Svět zázraků

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 0  
Sdílet
| Poslat odkaz

Magazín plný úžasných přírodních jevů, fascinujících záběrů z živočišné říše, velkolepých vizí a jedinečných vědeckých výzkumů

Veronika Boleslavová má připravená další tajemství a objevy. Zjistěte s námi, že tělo je často nejúčinnější zbraní! Všechny facky, kopance a údery uvidíte ve fascinujících zpomalených záběrech nejlepších kameramanů Německa. Naše děti se naopak snažíme uchránit i od těch nejmenších škrábanců. Neříkáte si někdy, jak jste vůbec dokázali přežít své vysoce nebezpečné dětství? I na to odpovíme a přidáme pár zaručených rad, jak se udržet fit po celou zimu.

Jak v zimě zůstat fit

Zdroj: Wikimedia Commons, autor: SlickHlavní roli hraje teplotní energie. V zimě ji můžeme maximálně využít. Co si tedy dát k snídani? Müsli z ovesných vloček patří k zahřívacím potravinám. Jejich složení pomáhá proti zimní únavě. Špaldové vločky chutnají po oříškách – důležitá živina pro imunitní systém. Skvělá jsou i slunečnicová semínka, mandle a kokos. Teplo se v potravinách uloží, i když později jíme müsli studené. Kakao podporuje pozornost, med má protizánětlivý účinek, když vás bolí v krku. Snídani zpestří bobule Aronie, jeřabiny ze severní Ameriky. Jsou plné vitamínů a posilují obranyschopnost organismu. Škoda, že čerstvé plody jsou málo k dostání. Sušené najdete v obchodech se zdravou výživou a biopotravinami. Aronie, jeřabina černá, je ovoce, které dodá energii. Chutná tak sladko-kyselo-trpce. Velký obsah rostlinných barviv – flavonoidů, působí proti stárnutí buněk. Komu přijde samotné müsli suché, může přidat mléko nebo jablečné pyré. Aronii můžete nahradit borůvkami. Jak to, že nezmiňujeme citrusové plody? Jsou přece zaručenou ochranou proti nachlazení! Omyl! Podle vědců vitamín C před nachlazením vůbec nechrání. Efekt má pouze u vrcholových sportovců.

Prozářit a zlepšit náladu můžeme výběrem oblečení, respektive jeho barev. Teplé slunce připomene žlutá, červená dodá optimismu. A hned je veseleji. I tak se dá posílit odolnost proti nachlazení. Aroma oleje rozjasní mysl i náladu. Pár kapek vůně růžového dřeva dokáže zahnat chmury. Malý hlad zažene směs oříšků, sušená jablka a mandle. Oříšky dodají chybějící energii. Obsahují vitamíny a minerální látky jako hořčík, draslík, zinek. Absolutní bombou jsou ořechy vlašské! Jsou výborné na nervy. S obsahem vitamínu E jsou skvělým ochráncem imunitního systému. Pozor – také kalorickou bombou. Stačí jedna plná dlaň, což je přibližně 25 gramů. Vitamín E chrání i vlasy a kůži. Konec suchým rtům!

A co k obědu? Třeba čočkové lasagne. Luštěniny coby zimní kulinářský objev. Jídlo bohaté na vlákninu napomáhá látkové výměně a pečuje o naše střeva. Čočka se musí namočit 2 hodiny dopředu. Na zimu skvělá výživová bomba. Velký obsah bílkovin, nízký obsah kalorií a luštěniny dobře zasytí. Ideální pro toho, kdo chce zhubnout. A ještě něco: vitamín B. Tady je ho víc než v mase. Dobrý pro nervové buňky a mozek. Po dobrém obědě žádné válení, místo toho jděte ven! V zimě nám nejvíce chybí přirozené denní světlo. Naše tělo tvoří díky němu hormon klidu – melatonin. Extrémní únavu až depresi zaženeme na čerstvém vzduchu, bez slunečních brýlí, se slunečním svitem. Světlo pomáhá tělu produkovat hormon štěstí – serotonin. K úspěchu a pohodě napomůže pár cviků. Vydechněte, dřepněte a zvedněte obě ruce. S nádechem se vraťte do výchozí pozice. To dodá energii a sílu.

Ale samotné sportování před nachlazením neochrání. V mrazu -10 stupňů Celsia nestíhají průdušky dostatečně ohřát studený vzduch. To má za následek suché sliznice – mnohem náchylnější k napadení viry a bakteriemi. Zdá se to neuvěřitelné, ale profesionální sportovci jsou proto častěji nemocní než ti, co sportují jen rekreačně. Po sportování se hodí něco teplého, třeba polévka z mrkve, zázvoru a cibule je rychle hotová a tělo pěkně prohřeje. Mrkev je v polévce tím nejdůležitějším. Má sladkou chuť a to je to, co hledáme. Venku je škaredě a nám musí být sladce. Místo sladkostí je lepší dát si takovouto polévku. Velmi zdravá je v ní cibule, ta by neměla chybět. Podporuje krevní oběh a celkovou imunitu. Stejně jako zázvor. Ten má taky protizánětlivé účinky a tlumí bolest při začínajícím nachlazení. I on dokáže tělo zahřát zevnitř.

