Předchozí díl | Následující díl

Zákulisí Vatikánu (1/2)

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 6  
Sdílet
| Poslat odkaz

Svatý stolec, jak ho neznáte. Americký dokument

Proslulé římské návrší zaujímá zvláštní místo v srdcích katolíků už téměř dva tisíce let. Je to Vatikán. Každoročně sem přicházejí milióny lidí. My se ale podíváme do míst, kam noha běžného návštěvníka nevstoupí. Uvidíme jedno z nejzáhadnějších a nejtajuplnějších míst na světě. Vatikán je centrem katolické církve. Je to místo, kde žije a pracuje papež, který odtud šíří slovo Boží ke stamiliónům věřících po celém světě. Podíváme se do míst, kde papež důvěrně rozmlouvá s Bohem, i do temných podzemních výklenků skrývajících největší tajemství této prastaré instituce.

Řadu papežů rozhodně není možné považovat za svaté muže, protože byli stejně zkažení jako lidé, kteří prahli po světské moci. Na některé věci církev určitě nemůže být pyšná. Tito papežové žili jako králové. Byli úplatní, pořádali marnotratné večírky a nechávali si stavět přepychové paláce. Nejslavnější světové celebrity by vedle nich vypadaly jako žebráci. Jenže právě těmhle zhýralým papežům vděčíme za všechnu tu nádheru, která denně láká do Vatikánu zástupy poutníků. Je v tom značný kus ironie.

Vatikán

Klikněte pro větší obrázekVe Vatikánu začíná neděle, která však ve Svatém městě není jen jedním ze sedmi dnů týdne. Všude panují zvýšená bezpečnostní opatření a Svatopetrské náměstí se pomalu připravuje na nápor věřících, kteří si přijdou vyslechnout pravidelné papežovo kázání. Zraky příchozích se upírají na okno ve 4. poschodí Apoštolského paláce, ale Jeho Svatost zatím sedí u zcela jiného okna ve výšce 10 kilometrů nad zemí. Svatý otec se právě vrací ze zahraniční cesty a kamery smějí být při tom. Papež nelétá ve vlastním letadle. Jde o běžný letoun italských aerolinií, v němž bylo demontováno několik sedadel, aby Jeho Svatost měla dostatek prostoru. Otvírají se před ním i jinak uzavřené bezpečnostní dveře do pilotní kabiny. Doprovázejí-li vás dvě vojenské stíhačky, nemusíte se o bezpečnost příliš starat. V Římě už na papeže čeká připravený armádní vrtulník. Jeho Svatost se díky tomu vyhne dopravním zácpám a dostane se rychle a bezpečně domů do Vatikánu.

Papež je sice ještě na cestě, ale jeho osobní tajemníci Georg a Miroslav jsou už na jeho příjezd připraveni. Zatímco zástupy věřících dychtivě čekají na první slova Svatého otce, my se můžeme podívat do papežových soukromých komnat ve čtvrtém poschodí. Tam se připravuje na své pravidelné nedělní kázání. Milí bratři a milé sestry. Slyšte slovo Boží… Podle mě to je hezký zvyk, i když zdola z náměstí toho lidé moc nevidí. Papež je pro ně jen bíle oblečenou postavou nahoře v okně. Přestože davy přitahuje papežova známá tvář, mnohem zajímavější je to, co očím veřejnosti zůstává skryto.

Tajné dokumenty

44hektarový Vatikán by se do newyorkského Central Parku vešel osmkrát. Zdi tohoto nejmenšího státečku na světě však skrývají jedny z nejstřelenějších tajemství lidstva, přičemž ta nejzajímavější jsou ukryta v tajných vatikánských archívech. Tajemná vatikánská sklepení jsou už po staletí předmětem spekulací a konspiračních teorií. Podle některých lidí jsou tu ukryty poklady ukořistěné křižáky v Jeruzalémě. Jiní se zas domnívají, že se tu nacházejí dokumenty dokazující spolupráci Vatikánu s nacisty. Romanopisec Dan Brown zas ve svém slavném románu rozvíjí teorii, že archívy skrývají důkazy o Ježíšově otcovství.

