Živě na Jedničce

Záznam chatu ze středy 18. dubna 2012

jiri: „jste fajn“

Sára Saudková: „Dekuji, milý Jiří. Takový pozdrav by se měl tisknout na trička a na titulky novin a hned by bylo na světě veseleji. Sára“

Ája: „Dobrý den, mohla bych se zeptat, jaké byli začátky vaší kariéry? Jinak vás pozdravuji a přeji příjemný den :)“

Sára Saudková: „Milá Ájo, pokud myslíte začátky mého fotografování, tak to byl na mě určitě komický pohled, jak jsem byla neohrabaná a nejistá, ale od počátku jsem byla fotografií fascinovaná, a to je nejpodstatnější - šla jsem do ní naplno a nadšeně. A to mi zůstalo, ta neohrabanost snad už tolik ne...Chce to dělat naplno to co máte ráda a nevzdat to. Sára“

GM: „Co si myslíte o digitální fotografii obecně?“

Sára Saudková: „Patří jí teď svět, je rychlá, pohotová, dokonalá, snadná - nic z toho nemůže klasická analogová fotografie nabídnout. Ale přesto na ni nedám dopustit - právě proto, že je to ruční práce od začátku do konce a nedá se v ní moc šidit. Když uděláte chybu, žádný photoshop Vás nespasí. Myslím, že digitální fotografie trochu svádí k tomu, že obrázky sekáme jako baťa cvičky a ono se tam vždycky něco najde. Nenutí tolik k přemýšlení nad tím, proč a jak fotíte. Ale podstatné je beztak to co chcete fotografií vyjádřit-a pak už nesejde tolik na tom, čím to vyfotíte. Já zůstávám staromilem. Chybělo by mi to postávání ve fotokomoře, máchání se ve vývojce, vůně ustalovače, čekání na výsledek - to jsou půvaby, kterých bych se nechtěla vzdát. Digitál ale nezatracuji, to ne. Sára“

GM: „Jak se Vám líbil komiks Atentát který nedávno vyšel ve speciálu Reflexu k 70. výročí útoku na Heydricha - scénář Jan Saudek, kresba: Karel Saudek?“

Sára Saudková: „Myslím, že nikdo jiný neumí tak silně vyjádřit kresbou frajerství a živel, které v těch klucích bylo. Líbí se mi, že nejde jen o popis riskantní akce, o historický příběh s politickým podtextem - je to strhující podívaná. Ti parašutisti jsou úplně současní, krásní, odvážní - jen se obávám, že s nimi odešel i tento gen hrdinství z naší populace. Takže ano, líbí.“

jiri: „fotis i krajinky“

Sára Saudková: „Milý Jiří, vlastně ano, ale spíš si půjčuji krajinu jako kulisu pro focení lidí. Nádhernou kulisu. Sára“

jiri: „mas sourozence“

Sára Saudková: „Ano, dvě sestry. Mít sourozence je obrovský vynález - proto jsem ráda, že i naše děti jich mají tolik, nebudou na světě nikdy samy. Sára“

Jana: „Dobrý den, jak to všechno zvládáte? Vy snad ani nespíte! Pěkný den Jana“

Sára Saudková: „Milá Jano, dělám co můžu - a protože dělám jen to, co mě těší a mám ráda, a žiju tak, jak se mi líbí, tak mě nic z toho, co dělám, nevysiluje. Naopak mi to sílu dává. Podstatné je to, že se vyhýbám všemu, co pokládám za zbytečné, za ztrátu času - a věnuji se jen podstatným věcem. Všechno ostatní je balast, který Vás připravuje o čas a energii. A občas si dopřávám to potěšení, že usínám s dětmi při večerním čtení pohádek - a vstávám až s nimi. To je to nejlepší, co si mohu dopřát. Sára“

hynek: „Vzala byste nabídku do StarDance?“

Sára Saudková: „Milý Hynku, já nechodila ani do tanečních...Ale tancuji velmi ráda, sotva se to dá ale někam zařadit. Já i vařím bez receptů. Mám ráda improvizaci. Asi by mi bylo líto mého tanečního partnera. Tanec je ovšem velká věc, vášnivá a krásná. Takže šla bych či ne ? Nevím - a pokud ano, tak jen proto, abych si vyzkoušela, zda na to mám. Abych si dala do těla. Sára“

jiri: „kaja saudek jak na tom je“

Sára Saudková: „Milý Jiří, je to pořád stejné, bohužel... Sára“

jiri: „potkavas bereniku s audkovou dceru kaji saudka“

Sára Saudková: „Občas se vídáme a navštěvujeme - rodina Saudků je velká a zábavně rozmanitá. Berenika je velmi příjemná a nepřehlédnutelná a vtipná a půvabná bytost. Sára“

jiri: „kolikatky mas prsa“

Sára Saudková: „Proč ne, milý Jiří. Těhotenství ženám velmi sluší. Sára“

jiri: „sla bys fotit skupinku lidi“

Sára Saudková: „Pokud bych věděla proč, tj. měla nápad, myšlenku, tak jistě - fotím lidi a je mi jedno, zda je to jeden člověk nebo dva či tři...Podstatné je to, co chci fotografií vyjádřit. Sára“

