A jeho hostem, výtvarnicí Kateřinou Šedou. Připravili J. Burian a J. Hádková
00:00:03Tady už začíná vesnice a tady už je město. Já mám takovou teorii,
00:00:07že když se jí krupičná kaše, tak okraje vystydnou nejdřív.
00:00:12Všechny obce, které si vybírám,
00:00:14jsou jako okrajové městské čtvrti nebo to jsou vesnice,
00:00:18které jsou třeba 5 km od měst.
00:00:20Já jsem ještě nic nedělala v obci, která je 80 km na samotě.
00:00:26Když se Kateřina Šedá rozjela z Brna do Prahy na AVU
00:00:30na konzultace, tak nevěděla, kdo by jí nejlíp poradil.
00:00:33Její maminka se podívala na seznam profesorů a řekla:
00:00:36"Podívej, Kokolja, to je hezké jméno, to bys mohla zkusit."
00:00:40Stejně dostudovala, ale to není konec pohádky, ale začátek.
00:00:46Vezmu si do ruky diplomanty AVU v roce 2005
00:00:50a jsou tady samé pěkné obrázky.
00:00:54To, co bych čekal od absolventů, že umí dobře výtvarnou práci.
00:01:01Jedu, jedu, prohlížím si a najednou z ničeho nic
00:01:06narazím na něco, co mě šokuje. Už na to narážím.
00:01:13Tady je šedá stránka Kateřiny Šedé, Moje šedá komise.
00:01:18A tady je nějaký seznam lidí.
00:01:21Tohle má být absolventská práce na výtvarné akademii?
00:01:25Tomu vůbec nerozumím a ještě to dostalo cenu.
00:01:29Jak je to možný?
00:01:31Já bych se přiklonila k tomu,
00:01:33že to někomu nepřipadá jako výtvarná práce.
00:01:35Já se všema věcma bojuju, že nejsou pro někoho výtvarný.
00:01:40Že to někomu přijde jako sociologie nebo nějaké hry.
00:01:44Dalším to přijde jako filozofování.
00:01:48Já takové věci neřeším. A tak mi to v hlavě neleží.
00:01:52Je pak těžké o tom mluvit a přesvědčovat někoho,
00:01:55jo, tohle je výtvarné umění.
00:01:57Já přesvědčovat nikoho nebudu, protože po tom neprahnu.
00:02:01Když to víte vy, tak proč to mají vědět ostatní. To chápu.
00:02:06Když jsem přemýšlela nad tím, čím jsem se 6 let zabývala.
00:02:10Tak to bylo přivést obyčejné diváky k výtvarnému umění.
00:02:15To jsem chtěla prezentovat přímo.
00:02:18Tak jsem sestavila ze svých rodinných příbuzných komisi.
00:02:22Byla tam i máma, sestra.
00:02:25Je to šedá komise, kterou jsem přivedla do školy
00:02:27a zhodnotila práce některých mých spolužáků.
00:02:31A také moji. A tak hodnotili i sami sebe.
00:02:35Vybrala jsem hlavně takové studenty,
00:02:38které veřejnost nechápe.
00:02:42Moje babička jeřábnice byla postavena před instalaci
00:02:47a nechápala, která bije.
00:02:50Zároveň komise měla večer napsat posudek
00:02:52na jednotlivé studenty. Oni ještě museli formulovat svůj názor.
00:02:57Já jsem na to zvyklý, protože se celý život setkávám s komisemi,
00:03:00které vůbec ničemu nerozumí. A je to v různých oborech.
00:03:04Nejen ve výtvarném umění, ale i v architektuře.
00:03:06Divadle. A to je tradiční umění, které děláte. To není nic nového.
00:03:11Já tomu věřím.
00:03:15Já jsem hlavně chtěla, chtěla jsem prezentovat to,
00:03:19co jsem si myslela, když jsem šla na AVU, že to tam bude.
00:03:22Myslela jsem si, že tam bude seminář Práce s divákem.
00:03:25Nebo půjdeme ven a budeme někomu něco vysvětlovat.
00:03:29To byla moje naivní představa.
00:03:31Tímhle jsem chtěla ukázat, co bych chtěla.
00:03:34Jaký bych tam chtěla předmět. Rodina to skvěle zvládla.
