Epizoda 9/13

Jako první si zkusili svůj Den D Sergej Mihal a Luboš Machata se svým zařízením bojujícím s vodním kamenem. „Lidé naproti tomu, že dokázali pokazit hodně věcí, dokázali vytvořit i věci, které velmi zasáhly do života mnohých lidí, postavit lodě, přeplavat oceán, postavit Eiffelovku, zbořit Berlínskou zeď, vynalézt navigaci a do mikročipu dát mikroprocesor, který dokáže za sekundu spočítat miliardy operací, a dokonce, a to nepřeháním, dokázali vyvinout technologii, která dokáže bez chemie, bez obsluhy, bez servisu, elektriky zabránit třem základním problémům, kterými jsou vodní kámen, koroze a bakterie.“ Efektní úvod prezentace ale nakonec nestačil. Oba pánové nebyli autory technologie, ale pouhými distributory. Navíc chtěli požadovaných 800 000 korun investovat do pořádání odborné konference. „Jestli si myslíte, že klienti se budou rozhodovat podle toho, jestli jste uspořádali konferenci, nebo ne, tak berte ode mě jednoduchou radu, nebudou,“ konstatoval Ondřej Bartoš a ostatní investoři s ním souhlasili. „Pánové, já nepochybuji o tom, že vy jste v byznysu, který má fantastickou perspektivu, protože my budeme za chvíli rádi, že z kohoutku vůbec něco teče, natož aby to byla čistá voda. To má obrovský potenciál,“ řekl Ivan Pilný. Jenže na závěr své řeči přitvrdil. „Můj problém není ten, že bych na tom nevydělal peníze, ale s Váma je nevydělám, tímhle způsobem určitě ne.“ A protože ostatní investoři viděli projekt podobně, Sergej Mihal a Luboš Machata odešli bez peněz.

Jako druhý předstoupil před investory Václav Husák s projektem práškové plasty na netradičních materiálech. Václav Husák je novinář a vynálezce, který na casting Dne D přinesl několik papírů plných nápadů a zlepšováků. Je autorem slavného papírového nábytku Rolpa a přišel i na to, jak na papír a další materiály dostat levně nejrůznější práškové povrchy. Ivan Pilný tentokrát všechny šokoval a velmi brzy přišel s nabídkou – dá panu Husákovi požadovaných 500 000 Kč, ale místo 25 % bude chtít 30 %. Vzápětí dal konkurenční nabídku i Tomio Okamura, tomu ale stačilo jen 25 %. Dana Bérová byla na rozdíl od nich mnohem skeptičtější: „Já když se na to podívám trošku s odstupem, tak v té věci vidím celou řadu rizik. Ta firma patří někomu, koho vůbec nevidíme, a bůh ví, neumíme si ho představit. Ta linka nemá žádné atesty, zatím není oficiálně schválená, nikdo z nás neví, jestli náhodou nestojí v nějaké garáži a není složená ze starých kočárků, když to hodně zjednoduším. A ještě ke všemu je potřeba vybudovat tu firmu. Já tedy oceňuji, že pánové mají tolik času, že s vámi tu firmu chtějí postavit, ale já o takovouhle investici nemám zájem.“ Tomia Okamuru a Ivana Pilného ale neodradila. Oba investoři se nakonec rozhodli vstoupit do projektu k velké radosti pana Husáka společně, a to za 25% podíl.

Posledním podnikatelem byl kuchař Libor Novák, který chtěl 750 000 za 10% podíl ve škole vaření. Libor Novák má řadu zkušeností jako kuchař, jako podnikatel, ale investory nepřesvědčil. Tomio Okamura tvrdil, že za 750 000 není možné školu vaření zařídit, nabízených 10 % navíc bylo z jeho pohledu málo, ale o vyšších procentech jednat nechtěl: „Když vám řeknu 50 na 50 a vy mi to hned odkývete, tak to stejně nebude fungovat, protože to vaše cítění – že si to hodnotíte výš, tak to ve vás začne potom hlodat.“ Dana Bérová, která školy vaření navštěvuje a dobře se v této oblasti orientuje, nesouhlasila s tím, že by 750 000 korun nestačilo, projektu ale také nevěřila: „Tomio nemá pravdu. Za 500 tis. zařídíte kuchyň, kde můžete dělat školu vaření, zvláště kdybyste tam měl nějaké sponzorské přístroje. Ten problém je v něčem jiném. Je to v tom, že se vám nepodaří tam dostat ty lidi na ty kurzy, že se vám nepodaří zařídit tu naplněnost a celkově ten provoz bude mnohem náročnější a ještě je to věc, která vás nebude příliš bavit. Protože učit lidi pořád dokola vařit skoro to samé není zas tak úplně velká zábava. Takže já vám radím: Vařte, dělejte to, co vás baví, ale nepouštějte se do byznysu. Zvláštně v této době je režim ve škole vaření velmi tvrdý. Může tam přežít jen ten, kdo má opravdu silné jméno, nebo má opravdu hodně peněz. A ani ty moje peníze by vám nepomohly, takže já nemám zájem.“ Libor Novák nakonec rovněž odešel bez investice.