Jeden z nejslavnějších filmů Pedra Almodóvara, oceněný Oscarem a 18 mezinárodními cenami.
  • Vyrobeno 1999
  • Země původuFrancie, Španělsko
    • V původním znění s titulky

Jeden z nejúspěšnějších filmů dnes už kultovního španělského režiséra Pedra Almodóvara je samozřejmě opět o ženách. A to nejen o ženách ve všech možných podobách i situacích, ženách celých i částečných, ale o ženství jako takovém, bez něhož by tento život nebyl jen nudný, nebyl by totiž vůbec. Příběh matky, která se po tragické smrti svého jediného syna vydá hledat jeho otce jménem Lola, porazil v roce 1999 všechny kandidáty na nejvyšší filmová ocenění nejen v Evropě (Cena za režii a Cena ekumenické poroty na MFF v Cannes, Evropský film roku, francouzský César, italský David, dánský Bodil, Cena Britské akademie filmového a televizního umění BAFTA, britská Cena pro nezávislý film, německá výroční filmová cena, švédský Guldbagge, dánský Robert a 7 domácích španělských filmových cen Goya), ale i v Latinské Americe (brazilská Velká cena za nejlepší zahraniční film) a v USA (Oscar, Cena bostonského kruhu filmových kritiků, Chicagské asociace filmových kritiků, Cena Zlatý satelit a Zlatý glóbus, všechny za nejlepší zahraniční film roku). A to není výčet cen ještě úplný.

Almodóvar neslevil nic ze své potřeby bořit vžité konvence a mýty, ze záliby zpracovávat témata a prostředí, která jsou pro běžnou filmovou produkci příliš provokativní, přesto vytvořil téměř melodramatický film. V tragikomickém příběhu, v němž se situace pohybují na ostří nože, hrají několik hlavních úloh pouze ženy. Matka Manuela, která ztratí syna, její nejlepší kamarádka, transvestita Agrado, jeptiška Rosa, herečka Huma Rojo a její milenka Nina... Osudy všech se, jak to u Almodóvara je pravidlem, prolnou a vzájemně ovlivní přímo osudově. Pouhý děj, v němž se Manuela při cestě za otcem svého syna vrací do vlastní minulosti, však není hlavním smyslem filmu. To, o čem se v Almodóvarově filmu hraje, jsou ženy samotné. Jejich vztahy, solidarita, touhy a prohry, jejich frustrace, ale i schopnost dávat sama sebe.

Film, jehož název je záměrnou parafrází filmu J. L. Mankiewicze "Vše o Evě" z roku 1950, je jednou z nejzajímavějších výpovědí o ženách, jaké byly kdy natočeny. Ke sledování Almodóvarových filmů je však třeba otevřít své srdce a všechny předsudky odložit v šatně.

Závěrečným věnováním se Pedro Almodóvar obrací ke všem, kdo jej inspirovali a stále inspirují: Bette Davisové, Geně Rowlandsové, Romy Schneiderové, všem herečkám, které dělaly herectví, všem ženám, které hrají, všem mužům, kteří hrají a stávají se ženami, všem, kdo chtějí být matkami, své matce.

Napište nám