Čtyři v tom

Záznam chatu ze čtvrtka 17. září 2015

Jana: „Dotaz nemám. Jen Vám moc držím palce.“

Eva: „Dobrý den všem. Děkujeme za podporu. Je tady se mnou manžel a tak vás zdravíme oba.Případné dotazy směřované na něj rád zodpoví“

SK: „Jak jste reagovala, když jste se dověděla, že čekáte dvojčata - dvojí radost, že?“

Eva: „Velké překvapení, velká radost a také těžké rozhodování.“

SK: „Máte dvojčata dvojvaječná či jedno vaječná?“

Eva: „Dvojčata jsou dvojvaječná a každá je úplně jiná, povahou i vzhledem“

SK: „Sama také pocházíte z dvojčat?“

Eva: „Můj otec pochází z dvojčat“

Lil: „Milá Evo, jste moc sympatická maminka a máte nádherné děti. Hrozně se mi líbí Váš pozitivní postoj a účes:) Váš partner Vašek je taky sympaťák, perfektně se k sobě hodíte a myslím, že máte krásný vztah. Vašek mi hrozně připomíná Václava Havla:) Jak se prosím takovýhle krásný vztah dá udržet na celý život? Držím palce, ať dvojčátka dobře prospívají! Vybrali jste krásná jména!“

Eva: „Děkujeme a s tím Václavem Havlem jste se velmi trefila. Manžel byl a je jeho velkým příznivcem. A o vztahu na celý život nemůžeme příliš hovořit. Jsme spolu 6 let a doufáme -věříme, že nám to vydrží. No, je třeba se velmi snažit a na vztahu pracovat....ale to platí v každém vztahu.... současná náročná situace je i pro nás velká zkouška“

Timea: „Nezdá se vám nezodpovědné pořídit si tolik dětí, když k tomu nemáte potřebné finance? Nemrzí vás to, že se váš muž nemusí dožít maturity dětí? Natož vnoučat? Podle mě není hrdinství udělat si čtyři děti a pak s nimi bydlet v chatce, ještě jim připravit takovou budoucnost. Je mi líto vašich dětí, zvlášť Vítka, kterého jste ponížili před celým národem tím, že vlastně neví, kdo je jeho táta.“

Eva: „My se netváříme jako hrdinové,ani se tak necítíme.... Otěhotněla jsem neplánovaně a věřte,že je to někdy snadnější než se může zdát...velmi jsme zvažovali,ale když jsme se dozvěděli,že miminka jsou dvě,vzali jsme to jako velký dar,který nemůžeme odmítnout. Mnoho lidí čeká na chvíli, až bude mít potřebné finance a nezřídka už děti z různých důvodů nemá.... a kolik je třeba mít peněz na účtu,ve slamníku nebo jinde,aby bylo dostatečně zodpovědné pořídit si děti.... ? a jaký věk je ten nejvhodnější pro zplození čtyř dětí....? Dožít maturity svých dětí se nepovedlo mnoha otcům, kterým se děti narodily třeba ve dvaceti...a nemyslím tím jen to,že umřeli...lidé se scházejí a odcházejí, rozcházejí a mnohdy už o své děti zájem nejeví,natož aby řešili nějakou maturitu.... Je myslím velká pravděpodobnost,že naše rodina zůstane tak jak je ještě velmi dlouho... Nevím o jakém ponížení Vítka "před národem"mluvíte....dokument se začal točit skoro před rokem a Vítek má ve všem jasno -v rámci svých dětských možností-,kdo je jeho táta ví velmi dobře.“

Majdalenka: „Dobrý den,velice vás obdivují za vaší odvahu mít 4 děti. Ale zajímalo by mě, zda někdy nelitujete,že jste do toho šla? Doporučila byste mít tolik dětí i ostatním maminkam?“

Eva: „Toho, že máme 4 děti nelituji, ale nepopírám, že je to velmi náročné. Doporučovat nikomu nic nemohu“

Jana R.: „Zdravím Vás, Evo. Zdáte se mi silnější a stabilnější, než Váš muž. Můžete se o něj opřít - ale myslím opravdu opřít, když se něco děje? Je mi jasné, že ho budete "bránit" a hned napíšete, že ano. Ale zkuste nad tím přemýšlet někde třeba o samotě v klidu. Nemůžu se ubránit pocitu, že sám sobě si nevěří a je prostě labilnější. A taky by mě ve zkratce zajímalo, jak to máte se svým vlastním otcem (nejen "ale joo, jde to")... Díky moc a držím palce, Jana :-)“

