00:00:14Největším strašákem dnešní doby je rakovina.

00:00:16Tu naši lékaři objeví každoročně u 80000 lidí.

00:00:21Když se dozvíme, že máme onkologické onemocnění,

00:00:23málokdo z nás se vyhne myšlenkám na smrt.

00:00:27Jsou ale mezi námi lidé, kteří měli zemřít,

00:00:29nevzdali to a vybojovali si život.

00:00:31Jak tahle druhá šance změní náš pohled na svět?

00:00:41-Když vlastně si člověk uvědomí, že má rakovinu

00:00:46a popadaj ho myšlenky, že umře, tak taková prvotní fáze byla...

00:00:53Chtěla jsem to zabalit. Myslela jsem, si, že asi umřu.

00:00:58Ale když jsem viděla manžela, kterej si našel milenku,

00:01:01prostě řekla jsem si: "Já ti tady to dítě nenechám!

00:01:03Já ji tady nenechám."

00:01:06-Já jsem v podstatě odmalička byl bojovník, sportovec,

00:01:10a zvládnul jsem, myslím si,

00:01:11že už dost takovejch těch těžších životních situací,

00:01:15který právě paradoxně člověka posílí.

00:01:18A já si myslím, že můj předešlej život pestrej, kterej jsem měl,

00:01:23mě posílil natolik,

00:01:25že jsem právě tohleto všechno zvládnul.

00:01:28Ty zdravotní problémy byly úplně běžný,

00:01:30jako u každýho člověka.

00:01:32Zjistili teda vřídek a po 14 dnech jsem měl kontrolu.

00:01:37Půlka žaludku a všechno okolo už bylo sežraný od rakoviny.

00:01:44-Po té transplantaci kostní dřeně se zjistilo,

00:01:46že je tam stejně další metastáze.

00:01:48Ten doktor, ač teda samozřejmě je mu to strašně líto,

00:01:51ale vám řekne, že to dítě umírá.

00:01:54A já jsem v tu chvíli, kdy se začly dít tyhle věci,

00:01:57se vlastně začla hrozně obracet v tom myšlení.

00:01:59Začla jsem opravdu věřit v to, že když já si stanovím ten cíl,

00:02:02že ten malej bude zdravej, tak že to tak opravdu bude.

00:02:05Začla jsem opravdu věřit tý myšlence.

00:02:09*Synovi Lenky Klasnové Matyášovi bylo 9 měsíců,

00:02:11když mu lékaři na plicích objevili zhoubné nádory

00:02:14a dávali mu jen čtyřprocentní šanci na život.*

00:02:22-To bylo hrozně náročný i psychicky.

00:02:24Bylo to náročný pro tu rodinu tady, pro mě...

00:02:27Já jsem opravdu trpěla hodně těžkejma depresema v počátku,

00:02:30vůbec jsem nehodlala tu nemoc přijmout,

00:02:32vůbec jsem nechápala, proč zrovna nám se něco takovýho stalo.

00:02:34Vlastně moje první reakce,

00:02:36když mi to paní primářka v Plzni sdělila byla:

00:02:38"Proč jsi nám ho dával,

00:02:40když nám ho takhle krutě chceš vzít?!"

00:02:43*Ve chvíli, kdy se něco takového stane a hroutíme se,

00:02:45je důležité mít podporu rodiny nebo někoho blízkého,

00:02:49kdo nás podrží.*

00:02:51-Ukážeš tetě, co jsi dostal?

00:02:54Tak si ji vem do pokojíčku, já jí uvařím kafíčko.

00:02:56-To dělá jeho tatínek a odvezou ho do nemocnice.

00:03:02-On je nemocnej? Není, ne?
-Jo.

00:03:04-Tak jenom na kontrolu, jestli je v pořádku.

00:03:06-Ne, ještě ne!

00:03:08-Všichni to psychicky prostě jsme strašně špatně nesli,

00:03:10to je samozřejmý, že prostě nedávali jsme to,

00:03:14ale museli jsme bejt tvrdý zase kvůli dětem tady,

00:03:16protože někdo musel bejt.

00:03:19Být jakoby s nima a zase být ta podpora těch dětí,

00:03:22takže s Eliškou jsme byly...

00:03:24Elišku jsem měla vlastně u nás,

00:03:26o tu jsme se vlastně střídali s manželem.