Klikněte pro větší obrázekTajné archívy jsou veřejnosti nepřístupné, a vstupuje se do nich neoznačeným vchodem přímo z parkoviště zaměstnanců Vatikánu vedle knihovny. Pod parkovacími místy se ukrývá impozantní dvoupodlažní podzemní prostor. Do těchto sklepení mají přístup pouze archiváři. V bunkru je víc než 80 km polic, na kterých jsou urovnány historické dokumenty – například korespondence s královskými rodinami, papežské listy a přísně tajné paměti. Jsme v jednom z pěti různých depozitářů tajných vatikánských archívů. Do tohoto podlaží mají obvykle přístup pouze zaměstnanci.

Mezi zdejší nejpozoruhodnější dokumenty patří Michelangelův list z ledna 1550, kdy probíhala výstavba chrámu svatého Petra. Papež tehdy onemocněl a práce na bazilice byly zastaveny. Sochař prosí v dopise biskupa o vyplacení tříměsíčního doplatku mezd, které dlužil svým pomocníkům. „Pro lásku Boží… prosím Vaše Lordstvo. Váš služebník Michelangelo.“ Mnozí historici se domnívají, že právě tato věta se stala základem populárního výrazu proboha! Je překvapující, že tento dopis byl objeven teprve v minulém desetiletí. Jak je ale možné, že se rukopis tak slavného umělce mohl na tak dlouhou dobu ztratit?

Za to může Napoleon. V roce 1808 byl Napoleon jen krok od úplného ovládnutí Evropy. Jeho armáda stála v severní Itálii a Napoleon žádal papeže Pia VII., aby se vzdal papežských států ve prospěch Francie. Papež ale jeho žádost odmítl a Napoleona exkomunikoval. Císař ho nechal zatknout, a na důkaz své moci nad papežskými státy nechal obsah tajných archívů převézt do Paříže. Papež i archívy zůstaly v Napoleonově moci až do roku 1815, kdy se jeho říše zhroutila. Náklady na přestěhování archívů zpět do Říma však byly natolik obrovské, že kardinál odpovědný za jejich převoz nechal část dokumentů spálit, a tisíce dalších prodal pařížským kupcům, kteří do nich balili zboží. Není proto divu, že po ztracených dokumentech pátrají archiváři dodnes.

Klikněte pro větší obrázekPráce na uspořádání a organizaci archívů pokračují i dnes, a na své objevení čeká ještě spousta dokumentů. Ale kdy to bude? Například jsou zde soukromé dopisy, které nabízejí neuvěřitelný pohled na zákulisí vztahů Vatikánu s Amerikou. Příkladem je vzácný dopis z časů americké občanské války. Papír je velmi křehký a smí se na něj sahat jen v rukavicích. Dopis prezidenta Spojených států Abrahama Lincolna papeži je datován rokem 1863. Jedná se o formální úřední dopis, který papeži doručil Lincolnův zvláštní vyslanec. S největší pravděpodobností ho napsal prezidentův tajemník, a Lincoln ho pouze podepsal. Svědčí o tom jiná barva inkoustu. V době vzniku tohoto dopisu zuřila v Americe občanská válka. Konfederační vojáci vpadli na území Severu a pobili desetitisíce vojáků Unie. Lincoln se však o tomto strašlivém konfliktu nezmiňuje ani slůvkem.

V témže roce obdržel papež další dopis z Ameriky, tentokrát však od Lincolnova protivníka. Ten popisuje ukrutnost probíhajících bojů i jejich děsivé důsledky pro nevinné lidi. A kdo byl jeho autorem? Jefferson Davis, prezident Konfederovaných států amerických. V tomto případě se nejedná o strohý úřední dopis, jako v případě Lincolnova listu. Jefferson Davis naopak popisuje hrůzy války ve zřejmé snaze, aby papež Konfederované státy uznal. O několik měsíců později papež prezidentu Konfederovaných států na jeho dopis odpověděl. Papež v něm Davise oslovuje Praesidi Foederatarum Americae Regionum, což znamená prezidentu Konfederovaných států. Řada lidí se domnívala, že oslovením prezident papež Pius Konfederované státy formálně uznal, což způsobilo diplomatickou roztržku mezi Vatikánem a Washingtonem.

Znamená to, že archívy ukrývají i další papežovy dopisy, které by mohly osvětlit tyto události? Možná. Ale pokud tady jsou, pak k nim zatím nemá nikdo přístup. Do osobních písemností ani archívu papeže Jana Pavla II. zatím není možné nahlédnout. Osobní písemnosti papeže Jana Pavla II., který zemřel v roce 2005, zůstanou do roku 2080 pod zámkem.. Tajné archívy každého papeže bývají zpravidla zpřístupněny až 75 let po jeho smrti. Historici proto netrpělivě čekají, jaké dokumenty se nacházejí v neprobádané či prozatím nepřístupné části archívu.

