Zprávičky

Záznam chatu z úterý 3. října 2017

Adam K.: „Líbí se ti víc duháček nebo ovečka Déčka?“

Jaroslav Svoboda: „Zdravím všechny děti v chatu. Líbí se mi Duháček i Ovečka, ale Duháček víc.“

Adam K.: „Díváš se na déčko?“

Jaroslav Svoboda: „Dívám, ale z časových důvodů málo. Ale je to super.“

bjbj: „jakou školu bych měl vystudovat když chci být malíř?“

Jaroslav Svoboda: „Úplně nejlepší by bylo navštěvovat nějakou základní uměleckou školu. Potom když tě to chytne, tak se pokusit udělat zkoušky na výtvarnou nebo uměleckou střední. A pak když uvidíš, že ti to jde, tak se přihlásit na Akademii výtvarných umění nebo na Vysokou uměleckoprůmyslovou školu. Ale upozorňuju tě, že uživit se uměním je velmi složité, ale krásné.“

Adam K.: „A jak se ti líbí nápad s černobílem?“

Jaroslav Svoboda: „Moc hezký nápad. I když černobílé věci mám taky moc rád.“

Veselá: „Dobrý den, moc ráda sleduji pořad Star Dance. Vůbec by mě nenapadlo, kolik je za ním práce. Co vás nejvíc na Star Dance bavilo?“

Jaroslav Svoboda: „Star Dance se připravuje minimálně rok. Samozřejmě mě jako scénografa nejvíc bavilo připravit originální scénu.“

peta: „Zajímáte se o vědu?“

Jaroslav Svoboda: „Baví mě, ale spíš povrchně.“

jan tleskac: „Jaký hlavolam máte nejradši? Umíte vyndat ježka z klece? :D“

Jaroslav Svoboda: „Jaký hlavolam mám nejradši, to nevím, protože málokterý dám dohromady. Ale ježka z klece vyndat umím.“

DAYD: „Znáte Vašeho kontroverzního jmenovce, učitele výtvarných, počítačověgrafických a společenskovědních disciplín Jaroslava Svobodu? A není Vašim příbuzným?“

Jaroslav Svoboda: „Bohužel neznám. Není mým příbuzným, ale určitě to musí být skvělý člověk.“

Veselá: „A co všechno práce scénografa obnáší?“

Jaroslav Svoboda: „Je to obrovský balík práce. Musíte mít úžasnou představivost, hodně nápadů, být trošku manuálně šikovný. Je třeba vymyslet takové prostředí, které odpovídá scénáři, vyhovuje kameramanovi a režisérovi a v neposlední řadě dramaturgovi. Dekorace musí být funkční, musí se v ní člověk dobře pohybovat a zejména musí být bezpečná. To znamená, že byste měl mít velký přehled o používaných materiálech, barvách, znát televizní techniku a tak dále. Co je však nejdůležitější, je vaši myšlenku zrealizovat. To znamená mít za sebou celou řadu spolehlivých lidí, kteří vše toto dokáží.“

DAYD: „Jak se z malíře stane televizní scénograf?“

Jaroslav Svoboda: „V podstatě když vystudujete vysokou uměleckou školu, tak byste se měl umět orientovat nejen v kresbě, grafice či malbě. Záleží na tom, s čím se v životě setkáte, jaké se vám otevřou příležitosti a jestli se budete chtít těchto příležitostí chopit. V podstatě každá příležitost je svým způsobem umělecká výzva. Když jsem chodil na základní školu, tak jsem navštěvoval modelářský kroužek, kde jsme lupínkovou pilkou vyřezávali trupy letadel a lodí, sestavovali je dohromady, barvili, lakovali. Byla to úžasná tvořivá práce a nejlepší na tom bylo, když sestavená loď či letadlo fungovalo. Ale abych se vrátil k otázce. Ze mě jako z malíře se nestal televizní scénograf. Já jsem malíř a současně televizní scénograf.“

DAYD: „Co bylo na práci pro iQPark a další centra nejzajímavější?“

Jaroslav Svoboda: „Dostal jsem zadání nějakým způsobem výtvarně pojednat expozici ČT Déčka v Science centrech. Dlouho jsem si s tím lámal hlavu, a tak jsem vytvořil něco jiného, než se ode mě čekalo. Použil jsem krásnou předlohu duhy a Duháčka od pana Daniela Špačka. A prvotním nápadem bylo nějak si s těmito objekty hrát. Tak mě napadlo sestavování duhy v takových otáčivých sloupech, kde je duha rozhozena nepravidelně kolem dokola celého sloupu. Úkolem je dle předlohy v horní a spodní části sloupu sestavit čtverečkovou a korálkovou duhu. To je takový docela jednoduchý hlavolam. Ale pak jsem si řekl, jsme ve vědeckých centrech, kde by mělo už být něco náročnějšího, a tak mě napadlo rozdělit do kostiček šest různých poloh Duháčka, nakombinovat je do devíti kostek, z kterých pak sestavit jednotlivé polohy Duháčka. Musím říct, že i dospělí si s tím lámou hlavu. Tak to mě bavilo hodně.“

DAYD: „Jak složité je vymyslet hlavolam?“

Jaroslav Svoboda: „Záleží jak složitý hlavolam. Může to být třeba rozstřihaný list papíru, který potom vracíte do původní polohy. Ale může to být taky Rubikova kostka. V podstatě si musíte umět hrát a ono to možná přijde samo.“