00:03:31-Bylo mi tak kolem 7-8 let a bylo to docela i smutný,

00:03:36protože vlastně jsem byla doma bez maminy, bez brášky,

00:03:39a prostě když jsem viděla vždycky ty hračky, jak tam zůstaly,

00:03:43tak jsem se rozbrečela.

00:03:48Bylo mi to hrozně líto.

00:03:54-Obecně po sdělení takové zásadní věci

00:03:57a potvrzení zhoubné diagnózy u toho dítěte,

00:04:01nastává pro všechny zúčastněné rodinné příslušníky obrovský šok.

00:04:07Po určité době, kdy vlastně ta první fáze toho šoku přejde,

00:04:12je už potom klíčové pro nás,

00:04:14a vlastně i pro výsledek celé léčby toho malého pacienta to,

00:04:20jak i ti rodiče se s tím snaží bojovat.

00:04:25To znamená, jestli se odevzdají, řeknou: "My tomu nerozumíme.

00:04:29Dělejte svoji práci vy

00:04:31a my to budem z povzdálí sledovat",

00:04:33to určitě není úplně optimální postoj.

00:04:36Máme mnohem radši ty rodiče, kteří se ptají,

00:04:39mnohdy nás na něco upozorní, co bysme mohli udělat my lépe.

00:04:46-Podstoupili jsme transplantaci kostní dřeně

00:04:49a vlastně po té transplantaci kostní dřeně se zjistilo,

00:04:52že je tam stejně další metastáze,

00:04:54což už vlastně nás posunulo úplně do té nejhorší kategorie,

00:04:58kdy opravdu ten doktor,

00:05:00ač teda samozřejmě je mu to strašně líto,

00:05:02ale vám řekne, že to dítě umírá, a že se opravdu nedá nic dělat.

00:05:09Potom jsem poznala ženu, která mi vlastně řekla,

00:05:12že když já budu chtít, tak ten Matyáš se vyléčí,

00:05:15což já jsem zase si ťukala doslova na čelo a říkala jsem:

00:05:17"To je hrozná hloupost!

00:05:19Doktoři prostě řekli, že to máme jasný,

00:05:22že opravdu tam není šance na to vyléčení,

00:05:23je tam strašně malá, ta šance."

00:05:25A ona říkala: "Ale ta šance tam je! Tak je popros.

00:05:28Popros je, ať zkusej ještě něco vymyslet."

00:05:30A já jsem si ještě říkala: "Ježíš, to tam budu za úplnýho blázna!"

00:05:33Nicméně jsem teda šla, hodila jsem do toho všechno

00:05:35a řekla jsem, že prostě to za to stojí,

00:05:37a požádala jsem toho pana doktora, jestli by ještě něco nevymyslel.

00:05:41A on opravdu za 2 dny přišel a řekl,

00:05:42že někde v nějaký zemi zkusili jinou kombinaci těch cytostatik,

00:05:47zkusili radioterapii, ale že se to teda u těch dětí dá použít.

00:05:51Že s tím mívají úspěchy,

00:05:52ale že teda se zase čeká hroznou dobu

00:05:54na to zařazení do toho registru.

00:05:57Nicméně se stal zázrak

00:05:58a my jsme opravdu do 14 dnů byli na té Klinice nukleární medicíny

00:06:02a opravdu nám začala kapat radioaktivní látka.

00:06:06Bylo to sice zase další těžký období,

00:06:08ale on je prostě divous,

00:06:10on to zvládal všechno strašně úžasně.

00:06:13A já jsem v tu chvíli, kdy se začly dít tyhle věci,

00:06:15se vlastně začla hrozně obracet v tom myšlení,

00:06:17začla jsem opravdu věřit v to, že když já si stanovím ten cíl,

00:06:21že ten malej bude zdravej, tak že to tak opravdu bude.

00:06:28*Do tohoto těžkého období se stala další nešťastná událost,

00:06:31Lenčin manžel měl autonehodu.

00:06:34Léčil se doma a rodina se ocitla úplně bez peněz.*

00:06:38-Já jsem měla mateřskou

00:06:39a vlastně ještě v té době se platily pobyty v nemocnici,

00:06:41takže to jsme opravdu byli úplně finančně na dně.

00:06:43Psychicky vlastně taky, protože jsme zatím nevěděli,

00:06:46jestli se něco podaří, nebo ne.

