Čtyři v tom

Záznam chatu z úterý 18. března 2014

Anna: „Veroniko, myslím, že my všechny tady ti závidíme chlapa :)) a to nejen co do vzhledu... Obdivuju tě, jsi úžasně silná a jít do pořadu bylo dobré rozhodnutí už kvůli nám ostatním. Amálka je nádherná a Tobík bude úžasný, výborně vychovaný mladý muž :)“

Veronika: „Dobrý den, předem bych chtěla všechny pozdravit a poděkovat za dotazy. Je jich spousta! Pokusím se odpovědět na co nejvíc, ale uvidím, jak dlouho mě děti nechají... :) Děkuji moc za podporu a ano - chlapa mám naprosto skvělého a to nejen co do vzhledu. ;)“

Terka: „Dobrý den, jde vidět, že jste si přála rodit přirozeně, nemrzí vás to, že k tomu zatím nedošlo? Nebo to neřešíte? Já mám dceru taky CS, protože byla taky KP a dost mě to mrzí a doufám, že někdy k přirozenému porodu dojde. Jste strašně sympatičtí a obdivuju vás, jak to vše, ve vašem nízkém věku, zvládáte.“

Veronika: „Dobrý den, ano moc jsem stála o to, aby se Tobiášek narodil přirozenou cestou, bohužel to nebylo možné, kvůli ztenčené jizvě po předchozí SC (Amálka byla taktéž koncem pánevním). Mrzí mě že přirozený porod nikdy nezažiju, ale co se dá dělat, hlavně že je Tobís zdravý kluk!“

Ivana Krámová: „Dobrý den Veroniko, ráda bych se Vás chtěla zeptat, kdy byla Amálce diagnostikována její nemoc? Děkuji moc za odpověď PS: jste naprosto úžasná bytost - klobouk dolu :-)“

Veronika: „Dobrý den, děkuji moc! Amálka byla definitivně diagnostikována když jí bylo zhruba půl roku.“

Dana: „Dobry den Veroniko. Strasne moc gratuluju a hlavne Vas moc obdivuji, jak vse uzasne zvladate. Amalka je neuveritelna a sala z ni radost a laska. Jaky jste mela pocit z porodu v Podoli? Ja se tam chystam v zari a dost mozna take na cisare kvuli komplikacim. Moc se mi libilo, ze Vam maleho hned pak ty sestricky donesly. At se dari a mate se vsichni moc krasne.“

Veronika: „Dobrý den, děkuji mnohokrát. Podolí vám můžu jedině doporučit! Rodila jsem tam dvakrát a dvakrát císařem, takže můžu čestně říct, že to nebylo jen "divadýlko na kameru". Někdo říká, že je to továrna na mimina, ale já osobně tam zažila pouze vstřícný a osobní přístup.“

Grainsofs: „Je pro Vás natáčení těžké?“

Veronika: „Dobrý den, natáčení pro mě bylo takové příjemné zpestření těhotenství. Především tedy proto, že ve štábu byli naprosto báječní lidé! Já jsem poměrně netrpělivý člověk, takže mi to pomáhalo "ukrátit" si čas, než na nás mimčo vykoukne. :)“

Veronika: „Dobrý den Veru, chci se zeptat co právě dělají tvoje dětičky?“

Veronika: „Dobrý den, přeji. Momentálně jsou oba na procházce s babičkou.“

veronika: „Jste nejmilejší a jednou určitě budete sedět u Vás na zahradě při domácí oslavě a budete obklopena spoustou lidí, budete mít kopu dětí a budete šťastná...a budete to vědět, že šťastná jste :) moc Vám to přeju :) P.S: ta domácí zeleninka vypadala výýýborně :)“

Veronika: „Dobrý den děkuji moc za podporu! Po pravdě takto to u nás probíhá už teď... obvykle sedíme při nějaké domácí oslavě na zahradě a je tam spousta lidí. Dítě doufám ještě nějaké přibude! A i když je to místy značně složité, tak jsem vlastně šťastná a spokojená. Jinak, co se týká té zeleniny, rajčata nakonec chytla plíseň skoro nic z nich nebylo! :)“