Hrob sv. Petra

Klikněte pro větší obrázekNejznámější částí Vatikánu je náměstí svatého Petra. Za tímto proslulým sloupořadím se ale skrývá stát vytvořený kvůli službě Bohu. Jeho hlavou je jediný muž. Město Vatikán je izolovaným, tajemstvími obestřeným státem. Zatímco jeho náměstí a muzea jsou volně přístupná veřejnosti, většina jeho území je pro běžné lidi nepřístupná. Vatikán je sídlem papeže a orgánů tzv. Svatého stolce. Papež je tu absolutistickým vládcem, protože jeho moc pochází od Boha. Hlavním klenotem Vatikánu je bazilika svatého Petra, která se rozkládá na ploše 22 258 metrů čtverečních a zabírá tak plochu větší než letadlová loď. Ve svém nitru ukrývá umělecké skvosty, které sem každoročně přitahují miliony návštěvníků.

Málokterý z nich však ví, že přímo pod touto svatyní se rozkládá město mrtvých. Vatikánský pahorek byl v období původní etruské kultury nekropolí. Pohanští Etruskové uctívali bohyni smrti a podsvětí Vatiku, jejímž sídlem byl podle tradice právě Vatikánský pahorek. Vcelku přiléhavý název pro hřbitov, že? Bazilika svatého Petra se tyčí přímo nad tím starověkým pohřebištěm, kde spočinula i těla některých významných postav církve. Přímo pod dómem je vstup do jeskynního labyrintu, kam se kamery obvykle nedostanou. Skrývá se tam možná nejcennější poklad Vatikánu. Kardinál a arcikněz Angelo Tomastri, který zodpovídá za chod baziliky, nás nyní provede jeskynním bludištěm až k posvátnému místu zvanému confessio, kam mají obvykle přístup jen nejvyšší církevní představitelé. Toto místo je klíčem, který spojuje Vatikán se samotným Kristem. Nacházíme se ve středu baziliky, přímo pod Berniniho baldachýnem a Michelangelovou kupolí… Toto je typický svatopetrský symbol – obrácený kříž.

Klikněte pro větší obrázekPříběh nádherné baziliky začal v roce 64 po Kristu, kdy dal císař Nero podpálit část chudinské čtvrti, aby získal prostor pro výstavbu nových paláců. Oheň se však vymkl kontrole, a následný požár málem zničil celý Řím. Nero potřeboval rychle najít obětního beránka, a ideálním cílem byl nový křesťanský kult vedený apoštolem Petrem. Petr byl vlastně psanec. Křesťané byli v Římské říši považováni za vlastizrádce, a tedy za těžké zločince. Nero uspořádal na křesťany doslova štvanici, a tisíce jich nechal veřejně popravit. Rovněž i jejich představeného, 64letého Petra, který byl prvním Kristovým učedníkem. Podle legendy prý Petr požádal své katy, aby ho ukřižovali hlavou dolů, protože není hoden zemřít stejným způsobem jako Spasitel. Petrovo tělo bylo asi pohřbeno v mělkém hrobě na Vatikánském pahorku. Na místo jeho posledního odpočinku se ale v průběhu staletí zapomnělo.

Od 4. století se křesťanství stalo státním římským náboženstvím a císař Konstantin nechal na vatikánském pahorku postavit chrám. Přestože místo posledního Petrova odpočinku nebylo přesně známo, byl kostel postaven na místě jeho předpokládaného hrobu. Konstantin se při výběru staveniště pro první baziliku svatého Petra řídil místní legendou. Tehdejší obyvatelstvo bylo vesměs negramotné, a tak hmotná připomínka místa posledního Petrova odpočinku byla účinným politickým tahem. V 16. století byl papežský stát už natolik bohatý a vlivný, že se rozhodl vybudovat chrám, který by byl hoden jeho moci. Nová bazilika, která vyrostla na místě původního chrámu, a tedy i nad místem předpokládaného Petrova hrobu, je perlou renesanční architektury.