Iva: „Vy jste se pro tu práci opravdu narodila. Vaše fotky jsou nádherné a obdivuji Vás, že ještě fotíte klasicky a ne digitálem. Přeji krásný den.“

Sára Saudková: „Milá Ivo, děkuji Vám - právě se Vám podařilo rozzářit mi den. Na klasickou fotografii nedám dopustit, vyžaduje mě celou a nedá se v ní příliš švindlovat - zkrátka je tam jen to, co vyfotíte, i s chybami. Má pro mě velké kouzlo a vůni, i když je tak zdlouhavá a nepohotová - je jako živý, nedokonalý člověk oproti perfektní a příliš "krásné" barbíně z regálu. Sára“

Iva: „Dobrý den:) Chci se zeptat - za co z těch ženských blbůstek (boty, kabelky...) nejraději utrácíte? Díky, Iva“

Sára Saudková: „Milá Ivo, rtěnky vítězí. A mám ráda barevné šaty. Víc nepotřebuji. Sára“

Dana: „Dobrý den! Kdybyste si mohla vybrat kohokoli známého - i ze světa. Koho byste ráda vyfotila? Děkuji:)“

Sára Saudková: „Milá Dano, Bob Dylan. Ale Johnny Deep by taky nebyl špatný...Sára“

Kamila: „Dobrý den, jaký máte názor na střílecí hry a na vysedávání malých dětí u PC? Díky:)“

Sára Saudková: „Milá Kamilo, nemám je ráda - možná cvičí pohotovost a počítačovou gramotnost, ale jsou hezčí věci na světě.A pohled na děti, z kterých vidíte jen zátylek, už ani nemluví a jsou jak zombie používající nohy jen rychlým skokem na záchod a do kuchyně, mě děsí. Doma jsem za generála, který to hlídá. Který zabavuje myši a vypíná v krajnímpřípadě i elektřinu. Zvedla jsem dohodu, že nejdřív ven na kola, na špacír, cokoliv, pak možná počítač na předem danou dobu. Je to mor. Ale vyhnout se tomu dá stěží - chce to jen tomu dát rozumnou míru, kterou děti nedovedou ještě najít. Sára“

Klára: „Dobrý den! vyrazíte někdy za kulturou? Co takové Národní divadlo? :) Díky!“

Sára Saudková: „Chodívám s dětmi do divadla, do Minoru - tam hrávají tak, že to baví i rodiče. Dopřála jsem si Rollanda Villázona, tenoristu, a chystám se s dceruškou na Springsteena. Předtím dlouuho nic, aha na Dylanovi a R.E.M. Hudbu miluji. A s kamarádkou občas vyrazím i do divadel - uniká mi toho moc, ale jsem vděčna aspoň za něco, co stihnu. Sára“

Renda: „Dobrý den, moc vám to sluší, mohu se zeptat na váš ideální den:)děkuji“

Sára Saudková: „Ó, děkuji za poklonu. Kterýkoliv jarní den. Po dešti (déšť má velmi ráda). V pohybu. S prací, která mě baví. S dětmi na výpravě krajinou, kterou ještě neznáme. Být chvíli kavárenským povalečem. Sára“

Petra: „Milá Sáro, fotíte i obyčejné lidi? líbí se mi Vaše fotky :-)“

Sára Saudková: „Milá Petro, zejména "oyčejné"lidi, každý z nich je nezaměnitelný, krásný. Práce s tzv. modely se bojím jako čert kříže - cítím tam jen prázdno pod vrstvami make-upu a hlídání si každého naučeného pohybu. Každá holka nebo klu od vedle je strčí do kapsy. Sára“

Iva: „Dobrý den! Na co, co jste v životě dokázala, jste nejvíce pyšná? Díky, Iva“

Sára Saudková: „Milá Ivo, děti jsou můj nejlepší poklad a výrobek. To ostatní je taky krásné, ale ne tak stěžejní. Sára“