Komedie o třicátnících hledajících únik ze stereotypů i neměnnosti svých životů. Koprodukční film České televize (2009). Hrají: S. Babčáková, J. Žáček, Z. Onufráková, V. Neužil, P. Štorková, M. Kern, J. Havelka, J. Plesl, L. Žáčková, H. Čočková a další. Kamera M. Kaboš. Scénář a režie J. Rudolfová
00:00:23 ZE ZÁZNAMU: No tak já bych asi chtěla po škole někam vycestovat
00:00:26 a nějak se prostě ubírat takovým směrem asi mimo republiku trochu.
00:00:31 No, budu se teďka hlásit na právnický fakulty
00:00:34 a úplně si nejsem jistej, co pořádně bych chtěl dělat.
00:00:37 Vystuduju nějakou vejšku a pak nevím.
00:00:40 Pak asi budu pracovat, pak budu rodit.
00:00:43 Jako je víc možností než dřív. Všichni chtějí bejt kravaťáci,
00:00:47 ale už nikdo nechce dělat řemesla.
00:00:49 Tak určitě se vyučím, tak prostě budu dělat to, co jsem se vyučil,
00:00:51 co jsem si to taky vybral, že jo?
00:00:53 No svoji budoucnost? Svoji budoucnost si představuju tak,
00:00:55 že tady teďka tenhle ten rok dobře odmaturuju, pak se dostanu
00:00:58 na vysokou školu, na kterou chci, a pak s tím, co dokážu,
00:01:01 budu vést dobrej život.
00:01:11 PÍSNIČKA:
00:01:13 Kůže má je chladná, že srdce lenivé.
00:01:30 Nedýchám, dám supům žrát,
00:01:34 jsem kamarád.
00:01:39 Príma dráp, jsem lék na hlad a kamarád.
00:01:53 Když se to všechno povede, tak by to mělo bejt všechno v pořádku.
00:02:05 Nemáme úplně jasnou představu. Rodit, dokud to půjde?
00:02:09 Určitě bych ráda měla rodinu.
00:02:15 Ty práva možná jsem si vybrala taky proto, že tam je asi
00:02:18 docela dobrý zajištění, pokud ten člověk je aspoň trochu dobrej.
00:02:26 Já jsem šla do Prahy, protože jsem tady zdědila byt po babičce.
00:02:31 Já vlastně, já měla vždycky všechno hrozně hezký.
00:02:34 Byla jsem moc hezký dítě, měla jsem hezkou mámu,
00:02:38 hezkýho tátu, měli jsme hezky zařízenej byt.
00:02:41 A taky jsem měla výrazně hezký kluky.
00:02:45 Jediný, co jsem neměla hezký, byla puberta,
00:02:47 protože v pubertě jsem si začala připadat děsně ošklivá.
00:02:56 Jako pro mě bylo prioritou takzvaně si dobýt tu Prahu.
00:03:00 Takže jako v těch šestnácti, sedmnácti letech bylo pro mě
00:03:04 mým největším přáním a vrcholem všeho mít byt v Praze s telefonem.
00:03:08 V tý době ještě ty mobily, že jo, nic nebylo,
00:03:11 takže pro mě mít byt v Praze s telefonem bylo to maximum,
00:03:15 co prostě jsem chtěla dosáhnout.
00:03:17 Teď to vlastně jako mám, ale jako stejně, jo?
00:03:21 Teď je to prostě zase jinak, teď prostě pořád nestíhám.
00:03:25 Já pořád nemám hotový to, co bych prostě chtěla.
00:03:28 Jako třeba já chci mít všechno uklizený tak, jak bych chtěla,
00:03:31 navařeno, jak bych chtěla. Jako chtěla bych mít navaříno
00:03:34 kromě polívky a hlavního jídla, tak ještě udělat nějakej ten moučník.
00:03:38 Upéct třeba na celej tejden, pomazánku na chleba vyrobit,
00:03:42 abych prostě neplejtvala ty šunky a sejry.
00:03:44 Nebo si i navařit něco do zásoby, co si dáš zamrazit.
00:03:48 HLÁŠENÍ: Vážení zákazníci, prosíme rodiče Alberta Nykodýma,
00:03:51 aby se dostavili do dětského koutku. Děkujeme.
00:03:58 Vážení zákazníci, máme pro vás příjemnou zprávu.
00:04:01 Veškerý nábytek si můžete pořídit a odvézt již dnes
00:04:05 Díky nové službě pro zákazníky. IKEA vám půjčí auto.
00:04:53 Já jsem vždycky chtěla někam cestovat
00:04:56 a spíš mě lákaly ty vzdálenější a exotičtější kraje.
00:05:06 Pak jsem se taky v jednom baru seznámila ještě s jedním člověkem,
00:05:08 který mi řekl, že bych měla určitě odjet do Indie.
00:05:11 Pak mě přesvědčoval, abych chodila na nějakou jógu a meditace.
00:05:15 Ježiši, ne!
00:05:17 Že jsem nesoustředěná a že nežiju přítomností,
00:05:19 že bych se měla soustředit na přítomnost
00:05:23 a být ve stejném stavu jako ti jogíni.
00:05:26 No a v Jablonci to bylo fajn,
00:05:28 ale já už jsem tak nějak podvědomě furt směřovala do toho velkoměsta.
00:05:34 Mě už to táhlo prostě do velkýho města a...
00:05:39 Takže proto asi ta Praha.
00:05:45 No tak jedině tyhle ti můžu dát. To jsou jediný,
00:05:49 co tady má - reklamacE, který si nikdo nevyzvedl.
00:05:52 Prosím tě a sundej si ty roztrhaný silonky, ty bído.
00:05:55 Ty jsi bída. Ty jsi bída. Prosím tě, nechápu, proč jsi
00:05:58 normálně nezazvonila nebo nezaklepala a nevzala si ty boty.
00:06:03 Čau. Díky moc.
00:06:10 Já totiž to mám takový hrozně zkreslený, protože já mám pocit,
00:06:14 že jsem ještě ve svých osmnácti jakoby nevnímal svět kolem sebe.
00:06:19 Mně zavolala spolužačka, jestli nechci jet do Prahy.
00:06:21 A já jsem jel. Takže já jsem sem nešel jakoby za nějakým účelem,
00:06:25 že jsem sem nešel proto, abych si hledal přítele. To vůbec.
00:06:29 Prostě mi to navrhla a prostě jsem šel.
00:06:33 Pak jsem tady teda půl roku musel pít asi čtyři litry vína denně,
00:06:36 abych tady vydržel.
00:06:39 Takže já jakoby vůbec nemám důvod, proč jsem sem chodil.
00:06:42 POUŠTÍ RÁDIO
00:06:49 OPERNÍ PÍSEŇ: Zažijete velikou lásku
00:06:53 a ponejprv ve svém životě budete...
00:06:58 No co to je? Cos to tam pustil?
00:07:01 Ty jsi tady snad poprvé, že nevíš, co se tady má pouštět?
00:07:06 PUSTILA DISCO To jsem neviděla.
00:07:10 HUDBA
00:07:32 No já nevím. Ten náš Otin...
00:07:37 Tak snad se má teď dobře.
00:07:43 Má tu ČVUTku,
00:07:47 je to inženýr, stavař. Tuhle dělali most v Turnově
00:07:52 a my jsme se tam za ním byli kouknout.
00:07:58 Tak nám ukazoval ty stavební prvky.
00:08:03 Tak byl pyšnej. No já jsem byla taky pyšná.
00:08:06 Tak snad se má dobře.
00:08:08 Inženýr.
00:08:10 Inženýr.
00:08:14 A jo! naši furt žijou v tý představě,
00:08:18 že když jsi jednou něco vystudoval,
00:08:21 tak že to musíš dělat za každou cenu.
00:08:23 Ať tě to baví, nebo ne.
00:08:29 Tak oni to nevěděli, že jsem přestal dělat na stavbě
00:08:32 a v Metrostavu, že dělám něco jinýho.
00:08:35 Vždyť vlastně taky tohle byl jeden z důvodů,
00:08:38 proč jsem odešel z Jablonce do tý Prahy.
00:08:41 Ještě teda kromě toho, že jsem si uvědomil, že jsem homosexuál.
00:08:55 Já nevím. Já jsem chtěl bejt samostatnej,
00:08:58 chtěl jsem odejít z Jablonce, ale ne z Jablonce jako takovýho.
00:09:01 Já jsem se chtěl spíš vymanit z toho rodinnýho vlivu.
00:09:04 A pak vlastně když si všichni dávali ty přihlášky a mířili
00:09:07 do tý Prahy, tak já jsem si řekl: Hej, tak já si tu přihlášku
00:09:11 na vejšku dám taky. Dám si ji třeba na peďák.
00:09:16 Ten omyl už dneska asi nevyřeším, protože já jsem nechtěl na peďák,
00:09:19 já jsem chtěl na bohemistiku, kam jsem se taky hlásil,
00:09:22 ale nedostal jsem se tam o bod.
00:09:27 Pane Bahenský, jak dlouho vy tu školu už vlastně studujete?
00:09:32 No, teď to bude devátým rokem.
00:09:37 Dlouho. Ale já jsem měl několikrát rozloženej ročník,
00:09:41 takže ono to vlastně je...
00:09:45 Takže devátým rokem. No, v tom případě bych doporučil
00:09:51 tu zkoušku udělat až na příští termín.
00:09:57 No a nešlo by to... Protože mně se to zase celý posune.
00:10:00 A navíc to budu muset platit.
00:10:04 Je mně líto.
00:10:11 Máš ještě počkat.
00:11:03 Pondělí,
00:11:06 úterý,
00:11:08 středa,
00:11:11 čtvrtek,
00:11:14 pátek,
00:11:16 sobota,
00:11:18 neděle.
00:11:22 Ty jo, já mám takovou žízeň!
00:11:32 Ty blázne, to je žíža.
00:11:35 Ty piješ vodu? Vždyť je tam šťáva.
00:11:42 Já piju vodu, no. Ty šťávo.
00:12:10 Vítejte DOMA. Prosím?
00:12:13 Jo, aha. Tak já to hned zařídím.
00:12:15 Dobře, nashle.
00:12:22 Silvie, prosím tě, co to máš za boty?
00:12:24 Ále! ZVONÍ TELEFON
00:12:29 Vítejte DOMA. Prosím?
00:12:50 Prosím tě, Dagmaro, pojď sem.
00:12:52 Já bych s tebou potřeboval něco probrat.
00:12:56 -No?
-No pojď za mnou.
00:13:00 Co je?
00:13:03 Teď mě pozorně poslouchej.
00:13:06 Teď tady na ten papír každý z nás napíše tři věci,
00:13:09 který by tak nějak obsáhly to, jak vidíme naši společnou budoucnost.
00:13:14 Věci, který si tak nějak představujeme, že máme v plánu. Jo?
