Vyprávění o životě a díle osobitého českého spisovatele, dramatika a reportéra.

V těchto dnech si připomínáme významné výročí českého dramatika, spisovatele a reportéra Ludvíka Aškenazyho, od jehož narození uplynulo 24. února 100 let. Cesta, kterou se ubíral literátův života běh, vedla z Východu přes české území na Západ. Druhá světová válka jej odvedla do sovětského vnitrozemí, učil tam na střední škole a vstoupil pak v roce 1942 do československého armádního sboru v SSSR, se kterým se vrátil do osvobozené vlasti s tím vůbec nejlepším dobovým osvědčením. V květnu 1945 se v Praze seznámil s dcerou Heinricha Manna, která prožila válku v protektorátu, a později se s ní oženil. Jako reportér a zahraničně politický komentátor pražského rozhlasu často cestoval (Polsko, NDR, USA, Indie, Itálie, Japonsko). Na konci 50. let se ale rozhodl stát spisovatelem z povolání a téměř celou svou tvorbu zasvětil moderním pohádkovým příběhům pro děti (Dětské etudy, Milenci z bedny, Ukradený měsíc, Putování za švestkovou vůní). Působil i jako autor realizovaných scénářů k filmům Tam na konečné, Májové hvězdy a Křik. Po srpnu 1968 emigroval s rodinou do Mnichova a pokračoval ve své literární činnosti. Později se přestěhoval do severní Itálie, kde po dlouhé nemoci zemřel. V působivém dokumentárním portrétu vzpomínají na spisovatele, jehož osobnost byla pro mnohé obtížně rozklíčovatelná, kromě jeho syna i přátelé a spolupracovníci Arnošt Lustig, Jaroslava Strejčková či Karel Weinlich.

Napište nám