Bronson

Píše se rok 1974 a devatenáctiletý mladík, rváč a nepřizpůsobivý živel Michael Peterson vykrade poštu. Je okamžitě zatčen a odsouzen k sedmi letům žaláře. Jiní by to považovali za trest, ne tak Michael. Vždy chtěl být totiž slavný, jelikož však nic neuměl, uvědomil si, že právě až za mřížemi se může stát hvězdou. Jednoduše tím, že bude pokračovat v tom, co dělal na svobodě. A tak přijal jméno Charles Bronson a začal mlátit každého, kdo se mu dostal pod ruku. Nakonec si odseděl 34 let, z toho 30 let na samotce (tato čísla platila v době vzniku filmu). O datu jeho možného propuštění nebylo dosud rozhodnuto.

Dánský režisér Nicolas Winding Refn se proslavil trilogií Pusher (první díl u nás vyšel na DVD pod názvem Dealer), snímanou autenticky působící ruční kamerou, tady máme naopak ode všeho odstup. Refn od počátku sází na to, že nemůžeme proniknout do Bronsonova nitra a že tento reálně žijící člověk s nálepkou nejnebezpečnějšího vězně Velké Británie má jen image, ale nikoli vnitřní identitu. Při stylizaci Bronsona si vybírá jako určující jeho vzhled kníratého cirkusového siláka a vyprávění posouvá do polohy klauniády a divadla. Snímek Bronsona ukazuje jako šílence nejen coby aktéra v minulosti, ale i jako vyšinutého vypravěče, jenž se obrací přímo k imaginárnímu kabaretnímu i reálnému publiku v kinosále.

Součástí výsostné stylizace vizuálně brilantního snímku je také bohatý hudební doprovod, který sahá od Wagnera, Verdiho nebo Pucciniho po rytmicky nadupané skladby současných skupin Glass Candy, Pet Shop Boys či New Order. Ostatně díky působivému spojení klasické hudby s násilnými scénami bývá film často srovnáván s Mechanickým pomerančem (1971) Stanleyho Kubricka.

A nakonec je zde patrně životní herecký výkon Toma Hardyho v titulní roli, který dokázal během unikátně krátké doby nabrat téměř dvacet kilo svalové hmoty, oholil si hlavu a se svou rolí absolutně splynul. V jeho podání je Bronson postava, která vás bude zajímat.