Čtyři v tom

Záznam chatu z pátku 25. září 2015

Hana Marková: „Dobrý den, moc děkuji Pavle i České televizi, že jste toto téma otevřeli. Úžasná osvěta. Pavlo neuvažovala jste o porodu doma v ČR? Jaké byly důvody, proč jste zvolila Anglii? Děkuji Hanka“

Pavla: „Ahoj, zdravím všechny příznivce pořadu Čtyři v tom. Děkuji za vaše otázky, je jich mnoho a bohužel nebudu schopná odpovědět na všechny, ale pokud vás něco opravdu zajímá, co zůstane nezodpovězeno, můžete mě také kontaktovat přez FB stránky Zprávy z Liliové Hory a já budu v rámci svých časových možností v kontaktu. O porodu v ČR jsem uvažovala, ale vzhledem k současné situaci porodnictví zde se to zdálo jako méně vstřícná varianta. Zde bych u domácího porodu neměla dostatečnou zdravotní podporu ze strany státu a porod by tedy byl riskantnější. V Anglii je domácí porod pro ženy s nízkorizikovým těhotenstvím stejně bezpečný jako porod v nemocnici a to zejména u druhororodiček, jak ukazují studie. U prvorodiček je pak nejlepší variantou porodní dům. Porody mimo nemocnici vedou k méně zásahům a méně zásahů znamená lepší kvalitu života.“

Vlasta: „Dobry den, pani Pavlo. Dala Vam porodni asistentka predem nejaka omezeni? Napr. za jake situace by odmitla Vam u porodu doma asistovat a doporucila by Vam rodit v porodnici? Nebo by Vas v takovem pripade doprovodila do porodnice a poskytovala by Vam peci tam? Dekuji Vam za odpovedi a preji vse dobre cele Vasi rodine.“

Pavla: „Ano, je jasně stanovené za jakých podmínek se domácí porod nedoporučuje, například komplikace při předchozích porodech (sekce, krvácení, a mnoho dalších), v průběhu těhotenství (preeklampsie, placenta ve špatné pozici, špatná poloha miminka, ...), nebo různé zdravotní problémy jako například vysoký tlak. V Anglii není vždy zaručeno, že má žen stejnou PA ke které chodila na kontroly i u porodu. Pokud bych tedy kvůli zrdavotním indikacím musela rodit v nemocnici, měla bych u porodu tu PA, která v dané nemocnici pracuje. Další varianta je mít nezávislou, tedy soukromou PA, kterou nehradí pojištění a ta by mě pak doprovázela i v nemocnici.“

Andrea: „Dobrý den Pavlo, mám na vás takovou zvláštní otázku a rozhodně to nemyslím špatně, jen by mě zajímalo jestli se holíte a používáte deodoranty či parfémy během těhotenství a následně i po dobu kojení. Já jsem to do teď dělala a doktor mě neinformoval, že by to bylo škodlivé, ale kamarádka mi pak řekla, že pro novorozence je jednoduší pak poznat matku podle přirozeného pachu (což souvisí i s holením) a voňavky a spreje mu prý můžou během těhotenství ublížit. Děkuji za odpověď.“

Pavla: „Opravdu nečekaná otázka, ale chce se mi na ni odpovědět. Já nepoužívám v podstatě žádnou kosmetiku, jelikož mnoho z ní obsahuje látky tělu škodlivé a nechce se mi podporovat ten průmysla a ani za to utrácet. Umývám se žíňkou pokapanou esenciálními oleji, které občas používám i místo parfému, ale to jen sporadicky, i v průběhu těhotenství. Vlasy si myji odvary z bylin (rozmarýna, heřmánek, kopřiva). Nemaluji se. Používám v podstatě jen mýdlo na mytí rukou a zubní pastu bez fluoridu.“

Lída: „Dobrý den Pavlo, moc Vás obdivuji a zároveň tu odvahu a sebejistotu závidím. Zajímá mne, jak jste se fyzicky i psychicky na 2. porod připravovala. Děkuji. Lída“

Pavla: „Joga, relaxace (především zaměřěná na oblast pánevní), vipassana, masáže hráze, shiatsu,, blíž k termínu jsem také zašla k osteopatce a také mazlení a sex (skvělý prostředek jak v těle rozjet přírodní hormon oxytocin).“