00:03:40Nikdy bych to od nich nečekala.
00:03:42Aby si vaše rodina nemyslela, že to jsou úplné blbosti.
00:03:46Přece se nemůže propůjčovat takovým akcím.
00:03:50Říkají, že to jsou blbosti a že jsem střelená.
00:03:54A vždycky se nechají zlákat k takovým akcím?
00:03:57Musím říct, že u většiny věcí mi pomáhali jenom v pozadí.
00:04:02Jenom u opičení, to byla rodinná akce.
00:04:04Byli sami tím účastníkem a tohle byla jejich druhá akce.
00:04:21Moje prezentace vypadala tak, že seděla klasická komise.
00:04:25Předsedou byl architekt Kotalík. Naproti seděla moje komise.
00:04:30Já jsem řekla, o čem to bylo a vyzvala jsem jednotlivé
00:04:34členy komise, aby se postavili a řekli, co si o tom myslí.
00:04:37Postavila se moje babička, bratranec, moje sestra, maminka,
00:04:42strejda, sestra mojí mámy. Bratr mé babičky.
00:04:47Všichni se postavili a řekli třeba i to, co si myslí o akademii.
00:04:50Moje sestra řekla, že jí to přijde jako hodně uzavřená komunita.
00:04:54A nechce s ničím komunikovat.
00:04:56Někdo třeba říkal, že jsou komunikativní.
00:04:59Co říkala oficiální komise? Pak vstával každý z nich?
00:05:02Musím říct upřímně, že předseda komise
00:05:07se mě zeptal: "A co jste udělala vy?"
00:05:10Já jsem říkala: "Jak, co jsem udělala já?"
00:05:12On říkal: "Co je vaše práce?" To mě trochu zaskočilo.
00:05:18On by se takhle mohl zeptat na všechny moje věci.
00:05:20Já jsem byla to nejdůležitější. Já ty věci spouštím.
00:05:24Já musím ty lidi přesvědčit na svoji stranu, že to má smysl.
00:05:27I když to na první pohled vypadá, že jsem praštěná.
00:05:30Musím vydat velké množství energie, aby se to spustilo.
00:05:35Že to někomu přijde jako manažerská činnost,
00:05:38to mě vůbec nezajímá. Já stejně vím, jak to je.
00:05:41Řekněte, jak to bylo s babičkou. To je také zvláštní.
00:05:44Vy jste donutila babičku, aby začala kreslit.
00:05:48Přesně tak a trochu bych se bránila těmto slovům,
00:05:51že jsem donutila.
00:05:53Já se omlouvám.
00:05:55Z nějakého pohledu to tak může vypadat.
00:05:58-Vyprovokovala je lepší.
-Já jsem ji přiměla.
00:06:01Přiměla, tak dobře. To je kompromisní slovo.
00:06:05Můžeme říci vyprovokovala.
00:06:07Babička se odchodem do důchodu rozhodla,
00:06:09že přestane cokoliv dělat.
00:06:11Protože ještě žil náš děda, tak to nemohla úplně uskutečnit.
00:06:15Ještě mu musela leccos uvařit.
00:06:18Pořád čím dál víc ležela u televize a nic ji nebavilo.
00:06:22Tak jsem přemýšlela, jakou vymyslet činnost,
00:06:26která by držela lidi spolu. A co bychom mohli spolu dělat.
00:06:30Všimla jsem si, že když přijde za námi nahoru, bydlí pod námi,
00:06:34tak posuzuje věci kolem sebe podle cen.
00:06:37Má to naučené a já jí něco ukážu a ona řekne:
00:06:40"To je hezký, to stálo aspoň 12 korun."
00:06:43O všem takhle mluví.
00:06:45Tak jsem si říkala, že je to zvláštní.
00:06:48Někdy si vzpomene, že pracovala v Domácích potřebách.
00:06:52Tam pracovala 33 let. To byl její celý život.
00:06:55Postupně jsem zjistila, že si pamatuje všechno zboží z obchodu.
00:07:00Tak mě napadlo, že bychom si mohly celý obchod nakreslit.
00:07:04Tím bychom si u toho mohly povídat. A to se podařilo.
00:07:08I když prezentovala zatím 170 položek.
00:07:14Tady je napsané, co tam je.
00:07:17Ona pak udělala ceník ke všem druhům.
