Když kámen promluví

Filozoficky zabarvený portrét Jaroslava Duška si všímá hlavně jeho vztahu k přírodě, kterou tento samorostlý performer chápe jako živou bytost. Úvahy ve svatovítské katedrále, kapli na Karlštejně a na dalších inspirativních místech zrcadlí Duškův postoj ke světu, z něhož vyrůstají originální kreace na divadle i ve filmu. Biografická esej popisuje i stavbu hliněného domu, při němž dobrovolně pomáhá partě kamarádů. Obsahuje úryvky z představení, v nichž účinkuje s mentálně postiženými či neslyšícími. Titul snímku vyjadřuje Duškovu zálibu v komunikaci se zdánlivě neživými kameny. Režie filmu: Viliam Poltikovič