Živě na Jedničce

Záznam chatu z úterý 3. dubna 2012

Tatra President: „Věnujete se pouze sexu jako psycholog, nebo i jiným problematikám?“

Lukáš Sedláček: „věnuji se samozřejmě i jiným tématům než sexu :).... nejen sexem jsou živi psychologové...“

Veronika: „Dobrý den, chtěla jsem se zeptat ohledně svého syna, kterého sama vychovávám od jeho 3 měsíců, jak se mám zachovat ohledně jeho otce, který ho navštěvuje třikrát do roka, synovi budou dva roky a sám si ho ještě nikdy nevzal. Jelikož už právě synovi budou dva roky,rozumek už nějaký má, a otec si najednou uvědomil,že by si ho mohl začít brát. Já mám ale strach o syna,protože je na mě hodně závislý,a i když ho hlídá babička,na kterou je zvyklý,nemohla jsem si ani odskočit do obchodu,aby mě nehledal a hodně neplakal. Večer než usíná,tak mě musí držet za ruku a já mám proto strach mu syna již dát, že to psychicky nezvládne mezi cizími lidmi v jiném prostředí. Děkuji moc za odpověď a za radu:-)“

Lukáš Sedláček: „Situace, když jsou děti hodně závislé na jednom z rodičů není nikdy úplně šťastná.. mým názorem je to, že problubování této závislosti je rozhodně kontroverznější než snaha tuto závilost odbourat. Byť to samozřejmě nejde hned a asi se to nikdy neobejde úplně bez pláče. Nicméně bych se nebál, že dítě psychicky kontakt s cizími lidmi (a zejména dětmi) nezvládne. Děti jsou mnohdy odolnější než si myslíme. Těžko v takovéto situaci radit, neznám podrobnosti a samozřejmě hodně záleží na vás a na vaší důvěře k tatínkovi... Ale bohužel, může se také po letech stát, že vám může syn vyčítat, že jste mu zabránila v kontaktu s otcem...byť to tak evidentně není...“

Hanka: „Dobrý den, máme doma svoje uspořádání, se kterým jako rodiče a naše děti nemáme problém, spíš ho má naše okolí:) manžel je přes týden pracovně mimo a je s námi na víkend. Já pracuji, máme 14 dcerku a 10 syna. Může je tento model nějak negativně ovlivnit. Jejich táta je má rád, když je doma, tak se jim věnuje... Děkuji“

Lukáš Sedláček: „nevěřím, že existuje nějaký jeden ideální model rodičovství a výchovy dětí. To, že zde existuje nějaký většinový, který praktikuje většina rodin ještě neznamená, že ostatní nemohou být také funkční. Pokud vám to všem vyhovuje, nevidím v tom problém. Vaše okolí s vámi doma nežije, takže na to bych se vůbec neohlížel. Život se nežije kvůli okolí :)“

cento: „Spolupracujete nějak s Nesehnutím a portálem feminismus.cz?“

Lukáš Sedláček: „před lety jsem u nesehnutí pracoval v rámci jedné kampaně a dodnes s nimi spolupracuji. Např. se spolupodílím na jejich časopise FEMA...“

cento: „Neplete si Vás někdy někdo s Lukášem Sedláčkem - fotografem?“

Lukáš Sedláček: „nestalo se mi to.. možná se to děje bez mého vědomí...“

vanessa: „A co když maminka kojí.“

Lukáš Sedláček: „kojení zpravidla nebývá tak velký problém, jak si jej představujeme. Tatínek například vozil dítě k mamince do práce, nebo maminka odstříkavala mléko do lahvičky. Případně se rodiče na mateřské vymění ve chvíli, kdy maminka přestane kojit. Možností je mnoho.“

cento: „Jak silní jsou asexuálové v ČR?“

Lukáš Sedláček: „jsou stále silnější :)... ale dnes tu jsem k jinému tématu ;)“

Monika: „ráda bych se zeptala, mám dva kluky a tátu vidí jednou za 3 měsíce, zájem o ně nemá, ale ten mladší má v hlavě pouze tátu, trápí se... co s tím? Děkuji“