00:13:17 Prostě jak to vidíme do budoucna, co vidíme jako nejdůležitější a tak
00:13:21 Proč jako nebo...
00:13:23 No ne, tak nejdřív to napíšeme a pak si to společně rozebereme.
00:13:28 To je zas nějaká tvoje nová společenská hra?
00:13:31 No to není moje společenská nová hra. To je úplně běžná věc.
00:13:34 To se dělá normálně. Prostě proto, aby to v tom vztahu
00:13:38 nebo v našem případě manželství, aby to fungovalo.
00:13:41 No tak jo.
00:14:01 Tak já už to mám.
00:14:03 No to bys snad o tom měla trošičku přemejšlet, ne?
00:14:06 Já to mám jasný. Na prvním místě je zdraví,
00:14:09 pak láska a pak chci harmonickou rodinu.
00:14:13 A to, Dášenko, se na mě nezlob, to jsou úplný klišé, co mi tady říkáš.
00:14:17 Jako zdraví, harmonická rodina, tohleto, jako kdo tohle nechce?
00:14:20 -Mi ukaž někoho, kdo by si to nepřál? -No právě, vždyť...
00:14:22 Jak chceš na tom ale stavět nějakou konkrétní konstruktivní debatu?
00:14:27 No a co tam máš ty teda?
00:14:29 Tak třeba já tady mám zprestižnění rodiny.
00:14:31 -A co tím myslíš?
-Aby rodina měla nějakou prestiž.
00:14:35 -A konkrétně? Konkrétně jako?
-Že budeme chodit na squash.
00:14:38 Ale mě nebaví squash.
00:14:40 A nemůžeš se kvůli mně překonat, když víš, že mě squash baví?
00:14:43 Jako já jsem večer unavená, já jsem utahaná za celej den.
00:14:47 Vždyť jsi pořád akorát doma, ne?
00:14:50 Ale já se starám o děti a o domácnost.
00:14:52 Jasně. Dobře, takže já akorát chodím do práce,
00:14:56 já se taky starám o domácnost, o rodinu,
00:14:59 ještě mám navíc koníčky a já nejsem unavenej, že jo?
00:15:10 -Ty, Mirku, můžu se tě na něco zeptat? -Hm.
00:15:13 Jsi se mnou šťastnej?
00:15:15 Samozřejmě že jsem šťastnej. Vždyť tě přece miluju.
00:15:20 A nebe potemní. A ty se ocitáš v hluboké, temné...
00:15:27 Jo a Dagmaro! Dagmaro, ještě jsem s tebou chtěl jednu věc.
00:15:32 Já jsem si tady napsal nějaký body,
00:15:34 jak by to mělo pokračovat s výchovou a přípravou našeho syna.
00:15:37 Máme dva syny.
00:15:40 Tak já snad vím, kolik máme synů, ne? Pochopitelně Richarda, ne?
00:15:44 Hele, tak každopádně myslím, že by se měl věnovat sportu.
00:15:47 Fotbal, tenis, ping-pong.
00:15:50 Potom jsem přemejšlel o hudebních nástrojích.
00:15:53 To by byla kytara, housle, klavír. To bych ho mohl učit sám.
00:15:59 Flétna, saxofon, v pozdějším věku potom asi trombón.
00:16:06 -A není to moc?
-Proč by to bylo moc?
00:16:10 Ty chceš aby běhal tady po ulici a bral drogy?
00:16:18 Na tenhle refrén světla září.
00:16:27 Já kdybych se mohl odstěhovat do Mongolska,
00:16:30 tak se odstěhuju do Mongolska.
00:17:00 Dobrý den! U telefonu Otakar Fridrich ze společnosti Nexos X.
00:17:04 Máte čas na krátký monitorovaný rozhovor?
00:17:07 Děkuju. Můžu se vás zeptat na pár otázek?
00:17:11 Hallo, Josef. Can you talk about, you working English?
00:17:15 Hele, prej tě chce Blatnice do svýho týmu nebo co.
00:17:20 Jo?
00:17:23 A odkud jsi to vzal?
00:17:25 Fajn, pokračujte.
00:17:31 So now, Otakar.
00:17:36 How about your English?
00:17:40 Dobrý celkem.
00:17:42 Excuse me. Dobrý?
00:17:46 No.
00:17:48 Takže dobrý.
00:17:54 If I could have move to Mongolia, I would move to Mongolia.
00:18:30 Z TELEVIZE: Jsou tu Události, dobrý večer.
00:18:33 Úzkost.
00:18:35 Vždy, když jsem pociťovala úzkost, tak mi rituál mytí rukou pomáhal.
00:18:40 Prostě jsem si jen umyla ruce.
00:18:44 A pak se to... Pak se to ale začalo stupňovat.
00:18:48 Tisíckrát denně jsem si pak drhla ruce do krve.
00:18:51 Celé hodiny jsem ležela ve vaně s horkou vodou.
00:18:55 Prostě... No musela jsem vyhledat pomoc terapeuta,
00:18:59 který pomocí hypnózy objevil příčinu,
00:19:02 že všechno vychází z porodního traumatu.
00:19:10 Rodím se nohama dopředu, všude je cejtit krev.
00:19:16 Všude smrdí krev.
00:19:18 Je to tak odporný, hnusný.
00:19:21 Je to všechno dlouhý a těžký. Doktoři si povídaj.
00:19:24 Ta dřina snad ani nestojí za to. Bojím se jich.
00:19:29 Bojím se celýho světa. Já chci zpátky.
00:19:33 Chci se vrátit zpátky.
00:19:38 No, takže to mi právě přišlo jako výzva odjet do Indie.
00:19:44 Do toho sirotčince. Že pochopím, že když v tý špíně budu
00:19:47 určitou dobu fungovat, že neumřu. A taky jsem si říkala,
00:19:51 že možná změním i ten vztah k těm dětem, no.
00:19:54 Že se naučím třeba s dětma vycházet.
00:19:57 A ještě jsem si promluvila s tou paní, která ten sirotčinec vedla,
00:20:00 a řekla jsem jí, jakej mám problém.
00:20:02 A ta to označila jako strach z intimity. Jo?
00:20:05 Že to je diagnóza, se kterou se nedá už prostě nic dělat,
00:20:08 a že bych se měla jet léčit do Puny, což je takový ašrám,
00:20:11 kde působil guru Osho. Takový ten nejkontroverznější guru,
00:20:14 kterej byl taky nazývám sexuální guru.
00:20:17 Takže mě vlastně poslala, abych se jela léčit do Puny.
00:20:21 ZE ZÁZNAMU:
00:20:23 Používání vašeho tyčového mixéru. Pokyny pro mixér.
00:20:27 Pro smontování oddělitelné tyče s motorovou kladkou
00:20:31 otáčejte tyčí ve směru hodinových ručiček až do utažení.
00:20:35 Pro oddělení jednoduše otáčejte tyčí na druhou stranu.
00:20:38 Jednoduše zapojte tyčový mixér do síťové zásuvky.
00:20:42 Já se ti strašně omlouvám. Jak se to řekne anglicky?
00:20:47 Prosím tě, můžeš na mě přestat dejchat?
00:20:51 Promiň. Strašně, strašně se omlouvám.
00:21:01 Já jsem tak utahaná.
00:21:05 Ty hospody tak utahávaj.
00:21:10 Vztah mezi pedofilem a žákem.
00:21:14 No, chi, chi, chi. To mám do školy. Dej mi to.
00:21:17 Chápeš to, že se někdo taky učí chvíli?
00:21:20 Ano, pane učiteli.
00:21:29 ZVONÍ MOBIL
00:21:38 Já jsem si myslel, že jsem tu pravou holku v tý Stáně našel.
00:21:42 Já jsem byl ochotnej hrozně moc jí odpustit.
00:21:45 Odpustil jsem jí i věci, který se odpouštět nemaj.
00:21:48 A když to uděláš, tak ztratíš tvář a ten člověk
00:21:51 tě vlastně nemůže odhodit, protože ví, že to děláš z lásky.
00:21:54 Ale na druhou stranu si tě vůbec neváží
00:21:57 a udělá ti ještě něco horšího,
00:21:59 protože to je takovej začátek spirály.
00:22:08 Seš trapnej. Seš paranoidní.
00:22:11 Proč si svoje problémy projektuješ do mě?
00:22:14 Já jsem paranoidní, jasně. Tobě chodí v pět ráno esemesky
00:22:17 od tvýho bejvalýho, ale to je normální.
00:22:20 -Jo, je to normální.
-Je to normální.
00:22:23 Je to normální, protože jsme jenom kamarádi,
00:22:25 protože je ženatej a protože má děti.
00:22:27 Proč tady musíš neustále vytvářet takový dusno?
00:22:30 Tak teda kamarádko, jestli si kamarádi v pět ráno píšou esemesky
00:22:34 a pak spolu trávěj celý dny, tak to je sakra kamarádství.
00:22:38 -Já vám to závidím.
-My máme společný zájmy, chápeš to?
00:22:41 -No, no, no, no.
-Máme společný zájmy.
00:22:44 Stáňo, opakuješ se. Je to nudný. Já vím, vy máte společný zájmy.
00:22:48 Vy máte rádi fotky a pomáhat v Afghánistánu, v Uzbekistánu,
00:22:53 v Tádžikistánu, ňa, ňa,,ňá! Spasíme svět, viď?
00:22:58 Seš trapnej. Seš trapnej. Proč mi to ničíš?! Ty seš trapák,
00:23:02 psychopatickej trapák. Ty seš úchyl. Normální úchyl.
00:23:06 Ty už zase odcházíš? Ou, ou, ou.
00:23:24 Já mám naštěstí dobrý, že nemám problém mluvit
00:23:28 jakoby o těch intimních věcech. Teď nemyslím třeba o sexu,
00:23:32 ale o těch takových jako životních průserech,
00:23:35 což by se na prvním rande jako hned asi nemělo úplně bavit,
00:23:39 ale mě fakt jako nezajímá, kde ten člověk pracuje,
00:23:42 nedej bůh, kolik vydělává, nebo kam chodí a tak.
00:23:46 Mě spíš zajímá, co se mu v životě stalo strašnýho.
00:23:49 A není to tak, že jako přijdu a řeknu: Čau, já jsem Tonda,
00:23:52 už Jsi někdy spáchal sebevraždu? Já jo.
00:23:55 Tak co je? Co máte za problém?!
00:24:00 No, nic.
00:24:10 Ráno vstanu, dám si kafe.
00:24:12 Když mám volno, jdu pak do tý knihovny,
00:24:15 Projíždím si, co bych si mohl poslechnout nebo přečíst.
00:24:18 Pak tam pozoruju ty lidi, pak jdu na internet.
00:24:22 Přesně mám, já mám stejnou jakoby i tu trasu po těch sekáčích.