Petra: „Dobrý den Pavlo, ráda bych se Vás zeptala, zda jste z pozice ženy žijící v UK přemýšlela nad reakcemi českých lidí na Vaše rozhodnutí rodit doma, a zda Vás tyto reakce překvapily, rozesmutnily či naopak posílily. Osobně Vašemu rozhodnutí velice fandím, jsem ráda, že jste umožnila českým divákům nahlédnout pod pokličku života "biolesany". Jste mi velice sympatická a přeji Vám i Vaší rodině do života mnoho lásky a respektu.“

Pavla: „Překvapilo mě to když jsem poprvé těhotná v ČR zmímila že uvažujeme o domácím porodu, tentokrát už jsem tedy věděla do čeho jdu. Kritika se mě moc nedotýká, pokud není od lidí blízkých, kteří mě osobně znají. Každý svého štěstí strůjcem. Trochu mě bylo smutno z toho jak lidé dokáží být nenávistní k sobě navzájem. A musím říct že mě neustále zaráží, jak zkreslené představy lidé mají o domácím porodu. Například to že při komplikacích následuje převoz do nemonice opravdu není selhání, s tou možností se počítá, domácí porod nemocnici v případě potřeby rozhodně nevylučuje a PA s doktory spolupracují.“

Radka: „Pavlo, máte můj obdiv. Nejsem ani zastánce ani vyložený odpůrce domácích porodů, ale myslím, že mám na to spíš ten konzervativní názor. Ovšem rodičky jako vy by mě asi přesvědčily, že pokud je na porod člověk naladěn, nachystán a opravdu ho tak chce, tak to může být super. Mám za sebou dva porody klasicky v porodnici, a musím říct, že naštěstí mám skvělé zážitky, nicméně po zhlédnutí vašeho porodu si zpětně říkám, že možná některé věci mohly být trochu jinak a byla bych nejspokojenější. Ještě by mě zajímalo: při porodu vás tedy nijak nenastřihávali, tudíž jste potom ani nepotřebovala šití a jiné ošetření?“

Pavla: „Při tomhle porodu mě nenastříhli a ani jsem se nijak neporanila a nepotřebovala ošetření. Při porodu prvního syna v nemocnici jsem vším také prošla bez medikamentů nebo nástřihu, trochu jsem se sice natrhla, ale šití nebylo ani potřeba a vše se zhojilo v pořádku.“

Veronika: „Dobrý deň Pavla, väčšinou sa nezapajam do internetových diskusií, no nedá mi to...chcem Vám vyjadriť veľký obdiv ako ste to zvládli a umožnili nám vidieť aký vie byť pôrod prirodzený a krásny ! Moja skúsenosť je podobná ako u Vás u prvého syna - nám sa bábätko vypýtalo na svet tiež skôr, no nikto z lekárov mi nevie zodpovedať otázku či vedia predvídať ze sa to teoreticky stane aj nabudúce ...chcela by som sa preto opýtať či by ste mi vedeli odporučiť nejakú alternatívnu knihu o tehotenstve a prirodzenom porode. Ďakujem a prajem veeela zdravicka celej Vašej krásnej (bio) rodinke“

Pavla: „Knihy od Michela Odenta jsou výborné, nemohu si vzpomenout jak se jmenovala ta co jsem četla, mohl to být "znovuzrozený porod", kde skvěle popisuje jak porod fyziologicky funguje a jak se může žena připravit na hladký průběh. Orgasmický proro byl zajímavý, také mám ráda autorku Inu May Gaskin. Zároveň také vidím jak mnoho kamarádek co čtou o těchto ideálních porodech je pak velmi zklamaná když je realita jiná a to je škoda. Porod je zkouška a nikdy nevíte co se stane. Ale je dobré se připravit a učit se o něm už dopředu, je to umění na kterém žena může pracovat a zajistit si tak větší pravděpodobnost lepšího výsledku. Také bych doporučila dokument Mikrorození.“

Sarah: „Dobry den Pavlo, doufam, ze se vam dari dobre. Jsem s vami na uplne stejne vlne, taky jsem matka zijici v uk, prvni porod v porodnim dome, druhy planuji taky doma. Myslim, ze na porod jako takovy se divame stejne a tak me zajima jedna vec - co vas vedlo k tomu se do poradu prihlasit a ze sveho porodu tak udelat verejnou vec? Jde ciste jenom o tu potrebu osvety v cesku? Ukazat, ze to jde? Ja jsem presvedcena, ze je nutny to, jak to v cesku s porody je, zasadne zmenit. Ale nedovedu si predstavit, ze bych svuj vlastni porod nechala natacet nejake filmare. Tak me zajima vas postoj. Diky a jeste jednou preji at se mate dobre.“

