Méďové

Měsíc září se ohlásil dny prozářenými sluncem, jenom stíny už byly jiné a les pomalu začínal vonět podzimem. Chodil jsem se svými medvíďaty dál na dlouhé procházky, ale radost a dobrá nálada utíkaly někam pryč. Ve městě nedaleko Prahy už stavěli řemeslníci pro medvědy nový domov – prostorný, plný stromů, ale mně bylo jasné, že náš společný život skončí a přijde čas loučení. Věděl jsem, že jinak to nejde, méďové se stále víc podobali dospělým medvědům a měli pořádnou sílu.

V brdských lesích začaly růst houby a bylo jich tolik, že jsme se na ně vypravili i s medvědím kamarádem. Pro hříbky se stačilo shýbat a medvědi jim přišli na chuť. O jiné houby zájem neměli a nejvíce jim chutnaly, když je našel někdo jiný. Pak je však začali hledat i sami a občas se některý méďa předháněl s chlapcem, kdo bude u hřibu dřív. Kuba se naučil loudit a když nedostal, co chtěl, klidně by se o houbu i popral.

To strkání se ale nikdy nezměnilo v opravdovou pranici, méďové se s přibývajícím věkem uklidnili a ke svému kamarádovi se chovali tak, aby mu neublížili.

Velkou zábavou se pro medvíďata stalo lezení na vysoké myslivecké posedy. Blížila se doba jelení říje a protože jsem chtěl jeleny fotografovat, mohla se taková dovednost méďům hodit.

Jednou ráno jsem s lesníkem a medvíďaty přišel na kraj lesa. Všude kolem troubili jeleni a lesník jim odpovídal na roh. Méďové se schovávali někde za námi.

Vysokou trávou se k nám opatrně blížil jelen s velkými parohy. Nechal se oklamat lesníkovým troubením. Právě, když došel až k nám, všimli si ho také méďové. Tak velké zvíře ještě neviděli. Jelen o medvědí zájem nestál a raději zmizel. Musel jsem uznat, že s medvíďaty se jelení zvěř fotografovat nedá. A tak jsme se toulali krásnými lesy jen tak, nazdařbůh. Studený vítr už připomínal blížící se podzim.

Jednou dopoledne jsem vzal medvědí kluky naposledy do lesa. Zdálo se, že chápali, co jsem jim šeptal do uší. Loučili jsme se. Nedaleko čekalo auto, které je mělo odvézt do nového domova. Až přijdou mrazy a ve vzduchu bude poletovat sníh, musí jako správní medvědi zalézt do pelechu a pořádně se prospat. A já - já budu vzpomínat na krásných osm měsíců, které jsem prožil se třemi medvědími kluky.