Případy 1. oddělení

Krást a vraždit se nevyplácí

Většinou vám media práci spíše komplikují. Co vás přivedlo k tomu, že jste se pustil do psaní scénáře kriminálního seriálu na motivy skutečných případů, které jste spoluvyšetřoval?

Přivedl mě k tomu kolega scénárista Honza Malinda. Nebýt jeho, seriál by nebyl. Mě by to nenapadlo. Hlavně jsem nevěřil, že bych na to vůbec měl a že by o to televize stála. Velkým impulsem byl pak seriál Expozitura, kde si ve dvou z 16 dílů autoři vybrali případy, které jsem vyšetřoval. Jeden z nich byl dokonce moje „srdeční záležitost“. Autoři nejenže mi dopředu o svém záměru neřekli, ale nelíbil se mi ani způsob zpracování. No a zrovna v dobu, kdy jsem se s tím vyrovnával, se objevil Honza s nápadem napsat kriminální seriál.

Vystudoval jste kybernetiku na ČVUT a Policejní akademii. Jan Malinda žurnalistiku a mediální studia na FSV UK. Ani jeden nemáte filmařské vzdělání. Jak se vám spolupracovalo?

Honza měl za sebou už dva díly Kriminálky Anděl, takže byl o krok vpředu. Já zpočátku pracoval spíš systémem pokus – omyl. Zhruba od 6. dílu jsem už byl schopen kompletní díl napsat sám. Tedy pozor, myslím tím první verzi se všemi chybami a nedostatky. Ty pak v dalších verzích odstraňoval Honza společně s dramaturgem. Jinak jsme si s Honzou práci rozdělili. Já měl na starost policejní zápletky a dialogy, Honza vymýšlel vedlejší linky, hlídal postavy, prostředí atd. Oba máme časově náročná zaměstnání, takže se tvořilo převážně po nocích, víkendech, na dovolených. Byly to desítky a desítky e-mailů. Na konci můžeme s klidným svědomím prohlásit, že každý z nás se na seriálu podílel svou polovinou.

Podle čeho jste vybírali případy?

Za svou skoro dvacetiletou praxi na 1. oddělení jsem se zúčastnil vyšetřování spousty případů. S Honzou jsme vybírali ty, o nichž jsme se domnívali, že budou divácky zajímavé. Také jsme se snažili, aby každý díl se od těch ostatních něčím lišil. Navíc byla výhoda, že Honza ty případy neznal, neprožil je jako já a tudíž se na ně díval s větším nadhledem, jako divák.

Umožníte divákovi nahlédnout pod pokličku policejní práce. Nedáváte tak budoucím pachatelům návod, na co si dát pozor?

Ukazujeme, jak se policisté chovají, jak mluví, jak vyšetřování prožívají. Zachováme základní pravidla i obecné policejní postupy. Konkrétní, detailní etapy vyšetřování v seriálu nenajdete. Určitě nejde o přesnou policejní kuchařku. Byli bychom rádi, kdyby si případní budoucí pachatelé po zhlédnutí seriálu řekli, že krást a vraždit se nevyplácí

Jsou hlavní postavy seriálu inspirovány skutečnými policisty 1. oddělení? Pokud ano, najdou vás diváci v některé z nich?

Reálné předlohy seriálových postav existují. Ale jsou to opravdu jenom předlohy. Dokonalé kopie byste ale na skutečném 1. oddělení hledali marně. U mě by to bylo ještě složitější. Některých případů jsem se zúčastnil jako řadový vyšetřovatel, některých už jako vedoucí oddělení. Protože jsme všechny přenesli do současnosti, byl by můj seriálový obraz vedoucí oddělení Korejs a to není moc příjemná figura. Doufám, že si mě s ním diváci nebudou spojovat.

Jak dlouho jste scénář psali?

Nápad se zrodil před pěti lety. Smlouvu s Českou televizí jsme sice podepsali relativně brzy, ale pak se strašně dlouho nic nedělo. Honza je větší optimista než já, proto mě přemluvil, že jsme začali psát do šuplíku. Na jaře 2012 se k seriálu dostal producent Michal Reitler a díky němu se vše pohnulo výrazně dopředu. Zhruba před rokem bylo jasné, že se začne točit. To jsme měli kostru scénářů k šesti dílům, které jsme museli upravit a dokončit. Pak jsme museli napsat dalších osm. Takže rok usilovné práce.

Museli jste kvůli uměleckému ztvárnění seriálu dělat nějaké ústupky z toho, jak policie u případu skutečně postupovala?

Někde ano. Ustupovali jsme v rámci vlastní autocenzury, ustupovali jsme i režii, produkci… Někdy to bylo těžké. Ale i díky dramaturgovi Tomáši Feřtkovi jsme našli zlatou střední cestu, která vyhovovala oběma stranám. Pokud jsme někde ustoupili, vždy to mělo pádný důvod. Snad mi moji kolegové odpustí.