00:24:25 A pak jako hned chci bejt ve tři zase doma,
00:24:28 dělat si jakoby večeři na večer. A pak se koukám na televizi.
00:24:34 Já mám právě pocit, že vůbec nic nedělám,
00:24:37 že všichni něco máte, a já nemám nic.
00:24:59 Co tomu říkáte?
00:25:01 Tak abych pravdu přiznal, na obrázku to vypadalo poněkud jinak.
00:25:05 No, co jsem vám říkal? To dělá ta perspektiva.
00:25:08 Nevynaleznout perspektivu, tak mě nikdo neoblaf.
00:25:16 Ty máš úplně chlupatý nohy.
00:25:18 -Jsem si nestihla ještě oholit, ne?
-Počkej. To je neuvěřitelný.
00:25:22 To je hmyzí nožka. Ty seš vážka.
00:25:26 Ty seš moje kudlanka. Moje kudlanka.
00:25:31 To jsou nožičky, který léta neviděly sluníčko.
00:25:34 -No a co?
-Úplně krásný, bílý nožičky.
00:25:39 Nó.
00:25:52 Já jsem se zase zamiloval.
00:25:56 Pondělí,
00:25:59 úterý,
00:26:01 středa,
00:26:03 čtvrtek.
00:26:05 Do koho? Pátek.
00:26:08 -Do jedný holky.
-Sobota.
00:26:11 -Tu asi neznáš.
-Neděle.
00:26:14 -Ona je ještě taková mladá.
-Pondělí.
00:26:18 -Takovej pulec.
-Úterý.
00:26:20 -Ale ty už jsi žába.
-Středa.
00:26:22 Ty seš žabička. Mně se chce ale hrozně čůrat. Odnes mě tam.
00:26:27 -Ne!
-Odnes mě na záchod.
00:26:29 Tak se vyčůrám tady. Já se počůrám tady.
00:26:33 A teď. Na tebe. Já se na tebe počůrám. A ty taky.
00:26:36 -Né!
-Pojď, počůráme se na sebe.
00:26:38 -Já nebudu čůrat. Nech toho!
-Počůráme se na sebe.
00:26:40 -Budeme zase blbnout jako za mlada.
-Ne, já tady přece nebudu čůrat.
00:26:48 Čůrám!
00:26:50 Četla jsem článek, že ta dnešní doba vůbec nepřeje mužům,
00:26:53 protože jako jde to tím ženským směrem,
00:26:57 že ty ženy uvažují daleko víc intuitivně a emocionálně.
00:27:00 A že to je ten směr, kterým se celá dnešní doba a planeta posouvá.
00:27:04 A tím pádem by se muži měli nad sebou zamyslet,
00:27:07 trošičku se snažit přizpůsobit těm ženám.
00:27:10 Jestli chtějí držet rytmus s dobou a žít se ženami,
00:27:13 aby to fungovalo, tak by prostě měli.
00:27:16 -Dělej, co ti říkám.
-Vždyť jsem to dělal.
00:27:18 Ale prd jsi dělal! Hejbni si, trošku nasazení.
00:27:21 Dělej, dělej, dělej. Držíš to jak párátko, ty primadono.
00:27:25 Ty seš snad úplnej levák. Dvojitej přece kvinta.
00:27:28 -To jsme nebrali.
-Jak jsme nebrali?
00:27:31 -Už nemůžu.
-Nejseš tady na dovolený,
00:27:34 seš na tréninku, tak trénuj!
00:27:41 Tak nasazení, jedem. Nejdřív ruka, potom noha.
00:27:48 Dagmaro? Co to je za bonboniéru?
00:27:52 To jsem ti nechala. To jsem dostala dneska od Lindy.
00:27:55 Cože? Tys mi nechala tři bonbóny a jinak jsi to všechno snědla?
00:28:01 Nepřijde ti to malinko sobecký?
00:28:03 Tak je to moje bonboniéra. Já jsem ji dostala.
00:28:07 Já jsem myslela, že to oceníš a poděkuješ mi, že jsem ti nechala.
00:28:11 Lásko, neměla by ses nad sebou trošičku zamyslet?
00:28:15 -A co jako?
-Máme doma zrcadla?
00:28:20 -No máme, nebo nemáme?
-Máme doma zrcadla.
00:28:23 Viděla ses v něm? Nic ti není nápadný?
00:28:27 -Nic tě netrkne?
-Ne, to mě teda netrkne.
00:28:31 Myslím, že ti pěkně vyrostly špeky na břichu.
00:28:50 -Dobré jitro.
-Ale, dobré jitro, pane Bouvard.
00:28:53 NĚKDO ZVONÍ
00:29:04 Húú! Už jdúú!
00:29:08 Ale tak nepiju nějak moc.
00:29:11 Když mě to nějak bez toho nebaví se bavit.
00:29:18 Je fakt, že dřív se pilo,
00:29:23 když jsme se sešli a byli jsme spolu,
00:29:27 byla nějaká zábava. No a teď piju, i když jsem sám.
00:29:34 Nebo proto, že jsem sám?
00:29:41 Nějakej takovej únik.
00:30:00 Lidi, který jsou po škole, mají problém s tím, že nemají praxi.
00:30:03 A starý lidi mají problém s tím, že jsou starý, že nezvládají práci.
00:30:06 Takže nejlepší věk pro takovou jakoby pracovní kariéru
00:30:09 je tak kolem třiceti, do čtyřiceti maximálně asi.
00:30:13 Tak já přečtu jednu starší básničku
00:30:16 a i vám přečtu, co jsem si k ní tenkrát napsal.
00:30:20 První básnička, co jsem v životě napsal s vědomím toho,
00:30:23 že píšu báseň, je, dejme tomu, milostná.
00:30:26 Pro zajímavost. Je první nepsaná pro holku, ale pro, jak to říct?
00:30:31 Pocit zvracet, možná city, stejně tam bude mrkev.
00:30:34 Tak teď ta básnička. ZVONÍ MOBIL
00:30:39 Pardon.
00:30:48 Ještě padá sníh.
00:30:50 Cítím ho na kůži, jak chvějivé doteky tvých prstů.
00:30:53 Kolem padá sníh,
00:30:55 točíc se v bílých vírech, vytváří pro nás obrazy,
00:30:59 učí nás milovat. Ještě padá sníh.
00:31:02 Chtěl bych se odpoutat a vznést se s tebou.
00:31:05 Ne moc vysoko, na dosah. Musím počkat.
00:31:08 Počkat, až mi tvé ruce dovolí vzlétnout.
00:31:10 Pak mě láska obklopí a již nezatoužím po jiném člověku.
00:31:15 Ještě padá sníh. Padá z nebe, z nás
00:31:19 jak pocity, jak myšlenky, jak slova, na zem.
00:31:23 Přináší lásku i očištění. Vynáší nás mimo naše těla.
00:31:29 K bohu.
00:31:44 Já třeba teďka úplně hrozně rád fotím.
00:31:46 -Fakt?
-Hm. Máš foťák?
00:31:49 -Ne, nemám.
-Kecy. Hele, třeba tady.
00:31:53 -Ta je dobrá, ne?
-Hm.
00:31:56 -Jako že umělecky, to světlo a tak.
-Hm.
00:31:58 -Hele, tahle. Líběj se ti?
-Jo, jsou dobrý, fakt. Hezký.
00:32:02 -Hele, co posloucháš za muziku?
-No tak to různě. Třeba Precedens,
00:32:07 Stromboli, Pražský výběr?
00:32:12 -Tak já jsem to taky začal poslouchat až nedávno. -No jasně.
00:32:15 -Tak samozřejmě Madonna.
-Jo, jo?
00:32:18 Taky teď rád zajdu na operu. To mě teda naučil můj bejvalej.
00:32:21 Tak operu teda vůbec jako. Vůbec. Hele. Znáš tohle?
00:32:30 PÍSNIČKA Šílím, šílím s tebou, kouknu se...
00:32:34 -Prosím tě, vypni to!
-Proč? To je Martin Hranáč.
00:32:37 -Prosím tě, vypni to.
-To je Hranáč.
00:32:39 -Vypni to. -Znáš Vyvolený?
-Můžeš to vypnout, prosím tě?
00:32:41 -On zpívá.
-Vypni to. Můžeš to vypnout?
00:32:44 To je Hranáč z Vyvolených. Kam jdeš? Počkej! To je Hranáč.
00:32:49 PÍSNIČKA: Koukni se, věřím, že mě pozveš dále spát...
00:32:54 OPERA: Láska, láska, čarovný květ,
00:32:56 vezmeš, utrhneš, upadne hned...
00:33:16 Ježiš, tak pojeď s náma, když mi nevěříš, že jsme jenom kamarádi.
00:33:19 Do Užgorodu?
00:33:35 Já jsem si říkal, když už jsem tam seděl v tom autě,
00:33:37 že to je hrozná píčovina, co dělám. Úplně šílená píčovina.
00:33:42 Rychle, Radime, vystup! Ještě teď máš šanci vystoupit.
00:33:46 Já jsem prostě nevystoupil. Já jsem nevystoupil a jel jsem dál.
00:33:49 Já jsem byl úplně vypsychovanej, úplně vypsychovanej,
00:33:52 protože oni si třeba normálně podávali flašku
00:33:55 a on jí vždycky tak jemně pohladil po tý ruce.
00:33:58 Já jsem nebyl schopnej vůbec nic dělat.
00:34:01 Nebyl jsem schopnej nic dělat. Prostě jsem jel dál
00:34:04 a říkal jsem si: Ty píčo, co já budu dělat?
00:34:08 Do prdele, to je úplně v prdeli.
00:34:22 PÍSNIČKA: Prosím vás, pane, kdy ten vlak jezdí,
00:34:28 já totiž nesmím...
00:34:30 Co děláš? Kam lezeš?
00:34:36 Jé!
00:34:44 Nech toho!
00:34:48 Co ti je? To ti nemůžu dávat ani pusy nebo...
00:34:51 Ježiš, můžeš, ale Láďa to nemá rád, on by se potom cejtil blbě.
00:34:55 Cože? Takže dokazujeme my jemu, že jsme kamarádi?
00:35:02 Jau!
00:35:12 Klid, klid, klid. Klid.
00:35:16 Ale normálně pak mi jako něco cvaklo v hlavě,
00:35:19 dostal jsem se do takový mimofáze a říkal jsem si:
00:35:22 Klid, klid, uděláš si hezkej vejlet.
00:35:24 A začal jsem si: Spišskej hrad, tady nějaký hory, hm,
00:35:29 pěknej les, jé, zajíc. A půjdem se podívat po městě?
00:36:06 Já vím, že moje síla je v tom, že to všechno vydržím.
00:36:09 Vydržím, vydržím, vydržím, vydržím,
00:36:12 vydržím, vydržím, vydržím, vydržím...