Lenka: „Hezký den přeju, ráda bych se zeptala, co jsi vlastně dělala před dětmi? Studovala, pracovala? Mě je 23 a klidně bych měla děti hned, přijde mi přitažené za vlasy, že dnes všichni rodí nejdřív ve třiceti. Na druhou stranu tlak rodičů a společnosti a systému "nejdřív vystuduj, pak měj dost peněz a pak si teprv pořizuj potomstvo" je dost velikej a nemám tolik odvahy abych šla proti proudu... Jak ses s tím potýkala ty? Nebo se mi to zdá? (je to otázka spíš na Barču, ale tobě je koneckonců taky dost málo proti průměrné české matce :)“

Veronika: „Hezký den. Dělala jsem oboje, pracovala jsem na plný úvazek a studovala dálkově práva. Je pravda, že místy na mě koukali trochu divně - Amálku jsem rodila ještě v jednadvaceti. Nicméně "jít proti proudu" mi nikdy nedělalo problém a původní plán byl na rok přerušit školu a dostudovat s dítětem. Pak se to vzhledem k Amálčině diagnóze poněkud zvrtlo... Nicméně na další studium už se těším, pouze jsem se rozhodla změnit obor z práv na psychologii. :)“

Alžběta: „Dobrý den, Veroniko. Jste obdivuhodná rodina. Je dobré vidět, že jsou i tak fajn lidi jako vy a ne jen vnímat tu hrstku zloduchů, kterou jsme neustále bombardováni v televizi (krimi zprávy, otázky václava moravce...):-)Diskusní pořady s vámi bych sledovala mnohem raději, vždyť vy máte lidem co říct, od vás se mohou mnozí učit. Změnil se nějak váš vztah k dceři po narození syna? Díváte se na ni jinýma očima? A na partnera?“

Veronika: „Dobrý den, děkujeme, za přízeň! Diskusní pořad se mnou by patřil pravděpodobně spíše do kategorie zábavný. Já před kamerou hrozně koktám! Obdivuji třeba Krystýnu, že dokáže vždycky odpovědět hned, smysluplně a bez koktání... :) Vztah k dceři ani k manželovi se nijak nezměnil, stále je oba dva miluji!“

Sárule: „Dobrý den, Veroniko. Na začátek chci jenom říct, že jste stejně stará jako já a pro mě je tak ještě víc neuvěřitelné, jak moc jste toho už za svůj život stihla :-) Chtěla jsem se zeptat, možná to bude příliš osobní otázka, ale jste věřící? Pokud ano, patříte do nějaké církve, či s nějakou třeba sympatizujete?“

Veronika: „Dobrý den, ano mám poněkud akčnější život, zvláště v posledních letech, ale nestěžuji si... :) Nedokážu Vám odpovědět, protože sama v tom nemám tak úplně na 100% jasno... Nicméně bylo pro mě dost podstatné, že jsme se s manželem brali v kostele, kde nás oddávala báječná paní farářka, která nás znala. Pro mě je to takové "opravdovější" než na radnici, kre máte 20 minut a stojíte tam ve frontě s ostatními ženichy a nevěstami ;)“

Lůca: „Krásný den, Veroniko! (Máte nádhernou zahrádku, obdivuji!) Zajímalo by mě, jaké je Vaše vzdělání? Realizujete se i jinak, než rodinou?“

Veronika: „Vám také, krásný den! (Nepřála bych Vám vidět naši zahrádku teď... zrýt jsme stihli teprv minulý týden!) Mám za sebou maturitu na gymnáziu a prozatím nedostudovanou vysokou školu, nicméně už se těším, až se vrátím do posluchárny! Na jiné realizování mi v tomto okamžiku nezbývá čas, pokud tedy nepočítám natáčení tohoto pořadu.“

Eva: „Dobrý den, Veroniko. Když se Vám naskytne nějaká "volnější" chvilka, věnujete se nějakým svým koníčkům? Věřím, že tam patří zahrádka, ale co takové čtení? Máte oblíbenou knihu?“