00:06:48A v tu dobu vlastně si okolí začlo všímat toho,

00:06:51že se u nás něco děje, že u nás je něco špatně,

00:06:54tak vyhlásili vlastně takovou materiální sbírku

00:06:56a postupně se na to začala vlastně navalovat

00:06:59i ta finanční sbírka.

00:07:01Udělali nám nádhernou benefici, prostě benefiční akci,

00:07:04kde prostě byla spousta lidí, kteří nás přišli podpořit.

00:07:22Ten verdikt se vlastně odehrál okolo září

00:07:25a my jsme po novém roce měli vlastně vyšetření

00:07:28a těsně před tím vyšetřením byla ta benefiční akce,

00:07:31kde prostě musím říct, že byla tak obrovská energie,

00:07:33že my jsme opravdu odtamtud odcházeli nabitý strašně moc,

00:07:36a pár dní nato jsme měli vlastně vyšetření

00:07:38a tam nám sdělili, že Matyáš je prostě čistej,

00:07:41že je zdravej.

00:07:42Takže to byla asi pro mě úplně nejvíc nabíjející myšlenka.

00:07:46A já bych si strašně přála, aby byly všechny děti zdravý.

00:07:51-Dá se říct, že v případě Matyáše je to určitě svým způsobem zázrak,

00:07:56protože onemocnění, kterým trpěl on, když se vrátí,

00:08:01tak samozřejmě šance na to vyléčení již nejsou zdaleka tak dobré,

00:08:06jako v rámci první léčby.

00:08:10Takže dá se říct tím,

00:08:11že se mu to vlastně vrátilo dvakrát, tak dokázal zabojovat

00:08:15a určitě se dostal z toho dna pomyslného.

00:08:21*Lenka po vlastních zkušenostech se závažnou nemocí svého syna

00:08:24začala pomáhat dalším dětem s onkologickým onemocněním.

00:08:28Založila Nadační fond Šance onkoláčkům

00:08:31a za svou obětavou práci se stala ženou regionu za Plzeňský kraj.*

00:08:37-Včera se tam ptali, na stránkách, ohledně toho Dne dětí,

00:08:41jak budou starý ty děti. -Hm.

00:08:43-Jestli to budou i starší, nebo jestli to budou jenom malý děti.

00:08:46Jestli to budou jenom onko, anebo vůbec jestli budou nemocný.

00:08:49-Já bych jednou chtěla taky pomáhat dětem, jako mamina.

00:08:53Prostě udělala bych si taky s kamarádkama nějakej ten klub

00:08:58a pomáhaly bysme dětem nemocnejm, který byly jako Matýsek.

00:09:05-Já jsem přesvědčený o tom,

00:09:07že ty jsi mi vlastně zachránil život, protože to bylo tak rychlý,

00:09:12že si myslím, že třeba kdyby se čekalo tejden,

00:09:15tak to mohlo být všechno úplně jinak.

00:09:20*Doktoři měli u Tomáše Bursy podezření na rakovinu,

00:09:23ale kdyby nebyl jeho kamarádem lékař

00:09:26a nezařídil mu okamžité vyšetření na CT, tak už dnes mezi námi není.*

00:09:32-V tu chvíli se pro mě zbortil svět,

00:09:34protože člověk přemejšlí nad tím, jestli to dá, anebo to nedá,

00:09:37nebo jestli to přežije, jestli tady bude dál.

00:09:38Prostě ty otázky tam jsou.

00:09:42Takže potom následovalo další vyšetření,

00:09:45to mě poslali na cétéčko, který se jim rozbilo právě.

00:09:49Jelikož jsem věděl, že vlastně 14 dní stačilo k tomu,

00:09:51abych byl takhle zasaženej, tak jsem zavolal kamarádovi,

00:09:55ten zařídil právě jiný vyšetření CT, okamžitý,

00:10:00a pak už se to celý rozběhlo.

00:10:01-Cétéčko jsme nechali udělat velmi rychle, nález byl jasnej.

00:10:07-Po tom jeho vyšetření mi oznámil právě to,

00:10:10že musím okamžitě na operaci, ale okamžitě!

00:10:13Ty jsi mi řekl, že musí všechno ven.

00:10:14-Ano, já jsem to řekl tak natvrdo, jak to říkám většinou všem lidem.

00:10:18To znamená, že nemá cenu přemýšlet

00:10:20o nějakejch alternativních záležitostech,

00:10:23homeopatiích, bylinkách.

