Prezident fotbalového týmu AC Milán a mediální magnát Silvio Berlusconi se stal italským premiérem jako šéf strany Forza Italia již v roce 1994. Na horkém postě však tehdy vydržel jen necelý rok do ledna 1995. Nevzdal se a vrátil se ve velkém stylu, po vítězství ve volbách v roce 2001. Jeho raketový vzestup byl přijat s velkými rozpaky a dáván do souvislosti jednak s obecným nárůstem popularity nových pravicových leaderů operujících s různými populistickými nápady, jako byl třeba v Rakousku proslulý Jörg Haider, ale také v souvislosti s obrovskou mocí vlastníků médií, zejména vlivných televizních stanic. Nicméně S. Berlusconi dokázal v zemi s tradičně velmi silnými levicovými stranami velmi obratně manévrovat a nestal se jednou z figurek, které rychle vystoupaly k nejvyšším postům, aby stejným tempem zmizely v policejním propadlišti. Silvio Berlusconi byl ve své funkci až do voleb v roce 2006, kdy odstoupil po volbách, v nichž zvítězil jeho hlavní sok a v letech 1996-1998 ministerský předseda za středolevou koalici Olivovník. Jenže Prodiho uskupení v lednu 2008 ztratilo důvěru v Senátu a k moci se opět dostal Silvio Berlusconi. Ten hned prosadil přijetí zákona Lodo Alfami, podle kterého nemohl být trestně stíhán premiér (tedy sám Berlusconi), prezident a předsedové obou sněmoven. Zajistil si tak imunitu před soudním stíháním, které mu opakovaně hrozilo stejně jako řadě dalších italských politiků a veřejných činitelů. Berlusconi proslul jako obratný politik, který ovšem často velmi nevybíravě útočil na své politické oponenty v Itálii stejně jako na evropské scéně. Zároveň o něm bylo známo, že si velmi rád užívá všechny výhody vyplývající z bohatství a moci a potrpí si na ženskou společnost. Velmi si porozuměl s českým pravicovým premiérem Mirkem Topolánkem, kterého také hostil ve své vile. Fotografie nahého českého premiéra pak proběhly všemi českými médii a bezpochyby si jich všimli i naši hrdinové. Třetí období ve funkci premiéra skončilo v listopadu 2011 Berlusconiho odstoupením. Musel abdikovat kvůli nezvládnutí hospodářských problémů země, které ještě přiživoval svými neobratnými prohlášeními. Navíc ztratil dřívější spojence z tzv. Ligy severu. V každém případě se zdá, že jeho velká éra, kterou zahájil jeho nástup do premiérského křesla v roce 2001, je již pryč. „21“, „21“-2001-05-14; ČT