Návraty do bílé samoty

Miroslav Jakeš se zařadil do přední linie českých dobrodruhů, kteří se nezastavili před žádnou výzvou. On sám sebe spíše označoval za polárního cestovatele a průvodce. Skromnost hraničící téměř s plachostí a nenápadností byla základním povahovým rysem tohoto výjimečného muže. Své výkony nepropagoval, a přitom se mu podařilo mnohokrát dobýt severní pól či sólově a bez jakéhokoliv spojení přejít napříč Grónskem. "Polárník to není člověk, který je v těch podmínkách pět nebo deset dní a celou dobu se těší, až se vrátí domů. Já jsem ten, kterému se z Arktidy nebo Antarktidy nechce, líbí se mi tam a toužím, abych tam mohl být co nejdéle," řekl režisérovi filmu při jednom rozhovoru. Přesto jeho výpravy nezahrnovaly jen póly naší zeměkoule, směřovaly i k nejvyšším vrcholům zeměkoule. Svou poslední polární výpravu uskutečnil Miroslav Jakeš na přelomu března a dubna roku 2026 na Špicberkách, tragické okolnosti mu však neumožnily se z ní vrátit.