00:07:19To je senzační.
00:07:21Projekt je nazvaný Je to jedno. Podle její nejčastější věty.
00:07:26Usilovala jsem o to, aby ta věta úplně zmizela z prostoru.
00:07:31To se povedlo a ona mě k tomu sama přivedla.
00:07:34Začala něco kreslit. Nevím, co to je.
00:07:38Je to třetí výkres. My jsme kreslily dláta.
00:07:42Nakreslila malé dláto, pak začala kreslit větší.
00:07:44Já jsem říkala, že už ho má. Ona říkala, že je 20, 25,
00:07:4730, 45, 50 až do 70 cm.
00:07:50Říkala jsem, že to přece nebude kreslit.
00:07:52To stačí dvě. To je přece jedno. A ona říkala: "To jedno není!"
00:07:57Vždyť je plno druhů.
00:08:00Ona mě k tomu sama přivedla.
00:08:02Fakt, 15, 20, 25, 30, 35, 40 cm.
00:08:07Je pravda, že jsme za den nakreslily i 20 výkresů.
00:08:13Na závěr byla trochu unavená a snažila se mě obelstít.
00:08:16Já jsem se ptala, co to kreslí. Ona řekla plst.
00:08:20Udělala takovou čáru.
00:08:22Já jsem řekla, že je to čára a ona řekla,
00:08:23že je to plst zepředu.
00:08:25Bylo to trochu jako Malý princ.
00:08:35Co je v té krabici?
00:08:38To byla hra.
00:08:44Já jsem to pojala jako hru, která má utopistická pravidla.
00:08:47A může fungovat.
00:08:50Výstup je normální hra, která se jmenuje Nic tam není.
00:09:00Když to starosta na vesnici otevře, tak tam má herní plán.
00:09:08Tohle je herní plánek Ponětovic.
00:09:16Potom je tam film jako instruktážní video.
00:09:21UKÁZKA Z FILMU
00:09:27Milí diváci, jmenuji se Kateřina Šedá a chtěla bych vám představit
00:09:32svůj loňský projekt.
00:09:34Společenskou hru Nic tam není jsem vymyslela při objevení
00:09:38tří nápadně si podobných vesnic u Brna.
00:09:41Před každou z nich je les, pole, silnice a řada stromů.
00:09:45Při pohledu na mapu tvoří každá z nich vrchol
00:09:48rovnostranného trojúhelníku.
00:09:50Tehdy mě napadlo, že když vesnice vypadají skoro stejně,
00:09:54jestli i lidé zde dělají totéž.
00:09:56Rozdala jsem občanům Ponětovic tabulku,
00:09:59do které měli napsat svůj sobotní režim.
00:10:02Když se z tabulek ukázalo, že občané dělají skoro totéž,
00:10:06vytvořila jsem ten den sobotní program pro všechny,
00:10:10který vyústil v akci Režim dne.
00:10:13Ta spočívala v tom, že každý dělal to, co obvykle,
00:10:17ale lidé se sjednotili v čase.
00:10:19Tak se společně vstávalo, nakupovalo, otvírala se okna.
00:10:23Zametalo, jezdilo na kolech nebo šlo na pivo.
00:10:26Šlo mi o to, ukázat normálnost, která jinak není vidět.
00:10:30A snad se nám to společně povedlo.
00:10:34Na začátku to byla akce, kdy jsem sledovala lidi asi půl měsíce.
00:10:38Schovávala jsem se za strom.
00:10:40Jednou jsem se schovala v křoví na zastávce
00:10:43a tam jsem přišla na to, že lidé znejistěli.
00:10:47-Oni věděli, že jste tam schovaná?
-Asi to prohlédli.
00:10:50A přišlo jim, že je v křoví něco divného.
00:10:52Dívali se na mě a já jsem si pak uvědomila,
00:10:55že to, co není vidět, je normálnost.
00:10:58Že si všímáme jenom divností. Když jsou nějaké věci divné.
00:11:01Obyčejné věci nejsou vidět.
00:11:03Tak jsem si říkala, že je to dobrý způsob,
00:11:05na který můžu navázat.
00:11:07A říkala jsem si, jak bych mohla normálně špehovat.