00:10:26Tady v tomto případě prostě je jasně na místě

00:10:28radikální chirurgický řešení.

00:10:32*Tomáš operaci přežil,

00:10:34i když mu lékaři vzali kvůli agresivní rakovině

00:10:36celý žaludek a kus jícnu.

00:10:38Tím ale jeho boj o život neskončil.

00:10:41Po měsíci musel nastoupit na onkologii

00:10:43a podrobit se léčbě ozařováním a chemoterapií.

00:10:46Na třetí dávku už nenastoupil.*

00:10:50-Celý systém, celý organismus, prostě kolaboval.

00:10:52To znamená to, že člověk neměl sílu, dělalo se mu špatně,

00:10:55neměl chuť k jídlu, prostě absolutně přestal fungovat.

00:10:59A já jsem z toho důvodu teda požádal o ukončení léčby.

00:11:03Začal jsem rapidně hubnout, samozřejmě,

00:11:07zhubnul jsem o 35 kilo svalový hmoty,

00:11:11a dokonce i na vejšku jsem se zkrátil o 2 centimetry.

00:11:17I přes to všechno vlastně,

00:11:19že mě provázely takovýhle negativní události, ta nemoc, a tak dále,

00:11:23tak jsem se snažil vědomě si zachovávat

00:11:26takovou tu čistou mysl a zdravej rozum.

00:11:34*Zatímco Lenka našla podporu v rodině,

00:11:36Tomáš v nejtěžších chvílích zůstal na všechno sám.

00:11:40Manželka si našla zdravého partnera, následoval rozvod,

00:11:43a aby nezůstal na ulici, odstěhoval se na rozestavěnou chatu.*

00:11:48-Takže tady nebyly kamna, nebyla samozřejmě voda,

00:11:52nebylo to zateplený.

00:11:54Neměl jsem botník, neměl jsem šatník,

00:11:57takže když jsem si tady u okna udělal to první kafe

00:12:00a rozhlíd jsem se okolo, tak jsem říkal:

00:12:03"Když jsem zvládnul toto, tak toto zvládnu taky!"

00:12:09Já jsem bojoval. Já jsem bojoval.

00:12:11Bylo to půl roku, byl to tři čtvrtě roku.

00:12:13V tom, jak jsem se začal měnit,

00:12:16tak samozřejmě se k tomu stavělo i jakoby okolí, dá se říct,

00:12:20veškerý ty práce tady na chalupě jsem si dělal taky tak nějak sám.

00:12:25A jednou se mi právě stalo při tý procházce okolo řeky,

00:12:29že jsem si opravdu kleknul na ty kolena, na tu louku,

00:12:32a tam jsem se dostal do toho stavu, kdy opravdu člověk řekne:

00:12:36"Hele, má to cenu, ještě jako pořád takhle bojovat?

00:12:40Vždyť to nebere žádný konce! Pořád žádnej..."

00:12:43V dálce kdyby byla jiskřička nějaký naděje, jako že něco...

00:12:48A já tam skutečně na těch kolenou klečel a říkal jsem si...

00:12:52Byly to vteřiny, ale tam to proběhlo úplně všechno.

00:12:55Otevřel jsem oči, a když jsem viděl všechny ty kytky a motýly,

00:13:00včely, a tak dále,

00:13:01tak tam jsem si to uvědomil, jaká je ta podstata života,

00:13:05že to je vlastně dar, kterej se musí žít.

00:13:22-Je pravda, že když ten nemocný

00:13:25se rozhodne s tou nemocí bojovat sám za sebe,

00:13:29tak nám to rozhodně pomáhá.

00:13:32Je skupina nemocných,

00:13:34který, když to řeknu lidově, to zabalí, tu léčbu,

00:13:39odmítají jakoukoliv další léčbu,

00:13:40a tam potom samozřejmě ty výsledky nejsou úplně tak dobrý,

00:13:45jako v případě, kdy ty ses rozhodl a prostě začal jsi s tím bojovat

00:13:49a bojoval jsi naplno a bojuješ doteďka.

00:13:51A doufám, že budeš bojovat dál.

00:13:53-To si piš, protože ty totiž ještě netušíš,

00:13:56jakýho pašák jsi zrodil!

00:13:58A já v tomhle rozhodně budu pokračovat.