Eva: „Zamyslím se sama o samotě a v klidu, tedy já o samotě a v klidu nebývám. Teď je tady Vašek se mnou :D S mým tátou mám vztah složitý, ale pracujeme na něm a v současné době je náš vztah nejlepší za dlouhou dobu. Píše Vašek: rád bych se také vyjádřil. Jestli jste v životě potkala chlapa, který není labilní a můžete se o něj opřít, tak se ho držte. Druhého takového nenajdete :D Eva je velmi silná a stabilní a také proto jsem se odvážil mít s ní rodinu. Velmi si jí vážím a snažím se jí být oporou, ale opravdu se to ne úplně daří“

Jana R.: „Dobré ráno, Evo. Co pro Vás bylo během natáčení nejpříjemnější a co naopak nejtěžší? Překvapilo Vás něco, co jste si původně představovala jinak, než jste do natáčení šla? Díky, zdraví Jana :-)“

Eva: „Příjemně mne překvapil štáb, představovala jsem si natáčení složitější. Celé to bylo fajn a jsem moc ráda, že jsem se seznámila s dalšími maminkami a jejich rodinami, které v seriálu také vystupují. A přes naše rozdílné názory na život, jsou to moc milí lidé. Díky natáčení a seznámení se s nimi jsem sama přehodnotila a možná i změnila některé své postoje.“

Bára: „Ahoj Evo, moc zdravím Vás i celou rodinku. Jste s manželem neskutečně sympatičtí. Chci se zeptat, jak se starší děti sžily s dvojčátky a co Vítek na to, že má samé sestry? Děkuji za odpověď.“

Eva: „Děkujeme, sžívání všech dětí i celé rodiny je složité. Leontýnka i Vítek své sestry milují i když Vítek toužil po bráškovi, tak holčičky by už nevyměnil, ale myšlenky na brášku se nevzdal a pořád doufá....“

Lenka Herynkova: „Dobrý den celé Evině rodině. Hned od prvního dílu jste moje nej rodina v této řadě. Jste skvělá matka, děti jsou nádherné a Váš muž je velký sympaťák. Domeček máte utulny. My máme tri děti (7 let, 5 let a skoro 8 měsíců), bydlíme v 2+1 a vejdeme se v pohodě. Náš chlapeček se narodil letos 22.1., takže skoro jako Vaše dvojčátka :) a taky císařem. Přeji Vám samé krásne okamžiky s rodinou a hodně zdraví.“

Eva: „Děkujeme za podporu a sama víte, že když je vůle, tak jde vše“

Jitka: „Dobrý den, Evi, jste moc sympatická. Zajímá mě, jak to zvládáte. A nebojíte se doby, kdy začnou holky chodit? Já si neumím představit, jak se honí dvě takové děti, když se každé vydá jinam :) Ať se Vám i celé rodince daří ;)“

Eva: „Už teď se každá koulí jinam a další si raději nepředstavuji :D“

Míla: „Dobrý den, kolik už pak je Vašim dvojčátkům a jak se mají ? Moc Vám fandím, jste skvělá žena, moc sympatická .)“

Eva: „Emě a Ele je právě dnes 8 měsíců“

Kája: „Evi, předně přeji vše dobré, hodně sil Vám i partnerovi, zdraví celé rodině! Chtěla bych se zeptat, jak na sebe dvojčátka reagují od malička, zda pozorujete "známky nějakého většího propojení", které třeba mezi klasickými sourozenci nebylo. Díky a ať se daří.“

Eva: „Nemohu porovnat propojení mezi klasickými sourozenci, protože mezi Vítkem a Leontýnkou je 6ti letý rozdíl, ale je velmi zajímavé sledovat, jak se dvojčátka sžívají a pozorují, reagují na sebe. Usmívají se na sebe, ale zároveň si svými doteky trochu, nevědomky, ubližují“

katka: „Dobrý den Evo, moc Vás a celou rodinu obdivuji, že dokážete žít se čtyřmi dětmi na tak malém prostoru. Jak to zvládáte se tam poskládat, vždyť to jsou postýlky, vajíčka pro děti, kočárky...a co finančně zvládáte? U dvojčat je nejhorší, že vše je nutné mít dvakrát a to hned, žádná možnost dědit. Ale určitě je to i radost a holky si budou spolu pěkně hrát. Opravdu máte můj obdiv. Mějte se hezky“

Eva: „Na malém prostoru jsme se sžili překvapivě dobře. Od narození dvojčátek se Vaškovi začalo pracovně velmi dařit a tak ani finance nejsou až takový problém, ale kdy nejsou. Že si všechny 3 holčičky spolu budou hrát je naše velká naděje“

Petra: „Dobrý den. Která maminka je Vám z Vaší série povahově nejblíž?“

Eva: „Každá je jiná -to byl jistě i záměr :-) ale mám je ráda všechny... můj pohled je zatížený tím, že "vím".... Spousta "fanynek" taky ví a zná a odváží se soudit... Já bych si to netroufla u nikoho... jen u sebe“