Veronika: „Jsem strašný "knihomol"! Od porodu jsem ale si, ale stihla přečíst pouze svojí oblíbenou knihu "Dveře do léta" od Roberta A. Heinleina, což je na mě strašně málo!“

Grainsofs: „Hodně jste se musela rozmýšlet, zda natáčet, či ne?“

Veronika: „Já se přihlásila sama a zcela dobrovolně - samozřejmě po poradě s manželem. Moc se mi totiž líbila první řada. Zatím ničeho nelituji, natáčení bylo bezva.“

Johana: „Dobry den chci se zeptat jaky bylo první setkání s vašim mužem a jestli jste věděla ze to je ten pravý?“

Veronika: „Nevím, jak můj manžel, ale já věděla okamžitě, že to je on a jiného nechci! :D Jsem ráda, že se na tom nic nezměnilo ;)“

Lucka: „Dobrý den Veroniko, předem mého dotazu se před vámi a vaší celou rodinou skláním. Vážně klobouk dolu před tím, jak všechno s přehledem a hlavně nadhledem zvládáte. Můžu se zeptat, kde jste byla v péči gynekologa a kde jste následně porodila syna? Děkuji a přeji hodně štěstí celé vaší rodince.“

Veronika: „Dobrý den Lucko, děkujeme moc za projevenou podporu. Mám báječného gynekologa v paláci Ymca. Syn se narodil stejně jako dcera v báječném UPMD v Podolí. Vám teké hodně štěstí!“

Grainsofs: „Myslíte si, že povzbudíte hodně lidí tím, že jste ukázala, že je možné mít druhé dítě i vedle dítěte s fatálním handicapem?“

Veronika: „Tak trochu v to doufám, ale samozřejmě si musí každý zvážit svá pro a proti. Já například vím, že bych to nezvládla pokud bych neměla tak báječného muže a podporu širší rodiny, zvláště pak mojí maminky.“

Petra: „Dobrý den. Držím celé vaší rodince palce, ať máte před sebou ještě plno krásných dní s Amálkou. Chtěla bych se zeptat, zda jste podstoupila nějaké genetické vyšetření - odběr plodové vody vzhledem k diagnóze Amálky a pokud ano jak jste to prožívala (odběr a dobu než přišly výsledky). Moc děkuji za odpověď :D“

Veronika: „Dobrý den. Děkujeme moc za přání. SMA je genetické onemocnění a oba rodiče musejí být přenašeči toho "špatného genu", aby se jim mohlo narodit nemocné dítě. Stačilo tedy poslat manžela na genetiku (jeden odběr krve), kde naštěstí vyšlo, že přenašeč není - tudíž spolu můžeme mít dětí, kolik budeme chtít :D“

Lenka: „Najdou se i zlí lidé ve vašem okolí nebo všichni podporují?“

Veronika: „Zatím jsem na nikoho zlého nenarazila. V tom máme štěstí - naopak je tu spousta lidí, kteří se nám snaží pomoci! Ať už je to tím, že si vezmou Tobíka na procházku nebo mi třeba dají práci, kam můžu jít prakticky kdy se mi hodí! Tímto bych jim všem chtěla moc poděkovat!!!“

Jana: „Dobrý den,Verunko jste krásná rodina,velmi sympatická mladá dáma ,hodně štěstí :-)“

Veronika: „Děkuji moc, Vám také hodně štěstí! :)“

Verča (16): „Dobrý den, jste můj vzor a moc vás obdivuji, že vychováváte Amálku s takovou radostí, je na vás moc hezký pohled a Amálka se očividně na brášku moc těšila :) přeji hodně štěstí a zdraví do života.“

Veronika: „Dobrý den, děkuji moc - po pravdě je pro mě divné si představit, že by zrovna mě měl mít někdo za vzor... Amálka by se bývala asi tolik netěšila, kdyby věděla, na co se to vlastně těší. :D Vám také hodně zdraví do života!“

Šárka: „Verčo,i můj obdiv máte! Jak vzpomínáte na vašeho úžasného anesteziologa? :D tuhle scénu jsem si s radostí pustila hned dvakrát zasebou ("Mireček")!“