00:11:10Přišla jsem na to, že to můžu udělat ve frontě,
00:11:12protože fronta je takový útvar, kde můžu poslouchat,
00:11:15co lidi přede mnou říkají a jim to nepřijde divný.
00:11:17A přitom stojím přímo za nima.
00:11:19Vystála jsem si několik front a k ničemu to nevedlo.
00:11:25Jednou se stal osudový okamžik. Stála jsem u nás ve městečku
00:11:31a jedna paní přede mnou říkala v obchoďáku,
00:11:33proč tam stojí, když nic nemají.
00:11:36A druhá říkala, že v Ponětovicích není vůbec nic.
00:11:39Mě to tenkrát zaskočilo a říkala jsem si, co je to "nic".
00:11:44Půjdu se tam jako podívat.
00:11:46Tady máme někde rozvrh. Chtěl bych ho vidět.
00:11:51Abychom věděli, co se dělalo.
00:11:556.00 roznášení novin, 7.00 nákup,
00:11:599.00 otevření oken,
00:12:0110.00 zametání.
00:12:0310.30 jízda na kole po vesnici, děti a mládež.
00:12:0712.00 oběd,
00:12:0914.00 volno, procházka, zahrada, televize.
00:12:1417.00 posezení na pivu, sraz všech u laviček.
00:12:1819.15 Zprávy,
00:12:2122.00 večerka, prosím, zhasněte.
00:12:24Co to bylo večerka, prosím, zhasněte?
00:12:27Šla jsem natočit, že všichni zhasnou.
00:12:31Byl tam jeden milý pán, který mně tajně říkal u posezení u piva:
00:12:37"Já mám kamaráda v elektrárnách. Můžou vyhodit proud."
00:12:41Opravdu se toho všichni zúčastnili?
00:12:46Myslím si, že určitě.
00:12:49Šlo tam o to, co se ve vesnici dělo.
00:12:52Najednou tam v jeden den slovo "nic" zmizelo.
00:12:55Ptala jsem se lidí na pivu, jestli se tam dělo dnes něco zvláštního.
00:12:58Oni řekli, že dělo. Pak jsem se ptala, jestli dělali něco divného.
00:13:01Oni řekli, že ne. O to šlo. Nepřivézt atrakci, ale aby lidé
00:13:06zjistili, že se tam něco takového může dít. To se povedlo.
00:13:10Lidé, kteří nezametali, tak šli třeba na pivo.
00:13:15A ti, kteří nešli nikam, tak za oknem sledovali, co se děje.
00:13:18Této hry se zúčastnili.
00:13:21Šlo tam o to, že ti lidé věděli, že se ten den něco děje.
00:13:27Není to nic nového. Když se kdysi dělaly happeningy,
00:13:31tak se také nedaly zachytit. Happeningy existovaly jako takové.
00:13:35Happening se už nemohl zopakovat. Uplynul a byl pryč.
00:13:42Jak je klasický klíč ke hře nebo něco takového.
00:13:46Tady je návod, jak jsem je přemlouvala.
00:13:49Je tady graf, jak jsem na to přišla.
00:13:53V tom grafu je napsáno vždycky:
00:13:56Špehování, normálnost není vidět.
00:14:00Fronta, nic tam není. Bermudský trojúhelník.
00:14:04Na konci jsem si vždycky dávala příkazy, když jsem na něco přišla.
00:14:10Běž do fronty, stůj ve frontě. Běž tam, běž dál.
00:14:13Běž ještě, natoč to.
00:14:15Dívej se na video. Ukaž ji, ukaž to. Přemluv je, opakuj.
00:14:24Co vám to dalo osobně?
00:14:26Nejdůležitější věc pro mě je, že to má smysl tohle dělat.
00:14:31Mohla jsem si říct, že na to kašlu a takové věci nebudu dělat.
00:14:35Stálo mě to rok energie a je to k ničemu.
00:14:38To je nejdůležitější zjištění.
00:14:40Další věc je to, že vidím, že to něco dalo i těm lidem.
00:14:43To mě znovu motivuje k tomu takové věci podnikat.
00:14:46Volali mně z vesnic v Čechách a říkali, že tam nic nemají.
00:14:51Přijeďte sem!
00:14:53To nebude zase takový nesmysl.
00:14:57Ze začátku měli lidé pocit, že to připomíná minulý režim.