Pavla: „Chtěla jsem ukázat, že porod může být krásný zážitek. A ano, ráda bych i podpořila posun porodnictví v ČR, například jak mluvíte o porodních domech, to je přece skvělá varianta pro ženy co nechtějí vyloženě rodit doma, ale zároveň nemají potřebu doktora jako ji mají vysokorizikové případy a nechtějí nezbytné zásahy. PA je přece také vysokoškolsky vzdělaná zdravotní profesionálka. Přinejmenším si myslím že by nemocnice mohly poskytovat porody vedené PA pokud si tak žena s nízkorizikovým těhotenstvím zvolí. PA dokáže rozpoznat blížící se komplikace a přivolat doktora pokud je potřeba a stát by je měl podporovat. Možná by pak probíhalo méně riskantních domácích porodů bez asistence. Filmový štáb mi vůbec nepřekaážel, věděla jsem už ze svého prvního porodu, e se ponořím do sebe a okolí moc nevnímám, teda kromě Marka, kterého u sebe potřebuju, je mi vždy neuvěřitelnou podporou.“

renča: „Dobrý den plánujete další miminko a chtěla byste rodit z novu doma ?? Jenom nechápu proč jste byla na tu porodní asistentku tak zlá ona vám chtěla pomoct. A Vy na ní at mlčí.“

Pavla: „Nad dalším miminkem přemýšlíme, ale zatím nám davají dva zabrat hodně, takže jsem se ještě nerozhodli. Já bych ráda holčičku, ale to není zaručené a tak přemýšlím také o adopci. Kdybych ještě někdy rodila, tak ráda zase doma, pokud by to okolnosti dovolili. Vím že mé reakce byla v některých případech přehnané, ale přiznám se že jsem v takové sitaci neměla nad sebou velkou kontrolu. PA jsem se po porodu omluvila a ona říkala, že se jí to stává často, ženy u porodu nemají čas přemýšlet nad tím jak reagují.“

Libuše: „Dobrý den, paní Pavlo. Máte můj velký obdiv za to, jak jste zvládla porod doma, za Váš vztah ke staršímu synovi a manželovi (alespoň co se dalo vypozorovat v televizi). Ráda bych se Vás zeptala, jak se Vám nyní žije v ČR, jak zvládáte pediatrickou péči a očkování/neočkování. Děkuji a přeji Vám vše dobré.“

Pavla: „Naše stěhování je stále v procesu, takže jsme teď tady asi do půlky listopadu. Naše chata bohužel zatím není dostatečně upravená na zimní pobyt. Přijedeme zase na jaře alespoň na půl roku a v rámci naší finanční sitace budeme chatu dále renovovat. Ale když jsme tu tak se nám žije dobře, vlastně asi nezáleží na tom kde jsme, ale že jsme spolu a funguje nám to. K doktorům naštěstí často nemusíme a zatím jsme tady u pediatričky nebyli, tedy krome doby kdy jsme si ji vybírali. (I když nedáme dopustit na české zubaře a chodíme na prohlídky zásadně tady). Děti jsou stále neočkovány, ale popravdě mám trochu nejasno v tom jak to tady funguje a zatím zjišťuji do jaké míry nás to bude omazovat (v Anglii nás to nkterak nezasahuje). Na toto téma bude přednáška na Veřejné Konferenci Aktivního Rodičosvství 24.10. v Brně, tak jsem zvědavá. Budu tam mimochodem nějakou dobu na stánku UNIPY, pokud si někdo chce přijít popovídat. Oni organizují skvělou věc, sbírku nosítek a šátků pro uprchlíky - pokud máte doma některé které nepoužíváte, můžete je darovat potřebným a to buď přinést na zmíněnou konferenci, nebo na sběrní místo v Praze, více info zde: www.facebook.com/events/493379084172164/“

Klára: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda by jste doporučila domácí porody i ženám v České republice, které by neměly možnost takové podpory a zázemí, jaké je k dispozici v Anglii. Nebo v tomto případě by pro Vás byla přijatelnější varianta porodu v porodnici, nebo ještě nějaká jiná? Zajímala by mě především volba z pozice prvorodiček. Moc děkuji a gratuluji ke krásnému porodu a děťátku.“

