12. května 2012

Zahrady, které dnes vznikají, nemají ve většině případů žádný vyhraněný styl. Je to většinou takový hybrid mezi městskou a venkovskou zahradou. Takovým zahradám říkáme, že to jsou zahrady postavené ve volném stylu. Středem zájmu na takových zahradách jsou většinou rostliny. V různých skupinkách, různé velikosti. Všelijak uskupené, nižší, vyšší. Aby tyto rostliny nebo záhony vynikly, tak je lemujeme různými přechodovými páskami. Vzniká tak linie, která by měla přecházet celou zahradou. Záhony jsou tak přesně definované. Zároveň se tím vytváří přesně definovaný tvar trávníku.

My zahradníci jsme zvyklí na směsi různých kultur. Ovšem pozor! Musejí se mít mezi sebou rády. „Většinou jsou lidé zvyklí, že si udělají extra záhonek kedlubny, mrkev a salátu a pak extra záhonek kytek.“ Říká zahradník Vlastík, „ale v přírodě to také tak není. V přírodě rostou kytky se zeleninou i se stromy dohromady. Pokud my si záhonek uděláme také tak, ušetříme si dost práce se škůdci a s chorobami, protože ty se mezi smíšenými kulturami tolik nerozšíří.“

Druhá polovina května je obdobím, kdy alespoň podle pranostiky našim zahrádkám už nehrozí žádné pozdní jarní mrazíky. Právě toto období je zasvěcené vysazování teplomilných druhů zeleniny. Tou nejznámější a možná nejpopulárnější zeleninou je rajče.

„Pane Stivíne, znáte tuhle?“ vyzývá Martina Vrbová hudebníka a mistra na všechny možné píšťaly, Jiřího Stávána. „Nemelem, nemelem, nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn.“ „No. Kdyby jenom voda. To je totiž bejvalej mlejn, ten náš barák. Já už taky melu spíš jenom pantem. Tady bylo obrovský smetiště, protože když nám to znárodnili, tak sem celý Všenory vyvážely svůj odpad na černou skládku. Když jsem tenhle objekt dostal zpátky po otci, tak jsme to všechno museli likvidovat. To bylo strašlivý, co se toho tady vyvezlo. Nicméně teď to vypadá, jak to vypadá.“

Zkuste si osázet krásný, přírodně vypadající truhlíček s kytičkou našich babiček, neboli čapím nůskem. Víte, co je čapí nůsek? Čapí nůsek je muškát, neboli pelargonie. Ten starší název pochází od tvaru květu, který skutečně připomíná ptačí zobáček. Pelargónie pocházejí z jižní Afriky a byly dovezeny do Evropy v 17.století. Od té doby jejich popularita stále roste. Šlechtí se nové a nové druhy a odrůdy.

Na závěr vypráví Vlastík, zahradník z Teplé, hrůzostrašný příběh o strašidelné pálivé kopřivě. „Kopřivu totiž lidi berou jako hrozný plevel, ale kopřiva je strašně zdravá. Tím, jak pálí, nám pomáhá proti revma, takže když se v tom projdeme, nebo si do toho lehneme, tak se vlastně uzdravíme.