Zahrajem si na vojáky
Stovky, možná tisíce českých mužů (a desítky českých žen) se každý pátek navléknou do uniforem a jdou vyhrát tu svoji víkendovou válku.
Proč zrovna v Čechách je hra na válku tak populární? V zemi, kde se v uplynulých letech dívalo na muže v uniformě skrz prsty, v zemi "švejkování" a švandrlíkovských postaviček. Proč si tu tolik lidí a tak vážně, s plným nasazením, hraje na vojáky? Je to únik z reality, kompenzace neidentifikovaných křivd, náhražka vybíjení agresivity?
S těmito otázkami šel autor filmu Ivan Stehlík do svého projektu, v němž sledoval lidi, kteří v uniformách různých armád opakují staré bitvy. Odpověď byla pozitivně překvapivá - za mnohými aktéry stojí povědomí historické zkušenosti, určitý pocit vlastenectví a zároveň touha vyzkoušet své možnosti v mezních, byť simulovaných situacích.
Otázkou ovšem zůstává, jak by všechny tyto hry vypadaly v situaci skutečného ohrožení.