00:15:02Nějaké brigády práce. Měli jsme dost brigád, to nechcem.
00:15:07Důležité je, co si z toho oni odnesli.
00:15:09Já nechci s lidmi manipulovat.
00:15:12I v té vesnici, kde jsem přemlouvala tolik lidí,
00:15:14aby dělali totéž,
00:15:15snažila jsem se tři měsíce chodit a pořád jim něco vysvětlovat.
00:15:20A osvětlovat, proč to má smysl.
00:15:22Když mi někdo řekne, že jsem je zmanipulovala,
00:15:24tak jsem z toho nešťastná.
00:15:29Vy máte chuť objíždět vesnice a být jako kočovní umělci?
00:15:36Vy tam přijedete, uděláte akci a zase odjedete?
00:15:39To v plánu nemám.
00:15:43I když ty věci vystavuji do galerií,
00:15:47tak v galeriích není jejich místo.
00:15:50Může to znít divně a někdo mi může říct, proč lezu do galerií.
00:15:55V galerii mají jiné diváky.
00:15:59Mně by se líbilo, kdyby to bylo rozeslané po obcích.
00:16:02Fakt to tam bylo.
00:16:05Babiččin odkaz budou mít v domově důchodců jako návod.
00:16:12Přijde mi, že ty věci mají jiná místa, jako ty svoje.
00:16:15Že jako policie na městském úřadě mně přijde lepší,
00:16:18než že je to na super výstavě.
00:16:23To si nemůžu pomoct.
00:16:25I když si říkám, že to není kariéristicky dobrý krok.
00:16:28Tam to patří, ty věci.
00:16:42Filip má spoustu volných minut,
00:16:51Filip má spoustu volných minut,
00:16:54které se mu převádějí z minulého období,
00:16:59z měsíce na měsíc,
00:17:05ze dne na den,
00:17:11z hodiny na hodinu.
00:17:18Sežeňte mu někdo nějakou holku,
00:17:30sežeňte mu někdo nějakou holku,
00:17:35nebo kluka.
00:17:38Nebo koníčka,
00:17:42zkuste s ním něco udělat,
00:17:44než skončí v nějaké sektě,
00:17:47nebo v hospodě.
00:17:50Nebo na nádraží,
00:17:53nebo v uniformě politické strany, kterou nejde volit.
00:17:58Musí mít někde aspoň spolužáky ze základní školy.
00:18:06Filip je taková stojatá voda,
00:18:16Filip je taková stojatá voda, destilovaný životní příběh.
00:18:25Musí se s něčím smísit,
00:18:28jinak nezavoní.
00:18:34Nezahřeje,
00:18:40nezažije.
00:18:46Filip má spoustu volných minut,
00:18:54Filip má spoustu volných minut.
00:19:07Co to tady máte ještě za věci? To jsou nějaké drobnosti.
00:19:11Karlův most, Kateřina Šedá. Co to znamená?
00:19:15To je projekt, který jsem dělala ve třeťáku na akademii.
00:19:21Zabývala jsem se vztahem diváka a malíře.
00:19:36Ještě před touto akcí jsem
00:19:38uspořádala 1. sjezd nedělních malířů v Brně, Mariánském údolí.
00:19:42Tam jsem pozvala malíře z Líšně. Byli skvělí.
00:19:47Malovali tam a bavili se o tom s náhodnýma lidma.
00:19:51Všimla jsem si jediné věci, že divák ovlivňuje toho malíře.
00:19:54Byly tam takové věci. Třeba pan doktor Kalandra,
00:19:58který teď maluje,
00:20:01tak říkal: "Mám to tam šmrncnout, ty mraky nebo stromy?"
00:20:04Tam jsem si uvědomila, že se můžou trochu ovlivňovat.
00:20:15Podobná krajinka zase.
00:20:17Ještě jsme zapomněli na jeden projekt. Je strašně zvláštní.
00:20:21To je projekt s bezdomovcem.
00:20:24To byl první projekt na akademii.
00:20:26Protože jsem byla na koleji na Chodově,
00:20:29to bylo pro mě frustrující.
00:20:31Tak jsem chodila po městě
00:20:33a všimla si, jak se lidé dívají do výloh.
00:20:36Tak jsem si říkala, že je to dneska jediná výstava
00:20:38pro širokou veřejnost a to je obchoďák.
