.

Jan Prušinovský: Já myslím, že Petr tam něco napsat musel.

Čtvrtá hvězda vypráví příběhy postav, o kterých se dá říct, že nemají moc kladný vztah k práci nebo neoplývají přílišnou sociální inteligencí a navíc mají spoustu mindráků. Proč zrovna takhle „chcípácké“ charaktery? Zajímají vás víc než kladní hrdinové nebo je to kvůli tomu, že se s nimi lépe pracuje?

Miroslav Krobot: Pracuje se s tím líp, protože to je nejlepší zdroj komiky. Takovíto nýmandi a nešikové vždy přináší komické situace. Ale neřekl bych, že je to nějak moc převážené k „nefachčenkům“. Zhruba to odpovídá. Možná přeháním, ale v komediální poloze je to v pořádku.

Jan Prušinovský: Já píšu o tom, v čem žiju a co vidím kolem sebe. Je to taková moje reakce.

U komediálního seriálu je předpoklad, že jde divákům naproti. Uvažovali jste o tom nebo je spíše obrazně řečeno hodíte do studené vody, aby se v ní naučili plavat?

Miroslav Krobot: Chtěli jsme, aby to divákům nepodlézalo. To, jak si s tím poradí, bude asi jejich věc. Rozhodně jsme neměli v úmyslu dělat sympatické bodré postavičky, které pobaví stoprocentně každého. Myslím, že Čtvrtá hvězda klade na vnímání docela nároky a já bych byl rád, kdyby tu byli lidé, kterým se bude hodně líbit, a lidé, kteří to nepochopí, a líbit se jim to nebude. Je to dobré mít to takhle „po holi“. Nevadilo by mi to.

Jan Prušinovský: Já, když něco píšu, dávám si pozor, abych nesoudil. Ten autorský soud je oprávněná věc, spousta autorů takhle pracuje a je to dobré, ale můj princip je takový, že se snažím nesoudit a být objektivní. Sledovat to někde z dálky a nechat diváky, aby rozhodli, co vlastně sledují. A možná se ten postoj k našim postavám může jevit chladnější a zdánlivě také ne tak moc emotivní, přičemž zdá se, převažují ty špatné vlastnosti. Ale nedokážu to nějak analyzovat. Jenom říkám, že je to můj osobní přístup, když něco dělám a snažím se vyprávět příběh.

A jaký typ humoru máte nejraději?

Miroslav Krobot: Já mám rád nevtíravý humor. Nemám rád značku „pozor, teď se všichni budete smát“, případně vám k tomu ještě pustíme smích, abyste věděli, že se opravdu máte smát. Mám rád skrytý humor, který se moc neprosazuje a u kterého je pro diváka napínavé ho objevovat. A je tím šťastnější, když ho objeví. A taky kouzlo nechtěného, když se hodně spojují vážné věci s komickými. Třeba finský režisér Aki Kaurismäki. To je pro mě dobrý příklad toho, když se to dělá nenásilně a neukazuje se prstem.

Jan Prušinovský: V tomhle se s Mirkem shodneme. Já mám rád, když se zobrazuje trapnost a člověk neví, jestli se tomu smát nebo brečet, a ta věc je na pomezí. Není očividné, že je to legrace. Jen tak napůl. Nejraději jsem, když se diváci smějí, ale je tam prodleva mezi vtipem a smíchem. Dlouhá. Divák musí chvíli přemýšlet nad tím, jestli se má zasmát a nakonec se zasměje. Ta prodleva je delší než u řachand, kdy někdo upadne. Hrozně mi vyhovuje humor, kdy člověk kouká, něco mu zašrotuje v hlavě a pak se zasměje. To je přesně ten princip, který se snažím vždycky dodržet.

Dělali jste Čtvrtou hvězdu jako uzavřenou věc nebo je to ještě otevřené pro případné pokračování?

Jan Prušinovský: Psali jsme to jako uzavřené, ale nemůžu to vyloučit. Vždycky se snažím věci ukončovat. Oproti mému poslednímu seriálu se dá objektivně říct, že se s tím dá dále pracovat. Otázka je, jestli se nám to bude chtít dělat. Je to hrozně zodpovědná záležitost a jsou mraky jiných věcí, které chci dělat víc než další Čtvrtou hvězdu.

Miroslav Krobot: Bylo to pěkný, ale totéž, co říká Honza.

Jan Prušinovský: Asi takhle. Když se nám to bude chtít dělat, tak to budeme dělat. Ale kdybych to měl říct dnes, tak už se mi to fakt dělat nechce. Nevím, co bych s tím prováděl dál. Třeba budu mít za týden jiný názor, ale teď to nedokážu…

Miroslav Krobot: Nevím, jestli bych se chtěl vracet do hotelu. Ono je to takové stísněné být tam zavřený a už jsem toho měl po krk. Ale myslím si, že by bylo zajímavé, kdybychom s podobným nebo stejným týmem zkusili něco jiného. Možná by to bylo zajímavější nebo lákavější.

Co pro vás bylo během natáčení nejtěžší?

Jan Prušinovský: Musím říct, že to pro mě bylo jedno z nejtěžších natáčení, a to čistě z toho důvodu, že se hrozně brzo vstávalo.

Miroslav Krobot: Bylo to opravdu nahromaděné tak, že jsme měli třeba směny od šesti do šesti a večer k tomu divadlo. Myslím, že na konci už jsme měli fyzicky dost. A že to jelo v kuse a poměrně rychle jsme to natočili.

Jan Prušinovský vs. Miroslav Krobot

Jan Prušinovský vs. Miroslav Krobot

Slovo o seriálu