Veronika: „Já jsem doufala, že se na něj někdo zeptá! Shodou okolností jsem ho měla i u prvního porodu. Tímto bych chtěla pana doktora moc pozdravit, protože i když jsem měla před porodem jistý "stres" z epidurálu jeho osoba na sále ho naprosto rozptýlila... :D“

Katerina Prerov: „Dobry den Veroniko, moc Vam s pritelem fandime. Pripadnete nam uzasne statecna. Chtela jsem se zeptat, kdy jste se dozvedela o spinalni atrofii Vasi dcery? Bylo to jiz v prenatalnim stadiu? Jake stadium ma vase mala? Je to nemoc se sestupnou tendenci, nebo se nebude zhorsovat? A nebala jste se u druheho ditete, ze bude take nemocne, kdyz se jedna o geneticke onemocneni? Dekuju za odpovedi. DRZIME PALCE“

Veronika: „Dobrý den, Kateřino. I Vám s přítelem velmi děkujeme za podporu! Diagnóza byla dceři stanovena zhruba v půl roce. Bohužel má Amálka ten nejtěžší ze čtyř typů SMA, což znamená, že se zhoršuje neustále už od šestinedělí a to tak, že dost rychle. Děti s jejím typem nemoci se nedožívají moc vysokého věku, dost často ani jednoho roku, ale Amálka je velká bojovnice a stále je tu s námi. Manžel se samozřejmě nechal vyšetřit než jsme se začali o Tobiáška snažit - není přenašeč a tudíž spolu můžeme mít děti bez rizika tohoto onemocnění. Přeji Vám hezký den!“

Jana: „Krásný den Veroniko, sama mám dvě děti s SMA II. typu a k také jsme si i přes to troufli na třetí. Ta je zdravá a svým starším sourozencům se sama od sebe snaží pomáhat. ( přesně tak jak od nás okoukala ) Věřím, že malý Tobiášek Vám bude velkým pomocníkem tak jako nám ta naše malá princezna. =)“

Veronika: „Krásný den i Vám, to Vám patří můj velký obdiv! Přeji Vám vše dobré a ať Vám děti dělají pokud možno samou radost a co nejdelší možnou dobu!“

Marcela: „Ahoj Veroniko, držím Vám palce, ukousli jste si opravdu veliký krajíc, tak ať Vám hodně chutná. A můj dotaz - jak by se jmenovala holčička.“

Veronika: „Ahoj, děkujeme mnohokrát. :) Holčička by se jmenovala Anička.“

Ivana: „Veroniko, předem vám musím říct, že máte opravdu můj obdiv, jak vše zvládáte s úsměvem, i když je toho na vás dost. Určitě Vás mrzí, že jste nakonec musela rodit císařským řezem, vlastně již podruhé a z vlastní zkušenosti vím, že další těhotenství se již nedoporučuje. Nebo je nyní již jiná situace než před 30ti lety, kdy jsem rodila já a bylo mě 3tí dítě zakázáno?“

Veronika: „Dobrý den, děkuji - úsměv bývá mnohokrát lék na spoustu věcí! Ano, ten císař mě mrzí, ale zdravé dítě je důležitější než to, že jsem si chtěla alespoň jednou zažít přirozený porod. Dnes se říká 3x a dost.“

Martina: „Dobrý den Veroniko, vyděla jsem že váš manžel byl u porodu cisářským řezem, tak se chci zeptat jestli to normálně porodnica umožnuje, anebo jste museli zaplatit nějakej poplatek. Taky jsem pře 4 lety rodila cisářskym řezem, ale v jine porodnici a bohužel tatínka u porodu cisářskym řezem umožnuji jenom za poplatek 2500 kč, co se mi zdá hodně.“

Veronika: „Dobrý den, v UPMD to umožňují taktéž za poplatek. Před třemi roky to stálo 3000, nicméně od té doby to snížili a sjednotili, tatínek u porodu stojí 1500 ať rodíte přirozeně nebo císařem...“

Martina: „Dobrý den Veru, chci se zeptat, proč nejste s otcem Amálky a jak brzo po rozchodu jste se vzali s nynějším manželem?“