Klikněte pro větší obrázekKardinál Comastri nás vede stále hlouběji k dochovaným zbytkům původní baziliky. Teď míříme k nejposvátnějšímu místu svatopetrské baziliky. Tím posvátným místem je Klementinská kaple s původním oltářem, která byla srdcem staré baziliky. Tady Petr zemřel. Tady byl ukřižován, a půda na tomto pahorku je nasáklá jeho krví. Impulzem pro výstavbu baziliky byl jeho hrob, který je současně i jejím nejcennějším pokladem. Oním pokladem není míněno zlato, ale cosi neskonale cennějšího, co dosud spočívá pod oltářem kaple. Právě tady byl v roce 1939, za pontifikátu papeže Pia XII., učiněn úžasný objev.

Dělníci při hloubení jámy pro budoucí hrobku Pia XI. narazili na prastaré zdivo se záhadnými nápisy a na kosterní pozůstatky. Archeologové pak celá desetiletí tajně kopali pod podlahou prastaré baziliky, a jejich výzkum přinesl neuvěřitelný výsledek. Pod hlavní chrámovou lodí se nacházel hřbitov datovaný do období života Ježíše Krista. Během průchodu do vedlejší Klementinské kaple nám kardinál Comastri dovolil nahlédnout do původně zasypaného bludiště katakomb. Nyní si můžeme zblízka prohlédnout výsledek archeologického průzkumu nařízeného papežem Piem XII. V hloubce devíti metrů pod oltářem svatého Petra, byl objeven výklenek se stěnami pokrytými neumělými rytinami. Je to řecký nápis vytvořený křesťany někdy v letech 200 až 300 po Kristu, který oznamoval, že Petros Ani - Zde je Petr.

Jsou však tato dávná graffitti skutečným důkazem Petrova hrobu? Archeologové našli i otvor do dutiny vyložené mramorem, což byla jasná známka, že obsahuje něco cenného. Ve výklenku byla uložena schránka s kostmi, jejichž zkoumání prokázalo, že se jedná o ostatky muže ve věku 60–70 let, což odpovídá Petrovu věku. Na kostech byly také nalezeny stopy po nachových a zlatých vláknech, zbytcích přepychového oděvu, který je u mrtvého v jednoduchém hrobě překvapivý. Existuje vysoká pravděpodobnost hraničící s jistotou, že jsou to Petrovy ostatky, a tedy že se jedná o jeho hrob. Po návštěvě Petrova hrobu nás kardinál zavedl k místu posledního odpočinku Svatého otce Jana Pavla II. Mezi oběma pohřby uplynulo 2000 let. Toto období bylo plné válek, bouří i pronásledování. Mnoho lidí se domnívalo, že církev nepřežije, ale ona žije dál…

Amerika vs. Vatikán

Klikněte pro větší obrázekČervenec 2009: významný okamžik historie Vatikánu. Papež Benedikt XVI. očekává významnou návštěvu. Americký prezident Barack Obama je prezidentem teprve půl roku, a na domácí politické scéně čelí spoustě problémů počínaje ekonomickou krizí, a konče bouřlivou debatou o zdravotní reformě. I navzdory tomu si však našel čas, aby se setkal s papežem. Setkání každého úřadujícího prezidenta s papežem se řídí přesným protokolem. Cvakají spouště fotoaparátů, předávají se dárky. V souladu s vatikánskou tradicí musí být ženy oblečeny v černém. Po vyčerpání programu okázalého přivítání usedají oba představitelé k jednacímu stolu. Proč mají všichni prezidenti pocit, že se musí setkat s papežem? Vždyť například Spojené státy se na diplomatické úrovni nestýkají s žádnou jinou církví? Tyto vztahy jsou mimořádně důležité, protože spojují jednoho z hlavních představitelů svobodného světa s hlavou nejvýznamnější církve západní civilizace.

Dostalo se nám vzácné příležitosti vyzpovídat amerického velvyslance ve Vatikánu Miguela Diaze. „My nevnímáme Svatý stolec jako náboženskou instituci, ale jako vládu suverénního státu. Papež je hlavou katolické církve, která sdružuje stamiliony věřících z celého světa. Svatý stolec respektují lidé z každého koutu naší planety, takže tu máme existenci jakéhosi katolického světového názoru. Výhody tohoto spojenectví jsou zřejmé. Ale nebylo tomu tak vždy. Spojené státy založili muži, kteří bojovali a krváceli za svobodu náboženského vyznání, a neměli tak příliš chuti udržovat styky s Vatikánem.