00:36:15 všechno to vydržím.
00:36:17 Vydržím, vydržím, vydržím...
00:36:21 Moje síla je v tom, že to všechno vydržím.
00:36:25 Vždyť on stejně ze všech nejvíc miluje mě. Miluje mě.
00:36:30 -Nepořídíme si mimi?
-Ne.
00:36:33 Miluje mě a nemůže beze mě žít.
00:36:35 Vydržím, vydržím, vydržím, vydržím,
00:36:37 vydržím, vydržím, vydržím, vydržím, vydržím!
00:36:41 Vždyť on by ani nevěděl beze mě, jak se zapíná pračka.
00:36:44 A že to bílý triko nemůže prát s riflema a černejma manšestrákama.
00:36:50 A naši ho maj tak rádi.
00:36:52 A jeho rodiče mě snad ještě víc, protože jsem ta jediná světice,
00:36:56 která to s ním tak dlouho táhne.
00:37:01 ZVONÍ MOBIL
00:37:06 Otine, máma. Táta dostal infarkt a...
00:37:11 Táta dostal infarkt a nepřežil to. PLÁČE
00:37:18 Otine, táta umřel.
00:37:59 Prosím tě, nezlob se, ale jak si chceš teda založit rodinu,
00:38:02 když opustíš takový dobrý místo?
00:38:05 Já si nebudu zakládat rodinu, protože jsem teplej.
00:38:11 Já nevím, mně možná přišlo, že musím nějak tu tátovu smrt přebít.
00:38:16 Že to, že je táta mrtvej, mámě přebije, že její syn je teplej.
00:38:21 Já nevím. Nějak to vypadlo ze mě.
00:38:25 Tohle kdyby se dozvěděli lidi, tak nás ukamenujou.
00:38:29 Prosím tě, dneska jsou lidi liberální už i na horách.
00:38:32 Tohle kdyby se dozvěděl táta. Ještě, že se to nedozvěděl.
00:38:37 Já jsem si stejně myslela, že teplouš je Jirka.
00:38:41 Já, jo? Proč já?
00:38:43 No nezlob se, když jsi nedokázal do čtyřiceti
00:38:47 dotáhnout do baráku ženskou, tak co?
00:38:51 Tak co? Tak nic.
00:38:55 Ježiš, mami, prosím tě! Pomoz mi, prosím tě!
00:39:00 -Mami!
-Boty, boty tam mám. Jirko, boty!
00:39:05 Vem boty, já vemu mámu.
00:39:08 Mami!
00:39:26 PÍSNIČKA: Nosím ji ve své hlavě, střípky skládám právě,
00:39:30 zkouším dál po ní jít...
00:39:32 Mami, Proč mi sem otvíráš ty dveře?
00:39:37 Prosím tě, přijedeš jednou za měsíc na dva dny
00:39:40 a celý to prospíš. Pojď, máš tady připravenou snídani.
00:39:46 Já nesnídám ráno.
00:39:50 On to bude skoro oběd.
00:39:55 Já to stejně nechápu, proč se nevrátíš zpátky.
00:39:58 Vždyť takovou práci, jakou máš v Praze, tu bys tady našla taky.
00:40:02 A možná lepší. Přitom seš tam pořád sama.
00:40:06 Kdybys měla aspoň rodinu, manžela, děti.
00:40:12 Ty jsi sama tam, já jsem sama tady.
00:40:16 Vy jste holt ta nová, svobodná generace.
00:40:20 Můžete cestovat po celým světě.
00:40:22 Můžete si po internetu popovídat s kým chcete,
00:40:26 ale přitom jste neschopní s někým vydržet.
00:40:31 Všichni jen pořád utíkají co nejdál před tou svou samotou.
00:40:35 Amerika, Afrika, Austrálie, Čína, Indie.
00:40:40 Hlavně nebejt doma.
00:40:42 A nejhůř jsou na tom pak ty rodiče.
00:40:45 Ty tady zůstanou nejosamělejší.
00:41:32 Díky, díky!
00:41:35 Zdravíme jablonecký klub Na Rampě,
00:41:38 který slaví právě patnácté výročí vzniku.
00:41:46 Čili bilancujte, kdo cítíte tu potřebu.
00:41:49 My vám zahrajeme písničku Tramvaj porozumění.
00:41:55 Nevidím, nevidím, stojím na místě zlém,
00:41:59 stojím na místě svém nehybný.
00:42:04 Nevidím, nevidím, stojím na místě zlém,
00:42:08 stojím na místě svém nehybný.
00:42:14 Nevidím, nevidím, stojím na místě zlém,
00:42:18 stojím na místě svém nehybný.
00:42:23 Nevidím, nevidím, stojím na místě zlém,
00:42:27 stojím na místě svém nehybný.
00:42:45 Já už jdu domů.
00:42:47 V Praze na mě sereš.
00:42:49 Radime! Otine!
00:42:51 Já jdu domů. Já jsem strašně unavená.
00:42:54 -A já bych měla k dětem.
-Kam bys šla?
00:42:57 -Stojím na místě dobrém!
-Já bych měla k dětem.
00:43:01 Já jdu na taxíka.
00:43:05 Nevidím, nevidím, stojím na místě zlém...
00:43:12 Ukaž. Je dobrá.
00:43:16 Hele, pamatujete, jak jsme si řekli, že si koupíme chalupu,
00:43:19 abysme tam potom mohli společně bydlet?
00:43:22 Jo, to jsme s Oťákem vymysleli my,
00:43:25 že budem křížit prasata s kozama jako ty dva písařové v tom seriálu.
00:43:30 -Tady třeba.
-Ty buzny, jo? -No.
00:43:33 -Třicet metrů od sjezdovky dům, jo?
-Vinný sklep.
00:43:36 Osm set metrů čtverečkovaných zahrady,
00:43:39 4 + 1, podsklepeno, technické zázemí.
00:43:43 To teda nevím, co je. Garáž, plyn, ZP.
00:43:47 To je asi zásadní pozemek.
00:43:50 Hele, tak co je? Jdeme do nějakýho non-stopáče?
00:43:53 A vhodné i k rekreaci.
00:43:55 Čau. Já jedu na statek.
00:44:01 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:44:04 -Kam to bude?
-Ty jo, to je rakev teda.
00:44:08 -Dobrý večer.
-Dobrý večer, no moment, moment!
00:44:10 To je vás moc, nezlobte se. Ne, ne, ne, v žádným případě.
00:44:14 -Maximálně čtyři vezu.
-My jsme čtyři holky.
00:44:17 -Maximálně čtyři. Ne.
-A do kufru nemůže někdo?
00:44:19 -Do kufru nemůže nikdo.
-Šup, jedno zrzavý.
00:44:21 Nechci zrzavý. Já řídím, děkuju. Maximálně čtyři vás povezu.
00:44:25 Nezlobte se, vystupte si. Vystupte si, nebo nepojedete nikdo.
00:44:29 -Jak chcete, tak si to rozmyslete.
-Tak já jdu do druhýho.
00:44:32 -Tak jo.
-Tak jeďte sám.
00:44:35 -Na shledanou.
-Já klidně pojedu sám. Ano.
00:44:38 -Fajn. Já jedu s nima. Čau.
-Dobrou noc.
00:44:40 Tak jeďte za náma.
00:44:51 Já myslím, že už jsme tady.
00:44:54 Počkej, můžeme jet klidně kousek dál, já mám ještě dvacku.
00:44:57 Ne, já tady nebudu vystupovat.
00:45:00 -Děcka, vystupujem.
-Ne, já jedu dál.
00:45:02 -Nashle! -Čau!
-Pojďte, jdeme!
00:45:07 -Nazdar!
-Tak jsme tu!
00:45:10 Hele, náš taxikář vůbec nemluví s náma.
00:45:14 No jo, tak se mu ani nediv.
00:45:18 To je ono!
00:45:22 Počkejte, kde teď jako jsme?
00:45:24 Čau. Já jdu na statek.
00:45:28 -Ty seš spontánní teda.
-Ohnivá voda!
00:45:31 -Tak jdeme, tudy.
-Já tam nejdu.
00:45:34 Hele, pojď! Mysli si, že je nahoře výprodej.
00:45:38 Hele, už jí to šlape.
00:45:52 PÍSNIČKA Nedýchám, dám supům žrát,
00:45:56 jsem kamarád.
00:46:00 Príma dráp, jsem lék na hlad a kamarád.
00:46:17 Já už nemůžu.
00:46:20 Já zůstanu tady.
00:46:22 Jé, ty jo.
00:46:26 To byl ale nápad.
00:46:29 -Tady, jo?
-Pauza nebo?
00:46:32 -My už na to kašlem.
-Já taky tady.
00:46:34 -No, počkat jako...
-Otine, dej mi ještě víno.
00:46:41 Já končím.
00:46:44 Já jsem dead. Dead všech deadů král.
00:46:51 -Ale je tady krásně.
-Já to dám sem, jo?
00:47:09 ZVONÍ MOBIL
00:47:26 Čau, Mirku. Co se děje?
00:47:28 Co se děje? Je deset hodin dopoledne. To se děje.
00:47:31 Já pro vás jedu, ty nikde, tvoje máma mi řekne,
00:47:34 žes prostě šla na nějakej večírek nebo co, že ses ještě nevrátila.
00:47:38 A ty se mě ptáš, co se děje? Kde seš sakra?
00:47:40 Tak já nevím. Asi na tom večírku ještě.
00:47:44 Na večírku. Aha. No tak to seš teda frajerka.
00:47:48 Ježiš, vždyť stejně máme odjíždět až odpoledne.
00:47:51 No a co? Ale ty nejsi u svejch dětí, rozumíš mi?
00:47:54 -Vždyť je u nich máma, prosím tě.
-No a co?
00:47:57 Já už jedu. Čau.
00:48:02 -Ach, jo.
-Ale je tady krásně.
00:48:04 Ježiši, já sedím v nějakých hovnech nebo co? Fuj.
00:48:16 PÍSNIČKA
00:48:18 Přichází jaro
00:48:20 a na okvětní lístky přilétají první včely.
00:48:25 Včely mají tu zvláštní vlastnost, že jsou užitečné.
00:48:30 Milujeme včely,
00:48:33 milujeme je.
00:48:35 Milujeme včely.
00:48:50 Mirku, zpomal. Víš, že mám fóbii na rychlou jízdu. Mirku.
00:48:53 Dášo, tohle není rychlá jízda. To je jízda zcela odpovídající
00:48:57 typu terénu a typu vozidla.
-Mami, koho zabiješ?
00:49:01 Albertíčku, nikoho, já jsem předtím jenom žertovala.
00:49:06 -Tys to říkala.
-Ale jenom jako.
00:49:09 Můžeš mi zastavit? Já potřebuju čůrat.
