Únos domů je Váš první film určený pro plátna kin. V čem se tato práce lišila od televizní?
Nelišila se příliš. To, že jsem točil na filmový materiál, jsem tolik neprožíval. Už při tvorbě pro televizi jsem používal mnohé postupy, které jsou typické pro tvorbu filmovou.
Například?
Co nejpečlivější výběr prostředí, způsob vlastního natáčení i střihové skladby, práci se zvukem.
Často točíte s mladými nebo dokonce dětskými herci. Je to pro Vás obtížné?
Nejsložitější je výběr, tedy casting. Když ten se podaří a já se strefím, vše, co následuje, je už pohoda. Pokud se však člověk přehmátne, je práce složitější.
Proč by podle Vás měli diváci jít na "Únos domů" do kina?
V první řadě proto, aby strávili dvě zábavné hodiny, které jim snad poskytnou i příležitost zamyslet se nad tím, jestli zrovna jejich potomek by si někdy třeba nepřál být unesen. Jestli to doma, které mu dávají, je opravdu doma.
Naváže Únos domů na tradici úspěšných českých filmů s rodinnou tematikou?
Je to naše velké přání. Já i všichni ostatní, kteří na filmu dělali, bychom byli rádi, kdyby se "Únos domů" stal jedním z těch snímků, které navážou na řadu starších českých „rodinných filmů“, které si získaly naše i zahraniční diváky.