Když byl v červnu 1991 v Praze podepsán protokol o definitivním ukončení činnosti Varšavské smlouvy, zdálo se, že NATO ztratilo svého hlavního protivníka a tím do značné míry i důvod své existence. Ukázalo se však, že před uskupením stojí i nadále řada nejrůznějších výzev v prudce se měnícím světě, jehož zdánlivá unipolarita se rychle ukázala jako prakticky neudržitelný stav. Většina české veřejnosti rychle odhodila dřívější oficiální pohled na NATO jako na agresivní uskupení, představující největší ohrožení pro světový mír, pouze komunistická strana a její příznivci zůstali vůči NATO silně negativně naladění. Velmi rezervovaný postoj k NATO zaujala také některá menší radikálně levicová uskupení. V devadesátých letech proběhla rozsáhlá diskuse o pozici Československa a později samostatné České republiky v Evropě. Jen menšina se držela konceptu neutrality České republiky podobné neutralitě Rakouska, který byl kritizován jako značně utopický. Naopak na politické scéně dominovaly názory, že vstup do NATO ochrání republiku před možným útokem zvenčí a navíc ho bude možno pojmout jako předstupeň vytouženého vstupu do Evropské unie. K přistoupení k NATO byla Česká republika oficiálně vyzvána na konci ledna roku 1999 a poté už události přes protesty odpůrců NATO dostaly rychlý spád – již necelý měsíc poté český prezident Václav Havel v Praze stejně jako polský prezident Aleksander Kwaśniewski ve Varšavě podepsal listiny o přistoupení ČR k NATO. Pražský akt ovšem zpestřil ekologický aktivista Jan Křeček, který prezidentův projev po podpisu narušoval hlasitým pískáním. Oficiálně se Česká republika stala členem NATO 12. března 1999 po odevzdání ratifikačních listin ministryni zahraničních věcí USA v městě Indeependence ve státě Missouri. Ještě na konci března a v průběhu dubna schválil parlament některé prvky zapojení České republiky do operací NATO v Kosovu, včetně souhlasu s přistáváním vojenských letadel NATO na českých letištích a vyslání české polní vojenské nemocnice do Kosova. V červnu dokonce obě sněmovny Parlamentu ČR souhlasily i s vysláním vojenské jednotky do Kosova. Právě akce v Kosovu však přijala nemalá část veřejnosti s určitými rozpaky, protože tradičně sympatizovala spíše se Srbskem. Události, U-1999-03-12; ČT