Monika: „Moc vám fandím, jste mi nejsympatičtější. Chtěla bych se zeptat, jestli Václav je váš první partner o tolik starší? Upřednostňujete celý život starší partnery? Protože já spíše ano, a i díky tomu jste mi bližší. Mějte se krásně!“

Eva: „tak to vás asi zklamu... Vašek je první můj partner, který je takhle výrazně starší... cíleně jsem staršího partnera nehledala“

Lenka: „Dobrý den Váš příběh se mi líbí nejvíc. Děti jsou to nejkrásnější co na světě máme. Je na vás vidět že jste se rozhodli správně a děti máte kouzelné. Jak zvládáte bydlení na vesnici? Myslím třeba ranní odvoz synka do školy. Pomáhá vám ještě někdo z rodiny?“

Eva: „my máme školu v obci,tedy do páté třídy , když to jde, Vítka ještě někdy svezeme autem, ale někdy chodí sám a domů už skoro vždy... občas mu jdeme naproti... babička pomáhá, jak může, ale bydlí daleko a je "prduch" , takže taková denní výpomoc není možná... a máme skvělou sousedku Marcelu , která nám pomoc nikdy neodmítla... a koneckonců mnohokrát se nabídly i jiné sousedky , takže kdyby byla krize, jistě by pomoc neodmítly... a jsme štastní, že jsme na vesnici a právě zde! Je možné, že časem nám děti budou utíkat do Prahy, ale to se ještě uvidí....“

Eva: „Přeji krásný den. Dotaz nemám, jen Vám chci oběma popřát co nejvíce šťastných, humorných a laskavých chvil se všemi dětmi. Působíte na mě velmi dobře, určitě vše zvládnete tak, jak bude potřeba. Váš příběh je mi blízký - jsem Eva, je mi 38, mám dvojvaječná dvojčátka holky (už tedy starší) se starším partnerem, rodila jsem sekcí v Podolí a taky mě nechtěli pustit domů :-). Takže znám. Držte se a hlavně buďte stále sami sebou.“

Eva: „to je vtipný... ať se daří i Vám! Děkujeme“

Lucie: „Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jaký je Váš názor na domácí porody. Říkala jsem si, že když dají do jedné místnosti Pavlu s Kateřinou, tak z toho bude "vášnivá debata"...došlo i na toto téma při Vašem společném setkání?“

Eva: „Nemohu odpovědět přesně, nebyla jsem s nimi vždy,žádnou vášnivou debatu jsem však nezažila a ani ji vlastně nepředpokládám... obě jsou tolerantní a i když obě mají jistě svou pravdu a obě ji mají prožitou a ověřenou, nemají potřebu ji nutit jiným a přesvědčovat se. To je mi na tom blízké... a popravdě po shlédnutí a seznámení se, jsem svůj postoj na domácí porody přehodnotila. Ale nijak dramaticky...jen myslím, že by bylo dobré, aby se změnil systém a byla možnost, aby ženy porodily své děti doma , pokud si to přejí...věřím, že ty, které se pro to rozhodnou, vědí proč a i jak. Je to složité téma, které se sem nedá popsat, takže si mou odpověď leckdo vysvětlí nesprávně...no i to je život...“

Romča: „Sledujete 4 v tom v TV? Poznávají vás lidi na ulici? (příhoda s dávným přítelem Vaška který jste zmínili v Sama Doma mě pobavil) :-)“

Eva: „Sledujeme :-) Ale mě nikdo na ulici neoslovuje a ani nemám pocit, že by mě lidi nějak poznávali...“

Adri: „Jak vnímáte Evo svůj porod dvojčátek? Jste spokojená? A kdybyste měla porovnat se dvěma předchozími?“

Eva: „Nedá se porovnávat... všechno má své pro i proti... jsem šťastná za tu zkušenost, porodit dvě děti přirozeně, teď na to vzpomínám a naplňuje mě to štěstím...ale popravdě nejsem ten typ, který by si bolesti a trápení s porodem nějak užíval... Když jsem se dozvěděla, že se dvojčátka do sebe "zaklínila" a porodit spontánně nebude možné, byla jsem i zklamaná... ale vlastně teď už to neřeším, bylo to taky krásný, vlastně strašně jednoduchý a "bez práce", rekonvalescence nic moc, vlastně horší než jsem očekávala. A popravdě teď jsem asi i ráda, že jste se mnou nemuseli sdílet to utrpení :-) i když i na to jsem byla samozřejmě připravena“

Olina: „Dobrý den Evo,chtěla bych se zeptat, pokud se stane to, čeho se bojí Vašek, že ze dne na den bude bez práce, šla by jste do práce vy? Děkuji“

Eva: „Vašek je bez práce pokaždé, když jedna práce skončí...no zatím vždy přišla další... a v záloze je taxi... Samozřejmě myslím na leccos i si v duchu plánuji, ale uvidíme, co nám život přinese...“