Veronika: „Dobrý den, otec Amálky mě opustil v sedmém měsíci těhotenství - jeho důvody mi nejsou dodnes zcela jasné, protože si původně dítě přál a moc se na dceru těšil. S manželem jsme se poznali, když byli Amče čtyři měsíce a shodou okolností jsme se vzali dva dny po tom, co nám doktor potvrdil, že se naše rodina rozroste o dalšího člena.“

Adina: „Ahoj Veroniko,dáváš Tobimu příkrmy? Jaké? Jak zhruba vypadá jeho jídelníček?“

Veronika: „Ahoj, s příkrmy poněkud bojujeme, Tobís je hrozný "mlíkožrout", ale už to začíná vypadat nadějně, což je fajn, protože mu pomalu ale jistě táhne na půl roku... Příkrmy zatím kupujeme, než vyroste něco na zahrádce či se bude dát sehnat nějaká sezónní zelenina. No, takže jídelníček je dost jednotvárný: Kojení, kojení, kojení, pokus o příkrm, kojení, kojení..... :)“

Marta: „Krásný den Veroniko, moc jsem vám přála holčičku! Chlapů už máte plnou chalupu :-). Ať vám aspoň hodně pomáhaj! Třeba příště vyjde přeci jen zase holčička.. :-) A ať je taky tak statečná a milá po vás!“

Veronika: „Krásný den i Vám! Pravda je, že pánové jsou u nás značně v přesile! :) Holčička by byla fajn, mám spoustu oblečení a šatiček, co Amálka nemůže nosit a ráda bych do toho jednou nějakou tu princeznu oblékla. Ale v podstatě je mi to fuk, klidně tu budu sama ženská na šest chlapů, když budou všichni zdravý! :D“

Nela: „Dobrý den, v jednom z dílů jste se pokoušela vymoct z tatínka Amálky alimenty. Podařilo se Vám do dnešního dne něco z něho "vytlouct"?“

Veronika: „Dobrý den, prozatím nepodařilo a popravdě nepočítám s tím, že se to někdy podaří... Bylo by to hezké, ale moc tomu nevěřím. V současné době už to ani nijak aktivně neřeším a nechávám vše "na státu".“

Lenka: „Zdravím Vás Veroniko,kolik je nyní Vašemu Tobiáškovi a jak se Vám daří?Přeji celé rodině mnoho štěstí a zdraví.“

Veronika: „Tobiáškovi bude na začátku dubna už půl roku! Strašně to letí... Je to moc šikovný a veselý kluk a maximálně se nám snaží vynahradit takové ty "on už umí...", co jsme si s Amálkou neužili. Řekla bych, že se nám daří "vesele". Vám také mnoho štěstí a zdraví!“

Janka: „Dobrý den, mohu se zeptat, proč jste s enechala ostříhat. Hodně žen na mateřské vlasy zkacuje, co vás k tomu přimělo? Díky J“

Veronika: „Tak přeci jen už mám nějaký ten věk a nějaké ty děti, tak jsem se rozhodla změnit účes z "metalového hára" na něco trochu upravenějšího. :D Ale musím přiznat, že je to i mnohem pohodlnější!“

Eva: „Veroniko, vybrala jste svým dětem krásná jména :) mohu se zeptat, zda mají k něčemu/někomu spojitost, nebo jak jste je vybírala? Děkuji za odpověď a přeji krásný sluneční den :)“

Veronika: „Děkuji! Tak se jménem Amálka jsem se setkala v knížce, kterou jsem četla jako malá - Gabra a Málinka od Amálie Kutinové. Tobiáš je velký hrdina a upír taktéž z mojí oblíbené knihy, kterou si s dovolením nechám pro sebe - je to totiž hrozný brak :D“

Hana: „Dobrý den, Veroniko, z Vaší rodiny je cítit velká láska. Kde jste našla tak báječného muže ?“

Veronika: „Dobrý den, takového nemůžete najít, s ním si musíte být "souzeni" a pak se potkáte a potkáte se až když se máte potkat. My jsme se kupříkladu s mým mužem půl života míjeli - školy kousek vedle sebe, stejné kluby, hospody i koncerty, ale seznámili jsme se až když už jsme měli "něco za sebou", takže máme myslím ty nejlepší předpoklady spolu vydržet!“

