Co jsme říci nestihli
Politická situace středoevropského prostoru
Na přelomu poloviny třináctého století se poměr sil na evropském kontinentě počíná měnit. Dosavadní hegemonie a vzájemný respekt Římskoněmecké říše a Přemyslovského soustátí dostává trhliny. Na scéně se objevuje rod Habsburků, personifikovaný v Rudolfovi I. Habsburském, zakladatelem jejich moci a slávy. Rudolfovi se daří proti Přemyslovi Otakarovi II. získávat spojence z řad rakouských i německých šlechticů, kteří jsou pod vládou Přemysla a berou jej jako cizího krutovládce. Ke Koruně české patří stále, vyjma Salcburska i celé dnešní Rakousko, větší část Slovinska až téměř k břehům Jaderského moře i část území Itálie a Chorvatska. Přemysl vládne i Uhrách, ale štěstí se od něj začíná odklánět.
Důvody bitvy na Moravském poli
Zlomovým je rozhodnutí sedmi říšských kurfiřtů, zvolit v roce 1273 novým Římským králem a tedy nejmocnějším vládcem v Evropě právě Rudolfa. Přemysl, sám jeden z kandidátů to cítí jako ohrožení svých zájmů. Po řadě místních válek dochází v roce 1276 na dunajském ostrově Kramberk k podpisu arbitrážní dohody, kterou Přemysl ztrácí rakouská území i Chebsko a uznává Rudolfa za Římského krále. Smlouva nemohla vydržet dlouho a vše směřuje k bitvě, která provždy rozhodne. V pátek 26. srpna 1278 leží vojska obou protivníků proti sobě u Suchých Krut, dnes Dürenkrutu.
Tragický Přemyslův osud
V průběhu bitvy Rudolf nebezpečně padá z koně a se štěstím se zachraňuje. Nakonec je poražen a zabit Přemysl Otakar II. Neděje se tak ale pro zradu českých pánů, jak se traduje, ale z důvodu útoku skupiny rytířů nepřítele ze zálohy, což odporovalo pravidlům boje. Přemysl, přes vidinu porážky, odmítá ustoupit. Je zraněn, sražen z koně a na místě oloupen. Poté, co je nepřáteli ještě živ rozpoznán, je proti všem konvencím rytířského boje na místě zavražděn.
Vrah posledního Přemyslovce
Verzí a pachatelů se nabízí podle kronik více. Podle jedné byl kralovrahem rytíř Konrád, který přistižen se zkrvavenou dýkou byl na místě ubit, aniž by stačil cokoliv říci. Za objednatele vraždy byl považován Albrecht, říšský král, který měl důvody se Václava III. zbavit. Štýrská kronika přináší popis spiknutí králových kumpánů, kterým během pitek věnoval statky, a které jim chtěl později odebrat. Losem byl vybrán jako vykonavatel von Wildenstein herr Odelin. Nic z toho se však nepodařilo prokázat.
Zrod dynastie
Podle středověkých legend odvozovali Lucemburkové původ od bájné víly Meluzíny. Skutečnou zakladatelkou je však hraběnka Ermesinda, dcera Jindřicha IV. Slepého. Nevelké panství se rozkládalo při západní hranici Svaté říše římské, na území dnes tvořícím Velkovévodství Lucemburské a jednu z provincií Belgie. Za jejich vzestupem bylo spojenectví s Francií.
Strůjce úspěchu
Hlavním strůjcem moci Lucemburků byl muž, který na piedestal trůnu nikdy neusedl, ani tam nemířil. Bratr Jindřicha VII. a strýc Jana Lucemburského, Balduin Lucemburský. V pouhých 23 letech se stal trevírským arcibiskupem a tím i jedním ze sedmi římských kurfiřtů, kteří jediní měli právo volby římského krále, případně i římského císaře. To z něj činilo jednoho z nejmocnějších mužů Říše.
Sesterská dohoda
Po obsazení Prahy Janem Lucemburským zůstává otázkou jak se zachová vládnoucí král Jindřich Korutanský, ale také, jak se k němu má zachovat Jan Lucemburský. Na tajné schůzce se scházejí manželky obou soupeřů, Eliška Přemyslovna se sestrou Annou. Ta vkleče oroduje za život svého muže Jindřicha Korutanského. Po příslibu volného odjezdu Jindřich Korutanský nabídku využije a Pražský Hrad opouští.