00:49:12 Tak chápeš, že jedeme po dálnici? Já ti tady prostě nemůžu zastavit,
00:49:14 i kdybych tisíckrát chtěl.
-Má se tady jet maximálně 130.
00:49:18 Nebuď naivní. Až budeš řídit ty,
00:49:21 tak si jeď, jak chceš. Jo? Teď řídím já.
00:49:24 No jo, ale nejedeš sám. Navíc vezeš i děti.
00:49:27 Prosím tě, uklidni se. Nebudeš zase hysterická, viď?
00:49:34 Proč jsi nezastavil?
00:49:35 Já jsem tě prosila, že potřebuju na záchod.
00:49:38 Tak Dášo, seš snad dospělá. Prosím tě, přece nemůžu stavět
00:49:41 každejch pět minut. To musíš vydržet.
00:49:44 Tati, já potřebuju taky ale čůrat.
00:49:49 Jak to že ses odpoutal?
00:50:00 Tak vidíš, že ses nepočůrala.
00:50:37 Prosím tě, Dagmaro!
00:50:39 Tak nedělej zase scény.
00:50:46 Dášo! Já tě upozorňuju, jestli okamžitě nezvedneš prdel
00:50:50 a nevrátíš se do auta, tak odjíždím.
00:50:57 Počítám do pěti.
00:51:01 Jedna. Dva. Tři.
00:51:09 Čtyři.
00:51:14 Čtyři a čtvrt.
00:51:17 Čtyři a půl.
00:51:22 Čtyři a tři čtvrtě.
00:51:27 Pět.
00:51:30 Řve ti tady dítě! To je tvoje povinnost jít ho utěšit.
00:51:36 Ty seš fakt zralá pro blázinec.
00:51:40 Kam jdeš? Pojď sem, Ríšo, pojď sem!
00:51:57 AUTO STARTUJE, DVAKRÁT ZAKLAPLY DVEŘE, AUTO SE ROZJÍŽDÍ...
00:52:10 Vždycky dva ve všem mají svou...
00:52:17 -Silvie, pojeď, berem tágo.
-Já nikam nejdu.
00:52:20 -Nejede, nejede.
-Já se nechystám. Já jsem...
00:52:28 My poplujem, my pojedeme lodí, Mirečku.
00:52:32 My dva pojedeme lodí. Že jo?
00:52:36 Ne, já už musím domů.
00:52:40 Prosím tě! Seš parťák, Mirku?
00:52:43 Mizím. Pa, pa.
00:52:51 Já popluju sama.
00:52:54 Seš jako fakt parťák, vole.
00:53:14 Ty debile!
00:53:19 Kruci, vole!
00:54:28 Prosím tě, je tady taková slečna.
00:54:31 Já jsem jí potkala venku. Měla asi rušnou noc. Slečno!
00:54:39 Já se omlouvám, já už jdu. Já už jdu.
00:54:43 Pardon.
00:54:45 Já jsem to trošičku asi včera přehnala.
00:54:49 Pardon. Děkuju.
00:54:51 Ona vás Irenka radši doprovodí.
00:55:26 -Ježiš, co je s tím?
-Zvonek asi tady?
00:55:31 Jo.
00:55:34 -Čau.
-Co je? Dobrý den. Cos dělala?
00:55:40 -Děkuju vám za všecko.
-Kdes byla? Kde byla?
00:55:42 Já se strašně omlouvám. Děkuju vám, na shledanou.
00:55:47 Ty jo, ale mně je fakt blbě.
00:55:49 Tak já ti udělám takovej jako pročišťující čaj, jo?
00:55:57 No ale já půjdu. Já jdu na záchod, jo?
00:56:11 Do prdele, ne!
00:56:13 -Co je?
-Já nemám podprsenku.
00:56:17 -A kalhotky máš?
-Mám. Ale mám je naruby.
00:57:08 Já jsem se třeba zařekl, že nepoužiju alkohol,
00:57:12 když půjdu na rande, protože já mám,
00:57:15 já když si dám dvě vína, tak mám přesně takovej ten pocit,
00:57:19 jako že bych vyskočil úplně.
00:57:23 Hele, jako dopředu ti říkám: Nebudu s tebou spát.
00:57:27 Jako nechci to. Nejsem takovej.
00:57:29 Já prostě nespím s někým, koho vůbec neznám.
00:57:32 Ale ne, neboj se. Dáme si víno. V pohodě. Jo?
00:57:36 Tak jo.
00:57:39 Nicméně se zabouchly dveře a měl jsem ho kolem krku.
00:57:42 Tak jsem dělal jakoby, že šmejdím po bytě, abych s ním nemusel nic
00:57:45 jakoby dělat. No a asi za pět minut jsem měl nohy do véčka.
00:57:51 Tak jsem řekl jako, že stop. Jenom jsme se líbali.
00:57:54 Ani jsem nebyl nahatej, nic.
00:57:59 Jé, ty máš ještě starýho walkmana? Ty jo.
00:58:02 -No. -Proč?
-Co? -Proč?
00:58:04 Já rád poslouchám rádio před spaním. Hezkej, viď?
00:58:08 Hm.
00:58:13 Počkej.
00:58:17 Já ti půjčím tričko na spaní, jo?
00:58:20 Díky. Já už ho mám.
00:58:24 Počkej. Počkej, počkej, počkej.
00:58:27 Tys mi předtím říkal, že u někoho jen tak nespíš.
00:58:32 Ty jsi počítal s tím, že budeš u mě dneska spát?
00:58:39 Já jsem si to vzal, protože jsem si prostě říkal:
00:58:42 Tak asi u něj budu spát, bydlí v centru,
00:58:45 já pak na ten Čerňák, tam už nic nejede,
00:58:48 tak jsem si prostě vzal to tričko na spaní
00:58:52 a ten kartáček na zuby pro všechny případy, že jo.
00:58:56 Já jsem nevěděl, že to bude takovej trapas.
00:59:09 No, takže nic nebylo.
00:59:12 Nechal mě druhej den vyspat. Nechal mi tam klíče.
00:59:16 A vzkaz. Ten se mi teda hrozně líbil.
00:59:18 Jsem si ho měl schovat, ten vzkaz. Tam bylo něco jako:
00:59:22 Ahoj, Toníku. Klíče hoď do schránky na jméno blablabla.
00:59:26 P.S. Dotáhni pořádně kohoutky.
00:59:34 -Tak dobrou.
-Dobrou.
00:59:36 A už se mi nikdy neozval.
01:00:39 -Na.
-Nechci.
01:00:41 Ty nemáš žížu?
01:00:45 Já bych vypil demižón po takový divočině.
01:00:55 Už neberu antikoncepci.
01:01:00 Cože?
01:01:03 Jak dlouho?
01:01:06 Tři měsíce.
01:01:13 Ty seš teda perfektní. To mi takhle tady mimochodem říkáš
01:01:17 po všech těch tisících společnejch souloží?
01:01:21 Tisíci? Sotva tři za tři měsíce.
01:01:35 Co je?
01:01:40 Kam jdeš?
01:01:47 ZAKLAPLY DVEŘE
01:02:15 KLAPLY DVEŘE
01:02:20 Spolkni to.
01:02:23 -Co mi to dáváš? Já to nechci.
-Spolkni to, prosím tě.
01:02:28 Kdes to vzal? Já to nechci.
01:02:31 Prosím tě, je to úplně jedno, kde jsem to vzal. Prostě to spolkni.
01:02:33 Ale já to nechci.
01:02:44 -Spolkni to.
-Co to děláš?
01:02:46 -Spolkni to.
-Přestaň, já to nechci, slyšíš?
01:02:48 -Otevři tu pusu a spolkni to!
-Okamžitě přestaň! Já to nechci!
01:02:51 -Sežer ten prášek!
-Přestaň!
01:03:21 Nebude ti vadit, když si v sobotu půjčím auto a odstěhuju si věci?
01:03:25 Kam?
01:03:28 To já už mám zařízený.
01:03:39 Tak můžu?
01:03:41 Jo.
01:03:49 Já se furt divím, kam je člověk schopnej sám sebe dovláčet.
01:03:53 Já jsem nechápal, jestli se cejtím tak méněcennej,
01:03:56 že prostě jako v takový obrovský méněcennosti,
01:03:59 že prostě jsem ochotnej odpouštět věci,
01:04:01 který mi ty lidi normálně naserou na hlavU.
01:04:05 Nebo si to vysvětluju, že to zamilování je bejt méněcennej,
01:04:09 že musím furt odpouštět. Ale já přece nemusím.
01:04:13 Jakoby to není povinnost. Já jsem měl fakt představu,
01:04:16 že ona je ta pravá. Nevím proč, nevím proč.
01:04:19 Do dneška nevím, proč jsem si myslel, že Stáňa je ta pravá holka.
01:04:24 Asi normálně to bylo zase nějaký pozlátko, který jsem v tom viděl.
01:04:28 Asi mi imponovalo, že jsem měl pocit,
01:04:30 že ona zachraňuje svět. Tohle jsem ještě nedělal.
01:04:36 Kurva!
01:04:46 Ty krávo!
01:04:50 Ty krávo!
01:04:57 A kdo si myslíš, že mě odtahoval?
01:05:00 Kdo z mých kamarádů... Nebo kamarádů, známých,
01:05:03 kdo má auto, který je schopný odtáhnout dodávku,
01:05:06 aby mě to nestálo peníze, který nemám, že jo?
01:05:10 On přijel i se svým bráchou, kterej si nás všechny fotil.
01:05:17 To už jsem byl v ašramu. To jsem si fakt říkal,
01:05:20 jako to je konec.
01:05:23 V týhle chvíli seš, kamaráde, figurka.
01:05:26 Fakt směšná figurka.
01:05:28 Chceš na sebe nějak upozornit nebo co?
01:05:31 -Tos udělal schválně?
-To jsem neudělal schválně.
01:05:34 -Jak neudělal schválně?
-Proč bych to dělal schválně jako?
01:05:37 -Ty vole!
-Bouračku.
01:05:39 Láďo, nesměj se. Dá se to spravit? To asi už ne, ne?
01:05:42 -Myslím lepší koupit nový.
-Co mě fotíš? Nefoť mě.
01:05:45 Pojď sem, pojď na kraj. Nech ho bejt, nech ho bejt.
01:05:48 -Proč mě fotí jako?
-Nech ho bejt. Já to tak chci mít.
01:05:58 Já si budu muset koupit nový auto.
01:06:01 Z TELEVIZE: No jo, ale to co teď?
01:06:04 Co teď? Půl čtvrtý.
01:06:06 Ale já myslím, co jako dál.
01:06:08 Aha, dál.
01:06:10 No dál, dál... Zkusili jsme všecko možný, pane Bouvarde.
01:06:15 Já se obávám, že žádná ta disciplina nebyla pro nás.
01:06:19 -Hodna naší námahy.
-Tak.