Lukáš Sedláček: „pokud tatínek zájem nemá, tak je to samozřejmě nešťastné, protože nutit někoho, aby se staral o své dítě, kdy sám nechce je spíše kontraproduktivní. Nemyslím si, že by syn trpěl tím, že nebude mít mužský vzor něbo něco takového. Ale pokud sám po tatínkovi touží a trápí se tím, což je pochopitelné, tak nezbývá nic jiného než se snažit to tatínkovi vyvětlit. což předpokládám jste už vyzkoušeli. Znám případ, kdy podobný problém vyřešila matka tím, že prosadila střídavou péči a tatínek se prostě začít starat musel a postupně nejen musel, ale i chtěl. Ale obecné řešení neexistuje, bohužel. Stále si myslím, že dítě má být tam, kde ho chtějí. I když to nyní syn vidí asi jinak...“

sandra: „Dobrý den, byla jsem doma s ditetem do jeho tri let. Nyni bych mela dojizdet za praci a vracet se domu pouze na vikend. Pres tyden zde bude pouze otec. Otec s tim samozrejme souhlasi. Bohuzel, se setkavam s reakcemi, ze bych nemela dite opoustet ani pres ten tyden. Jedna se o manazerskou pozici, kterou v miste naseho bydliste bohuzel nemohu sehnat. Mela bych se srovnat s tim, ze ma role je byt s ditetem a ustoupit od svych pracovnich pozadavku a nebo mohu se uz venovat i kariere? Samozrejme me okoli velmi ovlinuje a hlavne muze to nejak ovlivnit dite?Dekuji“

Lukáš Sedláček: „Život se nežije pro ostatní, i když chápu, že vás ovlivňuje. To, že budete pracovat a bude se nyní zase více věnovat tatínek z vás rozhodně nedělá špatnou matku. Držím palce. Vaše role je taková, jakou sirčítě vy, a ne vaše okolí. Aby dítě bylo šťastné, musí být nejprve šťastná matka. Pokud budete doma z donucení, tak si nemyslím, že by to bylo ideální jak pro vás, tak pro díte....“

MonikaB: „Dobrý den,máme doma 3 měsíční miminko,u táty v náručí pořád pláče,u mě jako u máme ne,přejde to časem?je to tím že je táta pořád v práci a je to malé zvyklé u mě?“

Lukáš Sedláček: „nebojte, to přejde... pokud je dítě zvyklé více na vás, tak se tomu nelze divit. ale to neznamená, že to je špatně. prostě to máte tak zařízené a jestli vám to vyhovuje, je to tak fajn. děti prostě občas pláčou:), pokud to není nějaký hysterický pláč, tak bych to ve třech měsících opravdu nepřeceňoval. Uvidíte, že si i na tatínka brzy zvykne...“

Veronika: „a můžete mi prosím ještě napsat, jak bych se měla zachovat,když ta důvěra moc velká není vůči péči o syna k jeho otci? Nikdy se o žádné dítě nestaral a žádné nevychovával.Měla bych to tedy zkusit mu ho dát do výchovy, i přes to,že je syn vzteklounek a je závislý na mě?“

Lukáš Sedláček: „Pokud muži důvěru nedáte, tak se to nikdy nenaučí. Oni se to většinou muži naučí hezky rychle pečovat a starat se o děti. Spíše se jim někdy nechce. Když nemají jinou možnost, tak se učí rychle“

Lucka: „Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, zda může dítě ovlivnit, když ho vychovávají prarodiče, zda mu bude chybět model rodiny, rodiče bohužel nemají zájem...“

Lukáš Sedláček: „může ho to ovlivnit - pozitivně. Důležité je, aby vyrůstalo v prostředí, kde o něj zájem mají... dle mého názoru neexistuje jen jediný možný a správny model rodiny. Proč by prarodiče nemohly poskytnout plnohodnotné prostředí pro výchovu?“