00:14:01-Já ne, já jsem byl jenom pomocník.

00:14:05-Pro mě to další uvědomění bylo to,

00:14:07že nic tady na tom světě není zadarmo,

00:14:12a že pokud jsem dostal takovouhle šanci,

00:14:15tak že bych se měl taky nějakým způsobem jakoby odvděčit,

00:14:20takže jsem začal prostě pracovat.

00:14:22Napsal jsem první knížku,

00:14:25udělal jsem keramický andílky naděje,

00:14:27který jsem prostě rozesílal po celý republice

00:14:30onkologickejm dětem, onkologicky nemocnejm.

00:14:34Začal jsem pořádat besedy na onkologii,

00:14:36kde jsem vlastně v podstatě podporoval já sám,

00:14:39kterej byl ve stavu, takovýmhle zdravotním stavu bídným,

00:14:43tak jsem sedl do auta a jel jsem do Brna

00:14:46a tam bylo 30 onkologických pacientů

00:14:49a já tam do nich nahustil takovou pozitivní energii,

00:14:52že každej ke mně přišel, každej si chtěl na mě sáhnout

00:14:55a říkal: "Pane Bože, vy jste nám tak pomohl!"

00:14:59A já v tom začal nacházet smysl

00:15:02vlastně celýho toho svýho života.

00:15:05*Podobně jako Lenka, i Tomáš začal pomáhat druhým.

00:15:08Svůj příběh sepsal a dál pokračuje v psaní knih.

00:15:12Založil nadační fond Dobří lidé Česka

00:15:15na obhajobu zdravého života a rozumu.*

00:15:18-Ahoj! Ahoj! Vítám tě!
-Ahoj!

00:15:21-Tomáš asi neměl moc velkou šanci přežít,

00:15:23opravdu byl v hodně špatném stádiu, ale nakonec dokázal zabojovat.

00:15:28A tím, že začal dělat prostě věci pro druhé...

00:15:32Tomáši, budeš to zase chtít tady tou technikou,

00:15:33to znamená kresba tuší?

00:15:35On dostal tak obrovskej dar života,

00:15:38že začal otevírat dveře i ostatním lidem.

00:15:48-V roce 2009 jsem si objevila bulku v prsu

00:15:52a vlastně nějak jsem tomu nepřikládala velkej důraz.

00:15:56Byla doba dovolenejch, takže jsem nijak zvlášť nespěchala.

00:16:00Byla jsem v naprostej pohodě,

00:16:03a pak vlastně podstoupila jsem histologii

00:16:08a ta řekla, že nález je agresivní, rychle postupující a zhoubnej.

00:16:26*Gerda Matoušková podstoupila velmi těžkou operaci

00:16:29a lékaři jí museli odstranit celý prs.*

00:16:33-Takže jsem se probudila v nemocnici vlastně bez prsu

00:16:37a vůbec mi to nedocházelo.

00:16:40Já jsem si nedokázala vůbec sundat vlastně ten obvaz

00:16:44a podívat se na sebe.

00:16:46Vlastně hroznej pocit vevnitř, strašnej pocit, jaký to bude.

00:16:52Takže jsem to jednoho dne udělala a prostě ono to je strašný.

00:16:57Je to prostě strašný.

00:16:59A další věc je, pak jsem to musela ukázat svojí dceři.

00:17:05A ta, když se na mě podívala, tak začala plakat.

00:17:10Tady ti naleju čaj.
-Hm.

00:17:13*Gerda do poslední chvíle netušila závažnost své nemoci

00:17:16a nepochopila to ani ve chvíli,

00:17:18kdy o tom s ní lékař po odstranění prsu mluvil.

00:17:21Všechno jí došlo až doma.*

00:17:24-Dobrej?
-Hm.

00:17:26-Přečetla jsem si zprávu z chirurgie

00:17:28a zjistila jsem, že mám rakovinu.

00:17:33Mě vzal strašnej vztek, strašnej vztek na zdravý lidi.

00:17:38Na zdravý lidi, který měli třeba 70 a jedním z nich byla moje...

00:17:44naše babička, vlastně tchýně, který jsem to i řekla:

00:17:48"Proč mám umřít já, proč ne vy?"

00:17:52Pak jsem se teda styděla, omluvila jsem se,

00:17:54ale to byla vlastně moje reakce.

