Unikátní výpověď režiséra Jiřího Krejčíka o hlubokém souznění s hercem, který se stal velkým objevem 60. let a dokázal se vzepřít křivdám nesvobodného režimu. Dokumentární snímek uvádíme u příležitosti dnešních 80. narozenin Vladimíra Pucholta.
  • Vyrobeno 2015
  • Země původuČesko
    • Skryté titulky
    • Ve vysokém rozlišení

Jiří Krejčík se zapsal do historických análů naší kinematografie jako režisér, který dokázal mimořádným způsobem spolupracovat s herci a vést je k vrcholným výkonům – navzdory přibarvovaným historkám o obávané urputnosti jeho režijní práce. Vůbec přitom nerozhodovalo, zda natáčel s hereckými bardy z Národního divadla či s teprve začínajícím a nezkušeným dorostem.

Jen s jediným hercem však započal kontinuální spolupráci, která bohužel musela předčasně skončit. Byl jím Vladimír Pucholt, s nímž se Jiří Krejčík před kamerou poprvé setkal, když bylo začínajícímu herci pouhých 15 let. Tehdy stačil dvouvteřinový záběr udiveného kominického učně, aby Krejčík poznal mimořádnost jeho hereckého naturelu. Po čtyřech letech, kdy již Pucholt studoval na DAMU, si ho Krejčík ostrými lokty vymínil pro svou náročnou televizní inscenaci Pozdní láska, kde se přesvědčil, že jej instinkt nezklamal. Právě tento snímek Pucholtovi otevřel cestu k velkým a nezapomenutelným filmovým rolím, k nimž se zařadila i vrcholná exhibice v roli mladého strážmistra v Krejčíkově trpké komedii Svatba jako řemen.

Krejčík ve svém vyznání herci nicméně odhaluje i méně známé stránky jeho zářné herecké kariéry, která narážela na neustálé potíže a křivdy a v podstatě byla jen z nouze ctností. Původ otce totiž nedovolil Pucholtovi započít studia vysněné medicíny, na DAMU ho nenechali kvůli zbytečným komplikacím dostudovat, za odmítnutí pro něj nepravdivé role chovance polepšovny mu hrozil dočasný zákaz herecké činnosti. Podobně jako Krejčík nekompromisně vzdoroval neustálým křivdám a ještě před rokem 1968 se rozhodl s režimem, který bezohledně lámal člověka, skoncovat a vrátit se v zahraničí na začátek své vytoužené cesty. Skutečně se stal úspěšným dětským lékařem.

Pucholtův náhlý odchod měl pro režiséra Krejčíka nečekané i riskantní důsledky, v nichž osobně vytěžil příležitost, jak oplatit režimu křivdy spáchané na člověku, jehož emigraci vnímal jako nenapravitelnou ztrátu. Naštěstí měli oba možnost se ještě v následujících desetiletích setkat, i když již ne jako tvůrčí partneři.

Právě ohlédnutí za jejich společným zápasem s nepříznivými okolnostmi, v němž má své místo i potřeba znovu předehrávat dávné společné okamžiky, je pozoruhodným a emotivním epilogem významného režiséra, k jehož dokončení mu již vyměřený čas bohužel nestačil.

Napište nám