Eva: „Veroniko, když jste říkala po prohlídce v minulém díle, že máte "štěstí" na blbce, pevně jsem doufala, že u porodu žadného nepotkáte. A myslím si, že pan doktor Mireček je toho důkazem :) věřím, že to nebylo jen kamerami a přeji Vám, ať je výskyt "blbců" snížen na maximální minimum :)) Hezký den!“

Veronika: „Předem Vám moc děkuji, za milé přání do života! :) Mohu potvrdit, že přístup v porodnici vážně nebyl ovlivněn kamerou. Když jsem tam rodila poprvé, chovali se ke mně úplně stejně, včetně "Mirečka", který byl i u mého prvního porodu.“

Zuzana: „Dobrý den Verunko, gratuluji Vám k Tobiáškovi a přeji mnoho krásných chvil s celou Vaší rodinkou! Píšete, že na začátku dubna bude Tobiáškovi půl roku. Já jsem 4. října odcházela s dcerkou z podolské porodnice. Na jakém patře jste byla na šestinedělí? Mohly jsme se potkat? Mějte se moc pěkně!“

Veronika: „Dobrý den, Zuzano. Děkujeme moc za přání! Potkat jsme se nemohli Tobiáš se narodil brzy ráno, den po vašem odchodu. Pěkný den přeji!“

Petule: „Ahoj Veroniko, tak jako ostatní před Vámi musím smeknout, jako fyzioterapeut vím jak naročné je starat se o malou Amálku. Zeptala bych se, jak se změnil Váš život i život Vaší rodiny po natáčení??“

Veronika: „Dobrý den, děkuji moc. Krom toho, že nám během natáčení přibyl další člen domácnosti a získali jsme pár nových přátel, ať už ze štábu či mezi dalšími učinkujícími, se nic nezměnilo.“

Sandra Lukášková: „Veronika,jaké to je,když do vás doslova "řežou" za plentou ? Jaký jste z císaře měla pocit?“

Veronika: „Jako "zkušená matka" po dvou sekcích můžu říct, že pro mě je nejhorší aplikace epidurálu, dokonce se přiznám, že jsem ani jednou nečetla ten papír, co vám dají před operací k podpisu a kde je to detailně vysvětleno a popsáno - to bych to pak asi nedala. Ovšem ta možnost vidět svoje dítě ihned po porou vždycky samozřejmě převážila nad nepříjemnými osobními pocity. Jinak nic necítíte a skoro o ničem nevíte.“

Pavlí. Ká: „Ahoj! Moc tobě a tvé rodině fandím - určitě to slýcháš často a minimálně zde to bude asi nejčastější věta :). Ale pochval není nikdy dost, takže... Jste úžasní, jak to všechno zvládáte a ještě s úsměvem. Amálčino "malá... miminko..." nebo jak si říkala ty: "Miminko... vstávej, vstávej!" To bylo krásný a roztomilý! :-) Můj dotaz - nepochopila jsem, proč byl nakonec císařský řez? Jakáže tam byla komplikace? Moc váš všechny zdravím a manželovi vyřiď: "Bacha, pandy vrací úder!" (viz jeho reakce na násilné probuzení :-D)“

Veronika: „Ahoj, ano máš pravdu - absolutně jsme s manželem nepočítali s takovou podporou od diváků, kteří nás znají vlastně jen z obrazovek! Ráda bych tímto Vám všem poděkovala za mě i za manžela. Neskutečně nás to těší a nabíjí pozitivní energií. Moc si Vaší přízně vážíme a i když určitě nestihnu odpovědět všem, určitě si vše alespoň přečtu! Jinak jak už jsem psala, sekce byla z důvodu ztenčené jizvy po předchozím porodu. A manželovi určitě vyřídím až se vrátí z práce! :D“

Míša: „Dobrý den Veroniko, mohu se zeptat, kde jste potkala svého manžela? Sehnat manžela, když mám tak malé dítě mi příjde neuvěřitelné :-)“