Jana J.: „Dobrý den, mám dvouletou dceru a ta se projevuje agresivně vůči otci. Nejdříve se na svého tátu těší až přijde z práce. Po přivítání, obejmutí, vypovídání co celý den dcerka najednou otočí. Odmítá ho, posílá ho pryč, nadává mu, nechce aby byl v její přítomnosti ,někdy použije i pěsti a kopance. Já jí to vysvětluji, jenže otec se otočí a pak si jí nevšímá a je uražený. Moc se do výchovy nezapojuje. Jak mám tohle prosím řešit, spíše jak navést otce aby to řešil a zapojil se. Děkuji moc za odpověď a radu.“

Lukáš Sedláček: „k té agresi se opravdu dá takhle od stolu těžko vyjadřovat, když neznám celé pozadí (omlouvám se za alibismus)... i když se ta uraženost asi dá pochopit, tak to podle mě asi není cesta k lepšímu vztahu s dcerou. ješitnost je třeba u rodičovství holt odložit... krátkodobá období agrese nebo vzdoru vůči jednomu z rodičů nejsou zase tak neobvyklé a může časem odeznít. Ldyž by to přetrvávalo, asi by nezbylo než zkusit štěstí u dětského nebo rodinného psychologa...“

Jana: „Dobrý den,napadá mě, co vidím kolem sebe jestli není spíš jednodušší vychovávat dítě jedním rodičem, není méně konfliktů...způsob výchovy, řešení situací v manželství a běžném životě, kompromisy na partnerské úrovni, že pak jedním rodičem vychovávaní mají problémy ve vážnějším vztahu s řešením podobných situací...“

Lukáš Sedláček: „jednodušší to určitě není, jen to nese jiný druh problémů. Praktických. Uživení sebe i dítěte, nemožnost nechat hlídat druhým partnerem atd, možní i u někoho frustrace ze samoty, izolace. takže bych asi netvrdil, že to je jednodušší. je to jiné.“

Radek: „Jsi buzna?“

Lukáš Sedláček: „ne, ale buznám fandím ;)“

Mia: „Dobrý den, asi Vás miluju a chci si Vás vzít. Protože kombinace psycholog a starání se o děti, je hozně atraktivní, takže bych ráda byla první zájemce a doufám, že mě ještě nikdo nepředběhl.... Odepište prosím Mia“

Lukáš Sedláček: „díky za nabídku... zatím je šance :)... hledtáte chůvu, manžela nebo psychologa? ;)“

Míša: „Dobrý den, ráda bych se zeptala, jestli je pro 5-tileté dítě (Kateřina) lepší přechod z péče matky do péče otce nebo soužití s oběma rodiči v jedné společné domácnosti. Rodiče jsou přes dva roky rozvedení, znovu spolu začali žít před třemi měsíci stylem táta = chůva, máma = ta, co tátu využívá, ponižuje a nechává si společnou dceru "hlídat" od bývalého manžela v době, kdy má rande se svým stávajícím přítelem. Kačka je od té doby mnohem více nemocná, špatně spí apod. Je možné, že se tento stav zlepší, nebo to malé Kačce může zničit nejen dětství, ale i budoucí život? A jak moc je složité získat dceru do péče otce v dnešní době? Je potřeba psychologický posudek na dítě? Děkuji mockrát za odpověď“

Lukáš Sedláček: „to už je složitější případ...zkusím vám odpovědět na mail, kdyžtak mi napište dotaz na luca@fss.muni.cz“

jesle: „Dobrý den, jesle ani ty komunistické neodsuzuji. Moje matka tam pracovala a já jako malá jsem za ní velice ráda chodila. Mě nyní 36, mám 2 děti /r.nar. 2001 a 2008/, které rovněž šly do jeslí obě od dvou let. Nemůžu si stěžovat, byla jsem velice spokojena a děti vypadaly rovněž. A navíc si myslím, že děti "přežily" bez újmy. Souhlasím s Vámi, že 4 roky být doma je hodně. Pak se stát diví, že nemá peníze.“

Lukáš Sedláček: „i já si myslím, že komunistické jesle jsou mnohdy přehnaně dramatizovány...což neznamená, že tam nebyly problémy... každopádně ani výzkumy dlohodně neprokázaly škodlivost jeslí, byť odborníci často tvrdí opak....“