Jedním ze základních nástrojů postupného utužování spolupráce v rámci Evropské unie se mělo stát vytvoření nové společné měny – eura, která nahradila košovou měnovou jednotku ECU zavedenou v roce 1979 k zúčtování mezinárodních operací. V devizové, tedy virtuální podobě se začalo euro používat k 1. lednu 1999 a jeho výchozí hodnota k americkému dolaru byla stanovena podle předchozí jednotky ecu. V dalších dvou letech ale jeho hodnota k hlavním světovým měnám spíše padala, obrat nastal až v závěru roku 2000. K 31. prosinci 1998 byly také stanoveny závazné přepočty původních národních měn na euro. Například v případě německé marky bylo určeno, že jedno euro má hodnotu 1,95583 marky, u rakouského šilinku připadalo na jedno euro 13,7603 šilinku apod. Ceny v obchodech se tak objevovaly jak v dosavadní národní měně, tak v přepočtu na nová eura. Celého projektu se ovšem zúčastnila jen část států Evropské unie, konkrétně jedenáct států. Na euro nechtělo přejít z členských zemí Evropské unie Švédsko nebo Velká Británie a zpočátku se do projektu nezapojilo ani Řecko, které k němu přistoupilo až k 1. 1. 2001 mj. i díky značně „kreativnímu“ účetnictví zastírajícímu skutečný stav veřejných financí v tomto státě. Přistoupení k euru totiž provázel požadavek na splnění poměrně tvrdých ekonomických parametrů. Některé státy se sice nezapojily do eurozóny (v době jejího vzniku třeba ani nebyly členy Evropské unie), ale kurz své měny pevně svázaly s kurzem eura – to platí např. o Bulharsku, ale i o africkém souostroví Kapverdy. Pro běžné občany zavedení eura v devizové podobě ovšem nepřineslo žádnou zásadní změnu, v obchodech nadále platily svými národními měnami a čeští turisté museli ve směnárnách shánět složitě třeba italské liry, řecké drachmy nebo španělské pesety. V tomto ohledu skutečný přelom přišel až o tři roky později – k 1. lednu 2002. Tehdy se v zemích eurozóny (včetně Řecka) začalo skutečně fyzicky platit eurobankovkami, jak je známe dosud. Čeští občané pak museli podle dříve stanoveného kurzu proměnit své zásoby západních měn za eura. Možnost, že by se Česká republika do společnosti zemí platících eurem zapojila, se jevila vzdálená jak v roce 1999, tak o tři roky později. Navíc již tehdy se formoval politicky vlivný blok odpůrců eura v čele s předsedou Občanské demokratické strany Václavem Klausem, který v pozdějších letech získal na svou stranu velkou část občanů. Události, U-1999-01-01; ČT