Veronika: „Dobrý den Míšo, ono to bylo vlastně opačně - on si sehnal mě. Snad to můžu prozradit, hledal prý cíleně někoho s dítětem poněvadž měl svého tenkrát pětiletého syna ve střídavé péči a slečna s dítětem si lépe umí představit, co to obnáší než ta bez něj ;)“

Jaňule: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, I když Amálka není zdravá, určitě to má stjné, žárlí na Tobiáška? Jak toto žárlení případně zvládáte, když teď je Tobiášek už těžšší a bude brzo i větší. Sama si to nedovedu představit, mám děti ve větším časovém rozestupu a vždy se muselo jedno položit a věnovat druhému anebo posadit na klín. Děkuji za odpověď a přeji hodně krásných dní“

Veronika: „Dobrý den, Amálka žárlí na brášku stále, ale ne úplně pořád, má ho taky hodně ráda a dost často mi radí, co že bych s ním právě měla dělat. Je to o něco složitější vzhledem k tomu, že je to moc chytrá holčička, která je zvyklá, že já jejímu objevování světa dělám ruce a nohy, zatímco ona to řídí a komentuje. No co Vám budu povídat, sama bych to nezvládla... Pěkný den Vám přeji!“

Katka: „Kdy se narodil Tobiášek a kdy Amálka? .. přeji Vám strašně moc štěstí do života a moc Vám držím palce, jste krásná rodina :-)“

Veronika: „Jsou od sebe celkem přesně dva a půl roku. Amálce budou za měsíc už tři! Děkujeme moc, i vám mnoho štěstí v životě“

kaja: „Mila Verunko,trosku Vasi rodinu znam z detsvi..:-)..,prvni co me napadlo ..jak to delate,ze se u Vas nestarne??:-).mamka i babicka jsou stale stejne krasne..:-).vim jake to je,se bat o zivot ditete,prozivat s nim tezke chvile a proto Vas hrozne obdivuji..jak jste cely dokument pojala..a ukazujete jen to hezke..nevzbuzujete v lidech litost,ale obdiv...preji hrozne moc vseho dobreho!!ps..moc se mi libilo zarazeni Mladych bechovic...to je proste jak kdyby v Pardubicich tocili bez perniku ze?"-)..i ja na zavody vozim sve dite..i kdyz uz tam davno nebydlime..to je proste tradice..“

Veronika: „Dobrý den, to Vám neprozradím, budete se muset zeptat jich, třeba na příštích Mladých Běchovicích ;) Ano rozhodli jsme se ukázat hlavně to hezké a když bylo Amálce špatně, prostě se nenatáčelo. Možná to není úplně profesionální, ale když to řeknu zcela sobecky - chtěla jsem tento dokument mít taky trochu jako památku na naší princeznu bojovnici, což by s nepěknými scénami pozbylo smysl... Tak nashledanou na příštích Běchovicích! ;)“

Markéta: „Jak často se vídáte s Kamilou, Bárou, Kristýnou a jejich dětmi ?“

Veronika: „Tak ono to závisí na vzdálenostech... S Kristýnou bydlíme shodou okolností kousek od sebe, takže naši chlapci už se stihli i "poprat" o kostku s Krtečkem! ;)“

Veronika: „Veroniko, jak jste se cítila v průběhu porodu, na příjmu, během kontaktu s paní doktorkou i pak, když jste ležela s hlavou "za plachtou" na sále? Co se vám vybaví, když si vzpomenete na ty okamžiky? Přeji Vám hodně sil, ať je vám spolu dobře tak nejlépe, jak to půjde.“

Veronika: „Dobrý den, ono to bylo hrozně rychlé, ale všichni tam byli moc příjemní, sestřičky i doktoři. Zazvonit (bylo to nad ránem), natočit minitor u kterého mě vyzpovídali, paní doktorka mě vyšetřila, šup na přípravu a hned na sál a Tobís byl venku ani ne za hoďku a půl od té doby, co jsme zaparkovali auto! Krom těch nejsilnějších zážitků a samozřejmě pana doktora "Mirečka", se mi ještě vybavuje sestřička, co mě připravovala k operaci, svěřila se mi, jak je ráda, že nás netočí kamera, když mi zaváděla kanylu, že prý by se jí asi třásly ruce... :D“