00:17:57Já jsem se dívala na lidi, mluvila jsem s nima

00:17:59a pořád mě pronásledovala myšlenka: "Proč je zdravej?

00:18:03Proč není taky nemocnej? Proč není on nemocnej?"

00:18:14Pak vlastně po tom vzteku,

00:18:16když se člověk tak nějak jako vybouří, tak přijde sebelítost.

00:18:20Litujete sama sebe a pláčete a říkáte:

00:18:23"Proč já, když mám malý dítě? Proč? Proč? Proč se mi to stalo?

00:18:28Proč musím umřít?

00:18:29Vždyť mám malou holčičku, to je nespravedlivý!"

00:18:34Pak jsem si říkala: "Neřvi! Co řveš?

00:18:37Koukej se zvednout a prostě bojuj!"

00:18:46*Přes všechno utrpení, které zákeřná nemoc sebou přinášela,

00:18:49nenašla Gerda žádnou podporu u svého muže,

00:18:52ale naopak ji čekala další rána.

00:18:55Manžel si našel milenku a rozvedli se.

00:18:57Gerda skončila s malým dítětem na ulici.*

00:19:01-Nechoval se k nám hezky

00:19:04a já jsem byla vlastně nucená, abych chránila dítě,

00:19:07odejít do azylovýho domu,

00:19:11kde teda jsem s dcerou žila dva roky.

00:19:16Nejvíc jsem chtěla žít pro svý dítě,

00:19:19protože ten její pohled, pohled v očích,

00:19:23a prostě to slovo "maminko", tak pro to jsem musela zabojovat.

00:19:30Vlastně přišla do školy a lidé,

00:19:34jak lidé nahlíží na tuhle nemoc, že jo!

00:19:40-Holky řekly: "Tvoje máma má rakovinu?",

00:19:42tam se vlastně svěřila, "Tak to je konec, to umře!"

00:19:48Zeptala se mě: "Maminko, umřeš?"

00:19:51A já jsem dokázala teprve asi po 2-3 letech říct: "Ne!"

00:20:08Když prostě jsem viděla manžela,

00:20:10vlastně podívala jsem se na manžela,

00:20:11kterej si našel milenku,

00:20:14a s pohledem na něj si říct...

00:20:17Prostě řekla jsem si: "Já ti tady to dítě nenechám.

00:20:20Já ji tady nenechám. Já prostě zaberu."

00:20:22A ono mi to v ten moment hrozně pomohlo,

00:20:23protože mě nikdo nelitoval.

00:20:27Přestože mi říkali, ať dítě dám pryč,

00:20:30aby se mnou nebyla,

00:20:31aby mě neviděla v tomhle zuboženým stavu,

00:20:34tak jsme spolu trávily veškerý chvíle.

00:20:38Když jsem procházela chemoterapiema,

00:20:39tak ona ležela vedle mě v posteli a jedly jsme spolu suchej rohlík.

00:20:43A hlavně co bylo pro mě důležitý, že jsme se objímaly,

00:20:46a že jsem věděla, že to dítě mě má rádo.

00:20:50A cítila jsem tu lásku.

00:20:55*Na všechno zůstala sama

00:20:57a i když měla podle lékařů už před 5 lety zemřít, nevzdala to.

00:21:01Dostudovala obor, ve kterém si našla práci,

00:21:03začala plánovat budoucnost a koupila si byt na hypotéku.*

00:21:09-Pak jsem viděla ten svůj život jakoby na etapy.

00:21:13Rok jsem přežila, 2 roky jsem přežila,

00:21:16a pak už jsem si dělala plány na dovolenou další rok,

00:21:20pak jsem to brala na 5 let, dneska to beru...

00:21:24Už se vidím v 90, jak budu vychovávat vnoučata,

00:21:28jak se o ně budu starat, jak jim budu dávat čokoládu.

00:21:31Takže už ty výhledy jsou prostě, no...

00:21:36Chtěla bych tady bejt hodně dlouho, protože jsem ráda na světě.

00:21:42*I známý psycholog Jeroným Klimeš se dostal do situace,

00:21:44kdy nevěděl, jak dlouho bude žít.

00:21:47Lékaři mu objevili rakovinu lymfatických uzlin.*

00:21:52-Ten největší strach přišel samozřejmě,

00:21:53když jsem měl jít na druhou sérii chemoterapií,

00:21:57která by byla teda o řád horší,

00:21:59to byla ta takzvaná autologní transplantace kostních buněk,

00:22:05nebo kmenových buněk.

