Otázky pro Tomáše Šulaje
Vzduchoplavce Františka Kráčmeru, jeho prapradědečka Franze Kratschmeru a některé další postavy hraje herec Tomáš Šulaj.
Tomáš Šulaj má stálé angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, ale hrál i v Národním divadle v Praze. Vytvořil například role Romea, Amádea, Dmitrije Karamazova, Richarda III, Jaga v Othellovi, Trepleva v Rackovi aj. Je držitelem ceny Thálie za roli Jerryho Lukowského v muzikálu Dohana!
Jako vzduchoplavec máš k dispozici deník, instrukce po prapradědečkovi a příručku Mladého vzduchoplavce. Jaké jsou Tvoje zkušenosti s létáním?
Až do teď, tedy do natáčení o vzduchoplavectví a nejen o něm, byly mé zkušenosti zcela nulové. Musím se přiznat, že let balónem byl vždycky můj velký sen, a jsem rád, že se mi díky vzduchoplavci Kráčmerovi mohl vyplnit. A samozřejmě hodně vděčím příručce Mladého vzduchoplavce, bez ní bych se opravdu nedokázal odlepit od země, je tam spousta zajímavých a užitečných rad. Ostatně uvidíte sami.
K jakému místu, do kterého jsi balónem připlul, máš zvláštní vztah?
Zatím všechna místa, která jsem navštívil, byla nádherná, a i za to jsem tomuto projektu vděčný – že poznám kraje a města, které bych asi sám nenavštívil.
Ale přece jen zvláštní vztah mám k moravským místům, protože jsem se na Moravě narodil, dobře ji znám a miluji ji se všemi klady i zápory. Česká místa jsou pro mne větší neznámou, o to víc jsem rád, že je poznám, a věřím, že si k nim vybuduji stejně srdeční vztah jako k těm moravským.
Jaké to je, když si můžeš zahrát svého předka?
Je to velká sranda, protože pradědeček, to, jak vypadá a jaký je, se zrodil úplnou náhodou při natáčení prvního dílu v Uherském Hradišti. Pršelo, a nebylo to vůbec příjemné natáčení, a tak jsme si zkracovali chvíli a dělali si legraci z různých nářečí. A já najednou začal mluvit lámanou češtinou s německým přízvukem, a praděda byl na světě. Od té doby hodně vyzrál, je vtipný, komický, kritický k vnukovi, někdy i směšný a vůbec nerozumí dnešní době. Je to nádhera ho hrát.
Kdo byl tvůj prapradědeček? Máš po něm nějakou památku? Co se o něm doma vyprávělo? Co jsi s ním zažil?
Pradědečka jsem nezažil, jen jsem o něm slyšel vyprávět, ale nic zajímavého. Ovšem na svého dědečka, který už bohužel nežije, mám nádherné vzpomínky. Byl to děda takový, jaký má být, bral mě často na procházky do přírody, učil mě spoustu věcí, co se přírody týče. Naučil mě také např. poslouchat rádio, dodnes vzpomínám, jak jsme v posteli poslouchali četbu na pokračování. A nezapomenutelné byly jeho návraty z pánských jízd, ale to by bylo do jiného rozhovoru.
Chtěl bys žít před sto lety? Co bys chtěl vidět?
Nevím, jestli zrovna před sto lety, ale často mě napadá, že bych se rád na chvilku podíval do jednotlivých fází historie. Zajímala by mě hlavně atmosféra té doby, a taky jak to vypadalo na známých místech. Ale vždy se vyděsím při představě, že bych se nějakou chybou nevrátil zpět. Naposledy mě to napadlo při natáčení v Jeseníku, kvůli čarodějnickým procesům.
Jsi herec, ale také kouzelník. Jak tě napadlo naučit se kouzlení? Je to těžké?
Kouzlení je můj velký koníček už od dětství. Vždycky jsem si vymýšlel jednoduché triky a předváděl je rodině a kamarádům. Fascinovali mě kouzelníci, věděl jsem, že jsou to triky, ale lákalo mě přicházet těm věcem na kloub. Tak jsem se v šestnácti trochu drze přihlásil mezi přerovské kouzelníky a oni mě mezi sebe přijali. A jestli je to těžké? Ano, je, musíte mít talent, výdrž a peníze, protože je to drahý koníček. Je mi líto, že se kouzelnictví nemohu věnovat naplno a nemůžu se zdokonalovat. Hraní v divadle mi bere hodně času, takže v současnosti kouzlím jen pro děti, ale i to je krásné.
V pořadu ti hodně pomáhají místní děti. Kde jsi žil, když jsi byl tak starý jako ony. Co tě bavilo? Jaké to bylo ve škole? Na jakého učitele rád vzpomínáš?
Narodil jsem se v Přerově a tam až do dvaadvaceti let žil. Když jsem byl tak starý jako děti, co mi v pořadu pomáhají, tak jsem byl pěkné kvítko. Bavily mě lumpárny, pořád jsem někde běhal po venku s kamarády, objevoval svět atd. Rodiče mi důvěřovali a dávali mi volnost, za což jsem jim vděčný. Na školu, tedy tu základní, moc rád nevzpomínám. Bylo málo učitelů, kteří by měli takovou tu přirozenou autoritu a schopnost děti zaujmout a naučit je něco nového i jinak než biflováním a drilem. Bylo to určitě i dobou. Rád vzpomínám na paní učitelku Veřmiřovskou, která ve mně objevila herecký talent, a přivedla mě do přerovského loutkového divadla. Čímž položila základ k mému dalšímu směřování, a to bylo k divadlu.
V dalších dílech pro tebe budou hledat informace o místech samy děti. Jaké zajímavosti nejvíc oceníš? Co tě bude nejvíc bavit?
Těším se moc na další místa. Nedovedu v tuto chvíli říct, na co konkrétního se těším, protože neznám dobře kraje, do kterých se vydáme. Všeobecně mě baví to poznávání nového a neprobádaného a doufám, že podobný pocit budou mít i diváci České televize.
Jaké role v divadle teď hraješ a co se chystá?
Hrajeme toho opravdu spoustu, teď nejnověji je to Obchodník s deštěm, kde ztvárňuji titulní postavu. Je to nádherná srdeční záležitost, o touze, nesplněných snech, o lásce, prostě nádherná hra, kterou moc rád hraji. Z dalších titulů bych vzpomněl Dohana!, Adéla ještě nevečeřela, Ryhlé šípy, Carmen a v současné době zkouším roli padoucha Marinelliho v německé tragédii Emilia Galotti.
Učil by ses na základní škole rád pomocí Vzduchoplavce Kráčmery?
Určitě ano a moc rád. Líbí se mi, když se děti ve školách učí věci jinak než nezáživným biflováním. Doufám, že jim zajímavou formou nabídneme pohled na krásu naší vlasti.