Živě na Jedničce

Záznam chatu z úterý 29. května 2012

Petr: „Pane Deczi jak se mate?“

Laczo Deczi: „to je otázka... na kterou se dá odpovědět až po flašce slivovice“

Markéta: „Jak jste se dostal k jazzu?“

Laczo Deczi: „za komunismu jsem poslouchal na krátkých vlnách každý večer v 9:15 americkou stanici music USA, kde mluvil Willis Conover a z jeho stanice jsem slyšel ty nejlepší hráče. A to mě vlastně nejvíc ovlivnilo.“

antik: „Setkal jste se někdy osobně s Ludkěm Sobotou, který o Vás zpíval píseň?“

Laczo Deczi: „Je to můj životní kamarád a zažil jsem s ním mnoho příhod a občas používám jeho slavnou větu: "Když mám něco zaplatit, tak řeknu kdo nemá, nemusí..."“

antik: „Co vám dnes říká Jazz auf Reisen?“

Laczo Deczi: „vím že to je reisen, cestovat a jazz chudoba“

sonax: „Jakou jste studoval střední průmyslovou školu?“

Laczo Deczi: „Elektrotechnickou! A když jsem minule zašrouboval žárovku, tak jsem málem spadl z žebříku...a bylo mi to úplně k hovnu.“

Kája: „Dobrý den. Vydal jste nějaká CD?“

Laczo Deczi: „Celkem asi 27. Většina z nich stojí za hovno, kdyby mě chtěl někdo mučit, tak mě přiváže na židli a bude mi pouštět moje CDéčka...“

Sedlo+Berny: „Ahoj Laco, moc tě zdraví Šelepka, díky za super koncert a těšíme se na podzimní koncet. Oba (Sedlo+Berny) tě sledujeme. Čau“

Laczo Deczi: „Ahoj bratranci, už se těšíme na podzim. Jako dárek vám přinesu uzenýho zpěváka, který vyhrál soutěž o rumunské trenýrky.“

antik: „Jak se Vám hostovalo v pařížské Olympii?“

Laczo Deczi: „tam jsem hrál asi v 70. letech ještě s tanečním orchestrem československého rozhlasu. Zažili jsme takovou směchutvornou příhodu. Byla tam taková veliká chodba a vedle byl nějaký činžák. Já jsem vzal trumpetu a na té chodbě jsem strašně nahlas zatroubil a někdo asi z pátýho patra vzal kýbel vody a polil Matušku.“

sonax: „Málokdo už asi ví, že jste vl. jm. Ladislav Déči, odkdy jste Laczo Deczi?“

Laczo Deczi: „To začlo tak, že to jednou spletli na plakátu, a navíc na slovensku se každý druhý člověk jmenuje Laco. Takže když zařveš Laco, tak se ozve půl národa.“

sonax: „Jak se hrávalo v Redutě?“

Laczo Deczi: „Tam jsem už dlouho nehrál, ale tam jsme vyrustáli, to byly naše začátky, to byl náš domov.“

Ida: „Dobrý den, děkuji za krásnou hudební chvilku a přeji vše nej... do dalšího života i tvorby.“

Laczo Deczi: „Díky“

Čus, Marku ;-): „Filip Klinecký“

Laczo Deczi: „Díky. :)“