Katolická církev byla vnímána jako represivní instituce vystupující proti osvícenství. Papež byl podezříván z celosvětového spiknutí, které si dávalo za cíl potlačit právě tu svobodu, za kterou noví Američané tak tvrdě bojovali. Americká nedůvěra k Vatikánu přetrvávala až do 19. století. Papež Pius IX. v roce 1850 Americe daroval velký kus mramoru pro stavbu Washingtonova památníku. Jenže v noci se kolem monumentu srotil dav protikatolicky smýšlejících lidí, kteří mramorový blok shodili do řeky Potomac. Bílý dům si od Vatikánu neustále udržoval určitý odstup. Tyto obavy vyvrcholily v roce 1960, kdy svou pouť za prezidentským úřadem zahájil John Kennedy. Byl teprve druhým katolickým kandidátem demokratické strany. Někteří soupeři tvrdili, že se stane loutkou v papežových rukách.“

„Vaše církev se netají názorem, že je jejím výsadním právem a odpovědností ovlivňovat své věřící v mnoha oblastech života, včetně politické. Já nejsem katolickým kandidátem, ale kandidátem demokratické strany, který je shodou okolností také katolíkem. Ve veřejných záležitostech nemluvím jménem své církve, a církev zas nemluví za mě. A žádná moc na světě mě ani násilím nepřinutí, abych jednal jinak.“

Klikněte pro větší obrázek„V nejnapínavějších volbách za posledních 40 let porazil Kennedy svého protikandidáta Nixona nejtěsnějším rozdílem hlasů. O osm měsíců později přijel do Vatikánu, kde se mu dostalo nadšeného přijetí. Obavy některých Američanů to ale nerozptýlilo. Neustále se přetřásala jeho katolická víra, protože na dodržování prvního dodatku ústavy a odluky státu od církve jsou Američané velmi citliví. Kennedy si uvědomoval, že je pod neustálým drobnohledem, a při setkání s papežem nepolíbil jeho prsten, jak je zvykem, ale namísto toho mu jen podal ruku. Američanům tím vyslal jasné poselství, že dává přednost službě vlasti před svou vírou. Přispěl tak ke snížení napětí mezi Amerikou a Vatikánem. Říká se, že pokud by nebyl Kennedy zavražděn, mohlo dojít k vytvoření pevnějších vztahů s Vatikánem už během jeho druhého funkčního období.

Bílý dům a Vatikán nakonec spojily společné obavy z jaderného nebezpečí. Když se během studené války ocitly obě supervelmoci na pokraji atomového konfliktu, prokázal Vatikán svůj strategický význam. K prvnímu setkání prezidenta Reagana s papežem Janem Pavlem II. došlo v červnu 1982. Konzervativní americký politik a polský papež našli velmi rychle společnou řeč, a shodli se, že komunismus ohrožuje lidská práva kdekoli na světě. Mnozí historikové se domnívají, že setkání obou těchto osobností bylo nevyhnutelné, protože měly společný cíl. A je jasné, že právě oni dva se mimořádně zasloužili o pád komunismu.

Zatímco Reagan strašil Sověty projektem Hvězdných válek, Jan Pavel II. se tajně scházel s ředitelem americké CIA. Sověti na to odpověděli infiltrací několika vybraných kněží do Vatikánu, kteří měli papeže špehovat. O pouhé dva roky později, tedy v roce 1984, otevřely Spojené státy ve Vatikánu vlastní zastupitelství, a o dalších pět let později se Berlínská zeď zhroutila. Ve vztazích mezi Vatikánem a Washingtonem se začala psát nová kapitola. Formální diplomatické vztahy tak udržujeme přes 27 let. Vatikán se během těchto let ukázal být cenným zpravodajským zdrojem. V žádné jiné celosvětové organizaci nepůsobí lidé žijící v téměř každém koutku Země. Papež má své oči a uši všude. Právě proto jsou naše vztahy tak cenné. Můžeme společně naslouchat světu. Můžeme s určitou nadsázkou mluvit o významném odposlechovém stanovišti.

Klikněte pro větší obrázekProduktem vzájemné komunikace bývají potřebné informace, důležité jak v období krizí, tak i v období klidu a míru. Pro americké zpravodajské operativce se toto odposlechové stanoviště stalo důležitým zdrojem informací. Situace se opakuje a Američané i Vatikán opět čelí společnému nepříteli. Usáma bin Ládin v roce 2008 otevřeně vyhrožoval papeži Benediktovi smrtí. V rámci nové křížové výpravy, v níž hraje vatikánský papež dlouhodobě významnou úlohu, došlo ke zveřejnění těchto obrázků. Američané se obávali Kennedyho oddanosti katolické církvi, ale ironií osudu s papežem nejlépe vycházel prezident protestantské víry.