Pavla: „Je to těžká volba. Ideální by byl vznik porodních domů, obzvláště pro prvorodičky, ale bohužel to v současné době není jednoduché. Myslím že dobrá volba je rodit v nemocnici, ale s PA která porod vede, pokud tedy máte štěstí a nějaká porodnice v rozumné vzdálenosti to dovolí. V tomto směru může poradit UNIPA, koukněte na jejich webové stránky, nebo také na web Porodního domu u Čápa, nebo stránky normálníporod.cz. Tam najdete informace i podporu jak dosáhnout přirozeného porodu i v ČR.“

Marie: „Dobrý den, paní Pavlo, chtěla bych se zeptat, zda-li můžete srovnat své dva porody? V čem byli jiné? Pokud si pamatuji, prvního syna jste rodila v nemocnici. A druhá otázka - jak dlouho trval Váš druhý porod? Děkuji Vám za odpovědi a přeji vše dobré, musím říct, že mě Váš porod velmi inspiroval a jsem ráda, že jste se do tohoto pořadu přihlásila.“

Pavla: „Velmi krátce, poprvním porodu jsem už nechtěla mít děti, po druhém jsem říkala klidně deset dalších. První porod také proběhl přirozeně bez medikací či zásahů, ale tlačení na nemocničním lůžku, i když ne v leže, trval přez 24 hodin a protože byl syn 6 týdnů předčasně tak mu rutinně přestřihli pupečník jakmile byl venku. To už se teď ve stejné nemocnici nedělá, dokud totiž placenta pumpuje okysličenou krev, nehrozí miminku nebezpečí ani pokud nedýchá a některým dětem to chvliku trvá, než se poprvé nadechnou. On rozhodně nebyl jako hadrová panenka a já se už nikdy se nedozvím jestli kdyby dostal víc času, tak nemusel skončit na JIPce, a možná mohla být rovnou přiložen k prsu namísto toho aby se ke mě do náruče dostal až za víc než 12 hodin a pak se učil kojit skoro 10 dní. Přiznám se že mě první porod hodně zasáhl a stále mě rozesmutní když na to vzpomínám. Druhý porod trva hodinu a půl.“

Lucie: „Zdravím Pavlo, příjde mi trochu paradoxní že odmítáte porodnici, chcete porod doma v soukromí atd. a přitom Vám nevadí natáčecí štáb a to že porod uvidí každý. Mrzí mě, že jsem neviděla jak pojídáte placentu :-)Ještě prosím o vysvětlení proč alternativec musí mít vždy vysoko ustřiženou ofinu a čepici? Nic ve zlém:-) Přeji vše nej.“

Pavla: „Já porodnici ale vůbec neodmítám, je to rozhodně jediné možné prostředí pro vysokorizikové porody. Ale dávám přednost normálnímu porodu v prostředí kde se můžu uvolnit a cítit v bezpečí. Pro některé domarodičky je soukromí a malý počet zůčastněných opravdu důležitý, já vím z předchozí zkušenosti, že vlastně ty lidi kolem při porodu nevnímám, ponořím se do sobe a jsem jen já a dítě, a Mark. Z placenty jsem po porodu snědla kousek, jako pilulku. Ze zbytku jsme udělali tinkturu a vše ostatní nasušili, namleli na prášek a dali do kapslí. Jím je když jsem unavená, nebo mám pocit nedostatku železa, kterým trpívám. Ofinu už nemám, jsem teď na krátko a čepice nosím protože mi bývá zima na hlavu.“

Markéta: „Zdravím Pavlo, chci se zeptat jak dlouho plánujete kojit svého syna? Mám chlapečka 13měsicu a mému okolí přijde divné že tak "velké " dítě ještě kojim, včetně našeho pediatra.Děkuji za odpověď. Přeji vše dobré.“

Pavla: „Prvního jsem kojila 2 roky a 3 měsíce, pak už mě to moc vyčerpávalo a chtěla jsem víc svobody. Druhého bych ráda o něco déle. Rozhodně nepodléhejte tlaku okolí, jen vy víte co je pro vás a vaši rodinu nejlepší. Děkuji za všechny otázky, omlouvám se že jich nestíhám zodpovědět víc, ale celá rodina už je hladová. Přeju všem krásný den. Ahoj Pavla“