01:06:22 Agronomie. Prosím vás, co to je? To je naprosto bez poezie.
01:06:26 -Bez kapičky poezie.
-Nebo medicína?
01:06:30 Já myslím, že tohle mastičkářství může provozovat kdekdo.
01:06:33 -Kdekdo. -A divadlo?
-To vůbec není věda.
01:06:36 To bych řekl. Já se obávám, že to není ani umění,
01:06:39 že to může dělat kdekdo.
01:06:42 ZVONÍ NA BYTOVÝ ZVONEK
01:06:51 -Tak jste doma!
-Dobrý den.
01:06:53 Dobrý den, pane Fridrich. Já jdu za vámi, protože vy jste ještě
01:06:57 nepodepsal tu petici nájemníků, aby nám zařídili
01:07:00 lepší televizní anténu.
-Jo, to máte pravdu.
01:07:03 Tu jsem nepodepsal. A ani ji podepisovat nebudu.
01:07:05 -Děkuju, že jste se zastavila, ale ne. -No počkejte, počkejte...
01:07:08 -Pryč. -Pryč.
-Kam pryč? Kam?
01:07:11 -No pryč. -Rychle pryč.
-Jo, oni chtějí pryč.
01:07:16 -Tak jedem!
-Hopla!
01:07:24 Nepodepíšu, nepodepíšu.
01:07:29 A jestlipak víte, že tady po baráku běhají švábi?
01:07:31 Ale já už mám na ně políčíno.
01:07:40 NĚKDO ZVONÍ
01:07:42 -No toto? -Ti zrovna píšu, jestli nechceš přijít.
01:07:45 -No tak to je báječné.
-Já s tebou potřebuju mluvit.
01:07:48 Jak ses vlastně dostala nahoru, prosím tě?
01:07:50 -Otevřela mi nějaká starší paní.
-Taková zmalovaná, ne? -No.
01:07:53 -To byla ta bába.
-Co to tady máš?
01:07:56 Co? Ale prosím tě. Dáš si nějaký pitipí?
01:08:01 No, ale hlavně s tebou potřebuju mluvit.
01:08:03 Ježkovy voči, proč máš to prádlo takhle na zemi?
01:08:06 Protože jsem pral a nemám sušák.
01:08:09 Ty seš ale čuně. To snad není možný!
01:08:12 Proč? Takhle to přece snad taky vyschne, ne?
01:08:16 Tak co máš na srdci, má milá?
01:08:19 Hele! Zemědělská usedlost, dva byty 4+1 a 1+1
01:08:25 se sálem a nedodělaným bytem 1+1 v Kolodějích nad Lužnicí.
01:08:30 Po rekonstrukci, voda, elektřina, kanalizace, telefon,
01:08:34 kamenná stodola, dílna, ledárna a okolo velké zahrady.
01:08:38 Zastavěná plocha je 1561 metrů čtverečních...
01:08:41 Přátelé, kamarádi, vy brambory, vy knedlíci,
01:08:43 rozhodli jsme se, a to i v souvislosti s naším
01:08:46 posledním výletem, že bychom chtěli uskutečnit to,
01:08:48 o čem jsme vždy mluvili jen ze srandy,
01:08:51 totiž odstěhovat se společně někam na statek a bydlet tam.
01:08:53 Schůzka zájemců o toto se bude konat ve středu od 19 hodin
01:08:56 u Lindy v bytě.
01:08:58 Tož dovi, vy cuchty domácí! Linda a Otin
01:09:01 P.S. To není žert.
01:09:15 Ty bído!
01:09:33 VYPNULA HUDBU
01:09:35 Á, pozor!
01:09:41 Tak začneme?
01:09:44 -Co seš za znamení?
-Co?
01:09:46 -Dagmaro, začneme.
-Teplouš.
01:09:48 Je důležitý vědět, co jsme kdo za znamení, jestli jsme kompatibilní.
01:09:51 -Teplouš.
-Jestli spolu chceme žít?
01:09:53 -To je dobrý znamení. -Hlavně z toho nedělejte nějakou seanci.
01:09:56 Přesně. Z toho děláme drama.
01:09:59 Ale neděláme drama.
01:10:00 Jde o to teda, jestli jsme se tady jako sešli,
01:10:03 že tam pojedeme, tak jako proč tam jedeme,
01:10:07 kam a co tam chceme dělat. A kdo co má teda...
01:10:10 No jo, ale radost z toho plánování.
01:10:12 -Ježiš, tak se u toho mám smát?
-Jo, jo.
01:10:15 -Ty vole, ty vole.
-Zas z toho nedělejme komedii.
01:10:19 -Těšit se.
-No ne, fakt si jenom říct,
01:10:21 kdo co třeba má, co může nabídnout. Tak jako nápady si říkat, podněty.
01:10:25 Dobře, takže to znamená, že všichni, kdo tady jsme,
01:10:28 tak chceme opravdu jet? To si musíme teď říct.
01:10:30 Jo, ale to chci říct, že kupuju dodávku,
01:10:33 takže tím pádem jakoby budeme mít auto.
01:10:39 Ale toto je výborný!
01:10:41 A máme tady kaštan!
01:10:43 -To je ořech.
-Jo, aha.
01:10:46 -Tak ta je veliká.
-No ale tohleto už je ořech.
01:10:49 Super. Dobře. Jablíčka.
01:10:52 -Vitamíny pro děti.
-Šípky na čaj.
01:10:55 -Jablíčka.
-To je celý hospodářství.
01:10:58 Jé a myslíš, že mi tady půjdou ty dýně a kedlubny?
01:11:00 Určitě.
01:11:04 Já myslím, že je taky důležitý si říct, proč tam jedem, ne?
01:11:15 Já třeba to, co dělám, to mě vůbec nebaví prostě.
01:11:18 Takže to je jeden z důvodů, proč já bych tam jela.
01:11:22 Tak já jsem myslel, že je to jako pro nás právě,
01:11:25 že tam jdeme právě proto, že je to to poslední, co nám zbejvá.
01:11:28 Nebo ne zbejvá, to nechci říct, ale že je to taková jako šance,
01:11:34 nebo že je to jako, no šance asi, no.
01:11:41 Nebo příležitost trošku znovu začít a tak.
01:11:47 No víte, co je základ? Hlavně bysme měli všichni se měli naučit
01:11:50 co nejvíc se milovat navzájem.
-No, no!
01:11:52 -Cha, chá! Tak to nezvládám.
-To je trošku hippie, ne?
01:11:56 -Ne. -No ano, ale já si myslím, že to není tak postavený
01:11:59 jako úplně na hippie, ne?
01:12:00 Já bych to všecko vyházel.
01:12:03 Cože? Vždyť to jsou úžasný věci. Tohleto třeba.
01:12:05 -Tahle skříň taky je hezká.
-To si klidně vezmu, to je výborný.
01:12:08 A ušetříme kopec peněz, že jo?
01:12:11 Hele, tak to je super! To je super prostor.
01:12:15 Hele, tak tady bych chtěl mít sítotiskovou dílnu.
01:12:18 -To by se mně fakt hrozně líbilo.
-Se sem nacpeš s těma barvama?
01:12:21 Počkej, to je super prostor. Nebo tady na pařby, ne?
01:12:24 Nebo tady můžem dělat divadlo. Hele, normálně lavice, sedíme,
01:12:27 tady si můžeš sedět, tady můžeš hrát nějaký divadelní představení,
01:12:30 pozveme známý. Paráda.
-Ty seš celej Andy Warhol.
01:12:33 Že by normálně vždycky na víkend někdo přijel, nějaký akce, ne?
01:12:37 Jasně. A co ty děcka, co musej spát v sedm večer?
01:12:40 Já si myslím, že to je všechno úplně špatně. My jsme sobci.
01:12:43 My tam jdeme každej pro ten svůj důvod. Já tam nejdu kvůli tomu,
01:12:46 že tě mám rád nebo... -Jasně, ale žádnej sobec nechce bejt osamělej.
01:12:49 Každej touží po lásce přece.
01:12:51 No to jo, ale láska může bejt taky sobecká, že jo?
01:12:54 Prostě máš rád sám sebe. Tonda má pravdu.
01:12:56 Upřímně, já tam jedu za sebe, prostě pro sebe.
01:12:59 Ale ne, tak poslouchejte, tak přece jako jde o to,
01:13:03 že tam jdu prostě s lidma, se kterýma máme nějaký společný
01:13:06 utrpení, který nás jako dohnalo až k tomu, že prostě chceme
01:13:09 z tý společnosti nějak jako se vymanit.
01:13:12 Počkej. Takhle já to nevnímám. Já neodcházím z města na statek,
01:13:15 protože mám nějaký utrpení.
-No, přesně.
01:13:17 Já tam jedu třeba proto, protože mě ta Praha už sere.
01:13:20 -No.
-Utrpení je zavádějící slovo.
01:13:23 Tak nějaká prostě nespokojenost jakoby se stávajícím životem
01:13:26 tě prostě žene k té změně, ne?
01:13:28 To jo, ale nechci, aby to znělo, že tam jdeme všichni plakat
01:13:31 a budem se tam jako utěšovat.
-Ale jako o tom nikdo nemluvil.
01:13:33 Jde o to, že každej den se budeš potkávat v kuchyni v koupelně.
01:13:36 Ríšo! Nechte toho už a obuj si ty boty.
01:13:39 Nebo zase přijdeme poslední. Už toho mám vážně dost!
01:14:05 -Chceš vysát?
-Tondo, nechci, nechci vysát.
01:14:08 Děkuju.
01:14:13 Jak můžeš na chodbě vysávat kameny?
01:14:22 A prosím vás jako, kdo ten statek teda koupí nakonec?
01:14:25 -No tak kdo co má.
-Hele, to se budem muset dohodnout,
01:14:27 že asi založíme nějakej společnej bank.
01:14:30 Tak já mám tenhle byt, tak ho prodám.
01:14:33 Nebo ho můžu pronajímat.
01:14:34 Tak já mám na účtě 600 tisíc, tak já to vkládám a budu zahradničit.
01:14:39 A já nemám nic.
01:14:42 ZVONÍ MOBIL
01:14:46 Sorry.
01:14:48 Tak tam snad jede nějakej autobus nebo něco,
01:14:51 abys tam furt nemusel jezdit autem.
01:14:54 -Počkej, tohle je co teda?
-Alberte, hrajeme Aktivity.
01:14:56 -Jako popsat slovem to musíš.
-Teď popíšu aktivitu slovem.
01:15:00 A my jsme dvojka? A to se můžem jako střídat?
01:15:03 -Ne. Když je tady červený...
-Holky si teď něco vysvětlujou ale.
01:15:07 -Tak je to celý, vy dva.
-Tak je neruš.
01:15:10 Ne. Právě že když je červený, tak jsme celá skupina.