Jana: „Veroniko, urcite se u vas nekdy objevi spatna nalada, deprese a nevite, jak dal (ikdyz ani v jednom dile jste se smutna nebo nestastna neobjevila). Jak se z toho dostavate? Sama mam 3 deti a nekdy toho mam fakt dost. Jste skutecne uzasna, vyzaruje z vas neco strasne pozitivniho. Zabery s Amalkou byly neskutecne dojemne. Je na ni videt, ze je stastna. Drzim Vam moc pesti. Drzte se.“

Veronika: „Dobrý den, děkuji moc. Ano, já nejsem žádný superčlověk, když už nevím kudy kam, jdu za jednou báječnou paní (Tímto tě moc zdravím, Haničko!) a ta mě pomocí všeho možného jako je pozitivní psychoterapie, kineziologie a reiki zase narovná a nabije. Před třemi lety bych se tomu vysmála, ale dnes jsem velmi ráda, že k ní můžu chodit a na tom, že máme Tobiáška má - hned po mém manželovi samozřejmě ;) - největší zásluhu!“

Nina: „Dobrý den Veroniko. Nejprve bych Vám chtěla srdečně pogratulovat k Tobiáškovi :) Opravdu Vás obdivuji za to jak perfektně zvládáte tak těžké životní situace. Ve Vašem mladém věku se nyní prakticky staráte o 4 děti. Opravdu klobouk dolů. Zvláště mě vždy dojímá vztah s Vaší malou princeznou Amálkou :) Přeji Vám hodně štěstí a sil. Držím vaší rodině palce, ať vám vše vychází, ať jste hlavně zdraví a Amálce co nejméně komplikací a pokud možno zlepšení jejího zdravotního stavu. Opatrujte se.“

Veronika: „Dobrý den, Nino. Děkujeme moc, za přání a gratulaci. Ono to s těmi čtyřmi dětmi není zas tak horké - Romanovi je patnáct, ten už té péče moc nepotřebuje, naopak je báječný a pomůže, když potřebuji. Matýskovi bude teď už osm, takže je to taky velký kluk a navíc od té doby, co chodí do školy jezdí jen na víkendy a prázdniny. Takže se můžu vlastně plně věnovat Amálce a Tobiáškovi. Děkujeme Vám, Amálka totiž potřebuje hlavně to zdraví, její stav se bohužel zlepšit nemůže a infekty jí moc vyčerpávají. Mějte se krásně!“

Terezie Weissová: „Dobrý den právě jsem se koukla jak jste rodila. Chtěla jsem se zeptat kolik má Amálka roku?“

Veronika: „Dobrý den, Amálce budou za měsíc už tři roky!“

M.T.: „Veru,přeji spoustu,spoustu sil a náhdherných zážitků s Vašimy dětmi...jste úžasně silná rodina.. at' Vám to vydrží NAVŽDY... přeje Maruška s Natálkou(3) PS: nakonec čas na psaní s Nami docela vyšel,že?? :)“

Veronika: „Dobrý den Marušce i Natálce! Vaše přání mě moc potěšilo, protože přesně to bych si přála i já osobně. Čas vyšel báječně za pomoci manžela a teď i babičky jsem (i když s pauzami) mohla odpovídat mnohem déle, než jsem doufala. Ovšem ten čas právě vypršel, protože se Amálka probudila z odpoledního spinkání a Tobiášek se nám taky za chvilku vrátí... Chtěla bych Vám jménem naší rodiny všem moc poděkovat za projevenou podporu i za Vaše povzbuzování, moc to pro nás znamená. Nepřijdeme si nějak vyjímečně, takže se místy červenáme, pod množstvím Vaší chvály... Nemyslíme si že děláme něco extra, jen se snažíme žít hezky a hlavně tak, abychom byli co možná nejvíce šťastní. A to samé přejeme i Vám všem. Mějte se hezky a buďte šťastní, třeba i z maličkostí! Tak nashledanou!“