Aneta Krejčíková
Maruška
Aneto, jaké jsou první pocity z natáčení?
Ani se neptejte. Já jsem hodně sebekritický člověk a nezažila jsem, že bych někdy byla spokojená se svým výkonem. Možná je to dobře, protože kam bych se pak mohla posunout? To bych s herectvím mohla rovnou skončit. Ale jinak mě tahle práce strašně moc baví – ve štábu se sešla úžasná parta lidí, pan režisér je na mě hodný, co víc si přát?
Čím vás oslovil scénář?
V tomhle příběhu je tolik vtipných situací, že jsem při čtení scénáře moc nasmála. A moje role je nádherná, úžasná, vnímám to jako velké štěstí, že nejsem v žádné škatulce, že mám příležitost zahrát si různé charaktery.
Jak se vám hraje s Maciejem?
Je to moc hezký kluk, ale to mě vlastně jako Marušku nezajímá, protože nevidím. Myslím, že se Maciej typově pro tu roli hodí, je šikovný, bezprostřední, jednoduše nemůžu si stěžovat.
Jaké to je vyzkoušet si pocity nevidomých?
Tak je jasné, že mají všechno složitější, ale zároveň mají spoustu chytrých vychytávek. Třeba v kuchyni! Ve scénáři je scéna, kdy Maruška smaží palačinky. Po poradě s nevidomými jsme zjistili, že k tomu je potřeba použít dvě pánvičky, protože jinak tu palačinku jako nevidomý neobrátíte. Všichni nevidomí lidé, kteří jsem díky natáčení poznala, jsou úžasně pozitivní, vtipní lidé, rozhodně se nelitují, protože co by pak z toho života měli?!
Ve filmu hrajete na klavír, zvládáte to sama?
Na konzervatoři jsem na klavír musela hrát tři roky, ale vždycky jsem z tohoto předmětu měla dost špatné známky. Nemám vůli u klavíru sedět a cvičit, tudíž nemám ani talent. Kdybych měla a bavilo mě to, měla bych nějaké výsledky. Naštěstí ve filmu mám šikovnou dublerku Haničku, která krásně hraje za mě.
Film je o lásce, co pro vás znamená?
Láska je v mém životě hrozně důležitá! A myslím, že jsem člověk, který v sobě má neskutečné množství lásky! I když zrovna teď zamilovaná nejsem!
Jaké typy mužů se vám líbí?
Nemám to takhle rozdělené, hlavně ten muž musí mít charisma a musí být společenský. A hrozně mě vždycky dostane, když mi muž hezky vysvětlí něco, čemu nerozumím. Mám ráda chytré muže! Taky se mi líbí, když můžu ovlivnit, že si muž z lásky ke mně uvědomí třeba své nešvary a polepší se. A to platí i pro mě. Vždycky se ti dva od sebe navzájem poučí.
Jak vnímáte starší herecké kolegy? Dostáváte od nich moudré rady?
Občas ano, mám před nimi samozřejmě respekt. Jsem takový tichý pozorovatel, hrozně mě baví sledovat jejich profesionální přístup. A tím, že se my mladí setkáváme s těmi zkušenými, se to učíme také…
Máte nějaké herecké idoly?
Strašně moc, například mám ráda Johna Malkoviche, Cate Blanchet, z našich Ivu Janžurovou…
Je nějaká role, po které toužíte?
Chtěla bych si toho zahrát co nejvíc, prostě všechno, aby to bylo rozmanitý, abych mohla ukázat, co ve mně je!
Jak relaxujete po natáčení?
Začala jsem cvičit a strašně mě to chytlo. Chodím do posilovny, plavat nebo si jen tak doma pustím muziku a tancuju. Úplně vypnu, vypustím všechny starosti! Ale také si odpočinu mezi lidmi, ráda vyrazím do společnosti.
Co vás čeká po projektu Láska je láska?
Uvidíme, co přijde. Jsem členka divadelního souboru Julie Jurištové, se kterou budeme dělat další pohádku, pro mě už je to třetí, ve které budu u nich hrát. Vnímám to jako úžasnou zkušenost, podívám se do spousty českých divadel. A pak se moc těším, až budu hrát divadlo se svými spolužáky. V říjnu bych chtěla na týden odletět do New Yorku – to město mě moc láká, chtěla bych si ho projít, užít si nákupy, potrénovat angličtinu. Doufám, že mi to vyjde!
Co na vaši hereckou kariéru říkají rodiče?
Jsem první herečka v naší rodině a rodiče mi fandí a podporují mě, stejně tak jako moji o tři roky mladší sestru, která tancuje. Je mimochodem vicemistryně v latinsko-amerických tancích, je strašně šikovná.