01:15:12 Tak hrají všichni a ty body získá podle mě ta skupina, která...
01:15:15 -Co je?
-Která dorazí první, ne?
01:15:17 Co ti je? Stalo se něco?
01:15:21 Hele, prej je Karel Gott mrtvej.
01:15:25 -Cože?
-Ježiši!
01:15:27 Fakt. Mně to volala máma, že prej havaroval na německý dálnici
01:15:31 někde u Norimberka.
-Ne, ne. -Fakt, jo?
01:15:35 Ježišmarjá. Tak to já musím okamžitě zavolat mámě.
01:15:39 Počkej, to kecáš, ne?
01:15:41 Nekecám. Prej to slyšela v rádiu, že ho převáželi do nemocnice
01:15:44 a umřel ve vrtulníku.
01:15:47 Ty jo, tohleto už jsem někde slyšel, ne?
01:15:51 Hele, tak na internetu je akorát, že měl 462 milenek.
01:15:54 -Tam nic takovýho není.
-Aha!
01:15:57 Ale tak je teda mrtvej, nebo není? Co? Ty seš blbej.
01:16:04 Hele, ale taky nikdo moc neví, jak se budeme vyvíjet třeba dál.
01:16:08 Jestli si někdo z nás nenajde... Jako třeba já budu mít partnerku...
01:16:15 Co je k smíchu?
01:16:16 Radimku, ty seš takovej, tys to tak řekl, víš?
01:16:19 Ty seš takovej bobáček.
01:16:21 -Můžeš mít tady Dagmaru.
-No, hi,hi. Hi,hi.
01:16:23 -Děti už máme.
-No jistě, já jsem volnej.
01:16:26 Jako já nemůžu mít holku, jo?
01:16:28 Vy dva nemůžete mít holku. Já klidně.
01:16:30 Ne. My můžeme mít holku, ale bude nešťastná.
01:16:35 Já bych s váma byla šťastná, kluci.
01:16:37 -Jo, fakt.
-Tak můžem?
01:16:39 Počkejte, já si tam přivedu první holku. To se vsaďte.
01:16:57 Hele, pojďte se na něco podívat.
01:17:03 Ukaž!
01:17:07 -Co je?
-Nová čičinka.
01:17:11 -Kam jdou?
-Hele, jdou sem. Jdou sem.
01:17:16 Návštěva!
01:17:21 Už jsou tady.
01:17:24 Bílá holubice je symbolem ducha...
01:17:27 Jo, to pořešíme.
01:17:32 -Čau.
-Čau. -Čaute. Čau.
01:17:36 To je Květa.
01:17:39 Já jsem jí to chtěl ukázat, tak jsme přijeli spolu.
01:17:43 Kveta.
01:17:46 Čau.
01:17:47 Čau. Kveta.
01:17:48 -Dagmara, ahoj.
-Kveta.
01:17:50 -Čau, Kveta.
-Ríša.
01:17:52 -Ota.
-Ahoj. Kveta, čau.
01:17:54 -Ahoj, ahoj, Silva.
-Čau.
01:17:57 -Ahoj, Linda.
-Ja si to aj tak nepametám.
01:18:03 Tondo, jak si představuješ, že tam jedeš se svým bejvalým klukem,
01:18:06 s kterým jsi chodil sedm let?
01:18:08 -A ty, Oto? -Co já? Já s tím nemám žádnej problém teda.
01:18:13 -Ty máš se mnou nějakej problém?
-Já jsem v pohodě.
01:18:17 No.
01:18:19 No a ještě, jak tady říkal Radim s tou partnerkou, jo?
01:18:22 No, tak to je pravda. To se teda bude muset řešit.
01:18:25 -No.
-A jak?
01:18:27 No protože jako víš co? Ta situace se bude měnit.
01:18:30 -Tam budeš bez sexu. -Asi tam nebudeme furt všichni takhle.
01:18:35 Nie, nie, bojím, bojím! Prestaň.
01:18:40 Prestaň, to je úplne odporné.
01:18:47 Můžete se zklidnit, prosím vás?
01:18:50 Já uspávám děti.
01:18:52 No my je děláme, víš? Ne, ne, tiše, potichu.
01:18:55 -Tak dík.
-Pusinku na zámeček, jo?
01:19:04 -To je teda co? -To je docela dobrý. Nebo nevím, počkej.
01:19:08 No tak vypadá docela smutně teda na tý kartě ten člověk.
01:19:12 Tady píšou, že si máš udělat emocionální prázdniny.
01:19:17 Nevím, nevím. Podle mě, víš, jakoby...
01:19:20 -Prostě jako vysadit. Nebo něco.
-No.
01:19:24 Jakoby taky jako zapomenout na nějaký věci.
01:19:26 -Se budeš učit nazpaměť tu knížku?
-Jo. Viselec.
01:19:31 -Co je? Ty se tváříš, jak...
-To není nic moc. Počkej.
01:19:38 Jé, vy máte bábovku? Možem?
01:19:42 Jo. Na.
01:19:57 Hele, nezdá se vám, že tu ta Květa jako regulérně bydlí?
01:20:02 Jídlo si bere, jak chce. Spí tu skoro pořád a má i klíče.
01:20:06 Viselec. Obecná charakteristika.
01:20:10 Stagnace, bezmocnost, nesnáze, nezbytnost obratu.
01:20:19 Mňam!
01:20:22 Bolo to dobré. Ďakujem.
01:20:29 Idem do izby, hej?
01:20:32 -Já tam přijdu hned.
-Dobre.
01:20:39 Kvetinka má asi na Slovensku černocha na talíře, ne?
01:20:45 Cože?
01:20:48 No tak talíř by po sobě mohla odnést, ne?
01:20:51 To je taková základní věc, mi přijde celkem, ne?
01:20:57 Co vám je?
01:21:03 No tak situace je prostě taková, že my si jako myslíme, že je to divný,
01:21:06 když tady někdo jako novej bydlí,
01:21:09 aniž by se podílel na domácnosti, a to jak finančně teda,
01:21:13 tak pracovně. Jako Květa tady už bydlí tři měsíce
01:21:16 a jako na baráku neudělala vůbec nic jako.
01:21:19 Aspoň jednou by mohla to blbý nádobí umýt, jo?
01:21:21 O penězích jako za jídlo a tak dále jako ani nemluvě.
01:21:25 Hlavně jste furt zalezlý v pokoji, jako bysme ani neexistovali.
01:21:28 To je jedno, to je jedno.
01:21:31 Počkat.
01:21:34 Takže jako já teď za ní mám jít a prosit jí o peníze,
01:21:38 nebo říct jí: Hele, dej mi, prosím tě, tolik a tolik.
01:21:40 Víš, tys vypila takhle vody, jo?
01:21:43 Dvě ruličky toaletního papíru, to bylo taky tvoje.
01:21:46 A osmnáct nocí jsi tady spala, tak kdybys mně dala nějaký peníze?
01:21:49 To mám teď jít za svojí holkou a říct jí tohle, jo?
01:21:52 Tak to máme jít my za tvojí holkou jako a říct jí...
01:21:54 -Jako Dagmaro... -Promiň, není ti to blbý, že nás tady jako vyžíráš?
01:21:58 Já za ní prostě nebudu chodit a nebudu jí říkat o peníze.
01:22:00 -Nebudu. Nikdy.
-Víš, co mě teda fascinuje nejvíc,
01:22:02 že ji samotnou nenapadne jako něco takovýho, jako že...
01:22:05 Ježišmarja, je to moje holka, ne? Já za to nemůžu, že nemáte holky
01:22:08 a kluky. Kdybys tady měla ty kluka, tak jako co?
01:22:10 Hele, můj partner, kdybych tady měla partnera,
01:22:13 tak mu nebudu muset nijak naznačovat, ani vysvětlovat,
01:22:15 že by měl přispívat na domácnost.
-Aha, takže až přijde tvůj kluk,
01:22:18 tak já budu stát s kasičkou u dveří a budu mu říkat:
01:22:20 Prosím tě, tisíc korun, tisíc korun!
01:22:22 No to právě asi nebudeš muset stát s kasičkou u dveří.
01:22:25 Jako o co vám jde? Já jí prostě o peníze říkat nebudu.
01:22:28 Je tady na návštěvě. Nebo má každej večer jezdit do Bratislavy?
01:22:32 Hele, ty tady opakuješ, že je na návštěvě. Na návštěvě je někdo,
01:22:34 kdo je tady na víkend, ale ona...
-Ale ona je ze Slovenska, Dagmaro.
01:22:37 -Má jezdit do Bratislavy a zpátky?
-Pitomej talíř po sobě neodnese.
01:22:41 Ona je tady na návštěvě, chápeš to?
01:22:42 -Ale chová se jako hovado.
-Jako hovado, jo?
01:22:45 -Vy se chováte jako hovada teda.
-Chová se jako vyžírka.
01:22:48 Dobře, já budu platit dvojnásobek. Ode dneška platím za sebe
01:22:51 a za svojí holku peníze. Spokojený, spokojený? Budu platit dvojnásobek.
01:22:56 -A ten talířek ještě umývej za ní.
-Fajn, fajn, tak si ho umyjte sami.
01:23:00 To je bezvadný, že to bereš tak sportovně.
01:23:14 Haló! Je tu někdo?
01:23:20 Silvie?
01:23:23 -Jé, dobrý den.
-Ahoj.
01:23:26 Silvie tu zrovna není. Ona je v práci.
01:23:34 No, my jsme nečekali vůbec, že přijedete.
01:23:38 Moc čisto tady, koukám, nemáte.
01:23:41 Jak to tady zvládáte vůbec?
01:23:44 No tak...
01:23:51 Děkuju.
01:23:58 Ježišmarja, já jsem zapomněl přivázat tu kozu.
01:24:20 Naši by mě podpořili v čemkoliv.
01:24:22 Hele, naši by řekli určitě jo. A podle mě by se chtěli,
01:24:25 by rádi se přijeli podívat. No i když já tady bydlím osm let,
01:24:29 a ještě za mnou nebyli. Tak si třeba myslím, že by nepřijeli,
01:24:32 ale určitě by je to tam nějak táhlo.
01:24:39 Já bych si tam chtěla najít pořádnýho milence.
01:24:56 -Ríšo, šupiki do postele!
-Ne, mami, mně se ještě nechce.
01:25:00 Ale jo, už je čas. Pojď.
01:25:03 Ne, já ještě nechci.
01:25:06 Hele, nebudeme o tom diskutovat, Albert už taky... Zahoď ten klacek.
01:25:10 Už taky spí.
01:25:29 Ale, ale, ale, ale, ale! Kohopak to tady máme?
01:25:33 -Pšt, prosím tě, potichu!
-Tys mně chtěla zmizánkovat, co?
01:25:36 -Já jsem uspávala děti.
-Přinesl jsem ti bumbáníčko.