00:20:41Lidé si tam prohlížejí regály a vybírají si barvy.
00:20:45Ani nad obrazy tak nepřemýšlí.
00:20:48Tak jsem si říkala, že se nechám v nějakém obchoďáku zaměstnat.
00:20:51Nechala jsem se v Brně zaměstnat.
00:20:56Tam jsem se za obchodem seznámila s bezdomovcem.
00:21:00Chodil tam tajně, protože mu tam nějaká paní vynášela kousky masa.
00:21:06A slupky od salámu, kde on z nich vyjídal to maso.
00:21:12Slupky byly jako nová kultura. Ty po něm zbyly.
00:21:17Přemýšlela jsem o tom, jak ty zbylé slupky zpracovat tak,
00:21:20abych z nich mohla udělat předměty.
00:21:23Abych mu tu jeho kulturu zviditelnila.
00:21:27Nechala jsem to schnout a pustili se mi do toho červi.
00:21:32Doma jsem vymyslela metodu.
00:21:37Slupky jsem odmočila a maso z nich pak vydřela ve vaně.
00:21:42Pak jsem to máchala v savu a lisovala pod sklem.
00:21:47Vznikl z toho pak pevný materiál.
00:21:50Bylo to jako kůže. Udělala jsem z toho pásek, pásek na hodinky.
00:21:56Taška také z toho vznikla. Byla salámová.
00:22:00Může se s ní jít na nákup a pevně drží.
00:22:03Pláštěnku jsem mu z toho ušila. Tu jsem mu dala.
00:22:10Také jsem to nikde moc neukazovala.
00:22:14Je to věc spíše do etnografického muzea, než do galerie.
00:22:18Dneska je to v galerii, i když to není pravé ořechové.
00:22:21Mělo by to být pod vitrínou a měl by tam být vyfocený chlap.
00:22:26To je jeho kultura.
00:22:28Stejně jako na veřejných záchodcích jsem si všimla,
00:22:30že tam vzniká nová kultura.
00:22:33Nějaká paní, na tom toaleťáku je napsáno 5 korun.
00:22:37Když vejdete na záchod, tak je splachovadlo uděláno
00:22:40z vršků od PET lahví.
00:22:43Někde v Pardubicích mají vstupenky.
00:22:47To je taková kultura a ten bezdomovec, to je úplně stejný.
00:22:51Moje máma říkala, že je umění udělat hodně muziky za málo peněz.
00:23:01Něco na tom je a tyhle věci jsou z ničeho.
00:23:05Položím nejjednodušší otázku, kterou může položit každý.
00:23:09Vy jste říkala, že jste absolvovala AVU.
00:23:11Co všechno je na tom výtvarného? Co vy na tom vidíte výtvarného?
00:23:18Co na tom vidím výtvarného je to, že ten spouštěcí prvek je obraz.
00:23:22Je to vizuální a já něco uvidím. Že uvidím to "nic".
00:23:27Že si všimnu nějakého detailu. Je to prostě vizuální.
00:23:36Je to výtvarný.
00:23:39Že k tomu používám jiné prostředky a že nepoužiji štětec,
00:23:43ale 150 lidí, nechci to říct hnusně, že použiju.
00:23:47Takhle to nemyslím. To je druhá věc.
00:23:51Dalo by se zjednodušeně říct, že i výsledek je vlastně obraz.
00:23:57Že to ukazuje obraz normálnosti.
00:24:00S babičkou kreslíme celý kšeft.
00:24:05Nakreslíme velkoobchod se zbožím široké potřeby.
00:24:09I ta komise je o komunikaci.
00:24:14Je to ale obraz něčeho. Je to obraz toho, jak to teďka je.
00:24:18Mezi divákem a výtvarníkem.
00:24:21Je to těžko srozumitelné pro normálního člověka
00:24:24a že se někomu snažím říct, že je to výtvarné umění.
00:24:29Na akademii jsem se hlásila s kresbami jako žehličkou.
00:24:35Kresbami kartáčkem na zuby.
00:24:38Házela jsem hrachem na zeď
00:24:40a čekala jsem, co na výkresu zůstane.
00:24:43Byly to jako záznamy něčeho. Musela jsem tam dát i portréty.