George Bush se několikrát setkal jak s Janem Pavlem II, tak i s novým papežem Benediktem XVI. Tito muži sice vyznávali rozdílnou církev i zcela odlišné hodnoty, ale sdíleli společný křesťanský pohled na svět i oddanost určitým univerzálním hodnotám. Ty jsou ve věku terorismu jistou záštitou proti radikálnímu islámu. A to bylo klíčové. 16. dubna 2008 dokonce prezident Bush uspořádal pro papeže Benedikta narozeninovou oslavu na trávníku Bílého domu. George Bush vyvinul obrovské úsilí a nakonec se z toho narodila nádherná oslava. Narozeninovou párty v Bílém domě se moc papežů pochlubit nemůže. Skoro to vypadá, že jen jeden jediný. Takovou scénu by si asi Otcové zakladatelé dokázali jen stěží představit. Současně šlo ale o důkaz, na jakou úroveň se vztahy mezi Amerikou a Vatikánem dostaly.

Služba Papeže

Klikněte pro větší obrázekVe Vatikánu začíná nový den a svaté město se připravuje na každodenní třicetitisícový nápor návštěvníků. Zatímco se náměstí svatého Petra plní turisty, papež se za pomoci osobního personálu připravuje na jeden z nejposvátnějších církevních obřadů. Benedikt XVI. je za dvoutisíciletou historii církve 265. papežem. Výraz papež se začal používat až několik set let po Petrově smrti. Jde se o slovo odvozené z řeckého výrazu papa neboli otec; papež je tedy Svatý otec. To slovo je výrazem úcty, protože papež je Kristovým zástupcem na Zemi. Papež je rovněž hlavou státu, stojí v čele Svatého stolce, jehož členy jsou kardinálové vybraní samotným papežem. Jasně červená barva jejich roucha symbolizuje krev, kterou jsou ochotni prolít ve službách Svatého otce. Nikdo by nedokázal přehlédnout ty miliony lidí roztroušených po celém světě, proto vznikl tento řídící orgán. A důvod, proč katolická církev potřebuje papeže, je prostý: potřebuje nejvyšší autoritu, sudího, který rozhodne, co je dobré a co ne.

Jeho Svatost je současně hlavním církevním diplomatem. Obrací se na politiky a využívá svůj vliv na mocné tohoto světa. V roce 2008 papež Benedikt odcestoval do New Yorku, aby na půdě Organizace spojených národů pronesl projev. Prezident Spojených států mu dal tehdy k dispozici svůj vrtulník, zatímco o jeho ochranu se starala tajná služba. Benedikt byl čtvrtým papežem, který sídlo této organizace navštívil, a dostalo se mu tady vřelého přijetí. Papež přináší slovo Boží ke stamilionům věřících katolíků po celém světě. Kamkoli přijede, očekávají jej nespočetné zástupy. Při smutnějších příležitostech, mezi které patří i setkání s věřícími v New Yorku na Ground Zero, přináší útěchu už jeho samotná přítomnost.

Jak bohatý je Vatikán?

Většinu času však papež tráví ve Vatikánu, v papežském bytě pod střechou Apoštolského paláce, jehož okna shlížejí na náměstí svatého Petra. Dostalo se nám možnosti nahlédnout do papežovy soukromé studovny, díky čemuž si můžeme udělat jakousi představu o jeho běžném pracovním dnu. K ruce má neustále dva sekretáře, Monsignory Miroslava Marušina a Georga Gänsweina. Tradice přikazuje zavedené postupy i současným papežům, takže se Benedikt musí při psaní dopisů i výnosů obejít bez počítače. Jeho zprávy jsou psané po staru – tedy pomocí inkoustu a pera. Několik kroků od papežovy kanceláře je jeho soukromý byt, v jehož jídelně často pořádá neformální večeře pro kardinály a jiné hosty. Panuje tam příjemná atmosféra. Všichni jsou pochopitelně oblečeni v sutanách a při příchodu líbají papežův prsten. Papež prohodí s každým pár slůvek a pronese krátkou motlitbu. Potom se všichni posadí ke stolu a vzájemně si podávají jídlo, které bývá vždy jednoduché, ale dobré. Jídlo připravují dvě papežovy kuchařky. Jedna z Benediktových oblíbených pochoutek však žádnou zvláštní přípravu nevyžaduje. Jedná se o pomerančovou Fantu.