Zima nás vůbec nutí neustále se zahřívat. Jíme-li ale syrovou stravu, ochlazujeme se. Chlad je všude kolem nás. Do sebe potřebujeme dostat teplo. Teplé jídlo a nápoje – to je zbraň proti chladu. Špatnou zimní náladu dokáží zahnat bylinky. Dá se z nich namíchat uklidňující čaj. S anýzem, fenyklem a kmínem. Nemáme-li bylinky, koupíme hotový čaj v sáčcích.

» Jídlo a nápoje» Tipy» Zdraví

Tělo jako zbraň

Zdroj: Wikimedia Commons, autor: Patrick J. Lynch, medical illustratorDlaně, nohy, lokty, hlava: naše tělo disponuje smrtícím arsenálem zbraní. Víte, jaké síly působí při zásahu hranou ruky a jaké, když dostanete pěstí? Kolik snese naše tělo, kolik vydrží? Co je okem neviditelné, dokáže zachytit vysokorychlostní kamera. Co se děje s obličejem, s uchem při obyčejné facce, to si jen stěží dokážeme představit! Ruka se při normální facce pohybuje rychlostí kolem 16 m/s. Právě v ten moment dochází k nárazu na tvář. Tkáň tváře je poměrně málo citlivá, protože je v ní hodně tukových buněk. Jenže facky někdy minou cíl a pak mohou způsobit velmi vážná zranění očí a uší.

Co může vydržet lidské tělo, předvedl bývalý mistr světa v karate Daniel Gartner v dalším pokusu. Pouze díky dlouholetému tréninku a mentální síle je možné obstát v zátěžovém testu. Tělo zůstává téměř nedotčené. Mohou za to perfektně napnuté svaly a pravidelný trénink. Netrénovaný člověk by se těžce zranil. V dalším testu se pokusil Daniel Gartner čelem rozbít více bloků betonových tvárnic. Tvárnici přitom musel trefit nejtvrdším místem na čele, kde je jen málo nervů. Toto místo se nazývá „Hatami“. Pouze pravidelným tréninkem se sportovec stane necitlivým k bolesti. Lehké podráždění navíc utužuje a zhutňuje kosti. Proto začátečník vnímá velkou bolest, zatímco pokročilý při stejném cvičení necítí skoro nic. Netrénovaný člověk by měl po takovéto zátěži pravděpodobně otřes mozku, jestli ne něco horšího.

Další test představoval královskou disciplínu – východní bojové umění. Provádět je ho možné při maximální koncentraci, při které dokáží borci úplně potlačit bolest. I v tomto případě to nejde bez tréninku – a ani ten nezaručí absolutní bezpečnost. I tak se dá vytrénovat lidské tělo, a pak se dá využít. Jako zbraň.

» Sport

Strach o děti

Zdroj: Wikimedia Commons, autor: OgiyoshisanDětství dnešních dětí je dnes úplně jiné, než bylo naše a našich rodičů, dědečků a babiček. Zatímco my jsme lezli po stromech, stavěli z písku domy a přehrady, našim potomkům se bohužel o nich ani nesní. Veřejnost mohla sotva zaznamenat obrovský sociální průzkum zaměřený na děti. Konkrétně na jejich pobyt venku. Jenže děti jakoby z ulic, hřišť a pískovišť zmizely. Kde jsou? Děti dnes nechodí do školy pěšky, rodiče je vozí. Tatam je tak jejich sebejistota a samostatnost.

Dnes se skoro divíme, že jsme dospěli. Když si uvědomíme, jak bezstarostně nás rodiče vychovávali, jak přistupovali k otázkám bezpečnosti. První jízda autem, žádná sedačka, žádný pás. Žádný strach z plastových hraček, žádné obavy ze slunce. Helmu, chrániče na kolena nebo reflexní proužky. Nic takového neznali. A tak jsme měli šrámy, jizvy, modřiny. Lezli po stromech, bez telefonu s nouzovým tlačítkem a GPS sledováním. Jak to, že jsme to přežili? O to vážněji a důsledněji se chovají rodiče dnes. Jejich byty vypadají jak válečné zóny, v nichž jsou ratolesti pod neustálým dohledem. Dětská chůvička. S videokamerou a kontrolou teploty navíc. Rodiče zaplatí stovky tisíc korun za bezpečnostní pomůcky do dětských pokojíčků. Třeba za popruhy nebo speciální zrcátka do auta. Někdy pomůžou, ale co dál? Až vyrostou? Budou pak schopny vyběhnout samy ven?