00:22:08Tak to by byl asi velkej problém, jo, to by bylo asi hodně vážný.

00:22:15Tak v okamžiku, kdy člověk zjistí,

00:22:17že má v horším případě před sebou 2 roky života,

00:22:21tak já jsem si sednul a řekl jsem si:

00:22:23"Tak, Bože, jestli mi dáš 2 roky života,

00:22:26tak je třeba ty blbosti vyházet a to důležitý vyřešit."

00:22:33Tak, Žofinka.

00:22:36A pak jsem se snažil dopsat tu knížku,

00:22:38protože to jsem odkládal až do doby,

00:22:41kdy na to bude jako vhodná doba.

00:22:44No a ta choroba řekla: "Jerome, ta vhodná doba je teď!"

00:22:48Tak jsem začal psát.

00:22:51Tohleto je ta knížka, která vznikla právě na základě toho,

00:22:55že mám jít na tu chemoterapii.

00:22:57To jsem si říkal: "Tuhletu chci napsat,

00:22:59tohle bych si nerad odnes do hrobu."

00:23:03Osobně to řeším tím, že si vždycky říkám:

00:23:05"No, tak jako může mě přejet auto, může se mi stát tohleto..."

00:23:08Já vždycky říkám: "Když si mě chceš vzít,

00:23:10no tak si mě vezmeš kdykoliv, kdekoliv,

00:23:12tak já se budu snažit, abych tu druhou půlku života,

00:23:15kterou mám vlastně navíc, já už mám 10 let extra života,

00:23:18tady už jsem neměl bejt, touhle dobou, tak jsem si říkal:

00:23:21"No tak to je perfektní. Mám o 10 let života navíc!"

00:23:26Tak se to snažím nepromarnit a využít to smysluplně.

00:23:31Tady mě pořád něco tlačí.

00:23:33Jako kdyby tam byl nějakej sklípek zanícenej, nebo já nevím co.

00:23:36-Nikdy nemůžeme říct, že onkologický pacient je vyléčen,

00:23:39protože ta choroba se vždycky může vrátit

00:23:42a někdy se mohou vrátit i nějaké sekundární nádory,

00:23:46které mohou vznikat i po úspěšné léčbě toho primárního tumoru.

00:23:52A já si myslím, že jako o tomhle nemá cenu

00:23:55úplně jako jednoznačně ani přemýšlet

00:23:57a musí jako se oprostit od této myšlenky

00:24:02a musí žít ten život tak, jak to jde.

00:24:06-Já jsem se smířila s tou nemocí.

00:24:09Sedí mi tady na rameni a jsme kámošky.

00:24:13Samozřejmě, že se může kdykoliv vrátit, kdykoliv,

00:24:16ale nikdy bych neměnila.

00:24:19Nikdy bych nevzala ten čas zpátky, protože život prožívám daleko líp.

00:24:26Prostě já tím životem proplouvám.

00:24:28Já si užívám každou chvilku a ta stojí za to.

00:24:31Ten život stojí teď za to.

00:24:33-Když už teda člověk toto dostane, tento dar, tak by měl předávat.

00:24:39A měl by předávat dobro, měl by předávat lásku,

00:24:41pomocnou ruku, a tak dále. A ono to skutečně takhle funguje.

00:24:45Co je uvnitř, tak je i venku.

00:24:47Je to o energii, je to o tom,

00:24:49že jak se vlastně člověk chová k tomu okolí, k přírodě a k lidem,

00:24:53tak to se mu samozřejmě taky vrací.

00:24:57-Můj velice oblíbený citát je od Luciana De Crescendo:

00:25:01"Každý z nás je anděl s jedním křídlem.

00:25:03Abychom mohli létat, musíme se obejmout."

00:25:21*3 největší české pojišťovny,

00:25:22které se starají o více než 80 procent naší populace,

00:25:26vydaly vloni na léčbu rakoviny více než 17 miliard korun.

00:25:30Šlo o miliardový meziroční nárůst,

00:25:33především díky zavádění takzvané biologické léčby.

00:25:36Jen Všeobecná zdravotní pojišťovna hradila loni léčbu

00:25:39více než 300 000 onkologických pacientů.*

00:25:45Skryté titulky: Vlasta Malíková Česká televize 2017