Klikněte pro větší obrázekPo dlouhém dnu se někdy Jeho Svatost usadí v obývacím pokoji, kde z pohodlného křesla sleduje zprávy. Nechybí tu ani klavír, k němuž se sice příliš často nedostane, ale občas se z jeho bytu ozývá Schubertova hudba. Tou nejpůsobivější z papežových komnat je ale důmyslný průchozí šatník vedoucí do takzvané Sakristie. Tady se nacházejí některé z nejcennějších pokladů, které si papežové předávají už po staletí. Papežská berla, takzvaný arcibiskupský kříž, který Benedikt nosí při významných procesích. neslouží jako opora při chůzi, ale představuje symbol jeho autority, jeho duchovní moci. Za některými z těchto dveří nenajdeme skříně, ale skryté průchody k místnostem s největšími klenoty celé sbírky.

Tato sbírka vznikala celá staletí. Většina z těchto pokladů pochází z období renesance, kdy církev dosáhla vrcholu své moci a současně i zkaženosti. Papežský stolec se stal hříčkou v rukou mocných italských rodů, které se pomocí peněz pokoušely dosáhnout na nejvyšší příčky společenského žebříčku. Největším lákadlem pro ně byl papežský trůn. Co lepšího by si koneckonců mohli rodiče přát pro svého synka, než papežský stolec? Jednou z těchto rodin byli i Borgiové. Kardinál Rodrigo Borgia se stal papežem Alexandrem VI. poté, co kardinály uplatil množstvím rodinného stříbra. Hned po svém zvolení nechal své protivníky otrávit, a zájemci o uvolněná místa kardinálů pak museli sáhnout hluboko do kapsy.

Klikněte pro větší obrázekŘadu papežů rozhodně není možné považovat za svaté muže, protože byli stejně zkažení jako lidé, kteří prahli po světské moci. Na určité věci církev rozhodně nemůže být pyšná. Tito papežové si žili jako králové. Byli úplatní, zhýralí, pořádali marnotratné večírky a nechávali si stavět přepychové paláce. Nejslavnější světové celebrity by vedle nich vypadaly jako žebráci. Jenže právě těmhle zhýralým papežům vděčíme za všechnu tu nádheru, která denně láká do Vatikánu zástupy poutníků.

V samém srdci Vatikánu se nachází místnost, v níž jsou uskladněny největší cennosti papežského státu. Police papežské sakristie jsou zaplněné drahocennými předměty ze zlata a stříbra, které papežům v uplynulých staletích darovali nejrůznější evropští monarchové. Hodnota těchto předmětů však tvoří pouhý zlomek bohatství Vatikánu. Musíme ještě připočítat poklady, které skrývá bazilika svatého Petra, či tisíce mistrovských děl nevyčíslitelné ceny ve vatikánských muzeích. Dnes je tu však jen zhruba polovina původního bohatství. Spoustu historických pokladů odtud odvezli loupeživí králové, chamtiví generálové či drancující vojáci. Jen hodnota Sixtinské kaple je odhadována na 800 milionů dolarů. Všechno to viditelné bohatství přímo svádí k otázce: Jak bohatý je vlastně Vatikán? Jenže odpověď není snadná…

    Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný.

    Diskuse diváků
    • 14. 1. 2015 14:03

      Příspĕvek byl smazán kvůli porušení pravidel diskuse.

    • czechoslovak 16. 1. 2014 13:12

      Zákulisí Vatikánu

      Ocult znamená skrytý, utajený. Spousta záhad a tajemství ukrytá ve Vatikánu svědčí o tom, že jsou okul…

    • FrChr 26. 12. 2012 20:28

      Vatikán?!

      Je zastřešením katolické církve. Je však první, který Boží slovo nedodržuje. Kde je skromnost, …

    Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obraťte se, prosím, přímo na Českou televizi.

    Napsat do televize Vstoupit do diskuse

    Originální název: Secret Access: The Vatican – Stopáž: 44 minut – Rok výroby: 2011 – ST  HD
    Žánr: Dokument
    Tento díl ve vysílání

    Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

    Nastavit připomenutí

    Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

    Hledat všechna vysílání:
    pořadu / tohoto dílu

    Další zdroje