00:24:52Co potřebuju, to si nakreslím.
00:24:55Těžko bych mohla říct, že dokážu koně, to ne.
00:24:58Kresba je pro mě způsob myšlení. Ono se to trochu přelilo.
00:25:02Kresba nemusí být jen portrét, ale může to být cokoliv.
00:25:05I slovo může být kresba. Písmenka jsou různě poskládaná
00:25:09a je to jedno, že se tam dá něco uvidět.
00:25:12Můj děda, než umřel, babičky manžel,
00:25:15celý život jsme měli 40 slepic a každý den si zapisoval,
00:25:18kolik každá snesla vajec. Z toho je celá knížka.
00:25:21Udělala jsem na ni obal a je to kniha o počtu vajec.
00:25:27Tohle je knížka na smrkání.
00:25:29Člověk jde a může si utrhnout.
00:25:32Tohle jsou kresby kartáčkem na zuby. Jsou to jako kresby.
00:25:37Z toho je pak knížka. Normální, klasická.
00:25:44Tady jsou kresby sekerou.
00:25:47Když jsme chodili s tátou do lesa. Nevím, zda bych je měla ukazovat.
00:25:52Ještě jsem nikdy neviděl kresbu sekerou.
00:25:56Tohle jsou kresby vysavačem a kresby žehličkou.
00:25:59Tohle jsou kresby vysavačem.
00:26:06Když jste teď populární a máte mezinárodní prestižní cenu.
00:26:12Co to znamená? Teď vyrazíte do světa do New Yorku a tam jim dáte
00:26:16plánek a budete měnit svět? Nebo jaké máte představy?
00:26:23Co to s váma udělalo?
00:26:27Doufám, že to se mnou neudělalo nic.
00:26:31Je dobré, že se o těch věcech může dozvědět víc lidí.
00:26:35Byla jsem nedávno v New Yorku na chvilku,
00:26:39kde jsem s touto hrou přišla pod paží a ukázala ji tam.
00:26:44Musím říct, že ti lidé byli hodně otevření a říkali:
00:26:47"My si v New Yorku připadáme dost podobně."
00:26:50Je to zvláštní a asi cítili, že mluvím o osamocení,
00:26:55které u nás nastalo po revoluci.
00:27:00Vy budete dělat něco mezi architekturou
00:27:04a sociálním inženýrstvím, jak se říkalo kdysi.
00:27:09Výtvarné umění se trochu mění. Proč jste nestudovala něco jiného?
00:27:14To si můžeme říct jindy.
00:27:17Má to hodně blízko k sociologii.
00:27:21Upřímně nevím, k čemu to má blízko.
00:27:24Výtvarníci mají námitky, že to není výtvarné umění.
00:27:27Sociologové tvrdí, že to není sociologie.
00:27:30Architekti by také vznesli protesty.
00:27:35Arteterapeuti by také řekli, že to není dokonalá art terapie.
00:27:56Skryté titulky Miroslav Hanzlíček
Kateřina Šedá je výtvarný objev roku 2005 – získala prestižní ocenění mladých výtvarníků, Cenu Jindřicha Chalupeckého. Narodila se v Brně, vystudovala SPŠ v Hodoníně a grafiku na Střední škole uměleckých řemesel v Brně. V roce 2005 absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze, ateliér Vladimíra Kokolji. Spíše než svou grafikou se proslavila svými performancemi, dají-li se tak nazvat její projekty. Absolvovala například tak, že pozvala několik členů své rodiny, aby jako naprostí laici zhlédli výtvarné práce jejích spolužáků, vyjádřili se k nim a zároveň zhodnotili její práci i nápad – a za tento projekt, nazvaný Moje šedá komise, dostala absolutorium. Mladá výtvarnice má však na repertoáru, dá-li se to tak říci, řadu dalších akčních projektů, z nichž některé mají charakter happeningu, jiné spíše živých obrazů, ale víceméně vždy jde o průnik života a umělé reality nečekaným, neobvyklým způsobem, který ke klasicky chápanému pojímání výtvarného umění mívá dosti daleko. A právě o takových věcech si Jan Burian se svými hosty povídá moc rád. Tentokrát se snaží přijít na kloub uměleckému názoru mladé výtvarnice, chce zjistit, jaké má názory na život a na umění.