01:25:41 Vážně? No tak děkuju.
01:25:48 Počkej, sem by mohl někdo přijít.
01:25:50 -Tak jdem do tvýho pokoje?
-Tam spěj děti.
01:26:06 Počkej. Já to takhle nechci.
01:26:08 To neumíš jinak?
01:26:18 Kam jdeš?
01:26:22 Když jsem šel na půdu pro hrábě,
01:26:29 viděl jsem tam dědka na bábě.
01:26:48 Brečíš?
01:26:50 -Nebrečím.
-Tak co ti je, mami?
01:26:53 Dobrý je to.
01:26:57 Tak spinkej. Nebrečím. Spinkej.
01:27:00 -Co?
-Spinkej.
01:27:03 Co? Ty?
01:27:05 -Ty spinkej.
-Spinkej.
01:27:08 -Ty taky spinkej.
-Ty taky.
01:27:10 Tak spinkejme.
01:27:14 My si tady jen tak zpíváme.
01:27:21 Květo?
01:27:29 Ale! Tak tady je mejdánek?
01:27:33 Konečně se začalo něco dít. Čau.
01:27:36 -Nie, Radime, počúvaj, nie, ty nie.
-Počkej, já tě hledal.
01:27:39 -Prosím ťa, choď preč.
-A proč?
01:27:42 -No preto, no. Bože!
-A proč bych...
01:27:45 -Neslyšel jsi dámu?
-Co je?
01:27:47 -Radime, vypadni.
-Fakt, Radime, jdi!
01:27:49 Prosím tě, kazíš práci všem tady.
01:27:53 Bořku, vyhodíme ho?
01:27:56 Jo. Hele, tak asi běž, ne?
01:27:59 Seš trapnej. Radímku, já tě mám ráda, ale seš trapák číslo jedna.
01:28:03 Co je? Co tady budeš dělat? Co tady budeš dělat s ním?
01:28:07 -Nechte ho.
-Jakej chudák, co je?
01:28:10 Vždyť se tě zastávám, ne?
01:28:16 Trapák.
01:28:21 Já ho mám taky ráda.
01:28:31 Víte co? Mně už je to v podstatě jedno, hlavně ať už se něco děje.
01:28:34 Ať se děje něco jinýho, než co se děje teď.
01:28:37 Takže já jedu. Všechno, co mám, tak dám, a jedem.
01:29:57 Co to pořád píšeš? Nějakej bestseller?
01:30:05 Já jsem ti to vytiskla, aby sis to to.
01:30:14 Návrh na zahájení řízení o rozvod manželství.
01:30:19 Ty mně zase vyhrožuješ?
01:30:22 -Já tě prosím, aby sis to přečetl.
-Já jsem si to přečetl.
01:30:25 Mami, já mám žízeň!
01:30:30 Já mám žízeň, mami!
01:30:33 Tak si to, prosím tě, přečti celý, protože já už jsem to podala.
01:30:53 Ty jo, ty máš tak skvělý nápady.
01:31:01 Já tě jenom upozorňuju, že se nedám tak snadno. Ju?
01:31:10 No čau, tady Radim. Neruším?
01:31:13 Jo, jo, dobrý. Dobrý.
01:31:16 Hele, já právě volám, jak jsem ti pronajímal ten byt, víš?
01:31:20 Tak on vlastně už je zase volnej, protože já mám v plánu něco jinýho,
01:31:23 takže kdybys tam chtěl se třeba vrátit nebo,
01:31:26 že já tam nebudu, takže to je volný nebo.
01:31:30 Teda pokud nemáš už něco jinýho.
01:32:01 Silvie, ty prý od nás odcházíš, jo?
01:32:03 -No. -Tak tady máš od nás něco na památku.
01:32:09 -To je krásný. Děkuju.
-Tak čau.
01:32:13 ZVONÍ TELEFON
-Zvedni to. -Ne, já ještě ne.
01:32:16 Jo.
01:32:19 Prosím? Vítejte DOMA.
01:32:30 Bouvard se nerozmýšlí ani okamžik a zakupuje pro sebe
01:32:33 a pro svého přítele statek v Chavignol,
01:32:36 aby dali vale Paříži a vší silou svých nevyužitých let
01:32:40 se vrhli na sedlačení.
01:32:45 Dotazovaní odpovídali, nakolik je pro ně důležitý majetek
01:32:48 a nakolik hodnota být prospěšný druhým.
01:32:51 Během devadesátých let jednoznačně vzrůstala
01:32:54 důležitost hodnoty majetku a klesala prospěšnost druhým.
01:32:58 Nejdrastičtější změny doznávaly tyto hodnoty
01:33:01 u nejmladší věkové skupiny patnáct až osmnáct let,
01:33:05 kde důležitost majetku dokonce převážila nad solidárním jednáním.
01:33:10 Tak jsem prostudoval tu vaši práci o problematice pubescentů
01:33:14 a jejich vize budoucnosti a mně se to moc líbí.
01:33:17 Opravdu?
01:33:18 Bylo by škoda ji jen tak založit do archivu.
01:33:20 Mělo by se s tím něco udělat. Nějak líp využít.
01:33:24 Máte teď něco, na čem byste chtěla dělat?
01:33:58 -Čau.
-Čau.
01:34:00 -Čau. Kde jsou ty ostatní opice?
-Nevíme právě.
01:34:04 Já jsem myslel, že budu poslední. Vždyť už to pojede, ne?
01:34:07 -No.
-Asi za pět minut.
01:34:10 -Tak já zavolám Lindě.
-No.
01:34:22 No.
01:34:24 Tak Silvii to zvoní.
01:34:27 Ale nebere to.
01:34:31 Radime, kde seš? Ježiš, to je blbec.
01:34:36 -Kde je, nebo co?
-Nevím, asi to vyplo, ne?
01:34:40 -Ježišmarjá.
-No tak Linda to má vypnutý.
01:34:44 To může bejt třeba v metru, že jo? Třeba je na cestě sem.
01:35:04 Ach, jo! Tak co?
01:35:06 -Už to jede,
-Hele, jedeme.
01:35:09 Jo?
01:35:11 -Tak kluci, nastupovat.
-Já jdu první.
01:35:14 Ríšo, pomož Albertovi.
01:35:17 Šup, ručičku.
01:35:36 Čau. Tohle je moje nový telefonní číslo.
01:35:39 Já jsem někde ztratila telefon, tak se omlouvám.
01:35:43 A taky jsem se chtěla omluvit, že jsem nedorazila,
01:35:46 ale rozhodla jsem se, že pojedu do Dánska pracovat.
01:35:49 Jeden člověk z náboženského hnutí takovýho mi slíbil,
01:35:53 že mi tam tu práci sežene, tak jsem... Takže tak.
01:35:59 Zdar. Hele, já se omlouvám, že jsem se neozýval.
01:36:02 Já jsem měl něco s telefonem a teď mám nějaký starosti.
01:36:05 Mně se ozvala Stáňa a chce, abych se vrátil.
01:36:08 Brečela mi do telefonu. Prej čeká dítě.
01:36:11 Já musím bejt s ní. Já bych tam akorát prudil
01:36:14 a vyčítal bych si to. Tak se nezlobte, čau.
01:36:17 Ahoj, to jsem já. Já se vám omlouvám,
01:36:21 ale já jsem prostě nemohla tam dorazit.
01:36:24 Na ten vlak. Protože já jsem teď dostala takovou výbornou
01:36:29 jako šanci, nabídku pracovat na Novým Zélandě.
01:36:33 Dostala jsem stipendium pracovní a můžu dělat takový výzkum,
01:36:36 kterej mě hrozně zajímá. Je to pro mě obrovská příležitost.
01:36:40 Já se omlouvám. Já jsem nevěděla, jak vám to mám říct a kdy.
01:36:45 Tak se na mě, prosím vás, nezlobte. Čau!
01:36:54 PÍSNIČKA
01:36:56 Přichází jaro
01:36:59 a na okvětní lístky přilétají první včely.
01:37:03 Včely mají tu zvláštní vlastnost,
01:37:06 že jsou užitečné.
01:37:08 Milujeme včely,
01:37:11 milujeme je.
01:37:14 Milujeme včely.
01:37:26 Haló? To je odbor sociální péče?
01:37:30 Dobrý den, u telefonu Nykodým.
01:37:32 Prosím vás pěkně, já bych chtěl podat hlášení na svou ženu
01:37:35 a přeji si, aby mi byly okamžitě svěřeny moje děti do mé péče.
01:37:39 Protože moje žena se už naprosto zbláznila
01:37:42 a odjela na nějaký statek někde v polích i s těmi dětmi,
01:37:45 kde žije s nějakejma dvěma teploušema.
01:37:47 A v tomhle chce vychovávat moje děti? Tak to teda ne!
01:37:54 Milujeme včely.
01:38:14 Přichází jaro
01:38:16 a vody mají tu zvláštní vlastnost,
01:38:20 že jsou prosté ledu.
01:38:24 Můžeme jít přes řeku jenom po mostě
01:38:27 a nikoliv po vodě, po ledu.
01:38:34 To je proto, že je jaro
01:38:37 a led se roztál.
01:38:45 Přichází jaro
01:38:47 a v dálce vidíme květy.
01:38:50 A na květech včely,
01:38:53 které mají tu zvláštní vlastnost,
01:38:55 že jsou užitečné.
01:38:59 Bojíme se jich a milujeme je.
01:39:03 Bojíme se jich a milujeme je.
01:39:09 Bojíme se jich a milujeme je.
01:39:30 Přichází jaro
01:39:33 a po lesích zpívá mládež své písničky.
01:39:37 Jsou to skvělé písně o včelách.
01:39:41 O včelách, které mají tu zvláštní vlastnost,
01:39:44 že jsou užitečné.
01:39:46 Jsou užitečné, a proto je milujeme.
01:39:49 Bojíme se jich a milujeme je.
01:39:53 Bojíme se jich a milujeme je.
01:41:52 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2009
Jsou dlouholetí přátelé a postupně se všichni přestěhovali z Jablonce do Prahy. Po společném setkání na večírku v jejich rodném městě je jim jedno jasné – vědí, co v životě nechtějí, ale zároveň ještě nepřišli na to, co by chtěli. Zatímco první z mladých žen se snaží urputně otěhotnět, druhá pije o něco víc, než je „společensky“ přijatelné, třetí zjišťuje, že žije v manželství s tyranem. O nic lépe na tom není ani trojice mladých mužů – jeden studuje devátým rokem vysokou školu a jeho přítelkyně ho podvádí se svým bývalým, další čeká na příležitost, jak sdělit matce, že je gay, a třetí neváhá konzultovat své trable s psychiatrem. Na řadu tak přichází dávný nápad – společný život na statku, po kterém kdysi všichni tak toužili. Vyjde jim tenhle nový pokus o štěstí?