Je 7:45. Před jednou ze ZŠ v Mnichově se to hemží dětmi. Vystupují z aut. Přijely s rodiči, svými osobními řidiči. Výjimka, nebo fakt, že dnes už děti do školy samy nechodí? Školy musí proti takovému chaosu bojovat. Kampaní. A řeč čísel? V roce 1970 chodilo v Německu 90 % dětí do školy bez rodičů. Dnes je jich jenom 50 %. Andreas Weber sleduje chování rodičů. Ve své knize Více bahna je v pohledu na chování rodičů kritický: Rodiče děti stále kontrolují. Málokdy je nechají bez dozoru. Mají je stále na očích. Stále hlídají, kam jdou a co budou dělat. Jsou-li v nouzi, mohou kdykoli volat, telefon je navíc sledován. Velmi málo se stává, že by si hrály venku samy. Rodiče se stávají nosiči tašek nebo nucenými pozorovateli dětských her. Chrání děti před upadnutím, před auty a cizími lidmi.

Jsou přepečliví rodiče a ochraňované děti fenoménem měst? Bopfingen, malé městečko v Německu s 12 000 obyvateli. Tady by snad šlo vypustit děti na ulici. Jsou ale prázdné. Místo toho se děti mačkají v místním kroužku sebeobrany. Kurzy, ve kterých se děti učí sebevědomě vystupovat a reagovat na nebezpečné situace jsou čím dál oblíbenější. Trenér Michael Stahl rodičovský strach zná. Svědčí o něm nejen zájem o sebeobranu. Je jedno, jestli jste ve městě nebo vesnici. Lidé jsou celkově opatrnější. Rodiče vyzvedávají děti se železnou pravidelností a nejraději by je vodili až do třídy. Když jim dáte najevo, že to přehánějí, zasáhnete citlivé místo. Průzkum mezi matkami ukázal, že 75 % z nich věří tomu, že počet sexuálních zločinů je vyšší než dříve a 84 % matek věří, že doprava je dnes nebezpečnější. Ale obojí je omyl. Zatímco v r. 1970 zemřelo v Německu 2000 dětí na silnicích, v roce 2010 jich bylo jen 104. Většina z nich seděla na místě spolujezdce. Přehnané obavy panují, i co se týče sexuálních zločinů. Těch s tragickým koncem a sexuálním podtextem ubylo, jen zpravodajství o nich informuje mnohem častěji než dříve. Rodiče jsou jako pasažéři s fobií z létání. Přestože jde o nejbezpečnější způsob přepravy, sedí v letadle a třesou se hrůzou, jak to dopadne.

A jaké důsledky z toho pramení? Zpočátku pozitivní, nehod ubylo. Rodiče drží děti od silnic dál, více se dbá i na bezpečnost provozu. Na druhé straně jsou i negativa. Přehnané obavy vedou paradoxně k většímu nebezpečí. Děti mají problémy s motorikou, hůře se orientují, samy o sebe mají velký strach, tvrdí tělocvikář Michael Stahl. Vyrostou z nich podle něj bojácné děti, s malým sebevědomím, s obavami cokoli zkusit. Takhle si to rodiče určitě nepředstavovali. Vždyť strach plodí další strach a nejistotu a ta ohrožení. Nebo mají rodiče jiný názor? Výzkumy ukázaly, že dětem je riziko vlastní, dokonce že ho úmyslně vyhledávají. Když se ptáme dětí, jaké chtějí hrát hry, říkají, že ty nebezpečné. Chtějí překonávat překážky. I to patří k životu – riskovat. Bez rizika není úspěchu. Překonáme-li ho v dětství, získáme tím cennou zkušenost. Většina dětí tráví dnes svůj volný čas jinde než venku. Domečky na stromech nebo hru na schovávanou už znají jen od svých rodičů. Z jejich vyprávění.

» Lidé

Módní policie

Nejen naše studio, ale i naše moderátorka Veronika Boleslavová je mistryní převleků. Dejte hlas outfitu, ve kterém jí to sluší nejvíce!

Soutěž

Soutěžte o kouzelné ceny se Světem zázraků!

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný.

Diskuse diváků
  • Fred 17. 1. 2014 09:05

    Soutěž

    Zajímalo by mě, kdy se bude losovat. Pokud si dobře vzpomínám, soutěžilo se o tři hry. Ale tad…

  • Jája 13. 1. 2014 14:44

    Odpoví mi někdo?

    Svět zázraků skončil nadobro? A s ním i soutěžní losování? Do 4.1. se měly psát odpovědi na soutěžní otázku …

  • Martin 3. 1. 2014 23:00

    Pořad

    Nevíte, kdy vysílá pořad Svět Zázraků? Nemůžu ho v TV programu najít . Děkuji.

Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obraťte se, prosím, přímo na Českou televizi.

Napsat do televize Vstoupit do diskuse

Stopáž: 24 minut – Rok výroby: 2012 – P  ST
Žánr: Magazín
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu

Anketa
Nakupujete rádi dárky?
52 % Ano 12 % Nevadí mi to 25 % Ne, raději je dostávám 11 % Ne, raději je vyrábím