Kateřina: „Pěkný den, moc Vám fandím. Zajímalo by mě, zda Vám televize dala za natáčení nějaké peníze, či nějak jinak kompenzovala ztrátu soukromí atd. Moc si neumím představit, že by do toho člověk šel jen pro zkušenosti. Určitě nemusíte uvádět částku :-) A jak se dnes máte? díky“

Eva: „honorář byl symbolický, odměnou nám je setkání se s vámi všemi, s ostatními maminkami, sdílení života ve všech jeho podobách...:-))) Tento pořad se pro peníze nedělá...“

Katka: „Dobrý den, kdo vám hlídá holčičky a jak se mají? Máte někdy aspoň chvíli čas jen pro sebe (kadeřnice, kosmetika, cvičení...) Mám šestiletou a roční dceru a musím říct, že u kadeřnice jsem byla naposledy těhotná, na kosmetice též jako těhotná (podvědomě jsem tušila, že to pak moc nepůjde) a cvičit jsem byla jednou. Prostě se mi nějak nedostává čas jen pro sebe :-) a navíc mladší dcera je tzv. mamiňáček :-)“

Eva: „Katko moc času pro sebe nemám, nemám vlastně čas na nic... ošizeni jsou všichni, kteří v současné době křičí méně... :-)) Ale beru to, že to tak je...snažím se nešidit nikoho z dětí, nejvíc asi odbývám manžela a v duchu doufám, že to chápe a slibuji si, že mu to někdy-brzy vynahradím... a sobě snad taky...“

Eva: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat jak zvládáte tak početnou domácnost. Jaký je Váš denní režim s dětmi? Máte někoho na pomoc? Sama mám dvojčata a ikdyž si nemůžu stěžovat, neumím si představit mít doma další dvě, jinak staré, děti. Ještě poslední dotaz. Váš porod v tv jsem téměř obrečela, vše mi připomělo ten můj. Naše děti jsou podobně staré, narodili se na konci sedmého měsíce v říjnu 2014 a pobyt v nemocnici byl opravdu těžký. Plně jsem chápala vaše rozladění, když Vás nechtěli pustit domů. Chci se zeptat, jak holčičky dohonily předčasný start do života a jak se jim daří. Děkuji a přeji hodně energie a zdraví celé Vaší rodině. :-)“

Eva: „Evi moc otázek a málo času...miminka mi kvílí za zády a už musím končit...tak jen krátce...miminka vše dohánějí...nyní mají 6,5kg , baští, koulí se, Ela už péruje na kolínkách... A děkujeme a vše nej i vám“

Bara: „Preji jen to dobre at se Vam moc dari a deti jsou zdrave a hezky rostou.“

Eva: „Všem vám děkujeme za podporu, velmi milé vzkazy a přání. Ale i kritické ohlasy. Každý má právo na vlastní názor. Omlouvám se všem, kterým jsem nestihla odpovědět, protože musím kojit a s tím mi Vašek nepomůže. Moc mne bavilo si s vámi psát, ale je tady saigon. Všem vám přeji hezký den a užijme si společně další díly“

Lucka E.: „Dotaz na Vaška - nelitujete toho, že jste tenkrát souhlasil s tím, aby Eva nešla na potrat? Vzal jste na sebe tím ohromnou zodpovědnost. Zodpovědnost za 4 děti a jejich matku - uživit je. Vnímám to tak , neurazte se, že jste už pán v letech, co by měl mít klid a užívat života se svou rodinou. Místo toho jste ve stresu z toho, že nevíte, jak to bude zítra... Pro úplnost, nejsem zastánkyně potratů typu 'když se dítě nehodí'. Jinak přeji vám a celé rodině plné zdraví a štěstí! Díky, Lucka.“

Eva: „Eva kojí a uspává a já využiji možnost si s vámi také napsat. Především děkuji za milá vyjádření. Při natáčení pořadu jsem očekával, že na chatech dostanu pěknou "sodu". Nestalo se a jsem moc rád. Teď odpověď: určitě ničeho nelituji, ale samozřejmě myšlenkám na to, co by bylo kdyby... Ale ty zažehnávám. Já jsem se 20 let bránil vztahům, ze kterých by byly další děti. Mám 2 skvělé, dospělé dcery. Přišlo to nějak samo a já věřím na osud. Takže se utěšuji tím, že osud napomůže tomu, abychom vše zvládli a zatím se náramně daří. Ovšem ten pocit šílené zodpovědnosti mne dohání a pochopitelně vždy před usnutím. Bojuji s tím i s osudem, který mne potkal. Pojďme se tady potkat za 20 let a zrekapitulujeme to. Všechny vás zdravím a chaty tady i na FB s napětím sleduji“