Autorská explikace
Takto viděl film režisér a výtvarník filmu Jan Balej film před spuštěním.
Andersenova Malá mořská víla nabízí krásný a silný příběh s výraznými a jedinečnými charaktery bohatý na atmosféry, plný výtvarných inspirací a možností pracovat s pohádkovými archetypy.
Mořská panna, která se zamilovala do lidského „prince“, pro kterého se rozhodla stát se člověkem, je dodnes klasickým odkazem “lásky” ve světové literatuře. Posunutí příběhu do současných reálií přibližuje projekt blíž k divákovi. Vzniká tak možnost posunout Andersenův příběh ještě dál, k otázkám morálních hodnot dneška.
Rodina Mořského krále pro nás symbolizuje lidi, přicházející z dalekých exotických zemí a kultur s nadějí v cosi lepšího, ale náš svět je často nepřijímá, takže zůstávají minoritou, uzavřenou ve svém malém společenství. Bizarní reálie přístavního města jsme zvolili záměrně. Jednak v sobě tato města odedávna mísí nejrůznější etnika a vlivy, dodávající jim specifickou atmosféru, jednak v těchto kulisách dobře vynikne konfrontace čistoty a nevinnosti se špínou a odvrácenou tváří naší doby. Tato města jsou také výtvarně nesmírně bohatá a dovolují řadu průniků do různých, ne zcela běžných prostředí. Samostatnou, ale bezprostředně související kapitolou je pak i tajemný svět pod mořskou hladinou.
S tím vším souvisí i jistá výpravnost připravovaného filmu, vycházející z bohatosti Andersenova popisu i příběhu s množstvím postav a prostředí. Nezanedbatelná je i moje touha jako výtvarníka udělat film vizuálně působivý a osobitý. Proto jsem zvolil techniku loutkové animace (stopmotion), založenou na bohaté tradici českého animovaného filmu, s níž pracuji od začátku mé filmové tvorby. Jistá „hrubost“ loutkové animace a zároveň „reálnost“ scenérie pomáhá filmu navodit atmosféru nevlídného přístavního města. Některé lokace, jako je kupříkladu podmořský svět, či atmosférické efekty na obloze z oblaků dýmu, či zlatá rybka v akváriu Mořského krále, si však žádají užití počítačové animace – /2D,3D,CGI/.
Loutková animace je proto apriorní.
Většina dekorací je vytvářena nedigitální cestou. Pro digitální pasáže (např. zadní plány ulic) nejprve nafotíme jednotlivé prvky dekorací z několika úhlů, a poté je v digitálním prostoru rekonstruujeme a vytvoříme prostředí zcela nová. Díky této technice zachováváme jedinečnou kompaktnost dekorací a dotváříme prostorově větší scenérie, kterých bychom jinak v loutce nebyli schopni dosáhnout.
Spojení magičnosti s realitou je čímsi, co mě zajímá a těší už dlouhodobě. Z podobného úhlu pohledu jsem se snažil vyprávět i moje předchozí filmy. Malá z rybárny by tedy měla být dalším krokem na této cestě.
Co by se stalo, kdyby se Malá mořská víla ocitla v dnešní době?
A kdyby její otec, mořský král, opustil znečištěné vody a vedl rybárnu v přístavu? A kdyby se místo krásného prince víla zakoukala do floutka, který vlastní noční klub? Přesně to si řekl režisér a výtvarník Jan Balej, autor celovečerního animovaného filmu Malá z rybárny. Námět našel v klasickém příběhu Hanse Christiana Andersena.
„Vždycky jsem chtěl zkusit Malou mořskou vílu z trošičku jiného pohledu, nedělat ji vyloženě pohádkově,“ líčí režisér Jan Balej. „Bude to syrovější, celé posazené do současnosti, přitom se ale pořád snažíme, aby do filmu pronikla fantazie. Snoubí se tu dva světy. Na jedné straně mořský, poklidný, z něhož mořská víla pochází, a na druhé realita života, kdy je hrdinka zamilovaná do člověka a touží se taky stát člověkem. Pořád zkrátka vyprávíme o velké lásce“.